Ladis777
komentáře u knih

No, je to takové průměrné. Vybrané texty jsou dobré - i se svojí folklorní naivitou, je super, že jsou vedle sebe variantní texty. Ale doslov a vybrané citáty o zbojnících mezi písněmi jsou silně ideologické a zkreslující skutečnost.


Hodně mě to zklamalo. Pravda, při čtení jsme se chvílemi smáli, ale spíš hlouposti textu. Je to dost schematické, naprosto neoriginální a velice nudné. Na to, že to má být dílo od už renomované autorky pro děti, je to slabota.


První díl se mi líbil víc, ale špatné to rozhodně není, i když jednoduché.

Celkem příjemná knížka pro děti, má to dobrý nápad, poněkud ploché postavy rodičů a na můj vkus takový moc lesanský závěr, ale rozhodně kniha patří k tomu pro děti dobře napsanému. Díky za každý kousek, který má nápad, dokáže ho rozvinout a ještě využívá bohatý jazyk.

(SPOILER) První polovina knihy vypadá jako sled obrazů ze života vesnice na přelomu 50. a 60. let, ve druhé kniha nabere na obrátkách tragikomickými dialogy, schůzemi komunistů a agitací. Občas se do toho připlete poněkud nepochopitelný obraz - utopená srnka, jednooká husa apod. Celkově to je dost otravné a nudné, sympatické postavy jsou tam asi dvě, ale člověk si při čtení připomíná lhostejnost nad "společným" majetkem, mechaničnost a odbytou práci, fušeřinu, pokřivené mezilidské vztahy a absurdní nesmyslnost agitačních knih a filmů období socialismu. Ty dva milostné příběhy, které se v textu objeví, mají asi přitáhnout pozornost nebo udělat text živějším. Ale vzhledem k tomu, že okamžitě ustupují do pozadí, jsou úplně stejně pitomé jako celek.
Hvězdičku dávám za pár lyrických obrazů.

Koukám, že jako víc lidí jsem se ke knížce vrátil, taky jsem ji poprvé četl na střední. Mám ze sebe radost, že se mi dojem nezměnil, kniha je promyšlená, pěkně pracuje s legendistickými a folklorními motivy, však k tomu autor měl blízko. Trochu otravné jsou pasáže, ze kterých je vidět, že autor žil v době, která si vyžadovala nějaké ideologické narážky, ale snad kromě plesu, kde je to vidět nejmarkatněji, to udržel na uzdě. Ona ostatně určitá nálada a revolta proti starým pořádkům v té době už byla módní. Navíc hlavní hrdina žije ještě v roce 1960, jestli jsem text pochopil dobře, takže určité jeho ideologické myšlení se dá i očekávat.
Možná že je zarážející až přehnaně emotivní běloruský patriotismus, ale ono to má své opodstatnění související zase s dobou.


Herriota jsem hltal, když mi bylo asi jedenáct, teď jsem sáhl po jediné nepřečtené knížce, a to kvůli výzvě. No, styl mi nesedí, připadá mi to moc jako slohové cvičení, ale jinak jako oddechovka dobré, přečteno za chvíli.


Musím říct, že příběh je sice jednoduchý, otevření prostoru pro další příběh prvoplánové, ale na druhou stranu po několika naprosto příšerných knihách pro děti mi tohle přišlo celkem smysluplné a milé.

Prvních asi čtyřicet stránek jsem obracel oči v sloup, že se to nedá číst. Pak mě to docela zaujalo, chvílemi jsem se i bavil. Problém je prostě jazyk - kombinace přehnaně obrazného a ornamentálního jazyka s archaizujícím je vražedná, až se v tom - někdy záměrně, někdy nezáměrně v dlouhatánských souvětích ztrácí, co vlastně sděluje. Škoda. Příběh je celkem nosný a dává dost nahlédnout i do společnosti počátku dvacátého století. Nelituji tedy, že jsem tu knihu napřed se sebezapřením, pak i celkem ochotně přečetl a dočetl. I když... klasicky, méně by bylo více - 300 stránek to fakt mít nemuselo.


(SPOILER) V prvé řadě musím říct, že dítěti se kniha líbí - představa, že s sebou Janička všude tahá obrovskou velrybu, ji hodně baví. Téma má docela potenciál, který ovšem autorka naprosto nevyužívá. Místa, kde to volá po nějaké akci a (konečně) zápletce, autorka mistrně přejde, aby vytvořila zápletku někde o kousek dál, ovšem zápletku zcela banální. Při čtení se tedy mísí pocit zoufalství (to myslí vážně?) s křečovitým smíchem, kdy je scéna tak slabá a předvídatelná, že se čtenář rozesměje, ovšem s podobným pocitem jako v prvním případě (to myslí vážně?).
Děj tvoří sled nevěrohodných událostí s papírovými postavami, zejména dospělými (alespoň část dětských postav je pro mě přijatelná - nikoliv dobrá, ale přijatelná). Jak navíc na sebe kapitoly navazují hodně volně, je třeba děj rychle na konci kapitoly ukončit a jít dál. "Happyend" s těhotnou maminkou i velrybou už jenom smutně korunuje dílo.
Kniha mi spíš připadá jako nepříliš povedená slohová cvičení ze školy než jako kniha skutečně určená pro malé čtenáře.

Prostě surrealismus... Tady se bavit o ději nemá pochopitelně smysl. Jako experiment a hra dobré, bavil jsem se.


Až po poslední kapitolu jsem byl s textem hodně spokojený, poslední kapitola to nějak rozhodila. Čekal jsem nedořečenost osudů a on tam asi - pokud hodně chci - je, ale návrh řešení je přece jenom silnější. I když se text tváří, že všechno je jasné, vlastně stále zůstávají některé otázky otevřené a pravda je trochu moc diskutabilní. Takže hvězdičky strhávám za závěr.


Jako odpad jsem to nakonec neoznačil, ale moc tomu nechybí. Aneb když smícháš Junga, trochu laciné mystiky, trochu laciné esoteriky, trochu Hieronyma Bosche, trochu Fausta a okořeníš to notnou dávkou intelektuálštiny, která tě pudí vytvářet podivné metafory a obrazy na efekt. Ten se ovšem ztrácí, protože některé odstavce je třeba přečíst víckrát, aby se člověk zorientoval, co se mu snaží říct. Prolnutí přítomnosti, pověstí a dávných událostí nabízí vždycky potenciál, ale zároveň vždycky může stáhnout k nudě - což je tenhle případ. No, dočetl jsem to, protože se snažím knihy dočítat, ale rozhodně pouze s vypětím sil.


Zajímavé, i když textu by mohlo být rozhodně víc. Nonsens o splněném snu.


Kniha je taková až moc patetická a unylá. Má pochopitelně nějak působit na city, má vyvolávat především vlastenecké emoce, ale ve své podstatě je nakonec strašně nudná. Vlastně i rádobydojemná smrt hlavní hrdinky je taková nějak uspěchaná, nepochopitelná a zbytečná. Nemohou chybět ani nadbytečné zdlouhavé lyrizující popisy a líčení přírody a krajiny. No, jsem rád, že jsem si rozšířil obzory v oblasti ukrajinských klasiků, ale přes solidní znalost literatury 19. století a její respektování tohle už zjevně není v pásmu knih pro mě.


Po knize jsem hmátl kvůli Čtenářské výzvě (vydání 1909 skvěle splňovalo knihu vydanou před sto lety). Musím říct, že mě dost potěšila. Jasně, ty milostné příběhy na pozadí hlavního jsou trochu ploché a vlastně nudné, ale celkově se mi líbí atmosféra průmyslové Lodze. Hlavní hrdina je až moc kladný, jenže na tom je založena zápletka, takže za mě příjemné počtení na sobotní den.


No, trochu překombinované, nesedí všechny reálie, páter Knox by z téhle detektivky radost neměl, ale na rozdíl od jiných českých mě zase až tak neštvala, tak dávám trochu víc než průměr, i když je to možná moc.


Texty v knize jsou dobré, některé jiné, než jak je máme "zažité", je vidět, že EK buď vycházela z jiných zdrojů nebo se snažila o autorskou invenci, nebo se nám v povědomí ustálila jiná varianta. Četl jsem to pětileté dcerce na chalupě a byla docela spokojená, nevadil jí ani zastaralý a ornamentální jazyk, ani jiné příběhy, které už zná.
A do čtenářské výzvy je kniha jako dělaná.


Docela hezké některé obrazy a zajímavý smysl pro práci s detailem, celkově mě to ale moc nenadchlo, snad jen dva texty.


Krátká zamyšlení a mozaikovité vzpomínky na okamžiky z dětství. Nostalgické, poměrně milé, chybí tomu spíš hlubší pohled nebo něco neočekávaného.
