Lady.Lucrezia komentáře u knih

Jak byl první díl skvělý o to více je vidět, že dvojka je rozdílná. Je tu spousta věcí jinak a ne všechno mi sedí. Tempo je jiné, atmosféra je jiná, místo zápisků Smrtek máme myšlenky Nimba a také větší náhled do světa lidí označených písmenem N, tzv. nezvedenců. Je to sice jiné, ale stále dobré, nedokáži autora předvídat, takže mě děj hezky překvapuje.

5 04.06.2023

Příjemná a čtivá duchařina, postavy lehce představitelné, tempo příběhu spíše pomalejší... Zkrátka super oddechovka na šedivé odpoledne.

5 24.01.2023

Úžasná kniha čtená jedním dechem. Doporučila bych všem, které zajímavá novodobá historie naší malé zemičky uprostřed Evropy. Nejsem sama na moderní historii a nikdy jsem nebyla, ale tahle knížka odhaluje příběhy, které rezonovali v mezinárodním prostoru. Ukazuje odhodlání nejen jednotlivců, ale celých rodin riskovat a jít až na samou hranu jen pro to, aby měli budoucnost ve kterou věřili a je v ní neuvěřitelná síla.

5 28.09.2020

Po knize sahám až pár let od filmu, ale to rozhodně nevadí. Kniha je téměř dokonalý scénář filmu, a v zásadě jen o něco málo prohlubuje děj. Kdo viděl, tomu před očima zajisté vystoupí některé scény. Domnívám se, že autorka poněkud vykradla námět z pera Takami Kōshun a jen ho upravila do modernější verze. Příběh je živý, svižný, čtenář nepotká moc hluchých míst. Jako výhodu vnímám to, že příběh Hunger Games nabízí mnoho podnětů k zamyšlení, ale současně jsou podávány čtenářům velmi nenuceně.

Update po dočtení celé trilogie: Tato část je nejlépe napsaná, nejlepší z celé trilogie celkově. Spád u následujících knih upadá, přibývá hluchých míst, příběh je zkoprnělý - je vidět, že autorka původně zamýšlela jednu knihu. Škoda, že u toho nezůstala.

5 02.01.2020

Fakt, že máme chalupu téměř na hrázi obecního rybníka mě doposud netrápil, ale po přečtení povídky Mrtví klauni nepijí, jsem z nějakého důvodu značně omezila noční procházky po jeho břehu a přesunula matraci do vyššího patra stavení. Co kdyby?!
Na melodický Funeral Blues jsem se naladila za cesty nočním rychlíkem z Olomouce na Prahu. Jen jsem se začetla, už mi bylo jasné, že se budu bát. Atmosféra prázdného kupé s blikajícím osvětlením a nefunkčním topením tomu dodávala grády, během chvilky jsem měla husinu a musela přes sebe hodit deku.
Z povídek O chlapečkovi, kterému uletěl ptáček a Pusť mě ven mi bylo (ne)příjemně. Na druhou stranu jsou to příběhy přesně podle mého gusta a rozhodně bych si dokázala představit pár dalších.
Naproti tomu povídka V pokoji je přímo omamné magické dílko. Příběh jsem od počátku hltala jak horké maliny se šlehačkou, sedě přibita k sedadlu v autobuse, když tu najednou to celé skončilo. WTF?! V mžiku bylo vše pryč a já zůstala s otevřenými ústy zírat na nepopsaný zbytek listu jak opařená.
Kámen úrazu pro mě bylo a stále je hodnocení Dotmy a to i přes fakt, že jsem ji přečetla 4x. Kdybych přečetla pouze kus na str. 243, tak jsem spokojená, ale s otočením strany bych byla radši, aby mi pukla žárovka a nastala tma. Důvod se mi dost těžko popisuje. Ty pocity jsou reálné u nás všech, kteří se rádi bojíme, ale jsou i tak niterné a intimní, že mi osobně neladí konfrontovat je takto napřímo. Možná je to pro mě prostě zbytečné, protože jsem fungovala v módu, kdy si dělám zpětnou vazbu po každé povídce a nechám ji doznít a pocity z ní si užiji, zkrátka nespěchám. Po dočtení Dotmy mám osobně prostě pocit, jako by přede mnou zastavila plně naložená cisterna ambivalence.

A teď, když jsem to konečně dopsala, si jdu setřít los.
...stehno

5 22.01.2019

Sbírku jsem našla roku 2012 nemocniční knihovničce a pomohla mi přestát opravdu zlé stavy. Bohužel jsem před propuštěním stihla jen její část.

Nyní je rok 2019 a já jsem tento žlutý zázrak opět získala a doufám, že se do něj brzy začtu. Komentář poté ráda doplním, nicméně těch ***** má jistých.

5 17.01.2019

Pokud znáte osobu trpící arachnofobií, rozhodně investujte finance do této knihy, neboť humor a nádherné ilustrace léčí, kvapem a s maximální péčí.

5 11.12.2018

Další čtivý kousek z pera Arthura Haileyho, ač mě jiné jeho knihy oslovily více, nehodnotím ji špatně. Je vidět odstup od dříve napsaných děl a možná trochu z předmluvy je procítěno v duchu celého díla, hlavně pak ve finiši.

4 04.09.2023

Druhá kniha ze série je vlastně prequel. Proč ne?
Bohužel nesedla tolik jako první a zatím mi přijde, že čím víc mrtvol, tím lépe. Bohužel ne vždy. Určitě půjdu i do dalších dílů, hlavně kvůli detailům a severu, ale zatím si úplně nejsem jistá, zda sérii dočtu.

4 06.07.2023

Akční béčko, bohužel ke konci už mi Jazz lezla krapítek na nervy. Ve srovnání s Marťanem určitě slabší, nicméně oceňuji spád a rychlost s jakou se čte.

4 31.05.2023

Jako u spousty dalších čtenářů se ke mě seriál dostal dřív. Nicméně za mě skvělý čtenářský zážitek, těším se na zbytek série.

Jednoduché, zábavné, originální.
Našla jsem tuto knížečku v knihovně svého přítele, když jsem hledala, co bych jako marod mohla ještě přečíst a BINGO! Je to vážně skvost v rámci divnoliteratury. Díky kapitole "Jak lidé vyjadřují, že chtějí čůrat" jsem objevila mnoho zahraničních jazykových mutací a nenapadlo mě nic jiného, než si yzkoušet jak znějí vyslovené přes Google Překladač. Rovněž musím autorovi jako štiplístková poděkovat za vyobrazení Specifického stylu čůrání ve vlaku, který přesně zobrazuje umění mnoha našich cestujících.

4 14.10.2021

Kniha myšlenkou hluboká jako psí oči, hravá jako štěně a smutná jako minuty na veterině. I přes to všechno, mě zpracování příběhu psa Gumpa příliš neoslovilo.

4 04.10.2020

Když se dozvíte, že audiokniku v anglickém originále načetla sama autorka, dozraje ve Vás snadno rozhodnutí zaposlouchat se a pro jednou nelistovat. Pro trénink angličtiny jsem ovšem měla k ruce i český překlad, který je rozhodně velmi blizký originálu.

Teď ovšem k tomuto memoáru. Michelle zachytila nejen to jaký byla celý život dříč, ale i svoji křehkost, rozhodnost a péči. Kniha prezentuje Michelle a její pohledy na okolní svět od útlého věku, přes školní léta, studium univerzity, první práci až po život, po životě v Bílém domě. Kniha je příjemně čtivá, vede čtenáře k mnoha zamyšlením a v několika pasážích nadšeně ožívá přímo před očima. Rozhodně doporučuji!

4 15.06.2020

Horror mě baví všeobecně a tenhle dětský je opravdu fajn. Je to vlastně takové dobrodružství s přáteli, školou a monstry, obohacené o napětí a smrt. Vše je podáno příjemně, hlavní postava, která je současně vypravěčem příběhu se nám během knihy vyvíjí a další postavy rovněž neustrnou.

4 09.02.2020

Zajímavá a útlá knížka o dobrodružství a tak trochu i uličnictví dvou chlapců. Starší literatura pro mládež je jiná než ta dnes, má blíž k morálce atd., což bylo dáno i dobou a je hezké pozorovat ty rozdíly.

4 11.01.2020

Horrorová romance, která má sice Kingovsky pomalý rozjezd, ale pak vám z ničeho nic ukradne duši.

4 19.12.2019

Jsem vděčná, že jsem mohla poznat vzpomínky Laleho na Gitu a na dobu, která poznamenala životy snad každé rodiny v našich končinách. Kniha se čte sama, někdy je možná příliš mělká, ale chápu to, jde o bolestivé události. Naprosto mě odrovnaly závěrečné poznámky autorky a doslov syna obou manželů, kdy jsem se rozechvěla a začala plakat. Kdybych měla možnost se s nimi setkat dřív než zemřeli, asi bych je dlouze a mlčky objala.

Fyzická kniha je možná méně stravitelná než audiokniha - ta má plným právem 5*, nicméně i kdybych vyprávění dala méně hvězdiček 3*-4*, tak poznámky a doslov si 5* zaslouží, stejně jako Lale a Gita.

4 29.05.2019

Som veľmi rada, že túto knihu môžem mať vo svojej knižnici. Ivan píše skvele a ja si užívam pomaly prichádzajúce hrôzy. Veľmi obdivujem spôsob akým opisuje krajinu, pretože sa cítim skoro ako doma. Slovenská krajina je mi veľmi blízka, nielen preto že som vyrastala v Žilinskom kraji, ktorý má tiež veľký pomer hlbokých lesov. Hovorím si, že som mala šťastie a zatiaľ stretávala len medvede, líšky a jazveca, ale nie ošípané. Dúfam, že sa mi raz zadarí nechať si túto knihu podpísať.

4 16.02.2019

Jedna z oblíbených knih mého dětství, krásnými ilustracemi počínaje, vtipnými texty konče. Kdybych měla možnost dám i bonusovou 6*, neboť tato kniha si ji bezpochyby zaslouží.

4 06.02.2019