Kůstka
komentáře u knih
Ta druhá zapisovatelka
Suzanne Rindell
Zase jednou knížka, o které budu přemýšlet ještě pár dní po dočtení. Zaujala mě nejdřív hlavně obalem, později i anotací. A jelikož tu nechci spoilerovat, čemuž bych se asi neubránila, protože mám vážně plno dojmů, tak ji jen doporučím dál :) Není to přímo historické, není to ani žádná detektivka, kde byste museli číst dlouhé odstavce popisující detaily vražd, je to hlavně o dvou zapisovatelkách, o jejich životech..
Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
Mě tyhle deníkové (dopisové) záležitosti prostě baví, sem tam jsem se hodně nasmála, když Charlie řekl něco naprosto suverénně a myslel to opravdu vážně. Kolikrát mě dostaly i některé Charlieho myšlenky, protože to naprosto vystihl a kolikrát jsem se i já musela zamyslet nad tím, co psal Charlie a uznat, že má naprostou pravdu a že takhle to (bohužel) vážně je. Těším se až se podívám na film.
Spánek
Haruki Murakami
Z ilustrací v knize jsem nadšená! Z příběhu už o něco méně, ale musím uznat, že to mělo opět hodně zajímavou atmosféru, jako všechny Murakamiho knihy. Bylo by fajn nemuset pár dní spát, člověk by zvládl tak strašně moc věcí.. Ale sedmnáctou noc už bych asi nevěděla co s takovým časem a asi bych propadala panice, přece jenom spánek je moje oblíbená činnost.
Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
Začátek knihy byl pro mě trošku pomalejší, do čtení jsem se musela dokopávat, ale ve druhé polovině jsem zase měla problém se odtrhnout. Ale jak už tady někdo řekl, popis Ruska v roce 1953 a Lvovo prohlédnutí systému skvělé, člověk nemohl věřit nikomu, nikdy jste nevěděli co si na vás kdo vymyslí a váš život tak hodně rychle skončí, ale samotné "vyšetřování vražd" bylo až moc jednoduché, předvídatelné a sama jsem si brzo dala dohromady jedna a jedna. Konec byl na tu dobu, která je v knize popisována, fakt až nápadně šťastný, najednou se všechno obrátilo o 360 stupňů a vlastně se nic nestalo.
Hledání Aljašky
John Green
První polovina knihy mě vážně bavila, smála jsem se asi tak stejně jako u Hvězd, Green tohle opravdu umí. Ale část "potom" už pro mě byla horší, vtip žádný, rozebrání stejné věci zleva a pak zase zprava, řešení nevyřešitelného a konec vlastně takový nijaký?
Hry o život
Suzanne Collins
Jednoznačně další má oblíbená kniha a tuším, že po přečtení dalších dvou dílů i série. Neumím si představit, že by se tohle dělo doopravdy, zavřít do Arény děti od 12 do 18 let a čekat, až se pozabíjejí.. Jdu na film :)
Hvězdy nám nepřály
John Green
Krásný příběh. Neznamená, že když je to nenáročná četba psaná jednoduše a stránky vám ubíhají jedna za druhou, že to není dobrá četba. Jde hlavně o ten příběh, o ta slova, o ten humor, krásné citáty a o to, že vás to prostě dostane. Nevěřila bych, že se tolikrát rozesměju u knížky, ve které hraje hlavní roli rakovina.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Krásná knížka.. Vždycky si pak uvědomíte, co se tu všechno ještě ani ne před sto lety všechno stalo a je vám z toho až zle. Není to o minulosti a dějinách, co by vás ze začátku mohlo odradit, je to příběh holčičky, která se snažila společně s ostatními prostě "jen" přežít..
Dívka, která kopla do vosího hnízda
Stieg Larsson
I třetí díl rozhodně stál za přečtení a za strávený čas, vede u mě ale pořád jednička. U třetího dílu mi klasicky trvalo, než jsem se začetla, ale kolem 150 stránky to začalo mít spád a mě sakra hooodně zajímalo, jak přijdou k tomu a onomu a jak si poradí s tímhle a tamtím. I když vlastně po celou dobu bylo jasné, kdo a co a proč a kdy udělal, samotné vyšetřování bylo i tak fakt napínavý. O soudu ani nemluvím, to jsem v napětí hltala. Jak už tady někdo psal, bylo tam docela dost zbytečné výplně, problémy Ericy Bergerové se mohly vynechat, popis jednotlivých osob a jejich životů možná někdy omezit a zkrátit a samotných postav tam bylo vážně někdy až moc. Na druhou stranu vážně napínavé, božsky komplikované a zamotané.. a je mi docela líto, že se s Lisbeth a Blomkvistem už nikde nesetkám.
Dvakrát dospělá
Lenka Lanczová
Nezklamalo ani nepřekvapilo, ono taky co pořád vymýšlet za dechberoucí překvapení a vůbec témata, kde a kdo a s kým a proč po napsaní více jak padesáti knih na víceméně stejné téma - dívka a láska. Potřebovala jsem si odpočinout, takže jsem sáhla po něčem zaručeném co vím, že se mi bude dobře číst a bude mě to bavit. Maturantka, kamarádky a nekamarádky, rodiče, sourozenci a samozřejmě chlap, tentokrát hokejista. Za dva dny přečteno a stránky utíkaly samy :)
Zlodějka knih
Markus Zusak
Když jsem viděla tu pěti set stránkovou "bibli", tak jsem si říkala něco jako "bože, s tím se zase budu plácat přes měsíc v mém současném ne moc čtecím období, bohužel". Omyl, četlo se to strašně moc dobře a každá kapitola mě bavila. Tyhle témata vždycky prostě chytnou za srdce..
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
První díl byl pro mě určitě lepší, atmosféra švédské zmrzlé vesničky stála za to a celkově pro mě měl první díl větší napětí. Tady pro mě bylo šíleně nudných prvních 100 stránek, kde byla Lisbeth na dovolené a na ní se opravdu nestalo nic podstatného, stačilo říct, že prostě cestovala a pak se vrátila, tečka :) To samé popisování toho, jak kdo dlouho spí, kdy si dělá kafe a obložené chleby. Zdržovala mě tooo :) Ale Lisbeth jsem si opravdu zamilovala, skvělá postava. Snad se na mě brzo dostane třetí díl :)
Není přání jako přání
Alexandra Potter
Oddechové a čtivé, to ano, ale celkově žádná pointa, žádný velký děj, docela se dá předvídat, co se asi tak stane. Ale mám ráda Anglii, Heather mi byla sympatická a našli se tam někdy celkem i vtipné chvilky :)
Prázdniny za všechny prachy
Petra Braunová
Podle mě docela dost nereálný příběh, kde bylo plno nepochopitelných věcí.. Patnáctiletá holka pobíhá po České republice mezi příbuznými, nechá samotné sourozence sedět na stromě celý den, z chalupy vylétne jenom tak, beze všeho jede do Prahy a najednou, kde se vzala tu se vzala, deka na koupališti! :D Táta se o děti nezajímá, hned je odveze pryč, když se objeví v Praze, máma odjede a nechá děti přes noc samotné v chalupě na samotě.. Celkově to byla strašně naivní knížka.
Ostrý střih
Sandra Brown
Zase plno neuvěřitelných a nečekaných zvratů, které vás dostanou, i když se už předem ví, kdo za vše může. Jenže pořád je co vysvětlovat, protože celou knihu si něco myslíte a jste tím přesvědčeni a ono najednou strašný obrat :)
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Michaely Klevisové první kniha a já ji četla jako poslední.. :) Nedají se srovnávat, každá má v sobě ten typický překvapivý okamžik, kdy do sebe všechno najednou logicky zapadne a vše je vysvětleno. Spisovatelka vás vodí za nos po celou dobu a vy si říkáte, jak je to všechno jasný a o co, že to bude takhle! A ona prdlajs. :)) Samozřejmě, že se tahle česká detektivka nedá srovnat třeba s Deaverem, jenže proč to srovnávat, když je kniha čtivá a hodně dobře vymyšlená a zamotaná? Opravdu obdivuju tu promyšlenost příběhu, já bych na nic takového nepřišla, šílené množství postav, některé tam jsou sice trochu zbytečné, ale své místo tam taky mají, třeba Ludvík se svou novou ženou nebo paninka Jahodová :)
Kudlanka bezbožná
Simona Monyová (p)
Sice ze života, pravdivé a dnešní ženy se v tom najdou, ale stále se strašně opakující.. Nevím, jestli takhle kniha byla horší než ty předchozí, ale bavila mě opravdu málo. Pouhý deník manželky, na kterou kašle její manžel a ji to trápí, snaží se na něj řvát, snaží se být milá, snaží se od něj odejít.. Jenže on se za těch 25 let trochu změnil a nejspíš vůbec nic nechápe.. Četla jsem už opravdu lepší knihy, například Deník citového vyděrače, Srdceboly, Krotitelka snů nebo Zítra vyjde slunce. Ale tahle kniha se strašně opičí po některých ostatních :) Po celou dobu se nestane nic závratného a hlavní hrdinka je opět spisovatelka!
Příliš pozdě na slzy
Alex McAulay
Zajímavé téma, rozhodně bych tohle nechtěla zažít. Zbláznila bych se, kdybych se ztratila v našem "normálním" českém lese, natož někde na ostrově, kde roste a žije kdoví co :) Škoda, že spisovatel příběh víc nerozvedl, víc se nezajímal o jednotlivé postavy a víc neposlal zařízení pro "zlobivé holky", až pak mohlo přijít na řadu to napětí.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Konečně v knihovně sehnáno a přečteno, rozhodně nelituju. Detektivní příběhy mám ráda a tenhle měl vážně spád jako blázen. První stránky jsem si sice říkala "to nechápu, to je kdo?", ale vyprávěním Henrika Vangera se to všechno rozjelo. Nevěděla jsem, co si představit pod názvem Muži, kteří nenávidí ženy, ale během čtení jsem pochopila, vše se nádherně propletlo, pátrání po vrahovi a i život Lisbeth. Další díl prosím! :)
Nepřítel mého nepřítele
Kateřina Petrusová
Může obsahovat SPOILERY!
Stejně dobře čtivé jako Nebezpečná láska, i když ta pro mě stejně zůstává jedničkou. Tady mě bavily spíš hodně dialogy mezi Johnnym a Robertem, poznámky Michaela nebo dotazy Amy. Fakt, že jsem se někdy musela nahlas smát. A hodně jsem se divila přeměně Roberta. V Nebezpečné lásce představen jako drsoň a "pf, nic mě nerozhodí", v Nepříteli jsem ho v těch jeho pasážích a promluvách sám k sobě vůbec nepoznávala, naprosto obyčejný člověk a co teprve, když přišla na scénu Joan, ha! Ale pár věcí bych knize i přes 5 udělených hvězdiček vytkla. Jak říká Nnelly, posledních 100 stránek ne přímo zbytečnných, ale nic se tam vlastně nestalo. Ostatní autoři by to nejspíš ukončili šťastným shledáním a tady máte ten happyend, ale Petrusová to dál a dál rozvíjela, aby čtenáři věděli, jak to teda vlastně bude, žádný otevřený konec. Což je na druhou stranu třeba dobře, protože já nerada otevřené konce, kdy teda vlastně nevím, co a jak. Ale prostě jsem pořád čekala, že se třeba na posledních 30 stránkách něco stane! Něco jako v Nebezpečné lásce, něco, co se nečekalo. A ještě jedna taková menší výtka a to zkrácenina jména Joan, Jo. Někdy jsem měla docela problém rozlišit, jestli na začátku věty někdo oslovuje Jo a nebo jestli Jooo s něčím souhlasí, docela mě to rozčilovalo, ale Joan je hezký jméno, to zase Jo! :)