Kyta komentáře u knih

Druhý díl mě nadchl snad ještě víc než první!! Po Rubínu, který končil hodně otevřeně, jsem se nemohla dočkat, až začnu číst pokračování a (přesně jak jsem si myslela) - nezklamal mě!! Docela se mi zamlouvalo, že kniha začínala přesně tam, kde končil první díl, což hodně oceňuji, jelikož takhle začíná málokterá kniha. Často jsem si ale musela připomínat, co se v předešlém díle stalo.

Na téhle se mi knize hodně líbila postava Xemerius, který tuhle knihu úplně oživil a hlavně díky němu je kniha o tolik vtipnější. U jeho hlášek a poznámek jsem se hodně nasmála. I další postavy mě příjemně překvapily. Gwen jsem si oblíbila ještě víc, i když se tenhle díl stáčí hodně k její naivitě a lásce ke Gideonovi. A Gideon... Někdy jsem nechápala jeho tajnůstkářské chování ke Gwen, samozřejmě dokud jsem nepochopila příčinu. Po jeho konečném přiznání jsem si o něm nemyslela to nejlepší, ovšem po dočtení Epilogu se to zase změnilo. Charlotte je přesně ten typ namyšlené sestřenice - i mě při každé scéně lezla na nervy! Líbilo se mi, že se tady vystřídaly všelijaké lidské povahy a vlastnosti.

Kniha opět plná zábavy, akce, úžasné čtivosti a hlavně tajemství! Myslím, že od prvního dílu se tady ani nic moc nevyřešilo, spíš se vše krásně zkomplikovalo. Díky konci (ani mě nepřekvapilo, že byl otevřený) jsem neskutečně zvědavá na rozuzlení závěrečného dílu!!

10 11.08.2014

Nádherná kniha, která skrývá hodně citlivý příběh. Příběh o patnáctiletém Georgovi, který dostal od zesnulého otce dopis, který mu napsal těsně před svou smrtí. Ptá se v něm, zda má smysl žít... Nejvíc dojímavé na tom celém je, že už se nikdy neuvidí a protože Georg si na svého otce moc nepamatuje, jako jedinou vzpomínku na něj má právě ten dopis.
Dívka s pomeranči je dojímavá a až příliš citově silná kniha, která pořádně chytne za srdce. Příběh vypráví o lásce a vztazích v rodině; samozřejmě nechybí ani trocha filozofie. Přestože čtenář ví, jak celý příběh dopadne, stejně ho to na konci velmi emocionálně zasáhne.
Určitě stojí za přečtení a já se k ní s jistotou ještě vrátím.

"Snít o něčem nepravděpodobném má své jméno. Říká se tomu naděje."

10 01.08.2014

Originální zakončení celé Twilight ságy.
Všechny knihy z téhle úžasné ságy jsem přečetla s dychtivostí, se zájmem, zvědavostí. Někdy jsem vytušila, co bude následovat, ale někdy ne; v každém důsledku jsem byla dojatá a nemohla jsem skrýt svůj obdiv k autroce. Rozbřesk je dílem té překypující lásky, která se odehrává mezi Bellou a Edwardem - poznamenává to, jak jeden druhého může milovat víc než cokoliv na světě. Bylo v ní o mnoho více romantiky, než v předešlých dílech. V Rozbřesku se taky vyjasňují vztahy jednotlivých postav - kupříkladu Bella a Rosalie nebo Jacob a Edward.
Jsem ohromně zaujatá druhou částí, ve které popisuje dané situace Jacob. Bylo zajímavé ohlédnout se také do jeho myšlenek a velmi pozoruhodné přečíst si jeho názory a narážky, ale i jeho osobní záležitosti. To s Nessie mě opravdu dostalo!!

Nechci se zaobírat tím, jak jsou jednotlivé knihy napsány, ani jejich kritikou či dokonce kritikou jistých postav. Na mě celá sága udělala ohromný dojem a ani v nejmenším nelituji toho, že jsem tuhle ságu přečetla. Napsat, jaký díl je úplně nejlepší opravdu nedokážu. Všechny mají to svoje kouzlo a svojí jedinečnost. Také tomuhle čtvrtému dílu nemohu dát méně než 5*. K tetralogii se samozřejmě vrátím, opravdu mě zaujala.
Tuhle knihu a celkově celou ságu mohu s upřímností doporučit!! :)

10 30.04.2014

Úplně poslední díl z celé fantasy-ságy. Ta osudná válka se skutečně stala a "Všechno bylo, jak má být." Jediný díl, který se odehrával mimo Bradavice, až na ten konec. Jak jinak a kde by měla autorka zakončit celou sedmidílnou sérii, když šest z nich se odehrály přímo v Bradavicích? Bylo mi líto některých postav, které během bitvy zemřely.
Kniha je nehorázně čtivá; když se do ní začtete, nemáte chuť se vůbec odtrhnout!! Je nejdobrodružnější, nezapomenutelná, originální, plná děje, smutku, starostí, napětí a já si myslím, že žádná jiná fantasy sága se téhle určitě nevyrovná. Naprosto úžasné!!!
Rozhodně by si zasloužila víc než 5 hvězdiček!!

"Posledním nepřítelem, který bude zničen, je smrt."

10 16.02.2014

I když je tenhle díl úplně nejdelší, neodradil mě od čtení! Naopak: stálo to za to!! :)
Než jsem začala číst, tak jsem na chvíli zapochybovala, jestli se vůbec dočtu, ale teď si říkám - Proč to skončilo? Téměř 800 stránkový Fénixův řád mě doslova okouzlil. Ovšem i dost velký podíl na tom má překladatel Pavel Medek - vybral a srovnal slova tak, že se věty čtou samy. :) Spisovatelka Rowlingová vymyslela HP naprosto dokonale. Profesorka Umbridgeová mi pořád lezla na nervy, Kdybych já měla takovou učitelku, tak nevím... Každou chvíli se něco děje, hlavní hrdinové stále prožívají nezapomenutelné zážitky, starosti, přípravy při zkouškách NKÚ atd. Na každé stránce je napsané něco, s čím se vám podaří poslední stránky líp pochopit. Konec byl moc smutný, mám pocit, že nejen já jsem se u tohoto dílu rozbrečela. Smrt jednoho z mých nejoblíbenějších hrdinů mě dost vyděsila.
Hned po přečtení jsem se podívala na film a vůbec se to nedá srovnávat. Muselo být těžké to zpracovat, ale kniha má pořád něco víc do sebe. Dá se hodnotit jen pozitivně! Nedokážu pochopit paní Rowlingovou, každým dílem se zdokonaluje! :)

Už je konec těm pohádkovým příběhům. I když vím, jak to vše dopadne, stejně si přečtu další díly. Tahle fantasy-sága je prostě úžasná!!!

10 05.10.2013

Trochu jiná knížka, než obvykle čtu. Tenhle žánr, sci fi, se mi nikdy moc nezamlouval, ale po přečtení knížky Já robot jsem změnila názor. Nechyběly v ní zápletky ani souvislost - to ke knize patří. Autora obdivuji, že přemýšlel nad třemi hlavními zákony robotiky a vymyslel je tak dobře, že na sebe navazují a dávají dopodrobna smysl a souvislost. Bez doporučení jsem ji nevzala do ruky a to mi docela vadí. Teď už bych nad takovém originálním čtení nepohrdla. Ráda jsem ji přečetla a s obdivem doporučuji i dalším čtenářům!

10 12.08.2013

Harry Potter je díl od dílu strašlivější a napínavější. Ohnivý pohár je tím pravým příkladem!
Jako první jsem viděla film a něco mi tam pořád nesedělo a nedávalo smysl. Možná to bylo změnou režiséra, ale kniha je prostě jiná; jsou v ní přece jen napsány všelijaké důležité podrobnosti k lepšímu pochopení a proto mi vše, čemu jsem předtím nerozuměla, po přečtení knížky došlo. Proto u mě kniha zůstává na prvním místě!
Do čtení Ohnivého poháru se mi moc nechtělo, asi protože mě odradilo těch 570 stránek (i když potom jich je víc a víc), ale pustila jsem se do toho a nelituju! Tolik napětí a smutku jsem zatím u žádné knihy nezažila. Nejen jedna část byla už k pláči! Tenhle díl byl počátkem opravdového zla a vstupem právě Pána zla. Harry se musí vypořádat s tím, že už jeho život nebude jako předtím - klidný u tety a strýce. Čtvrtý díl byl poslední aspoň trochu "pohádkový"...

10 11.08.2013

Ze Smrtky jsem nadšená. Je to dechberoucí dílo, které vás přinutí zamyslet se nad mnoha otázkami a bude ve vás doznívat ještě dlouho po dočtení.

Svět, který autor vytvořil, je jedinečný a opravdu úžasný. Dystopické knihy mají vždy co do sebe a tato není výjimkou. Děje jako takového tam moc nebylo, ale autor to vykompenzoval poznáváním a vysvětlováním systému, jakým jeho svět fungoval. Zaujal mě nápad "dokonalosti" toho světa, poražení smrti, nutnost kosení a zejména Nimbus jakožto ta nejvyšší moc, která je přístupná všem, obsahuje veškeré vědění a řídí celý svět, dokonce s lidmi i mluvil (což pro mě bylo těžké si představit). Zaujaly mě i další podrobnosti jako spoluauta, pojmenování každého roku podle živočichů, systém oživování a nanitů nebo nápad nových jmen smrtek - podle významných osobností ze "smrtelného věku". Opravdu morbidní a nechutná mi přišla představa "rozplesknutí", "seškrábávání" apod. - a vlastně i to, že se lidé záměrně a opakovaně zabíjeli, protože prostě mohli.

Není to lehké čtení, mně osobně autorův styl psaní nesedl. Jednu * ubírám právě za toto, jelikož mi to ovlivnilo celkový zážitek ze čtení. Trvalo mi dlouho, než jsem si na ten styl zvykla. Ztrácela jsem se v tom, z pohledu které postavy je děj vyprávěn. Kdyby byla každá kapitola psána z jiného úhlu pohledu, nic bych neříkala, protože by to mělo nějaký systém, ale když se v jedné kapitole nečekaně střídaly ty postavy, měla jsem v tom zmatek. Co musím pochválit, jsou výpisky z deníků smrtek na začátku každé kapitoly, dodalo to knize takovou výjimečnou atmosféru. Autor pokaždé rozebíral jinou myšlenku a celkově tím krásně doplňoval děj. Díky těmto zápiskům jsme měli také možnost pochopit psychiku smrtek - ať už Curieové, Goddarda nebo i zakladatelů cechu smrtek.

Shusterman si hodně pohrával s psychikou všech postav. U dvou hlavních postav - Citry a Rowana - je vidět v průběhu knihy obrovský vývoj. Byli hodně ovlivňováni svými lektory, se kterými trávili většinu času. Na Rowana hodně působila Goddardova ideologie a manipulace, proti kterým Rowan neměl šanci, což bylo na konci vidět. Bylo ovlivněno jejich myšlení, ať už negativním či pozitivním způsobem. Důležité je také všímat si psychiky i vedlejších postav - Goddarda, Faradaye, Volty nebo třeba Tygera - všichni měli jiné myšlení, jiný důvod pro život, jaký žili, jaké hodnoty vyznávali.

Při čtení nejde nezamyslet se nad tím, jak hrozný musel být ten "dokonalý" svět, který vlastně vůbec dokonalý nebyl. Lidé neměli žádný smysl života, pro co žít, protože na všechno měli spoustu času a všechno si mohli dovolit odložit. Chybělo jim to vzrušení, které máme my, když víme, že život nám může každou chvíli skončit a smrt je pro nás jistá. Právě vědomí toho omezeného času nám dodává pocit nutnosti žít život naplno. My žádnou možnost odkládat věci nemáme, aniž bychom toho pak nelitovali, proto každou šanci musíme chytit hned, jak se naskytne. Rozdíl mezi naším světem a jejich je enormní. Připadalo mi, že lidé v tom světě ani nebyli lidé, protože nepoznali bolest a utrpení, které nás posouvá dál; pomocí těchto špatných okamžiků se poznáváme a rozvíjíme. Připadali mi spíš jako otroci. Autor také poukázal, že i v dokonalém světě se může objevit hrozba - například zneužití moci a postavení, jak bylo vidět u Goddarda.

Kniha vám otevře oči v mnoha směrech. Můžete si díky ní uvědomit, jak krátký je náš život a že vlastně máme štěstí, že nás čeká nějaký konec - nic totiž nemůže trvat věčně.

Rozhodně můžu knihu jen doporučit a těším se na dvojku!

9 17.05.2020

Z knihy jsem TAK nadšená! Po přečtení jsem nemohla myslet na nic jiného než na ten silný a nezapomenutelný příběh. Zkrátka je to kniha hodna velké pozornosti.

Celou knihu jsem si zamilovala. Ne že bych byla nadšená, jaké hrůzy se tam děly, ale dostala mě celkově ta atmosféra - připadalo mi to tak uvěřitelné a silné. Celá ta zvrácenost společnosti, nadřazování mužů, závist, nemožnost svobody, vztahy mezi lidmi, podporování všech zvráceností... Už začátek knihy byl ponurý a neměla jsem z něj dobrý pocit - to jsem ještě nevěděla, jak se kniha bude vyvíjet. To, co se dělo na ostrově mezi dívkami - neskutečné. Autorka šla do úplného extrému. Dostal mě celý ten svět - pravidla, systémy, zvyky, víra...

Romantická linka je úžasná. Líbilo se mi to jiskření mezi Tierney a Rykerem, byla to příjemná změna oproti zbytku příběhu. Rykera si nejde nezamilovat. Líbilo se mi, jak autorka jeho pohledem přiblížila život pytláků - také to neměli lehké, museli dělat věci, které se jim příčili jen proto, aby přežili oni a jejich rodiny. Fandila jsem tomuto krásnému páru - každý z nich pocházel z odlišného prostředí, ale přesto se k sobě hodili - možná proto, že sdíleli stejný sen. Líbil se mi charakter Tierney, jejíž silnou stránkou byla odhodlanost a nesobeckost. Neztrácela víru v lepší a fungující společnost.

Není to lehké čtení - ať už vzhledem k téměř hororovému obsahu nebo k psychologii postav, na které si autorka dala extra záležet. Právě propracovanost psychiky (nejen) hlavní hrdinky je pro příběh tak klíčový a pro knihu hodně typický. Kdo má rád psychologické knihy, rozhodně je "Prokletý rok" pro něj. U knihy se nenudíte. Mnohokrát jsem ze čtení neměla dobrý pocit kvůli tomu, co se tam dělo (to vykreslení atmosféry je neskutečné), a právě proto to rozhodně není oddechová kniha. Dalo by se říct, že to vůbec není čtivo pro slabé povahy.

Nedokázala jsem si představit, jak kniha skončí. Vůbec by mě nenapadlo, že to skončí tak, jak to skončilo, ale rozhodně si nestěžuji. Závěr zůstal otevřený, aby si ho čtenáři domysleli sami. Takové konce nemusím, ale k "Prokletému roku" to sedělo. Ten konec mě dostal tolik, že jsem si ho musela přečíst víckrát a zjistit, zda jsem to pochopila správně. Nejvíc mě dostalo, když jsem se vrátila na začátek a spojila si různé informace. Bylo to tak silné, uvěřitelné, dechberoucí a dojemné... a já za ten zážitek děkuji.

Líbí se mi, jak autorka zakomponovala do příběhu významy květin (zejména tu červenou představující naději a jednotu) a jiné symboly. Musím zmínit také stránku magie, která v knize byla a zároveň nebyla - to už si musíme domyslet my sami.

Autorka poukazuje na postavení žen, důležitost rovnoprávnosti, vztahy mezi dívkami/ženami - když jsou proti sobě (manipulují s druhými, poštvávají se proti sobě apod.), nemůžou ničeho dosáhnout a k ničemu to nevede (pouze k bolesti - psychické či fyzické), ale když se spojí, mají možnost dělat zázraky. Je tu patrný ten motiv jednoty, společné síly. A naděje.

Je to temné čtení, při kterém vám bude běhat mráz po zádech. Nebudete se chtít odtrhnout. Je to kniha pro ženy, která skrývá tolik poselství a myšlenek - má tolik co předat. Každý si z ní může odnést to své. Já se k ní určitě ještě někdy vrátím. Ty emoce, které ve mně kniha vyvolala, poukazují na to, že se jedná o velmi kvalitní knihu a já ji budu doporučovat dál.

Za mě rozhodně zatím NEJLEPŠÍ přečtená kniha za tento rok.

9 25.04.2020

Meagan Spooner znamená zaručenou spokojenost. Už po přečtení "Ptačího zpěvu" jsem se stala jejím fanouškem na plné čáře. Svým dílem "Na lovu" jen potvrdila svůj talent.

Toto dílo jakožto retelling Krásky a Zvířete nepatří mezi nejoriginálnější, zato vás rozhodně nezklame. Přináší spoustu myšlenek, které vás přinutí zamyslet se - už jen to vypovídá o tom, že je to skvělá kniha. Prostředí zimy, zasněženého lesa a magie je v knize vykresleno úžasně, autorka vás polapí do svého kouzelného a tajemného světa, které je protkáno různými pohádkovými motivy, a dlouho nepustí. Pokaždé jsem se těšila, až se znovu ponořím do čtení. Líbilo se mi, jak se ta magie v knize objevovala postupně, autorka si s tím pomalu vyhrávala, objevovaly se nové, záhadné bytosti, a to mě neskutečně bavilo.

Hlavní hrdinka je mi neskutečně sympatická a hodně se s ní ztotožňuji. Jeva je nespokojená se životem, chce od něj něco víc, ale přesto neví, co to je. Pohání ji touha (po pomstě, po lásce, po dobrodružství) a naděje. Svou rodinu staví na první místo. Má smysl pro povinnost a pro štěstí svých blízkých by obětovala to své vlastní. Její honba za Ohnivákem značí její cestu za štěstím, hledáním a poznáním pravé podstaty života. Uvědomí si, že nemůže ulovit Ohniváka, protože nelze polapit něco nepolapitelného. Ta touha po poznání nás totiž provází celým životem. Líbí se mi symbol Ohniváka jakožto symbol touhy, magie, snů a fantazie, který je pro tento příběh klíčový. Tento symbol je pro mě záhadou a určitě se za ním skrývá něco víc.
Bavilo mě sledovat tu cestu Zvířete, kdy se v jednom těle střetávaly dvě bytosti, jedna z nich převažovala nad tou druhou, podle toho, jak moc Zvíře nechalo vlka "vyhrávat". Nedokážu si ani představit, jak moc ta lidská část Zvířete trpěla kvůli svému prokletí. Nedivím se, že občas dával přednost tomu zvířecímu kousku v sobě, protože ten se neřídil žádnými city, jen instinkty. Zajímavé je zamyslet se nad samotnou kletbou, co ji způsobilo.

Moc mě zaujala kompozice a grafická stránka knihy. Ty ilustrace, které odráží (ne)vědomí Zvířete a které postupně gradují. Je to zajímavý nápad a celý příběh díky tomu nabral jiný rozměr. Mimo to mě zaujal i název knihy. "Na lovu" má totiž mnohem větší význam, než se na první pohled zdá. Jeva je zprvu na lovu Zvířete, pak Ohniváka a dalších bytostí, ale celkově mi přijde, že je na lovu za lepším životem, láskou a svým šťastným já.

Kniha má rozhodně nějaký přesah a díky tomu ji s klidným srdcem mohu doporučit dál. Já jí dávám krásné 4,5*.

"Hledám Ohniváka."
..."A neděláme to snad všichni?"

9 21.02.2020

Maasovou jsem si díky Skleněnému trůnu neskutečně moc oblíbila, takže série Dvůr trnů a růží byla jen otázka času. A musím říct, že autorka opět nezklamala. Znovu se ponoříte do světa víl a čeká vás spousta zajímavých zvratů a zápletek. A samozřejmě nechybí správný záporák a milostný příběh. Moc mě zaujal ten vílí svět celkově, rozdělení Prythianu do sedmi dvorů, záhadná "nákaza" apod. A ovšem i motivy Krásky a zvířete.

Zpočátku se kniha nečte úplně plynule, dalo by se konstatovat, že je skoro nudná. Když se objeví zvíře a Feyre si odvede do jeho světa, čekali byste, že to od té doby bude hrozná bomba, ale opak je pravdou. Feyre pouze poznává Jarní dvůr a všechno se hrozně vleče. Nemluvě o tom, že Tamlin je takový nemastný neslaný a není na něm nic moc zajímavého. Samozřejmě je důležité poznat ten nový svět, ale nebylo to pro mě moc poutavé a některými částmi jsem se musela překousávat. Zaujaly mě však některé kouzelné bytosti, které vytvořily zdání temného a nevyzpytatelného prostředí, kterým Prythian je...
Jakmile se rozvine vztah mezi Tamlinem a Feyre, začne to být o dost zajímavější i čtivější. Bavila mě ta část odehrávající se pod Horou - tam konečně přišla dlouho očekávaná akce a pořádné nebezpečí. Nápad se třemi úkoly byl skvělý. Samotný závěr mi nepřišel moc originální.

Feyre jakožto hlavní postava je moc sympatická a určitě si ji oblíbíte. Je to dívka, pro kterou je rodina na prvním místě a nedokáže být vůči lidem, které miluje, lhostejná. Je trochu drzá a odvážná. Zaujal mě její koníček - malování. Také jsem si oblíbila Luciena, jenž měl pokaždé nějakou vtipnou poznámku a ze začátku není úplně jasné, jak se k Feyre staví. A další skvělá postava je tajemný a arogantní Rhys, o kterém také není jasné, na čí straně stojí a zda nemá nějaké vedlejší úmysly. Těším se na druhý díl, kde se na něj určitě můžeme těšit...

Celý příběh je protkaný tajemnem a všechno se postupně zamotává a autorka odkrývá všechna možná tajemství - přesně tak, jak to umí. Je to kouzelná kniha plná tajemna a spoustu čtenářů svým prostředím jistě uchvátí. Jednu hvězdičku ubírám za zdlouhavou první polovinu. Jinak jsem spokojená a těším se na návrat do Prythianu!

9 10.08.2019

Ohromně zajímavé a originální fantasy čtivo, které se bude líbit každému milovníkovi tohoto žánru.

Legendární zloděj Kaz, jenž si v dětství prošel peklem a dopředu ho hnala hlavně pomstychtivost; Nina, smrtící griša, která se musela potýkat s nástrahami a nenávistí, se kterými griši musí žít; Inej, členka gangu, jež se krade tiše jako stín; pomstychtivý Matthias, který se zamiloval do nesprávné osoby a nedorozuměním skončil ve vězení; zadlužený Jesper milující kasino, jehož cesta se ubrala jiným směrem než chtěla jeho rodina, a Wylan, který má problémy s otcem - tihle teenageři tvoří legendární partu a každý z nich je svým způsobem zajímavý a výjimečný. Každá z těchto postav si musela něčím projít, aby se dostala tam, kde je. Ukáže se, že i na první pohled chladně jednající lidé mají srdce a svou historii, která určila, kým jsou teď. Když k této partě přidáme ještě ten zbrusu nový a jedinečný svět, ve kterém se odehrává děj, a samozřejmě honba za odvrácení světové zkázy, jedná se vskutku o napínavé a vysoce kvalitní čtení.

Kniha je napsaná tak, že si každý čtenář může najít svého favorita, kterému bude fandit až do konce. Já jsem si nejvíc oblíbila Kaze, Inej a Ninu. Kaze si musí zamilovat každý, už jen pro tu jeho nespoutanost, nebojácnost a genialitu. Zpočátku je to jen zloděj a podvodník, který má šílené nápady (jako je přijmout nabídku na vloupání se do nejstřeženějšího místa), ale jakmile se začne odkrývat jeho smutná a srdcervoucí minulost, člověk hned začne chápat jeho chování. Naopak nejméně sympatický mi byl Wylan, kterého jsem tolik zajímavým neshledávala... Možná kdyby autorka vyprávěla příběh i z jeho pohledu, začala bych ho mít ráda jako ty ostatní hrdiny, ovšem takhle mi jen připadalo, že pouze doplňuje tu šestici. U Matthiase člověk zpočátku neví, zda náhodou nezradí naši partu kvůli jeho původu a možné loajalitě své vlasti... Mně bylo potom ale jasné, že si vybere tu správnou stranu, a byla jsem za to ráda.

Objevit se ve zcela novém světě, o kterém jsem nic nevěděla, bylo zpočátku matoucí, stejně tak jsem měla menší zmatek s množstvím postav, které se na mě nahrnuly. Ovšem když se čtenář zorientuje v tom novém světě a seznámí se se všemi postavami (a přestanou přibývat nové), tak si knihu může bez hranic užívat. Autorka měnila vyprávění z různých pohledů hlavních hrdinů, což se mi zamlouvalo, protože každá z nich měla svůj prostor. Minulost postav byla odkrývána postupně, což určitě přidávalo na napětí a čtenář se dokola může ptát, co že se to stalo, že se k sobě ty postavy chovají takhle apod.
Chvíli trvá, než se příběh rozjede, ale zase je dobré, že si autorka dala práci na seznámení čtenáře s prostředím, ve kterém se ocitl, a s životním stylem postav, což bylo nezbytné. V knize bylo spousta zápletek a zvratů a autorka nás vždycky překvapila něčím novým.

Velké plus dávám za grafiku a mapy, které mi hodně pomáhaly zorientovat se.
"Šest vran" považuji za vydařené dílo, které čtenáře nezklame. Jsem moc zvědavá na osudy mých oblíbených hrdinů, moc se těším na "Prohnilé město".

9 15.09.2018

Tahle kniha mi přišla do ruky náhodou a musím říct, že jejího přečtení nelituju! Kniha má zajímavý námět, se kterým autorka pracuje, co nejlépe to jde. Nic není hned jasné a čtenář si musí počkat pár stran, nebo i celou knihu, aby získal odpovědi na některé otázky. Něco bude vysvětleno určitě až v posledním díle. Tohle mi ale nijak nevadí, aspoň to přidává na tajemnosti příběhu. Líbí se mi styl, jakým je kniha napsána, zejména způsob, jakým je členěna a to, že každá kapitola začínala úryvkem z jiných knih. Také se mi zamlouvalo, že kniha není napsána jen z pohledu Kelsey, ale i z pohledu jiných hrdinů, ať kladných či záporných, takže čtenář má možnost dívat se na věci z různých úhlů pohledu.

Svět, který Erika Johansen vytvořila, je rozhodně poutavý a zajímavý. Nejdřív jsem si myslela, že se jedná o minulost, jelikož je to tam vylíčeno skoro jako ve středověku (rytíři, království, královnina garda, způsob žití,...), ale po několika narážkách mi došlo, že příběh Tearlingu se odehrává v budoucnosti a tudíž tato kniha je dystopická. To jí podle mě přidalo na zajímavosti a opravdu jsem si přála dozvědět se, co se stalo v době před Překročením. Bohužel se mi odpověď na tuto otázku nedostalo, takže jsem zvědavá na další díly...

Příběh mě zaujal také díky hlavní hrdince. Není nádherná ani dokonalá a všichni se do ní na první pohled hned nezamilují. Je ale mimořádně statečná, laskavá, milosrdná, empatická a celkově je povahově jedinečná. K ostatním postavám - moc jsem si oblíbila Rafana, Kostěje a Javela. Kostěj je taková záhadná postava a já doufám, že se v příštích dílech bude objevovat častěji. Javel se mi líbil povahově. Bylo mi ho líto kvůli jeho minulosti a snad se mu vrátí, o co přišel. Škoda, že jsme se nedozvěděli moc o další záhadné postavě - Rudé královně.

Jediné mínus, které bych knize připsala, je zbytečné natahování příběhu, v důsledku čehož mě chvílemi nebavila. Královna Tearlingu mi jinak svým námětem připomněla sérii Skleněný trůn, ale opravdu jen málo.
Opravdu jsem zvědavá, jak se děj bude vyvíjet v dalším díle. Hlavně bych chtěla zjistit odpovědi na některé otázky: kdo je Kelsein otec, jaká je Kostějova minulost, co se stalo před Překročením, kdo je Rudá královna...

9 30.09.2017

Obsahuje spoilery!

Celou sérii jsem se oblíbila natolik, že jsem se děsila dne, kdy budu číst poslední díl. A ten den je už za mnou a já si přeju, aby mě stejně jako po přečtení předchozích dílů provázelo vědomí, že mě čekají další díly z tohoto krásného světa.

Strany v Koruně ubíhaly pod rukama tak jak jsme u Kieřiných knih zvyklí. Kniha se čte opět tak lehce a nenuceně, že si ji čtenář nemůže neoblíbit. Nemohla jsem se od ní odtrhnout a měla jsem ji přečtenou za pár hodin. K ději žádnou negativní výtku nemám. Autorka celou pentalogii završila se vším všudy, tak, že mi nezbývají žádné otázky. I když jsem po většinu knihy fandila Kileovi, jsem ráda, že Eadlyn poslechla hlas svého srdce a i přes veškeré obavy a starosti o to, jaké to bude mít důsledky, si vybrala Erika, než aby se rozhodla pro někoho, s kým by byla celý život nešťastná. Protože jít za svým srdcem je v životě to nejdůležitější. Eadlynin charakter nabral od předchozího dílu úplně jiný směr a mně přinášelo jakési potěšení ono vědomí, že je z ní lepší člověk než na začátku Dcery. Myslím, že tady ji už nikdo kritizovat nemůže.
Příběh Ameriky a Maxona se mi vryl do srdce víc, než příběh Eadlyn a Erika. Jsem však ráda za to, jak to se všemi dopadlo. Líbí se mi, že ani vedlejší postavy autorka nevynechala a vymyslela jim hezký konec (viz Kile, Hale, Ean nebo Ahren).

Série Selekce je o něčem víc než jen o romantice a lásce - je také o nesobeckosti, dobrých vlastnostech, o konání věcí, o kterých si myslíme, že jsou správné, nebo uvědomění si, co je v životě důležité. Je v ní víc, než se na první pohled zdá. Stejně jako u té pampelišky (kdo četl, ví) jde jen o úhel pohledu.

Koruna nezklamala. Je stejně dobrá jako předchozí díly. Na ten úplně první to ale nemá, a proto asi nejsem schopná dát všech 5*. Sérii přidávám k mým oblíbeným a Kieře Cass za ni děkuji.

Já ten příběh zkrátka miluju. Filmy jsem viděla nesčetněkrát, celou sérii jsem teď začala číst podruhé a už teď vím, že ne naposledy. Čtivost a originalita knihy nutí otáčet stránky až na tu poslední. Děj je nepředvídatelný a stále překvapuje. Příběh o Katniss Everdeen, dívce v plamenech, a Peetovi znám téměř nazpaměť a přesto mě stále neomrzel. Baví mě sledovat vývoj Katniss skrz celou sérii - její nesobeckost, postupné uvědomování si, co pro ni Peeta znamená, její náhlé činy, o jejichž důsledcích nemá ani tušení. A Peeta.. jeho si nejde nezamilovat. V prvním díle mi ho je opravdu líto vůči jeho citům ke Katniss - je naprosto očividné, že to nehraje jako ona. Ale chápu její jednání. I další postavy mi hodně přirostly k srdci: Gale, Cinna, Cetkie, Haymitch, Prim,... Jsou v podstatě jako moje druhá (imaginární) rodina, na kterou se můžu obrátit a ona mě nezklame. :)

Suzanne Collins patří mé tisíceré díky za tuto úžasnou trilogii, za svět, který vytvořila. Miluju ho a vždycky mi bude přinášet potěšení se k němu vrátit. Trilogie Hunger Games pro mě znamená opravdu hodně.

Kdo snad váhá, zda se pustit do čtení tohoto skvělého bestselleru (který si tento titul doopravdy zaslouží), radím mu, aby se čtením neotálel příliš dlouho! :)

Obsahuje spoilery!

Téměř dva roky jsem čekala na závěrečný díl "snové" trilogie a jsem ráda, že jsem vydržela!
Ačkoliv je to už dlouho, co jsem dočetla druhý díl, hned, jakmile jsem se pustila do čtení tohoto dílu, jsem se znovu ponořila do děje a stránky mi opět ubíhaly pod rukama úplně samy. Opět musím pochválit design knihy. V závěru trilogie se objevilo i vysvětlilo vše, co jsem si přála vysvětlit. Záležitost se Secrecy, Anabel a jejím démonem... Děj mi ale občas připadal trochu jednolitý, řešilo se tam pořád dokola to samé a já jsem se někdy musela nutit do pokračování. Závěr však stál za to. Trochu mě štvala Liv kvůli tomu, že nedokázala být upřímná k Henrymu a lhala mu (Co je špatného na tom být v šestnácti pannou?!). Hodně mě bavila Emily ve snové chodbě - její naivita a snaha dostat se do Graysonových dveří. Nevěřila jsem, že Anabel přijde k rozumu a bude se podílet na Arthurově osudu.
I po dočtení posledního dílu mi zůstalo pár nezodpovězených otázek ohledně série (Proč chodbu s dveřmi objevili právě oni? Co vlastně ta chodba znamená? Jak to dopadlo s Arthurem?), ale myslím, že všechny otázky nevyžadují odpověď a zbývá tak jedině čtenáři, aby si je domyslel.

Nezapomenu na tajemnou Secrecy ani na snovou chodbu. Asi budu do konce života doufat, že ji také objevím. :)
Knihy Kerstin Gier jsem si opravdu oblíbila. Nelituju času, který jsem strávila nad čtením obou sérií. Doufám, že se autorka pustí do vymýšlení dalších originálních sérií!

9 25.06.2017

Kniha se mi četla, co se týče jazyka, bez jakýchkoliv problémů, což mě hned po prvních přečtených stranách velmi potěšilo a navnadilo na další čtení. Mimo jiné tomu pomohly ty nenucené hovorové projevy s nespisovnými výrazy, charakteristické pro každou z vystupujících postav. Bylo to uvolněné, neformální, zkrátka takové, aby to čtenáře (či diváky) bavilo. Opravdu se kniha četla téměř sama, za což jsem moc ráda, jelikož jsem ji měla rychle přečtenou.

Autor se snažil vykreslit do detailu všechny nedostatky lidí, zejména jejich špatné vlastnosti, jež Gogol ukázal na jednotlivých postavách. Sobectví, přijímání úplatků, lži, věření pomluvám a různým neověřeným klepům, lidi chtějí dosáhnout ještě vyšších postů a různých hodností, jdou si jen za svými cíli, o druhé se nestarají, zajímá je majetek, ale ne to, na čem v životě skutečně záleží. Pravým příkladem v Revizorovi jsou hlavní postavy Hejtman a Chlestakov. Žádná z postav mi nebyla sympatická, ale jejich sobecké jednání bylo do jisté míry vzhledem k okolnostem "pochopitelné". Hned v úvodu je scéna, kdy si úředníci vzájemně vyčítají, kdo má kde jaké nedostatky a v podstatě říkají, že to mají dát do pořádku jen na dobu, kdy bude revizor ve městě, potom můžou vše vrátit do původního stavu. Tohle řešení je nelogické a sobecké vůči lidem žijícím v tom městě a vypovídá o tom, jak "vážně" svou práci myslí a jak jim na obyvatelích "záleží". Revizora se bojí, protože nechtějí přijít o ta vysoká místa, která zastupují. Nedivím se, že si potom lidé šli stěžovat na hejtmana Chlestakovovi jakožto domnívanému revizorovi.

Když hodnotím knihu jako celek, jako klasická komedie, u které bych se hodně nasmála, mi to nepřišlo. Zasmála jsem se jen při první scéně, kdy si úředníci navzájem vyčítají nepořádek a nedostatky na svých "stanovištích" a popisují konkrétní situace. Rozhodně pro mě chování postav vtipné nebylo, jejich jednání bylo chvílemi až přehnané a zveličované, což asi takové má být, aby to vyznělo. Gogol se ve svém díle vysmívá společnosti jako takové, jejímu řádu a "spravedlnosti" v ní. Je to nadčasové dílo, v takové společnosti žijeme bohužel dodnes a myslím, že s tím ani nikdo nic nezmůže, že se to bude jen zhoršovat.

9 30.04.2017

Na začátku čtení "Sirotčince" jsem si nemyslela, že se mi série na konci bude až tak líbit. Čtení celé trilogie jsem si vážně užívala a pořád mě zajímalo pokračování. Příběh od prvního dílu krásně vygradoval.

Myslím, že není nutno vychvalovat ony úžasné fotografie, kterými je příběh doprovázen, protože je to už tak jasné. Občas se mi zdálo, že se v knize nic moc neděje a že tam autor omílá věci pořád dokola. Je tedy pravda, že "Knihovna duší" byla místy protahovaná víc než bylo nutné, ale ve finále mi to až tak nevadilo. Celý příběh provázelo plno akce, napětí a překvapivých zvratů. Hodně mě bavilo číst o Jakeově nové schopnosti s netvory. Zápletka s dušemi a knihovnou duší byla také skvělá a originální.

Moc se mi líbilo zakončení příběhu. Autor mě svým završením vážně mile překvapil, protože jsem čekala něco jiného.Troufám si říct, že třetí díl byl z celé série nejlepší, zejména díky tomu závěru. Na konci se mi vůbec nechtělo opouštět tenhle úžasný fantasy svět o podivných, netvorech a stvůrách, ale na druhou stranu - tři díly byly tak akorát. Série určitě stojí za přečtení. :)

9 20.11.2016

Poutavý název i obálka. To vypovídá o tom, že půjde asi o dost neobyčejný a zajímavý příběh.
Vždy když jsem v knihkupectví zahlédla jakoukoliv knihu z této série, nemohla jsem si pomoct a musela jsem ji vzít do ruky. Je úžasné, že kniha na sebe dokáže hned upozornit a zaujmout už jen pohledem.

Kniha je velmi dobře zpracovaná. Krásné a záhadné fotografie čtenáři při čtení vytvoří dokonalou a nezapomenutelnou atmosféru. Příběh samotný také není nejhorší, jen mi to občas přišlo trochu nezáživné a některé pasáže kapku zdlouhavé. Nicméně kniha byla psána velice poutavým a jednoduchým jazykem, takže mi nedělalo problém číst několik hodin v kuse a pořád "nemít dost". Nápad o netvorech, stvůrách, ymbrynách a časových smyčkách je určitě originální a neobvyklý a vážně stojí za to. Úplně jsem se dokázala vžít do Jacobovy situace a v tom příběhu se viděla. Bylo by úžasné objevit se v jiné době, ale rozhodně bych nechtěla prožívat desítky let ten samý den. :)

V nejbližší době se určitě pustím i do dalších dvou dílů. Moc se těším, až se podívám na filmové zpracování, které vypadá stejně poutavě jako kniha.

9 07.10.2016

Ani teď mě Kerstin Gier nezklamala. Druhý díl série Silber byl stejně dobrý jako ten první. Nemám k němu absolutně žádné výhrady. Jsem naprosto nadšená! Kniha se četla sama, byla napínavá, vtipná, měla (jako vždy) originální zápletku a mnoho dalšího.
Tenhle díl nebyl tolik akční jako předchozí, ale mně to vůbec nevadilo. Je to taková příjemná, oddechová kniha a je jen na vás, co od ní budete čekat.
Už od prvního dílu bádám nad tím, kdo by mohla být ta tajemná Secrecy. Připadám si strašně napjatá a frustrovaná, když jsem dočetla i druhý díl série a pořád nevím, kdo to je. Autorka umí čtenáře tak skvěle napínat! Nemůžu se dočkat, až se ve třetím díle dozvím to jméno. :)

PS: Dosud mě fascinuje představa se snovými dvěřmi...! Akorát škoda, že je ve snu nikdy nenajdu. i když... Kdo ví? ;))

9 19.09.2015