Květi62 komentáře u knih
Kdybych knihu nepotřebovala do čtenářské výzvy, asi by pro mne zůstala bez povšimnutí. Překvapilo mě, jak se dobře četla. Z hlavního hrdiny mi bylo až úzko, kvůli jeho strohosti až bezcitnosti. Místy mi ho bylo i líto a když už jsem si myslela, že projeví nějaké city, zase nic. Kniha určitě stojí za přečtení, protože si při čtení člověk uvědomí, že takhle by žít nechtěl.
Překvapivě dobrá knížka, ke které jsem se dostala jen kvůli čtenářské výzvě. Přestože o Ostravě tam zase toho tolik nebylo, velmi mě zaujala. Soužití 3. generací, rozdíl mezi městem a vesnicí, ale hlavně proměna malého kluka Viktora, který u babičky najde ty pravé hodnoty. Určitě si přečtu další knihu od této spisovatelky
Tato útlá knížka je plná lásky a emocí. Máma, to není jen slovo, které hřeje. Máma je skutečná, její láska k vám, ať už jste dobří nebo ti špatní, je bezmezná. Její kritika vašeho chování, vás raní, ale zároveň vyprovokuje k zamyšlení a ke změně. Knížku řadím k těm, které se autorce hodně povedly. A to určitě proto, že i já jsem se už dostala do role chápající a radící mámy a milující babičky.
Nemůžu jinak než 5*, i když to byla knížka velmi srdcervoucí. Kéž by osud hlavní hrdinky nepotkal žádnou matku.
Pěkná, pěkná, pěkná. Dobře se čte má spád. Bylo mi velmi líto Helen, ale ta je silná, a já doufám, že v dalším díle najde i ona štěstí. Těším se, že bude přeložen další díl.
Knížka se četla dobře, hodila se mi do výzvy, a proto jsem po ni sáhla. Jinak by pro mne asi zůstala bez povšimnutí, protože ubližování dětem mi hodně vadí ve všech knížkách. A jak jsme u Fieldingové zvyklí, ten, kdo se zdá nejméně podezřelý je pachatel.
Knížka o veliké tragédii, bolesti a pocitu viny. Ale také kniha o poznání sama sebe, o odpuštění blízkým , ale hlavně sobě. Určitě doporučuji
Kniha se četla velmi dobře. Krátké kapitoly vyprávěné Larou nebo Magií. Magie, která se do rodiny Farinelliových právě přivdala, zjišťuje, že zapadnout do této rodiny, nebude vůbec jednoduché. Ale protože je přímá a má srdce na pravém místě, podaří se jí odkrýt tajemství, a nejen to, svou odvahou pomůže vyřešit nejen své, ale i Lauřino trápení. Závěr byl tak trochu jako v pohádce, ale jinak moc pěkné čtení.
Afrika, krásná, nedotčená příroda, která mě fascinuje. Tuto knížku jsem si právě proto vybrala do čtenářské výzvy, bod č.14. Knížka ale nebyla jen o krásách Afriky, ale hlavně o soužití bílých a domorodých, o rozdílné kultuře, o lásce, která vždy není vítána ani naplněna. Bylo to velmi pěkné čtení. Všem doporučuji.
Jan Kraus mi zpříjemňuje cestu do práce, když poslouchám F1 a jeho vtipné poučování blondýnky. Proto jsem si půjčila tuto knížku. Jan Kraus opět nezklamal. Byl to zase ten Kraus, kterého znám, vtipný a pohotový, se svým nadhledem, ale na druhé straně bouřlivák, ochoten jít proti proudu, útočně až agresivně. Byla jsem překvapena rozmanitostí jeho podnikání, ale už mě nepřekvapil jeho přístup, nic nevzdávat předem, do všeho jít naplno a s odvahou.
Opět hodně povedená knížka mojí oblíbené spisovatelky. Je to vyprávění dvou pohledů, dcery a otce. Popis stejných situací ze dvou pohledů mnohé vysvětluje. Přesto musím říct, že ačkoliv jsem Svatopluka v některých situacích chápala, patřil k těm záporným, kteří hledají chybu v jiných a jen těžko si přiznávají, že vše zavinili právě oni. Samozřejmě Bohdance jsem fandila od začátku a byla bych ráda, kdyby poslední slovo, které bylo vysloveno v knížce patřilo právě Bohdance. A proč vlastně ne?
Knížka se mi líbila, četla se velmi dobře, měla spád. Vadilo mi ale, že jsem si knihu vybrala do výzvy k bodu 11 a v Ostravě se děj skutečně neodehrával. Sice jednou byla zmínka, že někdo žil v Ostravě a v druhé části knihy věta "na chemoterapii už bude chodit do Ostravy", ale to je vše. Tak nevím, zda tohle stačí, ke splnění bodu 11. Jinak ale knihu doporučuji, určitě stojí za přečtení.
Velmi dobře napsaná kniha, která se dobře četla. Musím použít jednu pravdivou větu z knihy "Člověk buď umí být šťastný nebo to neumí." Je pravda, že všechny hrdinky žily v těžké době a musely dělat důležitá rozhodnutí. A dle mého názoru to nejtěžší dělala právě nejmladší hrdinka. Jsem ráda, že i ona našla štěstí.
Knihu určitě doporučuji a už se těším na další knihu, oblíbené spisovatelky, která má vyjít letos v dubnu.
Knihy od Corin B. jsou můj šálek kávy. I Čas vlčích máků byla knížka, která se mi hodně líbila a dobře četla. Příběh Marianne byl ten, který mě zaujal víc. Také obálka knihy /tak jako obálky všech předešlých knih Coriny Bomann/ je velmi hezká a zajímavá. Proto čtenářská výzva bod č.7.
Knížka, od které nelze jen tak odejít, protože chcete vědět, jaké vzpomínky hlavní hrdinka zapomněla. Doporučuji nejen tuto knížky, ale hlavně spisovatelku Diane Chamberlain, protože každá její knížka je výborná.
Kniha se mi líbila hodně. Určitě patří k těm nejlepším, které jsem od Joy Fieldingové četla. Kniha měla děsivou zápletku, napětí, spád. A na konci děje nás čeká nečekané, /skutečně nečekané?!/ rozuzlení. Určitě doporučuji
Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi tvorbu Heleny Třeštíkové. I přes někdy dotěrné otázky Pavla Kosatíka si paní Třeštíková pevně stojí za vším, co kdy řekla, natočila, uskutečnila. Z celé knihy je cítit, že natáčet dokument je nejen její životní program /jak sama zmínila/, ale hlavně její cesta, kterou si vybrala již v dětství a po které jde stále dál a dál.
Knížka mile překvapila. Dobře se četla, příběhy dívek byly zajímavé. Líbilo se mi propojení osudů děvčat. Závěr knihy je pro mě jediný: musím si přečíst i druhý díl. Knihu určitě doporučuji.