Kyri
komentáře u knih
Noční slunce
Jiří Březina
Knihu jsem koupila v domnění, že jde o další detektivku. Od začátku jsem čekala, kdy přijde ta mrtvola. Když jsem zjistila, že jsem v půlce, pochopila jsem, že jde o jiný žánr :). I tak se mi to ale líbilo. Je to spíš kniha pro dívky, ale moc pěkně napsaná a taky docela pěkně logická.
Atomové návyky
James Clear
Pokud Vám sedí vojenská disciplína a nemáte nijak zásadní psychické potíže, určitě to zkuste. Autor vychází z operantního podmiňování krys. Ráda bych řekla, že je to sarkasmus, ale bohužel, není. Jen je dobré vědět, že na některé "zlozvyky" silná vůle prostě nefunguje, a zaměřit se místo na cíl na proces mi přijde sice objevné, ale tak nějak je to cesta spíš zpátky, než dopředu.
Ale věřím, že to někomu v něčem přeci jen může pomoct, proto ty dvě hvězdy.
Introvertka chodí na terapii
Deborah Tung
Forma komiksu mi přijde v tomto případě velmi vhodně zvolená. Obsah je působivý a může podpořit spoustu lidí, kteří se ve svém trápení cítí být sami. Ukazuje světlo na konci tunelu.
Jeden bod dolů šel za multi-problémy, aby se v knize mohl vidět skoro každý, za hlášku typu "i když si to myslíte, nemusí to být pravda" a propagaci pouze KBT, i když cest může být mnoho.
Ale klady velmi výrazně převažují tyto spíš kosmetické připomínky.
Strach za oponou
Vilém Křížek
Souhlasím s recenzemi níže:"nějak se to táhlo". Smrt má vůni inkoustu byla určitě lepší. Taky to prostředí bylo na poprvé atraktivnější. Hlavní hrdina je popisován jako sebejistý až arogantní, ale v tomto díle vystupoval tak nějak nanicovatě. Předstírá, aby směl vyšetřovat, kde může, tam se shazuje, pak si vyčítá, že to měl vyšetřit rychleji... Není tedy spíš nejistý až zamidrákovaný? Role jeho kamaráda Křížka mi úplně uniká. To tam byl jen jako moula, co se zamiloval do divy?
Podezřelý
Robert Crais
Jsem velmi ostražitá u knih, které by mohly být o nějakém trápení zvířat. Takže jsem se v úvodu lekla, když jsem si přečetla (nebo spíš velmi opatrně přeskákala) dvě úvodní scény. Pak už je ale kniha ve stylu Inspektor Rex, takže není třeba se bát.
Autorka si dala práci se získáváním informací o výcviku psů a je poznat, že k nim pojala cit. Zároveň je to dobrá vypravěčka, takže jsem knihu přečetla bleskově.
Psychomagie
Alejandro Jodorowsky
Kniha je to bezesporu zajímavá, mnozí na ni přísahají.
První část mi přijde vyloženě odpudivá. AJ zdůrazňuje, že není dobré se stydět, protože všichni chybují, ale aspoň pomlčet by mohl.
Autor, který propaguje určitý typ skromnosti - "mlčení", má tak obrovské ego, že na knize, kterou dávali dohromady dva další lidé, je jediné jméno: Jodorowsky.
Jsem toho názoru, že v jeho psychomagii žádný systém není, i když se ho tam AJ snaží hledat. Spíš se to jeví jako náhodné inspirace z jeho podvědomí, které jsou ale podpořené jeho docela pěkným náhledem na psychiku lidí a snahou pochopit každého člověka jednotlivě; a samozřejmě znalostí symboliky různých psychologický, náboženských i filosofických směrů.
Jeho přesvědčení o sobě samém a reálnosti svých představ jde dle mého názoru za hranu normality. Ale díky tomu, že on sám sobě tak hodně věří, a lidé, co za ním přijdou, mu věří taky, podnikají "akty", které jsou namáhavé, odpudivé .... to už musí zabrat. To je celá záhada. Nápady typu "čtyři jako tarotová karta" apod. jsou jen součást hry zvané hlavologie. Ale musím přiznat, že hra je to opravdu efektní.
Dlužno ještě zmínit, že AJ sice zjevně má informace o poměru ne/úspěchu své práce, ale decentně o nich mlčí.
Pět jazyků lásky
Gary Chapman
Kniha je populárně naučná, zaměřená na páry, které přestaly cítit lásku. Metafora o prázdném a plném kotli je trochu půjčená ze Satirové, ale to nevadí, protože je názorná a dobře pochopitelná. Typologii také dokáže pobrat každý, a celé je to velmi pěkně ilustrované kazuistikami. Co se mi moc nelíbí, je snaha autora (v tomto typu publikací bohužel obvyklá) předstírat, že to pomůže na všechny vztahové potíže. Konzultační, direktivní styl autora je něco, co není zrovna mé gusto. Pak se mi hodně nelíbí křesťansko-trpitelský koncept: Abyste mohli zachovat manželství (a to je nutné), musíte se omezovat a dělat věci, které se Vám nelíbí, nebo jsou Vám přímo odporné. Zejména kazuistika, kde se manželka podle citace z bible snaží chovat hezky k "nepříteli", mi přijde zcela absurdní. Za to ty dvě hvězdy dolů.
Pořád si myslím, že s trochou kritického myšlení je to velmi užitečná publikace.
Na cestě
Jack Kerouac
Je to kniha své doby. Myslím, že stojí za to přečíst si, jak přemýšlela jiná generace. Já jsem ji poslouchala, když jsem sama chodila přírodou. Je to fajn i proto, že když mě něco zaujalo, nic mi neuteklo, protožee v knížce děj volně plyne, ale vy na něm nemusíte ulpívat. Takže jsem si to užila. Nicméně je to spíš rozšiřování obzorů a zpestření výletů, není to moderní knížka, takže současného čtenáře tak moc za srdce nevezme.
Prohnilé město
Leigh Bardugo
Autorka nesporně umí psát, gradovat děj, udržovat pozornost čtenáře a vytvářet napětí. Šest vran bylo čitelné pro dospělého. Tady je těch romantických scén typu "dýchl jí na krk" a ona o tom následující 2 stránky přemýšlí, trochu moc. Zároveň je to taky dost trendy. Já osobně už do dalších dílů nepůjdu.
Malé temné lži
Sharon J. Bolton
Asi první třetinu jsem měla problém přečíst, a váhala, jestli ji neodložím. Šlo o to, že to bylo prostě nechutné. Pečlivě popsaná oslizlá mrtvola na lodi, vraždění velryb... Nevím, proč tohle autorka potřebuje rozepisovat. Pak už to byla běžná detektivka, i když nic oslnivého. Určitě jsem od Bolton četla i výrazně lepší věci. Dočíst se ale dá. Závěr je sice dost potrhlý (přiznání k vraždě je spíš jak z parodie), ale přečetla jsem ho jedním dechem. Šlo mi ale hlavou, jestli je na tom ostrově aspoň někdo trochu normální...
Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření
Radkin Honzák
Kniha zahrnuje obecný úvod k problému vyhoření se spoustou vtipných hlášek a převyprávěno srozumitelnou, obecnou řečí. Pak následuje velmi obsáhlá část (víc než polovina), kde autor utíká od tématu a věnuje se stresu, transakční analýze a všemu možnému, ale vyhoření ne. Na konci se naštěstí opět vrací. Dává návody plánování a realizování změny, které jsou pěkné a jeho. Nejvíc se mi líbí desatero z hospiců proti vyhoření a dopisy známých osobností, jak se syndromu vyhoření vyhnuly. To vyžadovalo práci a je to opravdu velmi přidaná hodnota ke knize.
Vdova
Fiona Barton
Kniha byla sice hodně upovídaná, ale zároveň zajímavá, takže to ani tak nevadilo. Líbilo se mi členění kapitol i gradování děje. Vnímavý a citlivý manžel - psychopat, to moc nejde dohromady, ale v zásadě to až tak nerušilo. Jen mi přišlo, že si autorka dala málo práce se závěrem. Občas kritizuji autory, že jsou zbytečně brutální jen pro efekt. Tady mi přišlo, že vlastně ani není jasné, co se stalo, což mi nakonec taky moc nesedí.
Někdo cizí v domě
Shari Lapena
Nejsem moc nadšená a asi brzy zapomenu, že jsem něco takového vůbec četla. Líbilo se mi, jak se postupně ukazují motivy a tajemnství jednotlivých postav. V jednu chvíli už to ale stačí a v závěru to podle mě autorka přehnala. Dočetla jsem s pocitem:"To už je moc." Přidala bych se k Etule, že mi taky něco brnkalo na nervy. Asi jsem čekala, že v té knížce bude něco víc, než jen ty intriky.
Zpětný ráz
Peter May
May pro čtenáře nastudoval další zajímavé prostředí. Tentokrát, jak to chodí v michelinské restauraci. To prostředí mě až tak nebavilo, ale zápletka byla docela fajn. Enzo se nevyhnul svým obvyklým pitomostem (cesta na nebezpečné opuštěné místo, kde po něm někdo šel - tentokrát to opravdu nedávalo smysl a autor na vysvětlení rezignoval, interakce s dcerkou, která tam byla jen, aby šel přes ni vydírat a další mladá obdivovatelka do postele - tentokrát mu to nikdo moc nevyčítal, ani se s nemusela přetlačovat s další ctitelkou). Řešení zločinu mělo zajímavé rozuzlení, které jsem tentokrát ani nebyla schopná tipnout. To mě potěšilo. Celkově Mayova klasika.
Polednice
Jiří Březina
Detektivka se dala číst, ale nadšená jsem z ní nebyla. Přišlo mi úplně nelogické, že by někdo "poslal na dovolenou" celou zkušenou mordpartu a dal tam dva úplné nováčky a čekal, co tu asi udělá. Nedovedu si moc představit, co čeho by se Ti zkušení kriminalisti mohli namočit (autor asi taky ne, tak to moc nepitvá). Dobrá, autor potřeboval postavit zápletku. Bylo příliš brzy jasné, kdo je vrah, takže moc napínavé to nebylo. Kniha je lepší než Na kopci, ale ne o moc. Vzplanutí je úplně jiná liga. Tak teď váhám, jestli se pustit do Promlčení.
Dívka, která spadla z nebe
Simon Mawer
Knížku jsem poslouchala. Myslím, že přednes knížce hodně pomohl. Protože jsem poslouchala příležitostně, zážitek byl trochu jiný. Měla jsem dobu, kdy jsem byla do poslechu naprosto ponořená a zvědavá, co bude dá. Někdy mě to bavilo jen trochu a pozornost mi utíkala k něčemu jinému. Co se mi moc nelíbilo, byl závěr. Rozhodnutí hlavní hrdinky na konci bylo nesmyslné a hloupé, autor děj bez dalšího vysvětlení ukončil. Tak jsem chvíli hledala, proč mi to neskočilo na další kus nahrávky ... Pak mi teprve došlo, že to byl konec. Škoda.
Kritik
Peter May
Vlastně se mi to dost líbilo. Autor umí nastudovat problematiku, o které píše, a dá si s tím nadprůměrnou práci. Pěkně popíše prostředí. V tomto případě je to Francie a výroba vína. Má tam některé docela vtipné situace. Líbí se mi i myšlenka, že vinaři musí vyrábět taková vína, která uspějí u veřejnosti, aby se uživili. Mám pocit, že s tím pracuje i autor, kdy se snaží ze svých knih udělat detektivku. To už mu ale moc nejde, i když se o to usilovně snaží, aby se zavděčil čtenáři. Takže už podruhé je motiv vraha pochybný a celý závěr knihy dost kazí dojem z celé knihy.
Na kopci
Jiří Březina
Tuhle knihu jsem přečetla už před delší dobou. V paměti mi zůstalo jen "Březinu už nikdy".
Ještě dodávám, že jsem poté od autora přečetla další věci a jsou dobré....
Mapa času
Félix J. Palma
Celou dobu čtení jsem přemýšlela, jestli se mi to líbí nebo ne. Ale pořád jsem četla a s časem byl dojem pořád lepší. Líbilo se mi prostředí i žánr. Kniha má tři části, kde jedna je na mě trochu moc romantická a trochu utahaná, ale druhá už je lepší a třetí mě vyloženě bavila. Líbilo se mi vystavění finální linie a zacházení s "realitou". Pěkný zážitek.
Dívka v pavoučí síti
David Lagercrantz
Vzhledem k tomu, že jsem původní řadu Milenia ani nedočetla, je jasné, že nejsem skalní fanoušek. Podle mého názoru to není zcela stejný styl, ale není to ani zvlášť lepší. Lze to přečíst, napínavé to moc není. Zjevení sestry Lizbeth ve stylu zlého dvojčete je jako z pětkových románů (spíš mi šli hlavou princ Drsoň a Jasoň z Cimrmanů). Ten autistický chlapeček je taky přehnaný a velmi, ale velmi těžko uvěřitelný ... Záleží na vkusu. Můj šálek kávy to není.
