Kůstka komentáře u knih
Knížek na tohle téma je strašně moc a tahle patří spíše k těm slabším. Takový ten německý "odfláknutý" příběh. Nejím, hubnu, bože já jsem tlustá, omdlím. Znám o hodně propracovanější příběhy na tohle téma. :)
Příběh Čijo byl rozhodně zajímavý a po celou dobu dost nejistý, čekala jsem jak se to teda nakonec vyvrbí.. Ale Japonci a jejich zacházení se ženami, jejich chování, jejich zvyky, to opravdu nikdy nepochopím, nemohla bych tam žít.. Podobný komentář jsem psala už u knížky Suši v duši od slovenské autorky, tam mě to chování Japonců pěkně nakrklo. Ale jsem ráda, že jsem si díky téhle knize rozšířila znalosti o gejšách, do teď jsem možná tak tušila, že jsou to Japonky, nalévají čaj a na obličeji mají bílý make-up :))
I když jsem neviděla film, tak mi přijde, že mě knížka vůbec ničím nepřekvapila.. Rozvedla bych to dál, co jsem nečekala a co ne, ale nechci tady něco prozradit. :) Ale i přesto to bylo příjemné čtení s plnou pusou čokolády, hlavně u konce, při popisování té výlohy.. :))
Čekala jsem opravdu něco jiného.. Myslela jsem, že hlavním tématem ve všech povídkách bude maturitní ples.. Asi tak ve 3 se jen mihl v jedné větě, že jako teda bude no.. Čekala jsem popis maturitního plesu, komu se roztrhli šaty, kdo si šaty polil, kdo koho zmlátil.. Toho jsem se dočkala až v poslední povídce od S. Meyer, která se mi asi tak jediná trochu líbila.. Ale upíři, nadpřirozené schopnosti, posmrtný život? Achjo.
Docela fajn zpříjemnění loňského vánočního pobytu v nemocnici, četlo se to samo a čas najednou docela i ubíhal. :)
Fantasy téma, které tady ještě nebylo. A to že CooBoo chrlí jednu fantasy za druhou. :)) Zápletka sice trošku ohraná, "chci s ním být, ale nemůžu, protože ..", ale i tak, bavilo mě to a docela mě zajímá 2. díl. :)
Miluju ten jeho humor. Škoda že se v té druhé části nějak vytratil a přebila ho podle mě docela zmatenost, vážně jsem se docela často ztrácela v tom, kdo je kdo, kdo co chce nebo nechce.. Ale prostě Hugha miluju a nemůžu jinak. :))
Takový smutný příběh 4 kamarádek z jedné ulice.. Jedna si za to víceméně mohla sama, ty ostatní už prostě jen potkaly špatné věci.. Nejvíc líto mi asi bylo Chris.. A samozřejmě Barbary, to člověka až mrazí u konce. A chlapy jako je Tony bych někam zavřela a už nepustila.
Taková fajn oddechovka s pěknou atmosférou. Strašně mě tam bavilo to téma hudby, i když teda většinou jsem si nedokázala představit, co to vlastně Owen poslouchá za guláš. Jo a hlavně, nedusit problémy.
Někdy mi jen tak zlehka přišlo, že se autorka motá mezi "musíme zjistit kdo je vrah!", "ta Amy je tak nádherná.." a "jsi příští Otec této lodi!" .. Nevěděla jsem, kudy se vydat, na co se soustředit.. Hlavně jsem strašně přemýšlivá a zkoumavá, takže hned ze začátku "Proč to sakra ty lidi dělaj? Proč se nechaj zmrazit, někam zavřít a odletí kdo ví kam? Rozhodnou se klidně nechat na Staré Zemi svou dceru.. Proč nedožijí normálně jako všichni ostatní a hrnou se na nějakou loď?" Tipla bych to spíše na takové ty poblázněné maniaky do vědy, které nezajímá nic jiného, ale rodiče dítěte.. To mi tam moc nesedělo. Ale asi nad tím vážně moc přemýšlím. Jo a taky mě někdy trochu štvali slova jako "úža, xakru, chucpe".. Asi tamější mluva.. :) Ale abych jen neprskala, tak to je docela zajímavě vymyšlené a promyšlené téma na knížku. :)
"Amy se odtáhne a podívá se mi do očí. Její světlá kůže je plná červených skvrn, oči má nateklé a podlité krví a od nosu k hornímu rtu se jí táhne čůrek hlenu. Otře se rukou a všechno si to rozmaže po obličeji.
Nikdy mi nepřipadala krásnější."
Film má svoje kouzlo. Ale knížka je prostě knížka, ke konci jsem brečela jako želva.. Sama jsem si spojovala, co bych dělala, kdybych.. Byla jsem tam za Holly a cítila se přesně jako ona.. Děsně, sama, k ničemu.. Ale samozřejmě, že tam byly i ty úsměvný chvilky. Kamarádky a jejich komentáře mě dostávaly. :)
Tenhle příběh ve mně zůstane dlouho. Ale film mi přijde takovej.. že se v něm přesně nevyjádřilo, co oba vlastně cítili, nebyla tam pořádně ukázaná ta bolest.. To, z čeho jsem měla knedlík v krku, několikrát. Konec byl krásnej.. ta knížka má svoje kouzlo. Nádherná. :)
Sakra dobré téma, dechberoucí příběh Moniky a neuvěřitelný konec.. hrklo ve mně a zanechalo zvláštní pocit. Mám ráda knížky, o kterých můžu ještě pár dní po dočtení přemýšlet, tahle patří mezi ně.
Nejkrásnější a jedinečná knížka mého dětství. Chtěla jsem mít život jako oni a Bullerbyn jsem si zamilovala. Díkybohu má ctěné místo v mé knihovně a kdykoli si ji můžu přečíst znovu. A těším se na to! :)
Kniha plná odstrašujících příkladů, proč se drogám radši hodně velkým obloukem vyhnout. Mě to šokovalo, natož co lidi někde v 80.letech.. Jak bylo a je snadné se k něčemu takovému dostat a jak těžké a dlouhé je se z něčeho takového vyhrabat.. Většina lidí se z toho nevyhrabalo už nikdy, jak jsem viděla.. A obdivuju ty, co to dokázali a na drogu už nesáhli.. Ovšem lepší je obdivovat ty, co odolali a ani nevyzkoušeli. Dětem kolem 15ti bych doporučila přečíst povinně. Hned vás nějaké chutě přejdou. :)
No, nevím, možná to bude tím, že jsem pár dní předtím četla Memento, ale.. My děti ze stanice ZOO mi přišly takové míň.. realisticky zobrazené? Jenom takové odvyprávění.. Asi jako kdybych poslouchala nahrávku z pásky no. U Mementa jsem měla každou chvíli husí kůži, tady jsem jen zírala, že 13ti letá holka si píchá heroin.. toť asi vše.. Tahle knížka je hodně známá, hodně doporučovaná, ale asi taky hodně přeceňovaná.. Ale lidi by ji znám měli, to určitě.
Skvělá atmosféra a to tajemno nočního Tokia mělo taky něco do sebe.. U druhý kapitoly se zrněním televize jsem měla trošku nahnáno, co se stane (aby ne, byla zrovna půlnoc a naproti posteli mám televizi), ale nakonec super. :)
Celkem to trvalo než jsem se propracovala ke konci, ale stálo to za to. :) Konec vždycky hltám a neodtrhnu se.. Ale musim říct, že méně podrobností by neuškodilo.. třeba v postavách FBI jsem se celkem ztratila ze začátku. :D
Nečekala jsem, že se mi Malý princ bude tak líbit. Ještě když ho mám v povinné četbě..
Knížka tenká, přečtená hned, dokonce jsem se i pousmála, zamyslela.. mělo to svoje kouzlo. :)) Malý princ byl tak nevinný, dětský.. Ovšem nevím, jestli by se zalíbila malým dětem v konkurenci s jinými příběhy v dnešní době..
Myslím, že celkem optimistický konec. Pro mě ještě lepší, protože jsem neměla nejmenší tušení, že by to mohlo skončit jinak, než smrtí.. Je třeba života si vážit, nikdy nevíte, co přijde.. Ne si stěžovat na rutinu, nudu.. Nebo se z toho zblázníte. :))