Lacie komentáře u knih

Můj otec byl naprosto necitlivý k mému věku, kdykoliv narazil na zajímavou knížku nebo film, který bych měla vidět. Nevím, jak přesně mě ovlivnilo, že jsem ve čtyřech letech viděla starou Zkázu Poseidonu (a pak měla noční můry) a v osmi četla Den Trifidů. A taky měla noční můry. Ale i denní, třeba projít nějakou vysokou travinou pro mě byl svého času vcelku problém.
Knížka je prostě... strašná (a tím nemyslím knihu a jak je napsaná, ale když si představím, že by se to stalo nám). Stejně jako třeba Kmen Andromeda, Malevil nebo Kingovo Svědectví. I když tady je ta slepota a průlet komety... takže vlastně Andromeda a spol jsou asi pravděpodobnější.
Boj o přežití lidstva v obklopení obřích chodících nebezpečných rostlin... to se na vás podepíše. Navíc boj lidí mezi sebou, omezené zdroje, starost posledních vidících o slepce, ale děti se rodí v pořádku! Zdroje docházejí, Trifidi se stahují blíž a blíž...

34 25.03.2022

(SPOILER) Na tuhle knížku jsem se moc těšila, protože Dvory miluju. Když už jsem ji měla koupenou, ještě jsem si znovu přečetla předcházející díly včetně novely, abych si osvěžila všechny linky tohoto spletitého děje. Pak jsem se pustila do Stříbrných plamenů, přečetla jsem je i s poděkováním a můj pocit je... zklamání. Obrovské zklamání snad ve všech směrech.
Zklamal mě děj, kniha je opět tlustá bichle, ale devadesát pět procent se věnuje Nestě, vývoj a hrozby okolního světa jsou odbyté pár slovy. Něco významného se odehraje bleskově na konci a tím to hasne. Naznačená zápletka s Ilyrijci, kteří se bouří? Nic, vyřízeno. Zápletka s královnami? Nic – pokud na konci knížky mrknete, tak tu část, kdy bude o jednu míň, minete.
Zklamala mě Nesta. Celé tři čtvrtiny knihy se chová jako malicherná vztahovačná slepice, co neumí nic než klovat do všech kolem sebe.
Zklamal mě důvod, proč se tak chová, pořád jsem na něj čekala a do poslední chvíle se mi nechtělo věřit, že prostě NENÍ! Stalo se jí asi jedno promile toho, co přežila Feyre a dejme tomu pětina v porovnání s Elain. I všichni ostatní mají svá traumata, skutečné hrůzy, se kterými se vypořádali – Nesta o útrapách ostatních nechce ani slyšet, zato se nekonečně rochní v představě, že všechno na světě je její vina a tudíž tím musí týrat sebe i všechny okolo. V jedné pasáži Nesta popisuje, že kdyby Feyre nezačala lovit, nechala by rodinu pomřít hlady, aby otci dokázala, jak je k ničemu. A s takovým člověkem mám soucítit? Ne, děkuji! Nejdřív zuby nehty ochraňuje Elain, aby ji následně obvinila ze zrady, když se konečně vzpamatovala a začala se zapojovat do života. K tomu poznámky, že rodinu si člověk tvoří, nemusí se do ní narodit... jako by jí sestry nějak škodily, něco dlužily... a na to plynule navazuje další zklamání – dvě přítelkyně, které si Nesta našla, zařadila do svého života, uznala je za hodné své pozornosti, protože si prožily těžké časy, zatímco vlastní rodinu mučí vesele dál.
Zklamalo mě, že tu ostatní postavy téměř vůbec nejsou, nepohly se za celou dobu z místa. Dějem se mihnou jen aby Nesta nežila ve vzduchoprázdnu a měla koho urážet. Nijak se neposunula Elain a Lucien, Mor, která na konci třetího dílu cítila nějakou hrozbu, Azriel jen stojí a kouká, sem tam něco řekne Eris, jednou zavrčí Tamlin. Něco se děje kolem Rhyse a Feyre, ale text se tomu věnuje opravdu maličko.
Zklamal mě Cassian, který někde poztrácel vyšší nervové fukce a zbyly z něj jen kalhoty, v podstatě neustále se vzdouvající.
Zklamala mě i erotika, v předchozích dílech byla jemnější, postupně narůstala, lákala, sváděla, jiskřila. Tady máme tupé porno, stereotypně a nenápaditě popsané a pořád dokola. Už jsem to pak jen přelétala pohledem, zda už jsou hotoví a vrátí se aspoň nějaký děj.
A když už se konec rozjede a něco se začne dít, zase je to zklamání. Tři buchty cvičící půl roku na terase porazí bandu Ilyrijců, kteří jsou zrozeni k boji a ničemu jinému se od mala nevěnují. A i kdybych nad "obyčejnými" Ilyrijci přimhouřila oči, tak prostě NE a NE a NE – poslední kdo dokázal to samé byli Rhys a Azriel a Cassian, kteří prošli nejdrsnějším výcvikem na světě a zabili nepočítaně nepřátel. Takže se jim ty holky jako vyrovnají? To snad ne!
V poděkování SJM píše, že si touto knihou vyřídila nějaké vlastní rokle a hory duševního zdraví. To je jistě fajn, ale já se těšila na Dvory, na celý ten pestrý komplexní svět. Kdybych chtěla psychologický rozbor sebestředné fňukny, koupím si jinou knihu. Až za nějaký ten roček vyjde další díl, Stříbrné plameny si znovu pro osvěžení paměti nepřečtu – nebo maximálně poslední desetinu – a budu doufat, že už se SJM navrátí i ke zbytku Prythianu.

19 02.03.2022

(SPOILER) Je vrcholem štěstí, když lidé po katastrofě ve svém středu najdou následováníhodného vůdce. K tomu pár sklepení, zásob a přeživších hospodářských zvířat – a život dostane opět zelenou.
Kniha nebyla vlastně ničím objevná, lidstvo se klasicky rozdělilo na ty schopné, kteří se starají o obživu civilizovaných skupin, na ty zlé, co se je snaží okrást, a na smolaře, postupně se měnící v divou zvěř. Přesto byl celý příběh napsaný poutavě, postavy byly živé a řešily pro nás nepředstavitelné problémy, včetně morálních. Například konflikt monogamie a potřeby rozmnožování, kam v takové situaci patří láska? Ke konci mi to však začalo pokulhávat. Možná příchod Evelyny a podivný vztah k Emanuelovi, možná postupné narůstání pocitu neomylnosti samotného Emanuela, ještěže nakonec příhodně zemře na v dnešní době banální záležitost a vůdcovství se ujme pragmatický Tomáš.

15 25.03.2022

Detektivka plná lidí ze sousedství – na to, že mi vlastně vůbec nikdo v knize nebyl sympatický, se to četlo vcelku dobře a zápletku jsem nerozuzlila předčasně. Znovu to nejspíš číst nebudu, ale další díl série rozhodně zkusím.

15 04.03.2022

Můj první Cormoran Strike. Poslední dobou jsem už byla znechucená náloží brutálních kriminálek, snažila jsem se spravit si náladu nějakou méně akční českou – ale pořád to nebylo ono. Na nové detektivky jsem tedy skoro zanevřela, dokud jsem náhodně nedostala tuto.
Líbí se mi. Líbí se mi příběh, obyčejnost vyšetřování, osobnost Cormorana i Robin. Já bych se jako detektiv neuživila, vraha jsem docela dlouho tipovala, abych pak na konci zjistila, že špatně :) Dala bych knize 5*, ale jsou tu dva malé mínusy, za které dohromady jednu strhávám.
První mínus je za klišovitého detektiva. To je snad nějaký zákon, že (soukromý) detektiv musí být na pomyslném fyzickém, společenském a finančním dně? Strike aspoň nechlastá, navíc to dorovnává povahou, inteligencí, je mi celkově sympatický a pomalu se berchá vzhůru... takže je mínus jen takové menší, poloviční.
Druhé mínus, opět malé, je za jazyk knihy. Autor(ka) se umí vyjadřovat, ale všeho moc škodí. Rozbujelé věty na několik řádek, záplavy čárek, spojek, středníků a pomlček. Nejednou jsem se musela vrátit na začátek a dát si větu znovu, abych pochopila, jak se v jejím průběhu změnila osoba nebo směr vyprávění. Postupem knihy se košatost mírnila, nebo jsem si zvykla, ale bylo to pak už lepší.
Knihu každopádně ráda doporučím každému, kdo se nemusí válet v cákancích krve a ocení postupnou detektivní práci.

14 14.10.2022

(SPOILER) Velká očekávání máme proto, aby byla zklamána. Nevím jak u vás, ale u mě to funguje stoprocentně, a to i s touto knihou – vyskakovala na mě všude, kde jsem se ocitla, v reálu i virtuálu, synopse je velice lákavá... a tak jsem si ji koupila a pak už jen trpěla.
Nerada čtu knihy, které začínají smrtí hlavní postavy. Tady je to samozřejmě důležité pro další děj, ale nemohla to být třeba nehoda? Osobnost hrdinky je totiž další věc, kterou vůbec nemusím – bolestínská, depresivní fňukna, která může za všechny strasti světa a jako východisko zvolí sebevraždu.
Samotná Půlnoční knihovna a možnost nakouknout do životů, které by žila, kdyby něco někdy udělala jinak... na první pohled to vypadá lákavě, ale patlat se neustále v minulosti nevede k ničemu dobrému a jak mě kniha celkově neoslovila, potěšilo mě, že v tomto spolu souzníme:D
Návštěvy životů, debaty s "knihovnicí" Půlnoční knihovny, vzpomínky... tři čtvrtiny knihy byly docela depka, konec to trochu vylepšil a poselství knihy je moudré, ale celkově ve mě zůstala hlavně lítost nad lidmi, kteří se utápí ve výčitkách a sebelítosti, aniž by dokázali vidět tu jednoduchou cestu ven.

14 31.05.2022

Tak tohle se mi líbilo. Dramatické tajemství z minulosti holt budu muset vzít jako základní stavební kámen detektivek MK, ale Bergman mimo svou zemi a bez pravomocí konečně ukázal onen detektivní čuch. Bylo to složité a zamotané, přitom velmi obyčejně lidské. Jsem zvědavá na další díl.

13 10.03.2022

Do třetice všeho dobrého a detektivního – říkala jsem si, že jestli tohle bude potřetí to samé v bledě modré, tak už dál nečtu. A ejhle, posun k lepšímu.
+ jsou tu sice dost nesympatické postavy, ale konečně jsou doplněny těmi sympatickými
+ sympatické postavy mě zaujaly natolik, že jsem se bála, aby nakonec právě někdo z nich nebyl ten padouch
+ kromě hlavní vražedné linky tam bylo několik nevražedných, které byly uspokojivě uzavřeny
+ opět jsem neodhadla rozuzlení

Ale jedna hvězda dolů za to, co mi v téhle sérii chybí/přebývá (ale od dalšího dílu mě to neodradí):
- opakuje se tu zase motiv dramatického tajemství z minulosti
- na Bergmanovi pořád nevidím nic charismatického ani supervyšetřovacího

13 07.03.2022

Tak tohle je jedna z oddychovek, které si klidně přečtu opakovaně. Charaktery hlavních postav jsou sice poněkud přehnaně zdůrazněné, budoucí bývalý je sebestředný blbeček toho nejhrubšího zrna, kterému je nakonec po právu naloženo (aspoň z pohledu mého a snad i hrdinky), budoucí budoucí je zhrzený extra mrzout, zlaté srdce, kterého láska hrdinky vyléčí, ale hrdinka je prostě fajn a sympatická, navíc okolní postavy zažívají vlastní dramata, která do knížky vlévají další život. Velkým kladem je, že i když kniha skončí happy endem, není to bez mráčků a přeslazené.

12 28.03.2022

Druhá kniha této série a opět se dobře četla. Trochu mě mrzí jistá šablona, která byla i v prvním případu – dlouhé seznamování s postavami, které jsou opět podivín na podivína a až na jednu výjimku všichni nesympatičtí, dramatické tajemství z minulosti. Milá mrtvola může být ráda, že se vůbec dožila tolika let. Trochu tu postrádám onu charismatičnost a případně i geniálnost inspektora Bergmana, ale do třetího dílu se pustím neprodleně.

12 06.03.2022

Kdybych si měla vybrat jednu knihu s sebou na pustý ostrov, tak to bude tahle! Pana Mluvčího žeru, Leoparda a Devlina taky, a ten úplný konec nejvíc. A taky Kocoura :)

11 20.03.2022

Bergman číslo 6... s hodnocením váhám, bude to tak půl na půl, tedy 3 hvězdy. Kniha se četla dobře, vtáhla mě a opět jsem se bála, komu a co se stane. Zápletka se klikatí a košatí a padoucha jsem netipovala.
Nicméně – celý děj se točí v podstatě kolem jedné rodiny, sousedky a místního zbohatlíka. Co všechno se těm pár lidem v životě stalo za dramata, to by vydalo na několik dílů vražd v Midsomeru. Čím víc jsem se dozvídala o jejich minulosti, tím víc mě napadalo – to snad není pravda, tohle? A ještě tohle? A co ještě? Tohle? No to snad neee... Nakonec jsem se sebou bojovala, abych tak poslední čtvrtinu nepřeskočila a nepřečetla si až rozuzlení. Za to jedna hvězda dolů.
Druhá hvězda dolů je za detektivní vyšetřování: to takhle přijedou policisté z Prahy do dědiny, kde si všichni vidí do talíře, a každý jim na první dobrou vyklopí největší tajemství svého života. A když ne na první, tak na druhou – však už to tajili dost dlouho a zpovědí Bergmanovi se jim uleví... Tak jako se mi líbil Bergman vyšetřující na vlastní pěst na dovče na severu, tak tady se to vrátilo k prvním dílům, vyšetřování stylem jdu tamhle a vracím se plně informován... mě vcelku zklamalo.

11 19.03.2022

Taková jednohubka na večer. Vtipný rozjezd, zápletka a hrozící katastrofa potencionálně dramatická – jenže promrhaná. Dokud si poměřují ega, je to zábava, ale opravdu brzo začínají oba měknout a pak už to není ono. Zápletka se bez potíží rozplete, hrozící katastrofa preventivně odvrátí... čte se to rychle a samo, veselé, škoda té nenaplněné příležitosti.

10 09.05.2022

(SPOILER) Katniss Everdeenová je vlastně docela nesympatická osoba, je sice velmi životaschopná, šikovná a chytrá, ale také vážná, hrubá a tak trochu studený čumák. Žije v nezáviděníhodné době v otroctví v jednom z 12 krajů pod nadvládou bohatého a zdegenerovaného Kapitolu. Ten svou moc každoročně připomíná Hladovými hrami, kde 24 dětí, kluk a dívka z každého kraje, soupeří nejen mezi sebou, ale i se sadistickými a zvrácenými nápady tvůrců her na život a na smrt.
A přestože není Katniss na první pohled milá, nelze jí nefandit. Její cesta Kapitolem a Arénou je naprosto věrohodná, včetně jejích strachů a pocitů. Přestože je lovkyně, není to vražedkyně a zabíjení lidí nebere jako zábavu. Kromě toho je také nechtěně vržena do milostného boje – doma na ni dělá oči Gale / Hurikán (pro ni téměř starší bratr), v Aréně Peeta (na tuto dobu až příliš hodný a mírný).

10 04.02.2022

(SPOILER) Strike 4. Vydírání, zapeklité rodinné a společenské vztahy, jedna smrt. Komplikované vyšetřování, mnoho linií a stop, Robin v přestrojení a indicie zamotané natolik, že opět nevím co, kdo, kdy, proč a jak.
Jenže. Mnohem víc než probírat se naznačenými a nepodloženými stopami, které do sebe pasují opravdu jen v geniálním mozku Hercula Poirota (pardon, Strika), mě užírá mamlas Matthew a říkám si, kdy už ho ta husa kopne kamsi. Ubrání se násilníkovi, v přestrojení maká líp než agent 007, ale omezený sebestředný manžílek s ní zametá jak s hadrem. A její vztah ke Strikovi, dají se dohromady, nedají? A ježišmarjá, nepodlehne doufám Strike své femme fatale, to by mě kleplo! Vzato kolem a kolem tuto detektivní sérii opouštím a plna Neklidné krve si jdu přečíst další díl dramaticko-romantického trilleru o Cormovi a Robin.
Ps: Všech zúčastněných koní mi bylo líto.

9 31.10.2022

(SPOILER) V době mého dospívání bylo naprostou nutností vidět recenzenty ztrhanou, přesto kultovní Dunu, a pak o ní nekonečně debatovat. Mě dvě hodiny hučení a Olgoj Chorchoj nijak neoslovili, ovšem mohla jsem zasvěceně žvanit na téma Kyle MacLachlan aka patnáctiletý jinoch.
V této době dospívají moje děti a Duna je tu zase. Tak si říkám, že jí dám ještě jednu šanci, možná jsem na to byla moc mladá, neznalá předlohy – a půjdu na to od lesa, koupím si knížku!
Miluju tlusté bichle. Dává mi to naději, že když se mi bude příběh líbit, hodně si ho užiju. A příběh Arrakisu – kdyby to byl křehký předmět a my ho dostali poštou, vybalili a odstranili veškeré ty plastové vycpávky – by mohl být skvělý. Rod klaďouchů proti rodu padouchů, záludný Imperátor i dopravní Gilda, domorodci snažící se zachránit svou planetu, prachy kontra ekologie...
Jenže on to balík není. Plastik v podobě nekonečných a opakujících se zadumaných úvah na libovolné téma se odstranit nedá. Už po několika málo stránkách mám chuť knihu odložit, když zas a znovu čtu o úžasné benegesseritské výchově/výcviku. Cokoliv Paul nebo Jessica vidí/slyší/cítí, díky své benegesseritské úžasnosti vidí/slyší/cítí mnohem lépe, než ostatní... I ten nejtupější čtenář to pochopí maximálně na desátý popis, tak proč to pořád dokola musíme číst od začátku do konce knihy?
K tomu se přidávají i Paulovy vize. Čekala jsem nějaké zúročení benegesseritského a mentantského potenciálu, prolínání bylo, je a bude, cesty v cestách, košaté větvení, koneckonců Paul se k vizím obrací poměrně často. Jenže jejich popis ve mě vzbuzuje spíš pocit, že autor neví, jak to celé uchopit, případně že to přehnal s kořením a brzy mu hrábne, pokud se tak už nestalo.
Co mi ale vadilo nejvíc, byla ta nábožensko fanatická stránka. Chovná stanice Bene Gesseritu, fanaticky nadšení Atreidové, jdoucí s úsměvem na líci na jatka, fanatičtí fremeni, kteří z ekologického boje o svou zemi dokázali udělat děsuplné poslání. Aspoň ti Harkonneni jsou tak fanaticky hnusní, jak se na padouchy sluší, ničeho se neštítí a jde jim o prachy a moc, za to jim děkuji.
Chápu, že autor psal knihu v jiné době, ale džihád, šaríja, prorok... To si nemohl vymyslet nějaká nová slova i pro tuto potřebu? I když takoví sardaukaři, kdykoliv se objevili na scéně, můj mozek je tvrdošíjně četl jako srandakaury, nemohla jsem se toho zbavit. Přestože jsem vždy poctivě zastavila a přečetla to pořádně, pokaždé mě to donutilo k uchechtnutí a jejich bojové jednotky jsem nedokázala cítit jako hrozbu, spíš komický prvek, což mi vydrželo i do filmu. Ale jako povzbuzení pro čtenáře to ušlo, asi jsem potřebovala nějakou odlehčenou linku v tomto moři beznaděje – od začátku víte, že to se všemi těmi fajn Atreidy špatně dopadne, víte, kdo je zrádce a proč, víte, že zradil nadarmo, víte, co bude dál. Zůstane Paul, kterého jako syna vévody docela můžu obdivovat, ale jakmile povýší, sympatie rychle ztrácí.
Celkově vzato za to dám dvě hvězdy a další díly si nechám asi na dlouhé zimní večery. A tohle tedy nepatří ke knize, ale k filmu – nová Duna je koukatelná, i když do dvou a půl hodiny zatím nacpali jen první 2 části z knihy. Nový Paul je uvěřitelnější, ovšem že z planetárního ekologa Kynese udělají ženskou... vážně to muselo být?

9 24.03.2022

Naprosto nádherná knížka. Dostala jsem ji k desátým narozeninám od otce a navíc jsem milovala koně – takže něco pro mě. Ale od té doby jsem ji četla tolikrát, že jí znám skoro nazpaměť. Jednotlivé kapitoly jsou uzavřené příběhy v rámci života ranče /Y. Monty a Chet, nerozluční přátelé, parta okolo, koně, krávy... Konec je takový, jak to v životě bývá – party se rozpadnou, zestárnou, zemřou... ale Monty zůstává svůj – do frasa, vždyť je to jenom kůň!

9 23.03.2022

(SPOILER) Salamis na diplomatické misi. Obávala jsem se, že mimozemšťané budou nevyzpytatelní a spolupráce s nimi nemožná, ztížená nedůvěrou, rozdílnými zvyky a zkušenostmi. Byl to pravý opak – Davy Jones a jeho kamarádi byli v podstatě jako my, možná místo smíchu klepali chapadly, ale vojenské postupy, kulturní návyky, smysl pro černý humor…
Kromě politiky přibyl i náboženský fanatismus, bitka byla výživná, i když lokální, a ten konec – jsem natěšená na další díl.

8 23.11.2022

Tak tuhle knihu jsem si přečetla jen díky tomu, že mě fakt zajímalo, jak vypadá příběh s nejčastěji použitým slovem "kadí" na světě. A bylo ho tam vážně požehnaně, jenže důvod jeho častého užívání mě bavil, úplně jsem si to představovala... dá se říct, že jsem dělávala kdysi něco podobného, když jsem se snažila přežít v přítomnosti mého obdivovaného, který o mě neměl ani páru. Ačkoliv mi bylo asi čtrnáct, ne 27.
Slow burn mi vyhovuje, chemie mezi hlavními postavami narůstá a hlavně je to celé dost vtipné. Vadily mi akorát opakované ponožky velké holky, jako fakt, kdo tohle vymyslel? Ani kalhotky velké holky by to nevylepšily, to se někde říká??? Pobavilo, klidně si přečtu jiné knihy autorky a klidně si časem zopakuji i tuto.

8 07.06.2022

Severská krimi v českém kabátě... a mě se líbí víc, než ta klasická. Vražda sice nechybí, ale obejde se bez zbytečné brutality. Rybář Bergman jakožto svědek neodolá profesní deformaci a začně šťourat na vlastní pěst. Je možná trochu s podivem, že s ním všichni opět tak ochotně mluví – ale ani dedukce mu není cizí. Tentokrát pro změnu ubírám jednu hvězdu za to jeho věčné váhání kolem soukromého života, už by si to mohl vyřešit, ať máme klid.

8 15.03.2022