Kůstka komentáře u knih

Krásný příběh, nemohla jsem se odtrhnout. :) Strašně mě zajímalo jak to dopadne, ale.. jak asi, v Japonsku. :) Hlavně jsem si zamilovala Midori a její prasečinky.. takovou bych chtěla kamarádku. :D Ta jediná si opravdu přes všechny svoje problémy nechtěla přiznat, jakej ten svět je..

5 11.11.2012

Další krásná od Sparkse, nevím kam na to chodí. :) Bulela jsem jako želva. A samozřejmě, že.. dobro vítězí nad zlem! :)

1 11.11.2012

Zajímavě a hodně poutavě napsané. A nemusí to být hned nějaký milionkrát propletený příběh s mnoho postavami, aby zaujal. Stačí 3 různé povídky s různými lidmi a zaujme to stejně dobře. Vztahy mezi rodiči, mezi rodiči a dětmi a hlavně mezi sourozenci.. Člověk by nevěřil, kam až takováhle dětská "nenávist" nebo spíš závist a žárlivost, zajde. Na konci poslední povídky na mě padl takovej zvláštní smutek až to úplně přebilo ty okamžiky, kdy jsem se u něčeho i zasmála.. Ono stačí málo a hned může být všechno úplně jinak..

2 11.11.2012

První od Deavera a hned skvělá. :)) Čekala jsem, že to bude taková saďárna, že kolikrát nebudu moct ani usnout (nejlepší je pro mě totiž čtení těsně před spaním), ale ne, fakt se mi to líbilo a nijak mi nevadilo ohledávání těla se seškvařenou kůží až na kost. :) A vrah by mě fakt nenapadl ani náhodou. Jo a.. zamilovala jsem si Lincolna!

3 11.11.2012

U poslední části Zbytky životů mě nejednou zamrazilo, brrr. Takhle ve 200 stránkách za pár hodin prolítnou životy několika lidí.. A na konci něco jako "joo a jen tak mimochodem, pak umřela.." To by bylo, aby člověk nezůstal zírat. Ale o to právě jde, zůstat nad knížkou zírat. Takže super.

3 11.11.2012

Tak to byla vážně jízda. :)) Tady je vážně důkaz, že i kdyby lidi sebevíc chtěli, aby byl všude mír a láska, 5 frakcí, každá pro město dělá něco, všichni jsou si vzájemně prospěšní.. Tak se stejně vždycky najde pár idiotů, kterejm stoupne sláva, touha po moci a vzrušení tak moc do hlavy, že neváhaj zabíjet, ovládat, ničit.. Ještě že se vždycky najde nějaká šestnáctiletá divergentní holka, která to všechno zachrání.. skoro. :)) Víc totiž až v Rezistenci, kterou musím mít! :D

8 11.11.2012

To je radost mít něco takového v povinné četbě. :) A ještě když tam je pár mých oblíbených scének z Pelíšků. Určitě se chystám ještě na něco dalšího..

1 11.11.2012

Přečteno hned, pěkné povídky. :) Až jsem dostala chuť si nějakou tu kočku pořídit a po večerech ji mít v posteli jako plyšáka a menší ústřední topení v jednom. I když je fakt, že zvířata celkově moc nemusím, já spíš ty knížky.. :))

11.11.2012

Nechápu, že jsem se k téhle knížce nedostala už dřív. Neskutečně jsem se těm kecům nasmála. :D

"Zase jednou jsem samá vyrážka. Taky jsem hrozně nadržený. Jsem si jistý, že jedno vášnivé pomilování by mi vylepšilo pleť. Pandora říká, že nehodlá riskovat, že se kvůli několika mým uhrům stane svobodnou matkou. Takže jsem zase odkázaný sám na sebe."

Vždycky jsem se chtěla do Japonska podívat, ale po tomhle příběhu tam potkat hned někde na letišti Japonce, tak ho nakopu někam. Nechápu co je to za zvyky a kultury, že si doma vypiplá manželku, udělá dítě a pak když už si to všechno dovede k dokonalosti, přestane ho bavit a začne chodit zase za jinýma.. A takhle to je u všech, ne jako u nás, že se sem tam najde takovej idiot.. A ještě ji uráží, že mu do toho nemá co mluvit, že není Japonka. Jenže je to žena a k ženě by se měl určitým způsobem chovat. Nevím, kde se tohleto sebevědomí a chování u Japonců vzalo, ale.. je to hrůza.

2 11.11.2012

Nádherný celoživotní příběh jedné chudé holčičky z malého ostrova.. Stránku po stránce jsem s ní prošla celým jejím životem, poznala její přátele, milence, rodiče, sourozence, dceru, vnoučata.. Až jsem nevěřila, když v jednu chvíli bylo Irini 21 a o pár stránek dál už 52.. Život letí. A na konci jsem se ani té slze neubránila..
"Protože až budete tento svět opouštět, Bůh se vás nebude ptát, kolik bohatství jste si nahrabali, kolik milenců jste měli, ale kolik jste dali lásky."

1 11.11.2012

Šla jsem na to fikaně. Nechala jsem si tuhle docela i bichli na dny, kdy jsem doma a vím, že se nikam nechystám (vždycky u sebe musím mít knížku, ať jdu kamkoli). A zvládla jsem ji za 3 dny. A je to možná dobře, protože kdybych ji četla třeba týden, tak by mě asi přestala bavit.. Hlavně ty dlouhé popisy zabezpečení systému SSD - ne, prostě se tam nelze dostat bez hesel, to nejde.. A docela i lituju, že jsem sérii Lincolna Rhyma nečetla popořadě.. Ono to na sebe sice nijak nenavazuje, ale jsou tam i nějaké zmínky o těch předchozích dílech. Docela jsem zírala, kde se tam vzala nějaká Pam. :)) No ale to bych se v knihovně načekala, tahle mě zrovna zaujala a nebylo to zas tak špatné.

Skvěle napsáno, nečekala jsem, že to půjde tak dobře číst, i když mi sem tam vadilo Kopfrkinglovo opakování spojeních "nekouřím, nepiji, jsem abstinent", "bílý tvrdý límec" nebo "růžolící dívka".. Ale asi to k tomu prostě patří. Pro mě jinak jedna z těch depresivních knih, člověk se nechá během chvilky úplně zmanipulovat, oběsí svou manželku, zabije děti, které dá do už obsazených rakví a nechá je spálit, poté kývne na jakýsi experiment - plynové komory za bílý Mercedes. Brrr.