Kuzzie komentáře u knih

Jsem nadšená! Kolik lidí,tolik různých pohledů na věci a lidi okolo. Jinak mluví mladá holka,co ve Francii studovala už střední a jinak starší hudebník, co neuměl francouzsky ještě po několika letech. Jeden řekne,že se mu nelíbí jak si Francouzi pořád stěžují a druhý řekne,že si na rozdíl od Čechů Francouzi tolik nestěžují. A v tom je ta krása a rozmanitost. Stejně jak jsme každý jiný,tak i každé město a vesnička jsou jiné,natož když je dělí třeba i 1000 kilometrů. Některé pohledy od lidí,co jsou mi jinak myšlením hodně vzdálení, mě nutili i přehodnocovat svoje postoje,člověk dokázal sympatizovat skoro stejně s ministerskou úřednicí,muzikantem na podpoře i dobrodruhem,co razí tezi,že by se člověk měl vždycky dokázat sám o sebe postarat. Opravdu jsem nadšená - je to jen tenká knížka rozhovorů s běžnými lidmi,ale nějak se jí podařilo rozevřít úhel mého obvyklého subjektivního pohledu na věc a začít pochybovat,jestli opravdu mě zažité názory musí být jediné správné a jestli má vůbec cenu někoho zvenčí hodnotit.

15.08.2024

Docela k neuvěření co všechno odhadl Jack docela dobře a hlavně že už před rokem 1905 byla společnost evidentně tak jasně rozdělená a svedená vést proti sobě boje na život a na smrt. Aspoň tu umělou inteligenci tenkrát neměli, aspoň to.

1 04.04.2023

Popravdě jsem zde čekala víc komentářů jako od Lorri( viz níže). Pan Studnička se prezentuje jako v podstatě naprosto dokonalý člověk,dělá všechno správně,s nadšením,všechno zná,co náhodou nezná,to se hned ten den ještě doučí. Docela mi tahle samochvála lezla na nervy,což by jako psycholog možná mohl vědět.
Taky mi přišlo divné,že na obálce knihy má autor pravděpodobně vyfocenou dceru,ale nepadne o ní v celé knize ani zmínka. Zato o synovi ( jak jinak než naprosto dokonalém dítěti) se rozplývá skoro na každé stránce knihy.Skoro to navíc vypadá,že pro děti je důležitý hlavně otec a matka je v rodině prostě jen jako nějaká paní,co se pořád usmívá a je laskavá,ale na výchově se nepodílí.( Žádná zmínka o autorově manželce a jejím podílu na synově pohodě a jejím pohledu na věc?)
Každopádně tahle moje jízlivost je možná jen poraněné ego( stejně jako se nemá chválit jeden sourozenec před druhým,neměl by se extra vyzdvihovat jeden rodič nad jiného). Rozhodně jsem si z knihy hodně odnesla. Sleduju hodně alternativních "výchovných" směrů a často se v nich řeší děti všeobecně a rozdíly pohlaví se stírají. Ačkoliv nejsem úplně přesvědčená,že občasné hraní her s dcerou(viz komentář Lorri) budou mít tak katastrofální důsledky,jak jsem se dočetla, nemyslím si ani,že nemá cenu nic řešit a chovat se k oběma pohlaví stejně. Učit holky radosti a kluky zodpovědnosti mi dává smysl a pana Studničku obdivuju za to,že tak cílevědomě šel za tím,udělat svému synovi dětství šťastné a že to sepsal, abychom i my ostatní mohli o ty naše poklady pečovat smysluplně a neopakovat chyby našich rodičů.

5 17.07.2022

Na svou dobu převratné! Samozřejmě,že to nepřesvědčí lidí, kteří jsou zvyklí nekriticky přijímat všechno,co jim řekne WHO nebo ministerstvo zdravotnictví ( latinský překlad slova minister je sluha- to jen abyste věděli,že to oni by se měli klanět nám a ne my jim).

1 11.05.2022

Chvilku jsem byla dojatá,chvilku jsem si říkala,že to už je fakt až moc velká blbost. Někdy jsem naprosto souzněla za to někdy jsem té švédské politické korektnosti nemohla přijít na jméno. Takhle už to já s Backmanovýma knížkama mám. Ale mám ho ráda. A tak to je.

7 09.03.2022

Uf. Předně bych tuhle knihu nedoporučila číst nikomu, kdo o včelách nic neví-jako jsem byla já. A nikomu,kdo moc nemusí matiku a fyziku -jako jsem já stále i po dočtení. Musela jsem si lehce nastudovat příručky začínajícího včelaře při čtení tohoto. Asi si říkáte,proč jsem nezačala něčím jednodušším..no proto,že jsem chtěla rovnou něco alternativnějšího. A i tak to pro mě bylo asi moc komerční,moc zaměřené na zisky, vyždímat z těch včel co to jde. Nemůžu autorovi ale upřít velké nadšení a úsilí,líbilo se mi,že se šťoural v různých teoriích a nebál se jít si svou cestou,že hledal a mnohdy našel odpovědi, které nenašel nikdo před ním. Občas příhodil i nějaký suchý vtípek. Třeba se jednou dostanu i k druhému dílu. Už z úcty k autorovi a že jsem při čtení zjistila,že nedávno zemřel. Pane Linharte, věřím,že ve vašich výzkumech budou pokračovat další a při nejmenším za posun v hubení roztočů od chemie směrem k přírodnímu, vám příroda i já moc děkujeme.

Komentář pode mnou to shrnul moc dobře. Sama za sebe jen dodám,že co se knize opravdu nepovedlo,jsou černobílé obrázky,na kterých opravdu nepoznám např. změnu barvy kůže na obrázku A oproti B. Sama jsem si koupila uzemňovací podložku a v podstatě po měsíci používání jsem si nevšimla vůbec žádných změn a to ani v kvalitě spánku nebo rychlosti usínání,skoro mě to až překvapilo, protože ačkoliv zázraky popsané v knize byly až téměř neuvěřitelné ( různí manažeři kteří ve zběsilém tempu extrémně přetěžují svoje tělo,to jim to dá sežrat několika nemocemi a oni si pak koupí uzemňovací podložku, a ta jim pomůže natolik,že ještě vystupňují svoje tempo), stejně jsem čekala aspoň nějaký posun k lepšímu, protože uzemnění věřím, dává mi smysl. Uvidíme, zatím to nevzdám.Pokud vás uzemnění zajímá,knihu si přečtěte, možná vám bude stačit jen zjistit, jak vlastně funguje a prolétnout pár vybraných příběhů lidí o jejich uzdravení.

19.01.2022

Letos první přečtená kniha a hned bych ji pro sebe označila jako knihu roku. Možná je to tím,že detektivky už mě omrzely a že jsem pacient jako vystřižený z návodu: Jak dýchat špatně, ale tolik zajímavých a pro mě nových poznatků,praktických návodů, nečekaných závěrů-tajil se mi dech. (Možná za mé potíže s dýcháním můžou napínavé knihy).O technikách, které jsem znala jsem se dozvěděla historii jejich vzniku, nějaké experimenty vysvětlily proč se děje,co se zdá nemožné,všechno tak krásně odsejpá a člověk hltá stránku za stránkou a klade si na srdce,že od teď bude dělat všechno jinak. Shrnuto podtrženo,pokud hledáte ucelený soubor nejen dechových technik,chcete zlepšit svůj život levným a všem dostupným způsobem a pokud tak jako já milujete knížky tohoto typu,pak by vás tohle dílo nemělo minout!

6 03.01.2022

Spoustu šíleností a pár vtipných slovních hříček. Asi si ji budu muset časem přečíst znova,když už budu vědět,do čeho půjdu.

Velmi přínosná a uklidňující knížka. Aspoň mají maminky,co nechtějí s dítětem zacházet jak s přítěžkem, nějaké zastání v literatuře. Některá moudra by chtělo tesat do kamene! Škoda jen že autorka nějaké věci jenom nakousne a víc se dozvíte až po zaplacení jejích videokurzů. Ale i bez toho je kniha skvělým pomocníkem a jsem vděčná,že mi byla doporučena.

08.09.2021

Moc pěkná oddychovka,kterou máte přečtenou za pár přestávek v práci. Pobaví svou ztřeštěností i jazykem a někdy se budete jako já smát nahlas a želet,že jste nezažili,jaké to je, být smetánkou v těch krásných časech před válkou.

14 20.02.2021

Nečekejte žádné literární dílo,spíš slohovku jednickáře ze sedmé třídy. A taky křesťanskou agitku. Jenže poselství této knihy je tak pravdivé a dojemné,že ji nebudete moct shodit, a zůstane ve vás,věřím, že na dlouho.

2 28.07.2020

Pokud chcete číst oddechovku, u které se zasmějete a nevadí vám spousta divných vztahů, neuvěřitelně snadno dostupný a nepravděpodobný sex a zkrátka nejste úplný hnidopich nebo to aspoň umíte někdy potlačit tak jako já,tak vám vřele doporučuju si přečíst právě tuhle knihu.

5 28.05.2020

Kniha,jež vám dá možnost pochopit i ty,kteří se chovají nesnesitelně. Která funguje lépe, než lecjaká učebnice dějepisu,protože vám dá nahlédnout do kontextu krásným příběhem. Která i přes značný rozsah nenudí, i když ( nebo právě proto že) se realita mísí s imaginací a taková ta osudovost vás přenáší do Jižní Ameriky, do Sto roků samoty a vy čekáte, kde na vás vykoukne jeden José Arcadio či Amaranta.

12 17.05.2020

Naprosto uchvacující. Nemám vůbec co vytknout. Příběh mě chytil hned na začátku a nepustil ani na chvíli. Paní Lednická umně zvolila i jazyk vyprávění a tím ještě umocnila prožitek,ale zároveň ho člověk mohl plynule číst,i když nepochází z téhož kraje a jeho nářečí je mu cizí. A jsem jí velice vděčná za osvětlení mně naprosto neznámé historie. Ono jenom zmínění jména Rothschild mi způsobuje husí kůži, ale pravdu je prostě třeba odhalit.

11 02.05.2020

Průměrná Kingovka. Hezky odvyprávěný příběh,jak to Stephen umí a jak já ho mám ráda,ale zápletka mě zrovna moc nechytla. U horrorových části jsem se nebála a jako celek knihu brala spíš jako takové oddechové čtení- nenadchne neurazí.

4 24.04.2020

Vždycky jsem si myslela,že Japonsko je pro Čechy asi nejpodivnější země,ve které bych žít nechtěla ani za nic. No a myslím si to stále.

3 03.03.2020

Ale jo. Určitě je to velice zdařilý úvod do toho,co se odehraje v dalších dílech. Velké množství zajímavých a řekla bych i celkem originálních postav. Tak kde mám další díl?

1 29.02.2020

Nikdy v životě jsem nedočetla až do konce knihu,co mě tak moc nebavila. Jenže ona vypadala docela tenká a hodila se do výzvy..! Měla jsem aspoň možnost ji číst v různých náladách a situacích,takže nemůžu říct, (jako u některých jiných knih) že jsem jí nedala šanci. Já chápu,že nejsem zrovna čtenář intelektuální literatury a že něco je asi nad můj limit. Jenže tohle vážně bylo největší utrpení. Všechny postavy tak neuvěřitelně citlivé a neustále přemítající nad smrtí. Opravdu hodně mě to štvalo..já nevím,semtam jsem v tom i našla nějakou pravdu,vím, že lidské myšlenky jsou často plné takových kontrastů, především asi ženské myšlenky. Jenže v takové koncentraci, to pro mě prostě bylo k nevydržení. Letošní výzva je pro mě tedy opravdu výzva.

4 28.01.2020

Takovýhle knihy já prostě miluju!Když nějakej národ žije tak, aby i jeho děti měly co do pusy,když pochopí,že nestačí jen nadávat, ale uskromní se,zatne zuby a za pár let vidí,že to přineslo ovoce. Židi určitě nikdy nebyli hloupí,ale že mají před téměř celým světem náskok 80 let,alespoň co se zacházení s vodou týče,to je mazec.

2 21.01.2020