LadyCotton komentáře u knih
Ačkoliv nejsem velká fanynka mužského tenisu, (autorizovaný) životopis giganta jako je Rafa jsem si ráda přečetla.
Valná většina knihy je psána Ich formou a popisuje zážitky a pocity Rafy během důležitých utkání v sezonách 2007-2010. Což je sice zajímavé ale v roce 2019 už Vám to přijde jako dosti vzdálená historie, což si během četby připomenete několikrát... Bohužel český čtenář se musí spokojit s tímto, jelikož prakticky nic jiného o Rafovi u nás nesežene :-)
Běžný román pro ženy, který si s chutí přečtete na dovolené na pláži nebo při dlouhých zimních večerech. Místy jsem se srdečně zasmála, některé hlášky byly skutečně neopakovatelné. Nicméně mi už hlavní hrdinka občas lezla na nervy, byť si myslím, že spousta žen se s ní ztotožní - říkala NE a automaticky počítala s tím, že muž to pochopí a bude to brát jako ANO.
Nicméně i přesto - skvělá oddychovka :-)
Pokud nemáte žádné čtení na pláž nebo na delší cestu, tak proč ne. Neurazí, nenadchne. Nečetla jsem předchozí díl (a myslím, že nebudu číst ani další díl) a nemyslím si, že by mi to při četbě nějak vadilo.
Kniha je fajn, ale zcela upřímně: žádná z hlavních postav mi k srdci nepřirostla ani prostředí kde se děj odehrával, tudíž je mi fuk jak to celé bude pokračovat dál.
Při četbě mi docela vadilo neustále přeskakování děje z Williama na Jacka... Chápu, že to autorka chtěla dělat napínavé, ale někdy to bylo zbytečné.
Docela by mne zajímalo kolik času autorovi této knihy trvalo jí napsat. Tipovala bych to na max. 14 dní a podle toho to bohužel tak i vypadá.
Kniha má všeho-všudy 110 stran (168 stran jak se píše výše ani omylem - poslední strana má číslo 111), text je napsán velkým písmem - to proto, že jinak by byla kniha poloviční.
Styl psaní autora "alá školní slohovka" není rozhodně důvod proč si zrovna tuto knihu budete chtít koupit :-(
Je to škoda, PK si rozhodně zaslouží kvalitnější zpracování knihy o svém životě.
Z knihy mám rozporuplné pocity. Nelíbil se mi už formát knihy (obdelník).
V obchodě se pohybuji přes 15 let. K velkému údivu musím konstatovat, že to co Baťa ve svých prodejnách provozoval ve 30. letech se v podstatě dodnes nezměnilo. Jen se to všechno zjednodušilo. Co se týče tlaků na své zaměstnance - to si myslím, že také zůstalo, jen nejsou v dnešní době tak dobře placeni či jinak motivování, jako tomu bývalo u Bati dříve - jaksi se z toho dnes vytratila ona myšlenka "dobrý zaměstnanec je spokojený zaměstnanec".
Nicméně zcela souhlasím s komentářem níže, že by si knihu měl přečíst každý prodejce či provozovatel služby.... Ta kniha své poselství určitě má, jen si ho musíme "přeložit do dnešní doby".
Druhý díl se mi četl lépe než ten první (tam to zpočátku trochu vázlo), ale v tom druhém to všechno rychle odsýpá.
Nebudeme si nic nalhávat: je to klasická červená knihovna (se všemi romantickými klišé) v moderním pojetí. A já říkám: občas proč ne :) těším se na další díl.
Je to taková večerní jednohubka. Četla jsem zatím pouze první díl trilogie Raven, která se mi poměrně líbila, takže jsem chtěla vědět, co bylo "před". Zcela upřímně: pokud si tuto útlou knížečku nepřečtete tak se prakticky vůbec nic nestane (o nic zásadního nepřijdete a ani se nic zásadního nedozvíte). Ale čte se to hezky a rychle.
Není to špatná kniha o hygge (osobě mám nejraději Hygge-cesta ke štěstí), ale rozhodně jí nedoporučuji začátečníkům - protože otravné statistické pasáže autorky by vás mohli odradit.
Ona celkově je ta kniha psaná takových dost složitým/akademickým způsobem.
Část věnovaná receptům je pro českého čtenáře taky tak nějak na nic, jelikož spousty ingrediencí tady "normálně" neseženete.
Dost zásadní věc, kterou jsem v knize postrádala je ujasnění si jak se slovo HYGGE správně vyslovuje - každý ho totiž vyslovuje naprosto jinak :-)
Poměrně zajímavá upíří romance, kde hlavní hrdinka je o drobet sympatičtější kvůli svému handicapu.
Očekávejte červenou knihovnu, Florencii a nemůžete být zklamané. Jako oddechové čtení proč ne.
Kniha se čte velmi rychle (doporučuji jako čtivo nejen na dovolenou). Souhlasím s názory, že knize chybí nějaký wow efekt. Ta druhá část (po nehodě), skutečně má nádech pohádky :-)
Nicméně v té knize se najde každý z nás. Netvrdím, že nutně v hlavních hrdinech ale třeba v těch vedlejších. Kdyby mi někdo tvrdil, že se ten příběh skutečně stal (třeba i jen ze 75%), tak mu to budu věřit. Znám spousty takovýchto lidí.
Autor popsal realitu dnešních úspěšných 30/35átníků skutečně přesvědčivě. Myslím si, že ani možná nebylo hlavním záměrem autora napsat nějakou "slohově dokonalou" knihu, ale spíš mu šlo o její poslání. Pokud knihu dočtete do konce, myslím, že se minimálně zamyslíte nad tím, jestli i z vás není dobrovolný otrok...
Knihu snadno přelouskáte za jeden večer. Osobně z ní mám rozporuplné pocity. Půjčila jsem si jí pouze v knihovně, a vím bezpečně, že si jí do sbírky HP kupovat nebudu a to nejen kvůli tomu, že kniha má naprosto nepraktický formát (nesmyslně velký čtverec).
Co se obsahu týče, nejvíce se mi líbili ilustrace samotné J.K. Rowling. Ilustrace od Jima Kaye, jsou sice nádherné, ale známe je všichni z ilustrovaných vydání.
Velice zajímavé byly pracovní verze textů knih, ovšem k mé velké smůle ovšem nebyly přeložené do češtiny, takže jsem je mohla směle přeskakovat.
Nějak tedy pořád přemýšlím co mi přečtení knihy přineslo - vesměs jsem se nic nového nedozvěděla :-( Hlášky z knih zná prakticky každý a informace o postavách byly velice obecné (nic co by fanoušek HP nevěděl). Odstavce věnované "opravdovému čarodějnictví" mě prakticky vůbec nezajímali.
Ačkoliv věkem už dávno nepatřím ke čtenářům YA, čas od času si nějaké to dílo přečtu. Letos padla volba na Zlatou klec a musím říct, že jsem dobře udělala.
Styl psaní autorky mi sedl, nevadilo mi ani střídání kapitol (děj ubývá plynule, jen ho prakticky každou kapitolu vypráví někdo jiný). Kniha se čte rychle.
Líbil se mi i konec, byť je otevřený - autorka na něj může ale i nemusí navázat napsáním dalších dílů.
Zlatou klec bych asi doporučila hlavně čtenářům Hunger Games, Divergence apod.
Jsem ráda, že jsem si našla čas a knihu se přečetla, ačkoliv si myslím, že není pro každého. Pokud čekáte nějaké pikantní odhalení o známých pacientech prof. Koláře - budete zklamaní. Kniha nabízí pěkné, zajímavé, poučné počtení, byť trochu náročnější.
Ačkoliv má kniha jen cca 350 stránek, její přečtení byla docela fuška.
Počátek je na můj vkus zdlouhavý, pořád jsem přemýšlela kde by asi v Jižní Americe tak mohli být (ale čím déle čtete tak chápete, že vše má svůj smysl).
Na knížce mne zarazila jedna věc - autor jí napsal na začátku devadesátých let, takže po dočtení nastává logicky otázka: a jak děsivé to (lidská likvidace planety) tedy musí být dnes...
Není to kniha, kterou bych chtěla mít v knihovně a opakovaně se k ní vracet,ale za přečtení rozhodně stojí. A i když je jasné, že je kniha z větší části fikce, budete o tématu přemýšlet...
Jedna z mála knih napsaných Američanem (respektive Američankou), kterou lze bez problémů aplikovat i tady u nás (na naší mentalitu a situace).
Autorka si mě získala větou: Problém není v druhých lidech, ale ve vás - ve způsobu, jakým zvládáte svoje chování a danou situaci.
Knížku jsem četla před 5ti lety, byla jsem z ní naprosto unešená. Nyní jsem se k ní vrátila...
Sympatická, optimistická knížečka (vhodná i jako dárek), která vám vykouzlí úsměv na tváři a možná se díky ní zamyslíte nad tím, že je lepší si pamatovat krásné zážitky z každého dne, než ty špatné.
Spíš než recept na šťastný život čekejte tipy a triky pro dobrou náladu i v dnu blbec.
Knížka se mi četla velice snadno a to díky tomu, že jsem se začala v posledních týdnech zajímat o fenomén Hyggie. Nejsem si ovšem zcela jistá, jestli bych toto napsala ještě před cca 3 měsíci. Valná většina věcí z knihy by mi nejspíš přišla absurdních a velice naivních.
Musím také zmínit, že neustále statistiky a % mě po čase začaly unavovat.
Knihu nedoporučuji číst "na jeden zátah" ale každou kapitolu si nechat projít hlavou...
Kniha se velice dobře čte. Moc ráda jsem jí četla - vychutnávala jsem si každou stránku. Velice originální jsou tipy pro cestovatele a kapitoly "Promluvme si na téma..."
Jediné co mi přišlo divné (úsměvné) bylo to když autorka vyvrací výmluvy proč necestovat po celém světě - že to stojí moc peněz, což není dle ní pravda. Ona sama měla rozpočet na cestu (ušetřené peníze) kolem světa (na cca rok) 52 000 €, což je nějakých 1 350 000 Kč - pro nás Čechy jsou to obrovské peníze (na tolik peněz si průměrný Čech vezme hypotéku aby měl vlastní byt, natož aby se je našetřil a mohl vyrazit do světa).
Nicméně i přesto je to velice inspirující čtení, které ve vás zajisté probudí touhu cestovat - nikde přeci není psáno, že se musíte hned vydat na cestu kolem světa :-)
Český překlad má na můj vkus dost překlepů.
Nevím jaká je kniha v originále, ale český překlad je hrozný. Chápu, že originál vyšel už v roce 1977 ale tohle je skutečně děs. Je to nezáživné, nudné. Četla jsem jí hrozně dlouho a vím bezpečně, že se k ní už nikdy nevrátím.
Poppy Day... Od cca 200 stránky vám příběh začne připadat jako hodně přitažený za vlasy, naprosto nereálný. Nicméně se vsadím, že stejně jako já, knihu dočtete až do konce. Přes všechny výhrady, které bych ke knížce ještě měla (např. některé pasáže z minulosti byly prostě zbytečné), musím zcela upřímně říct, že jsem ráda, že jsem Poppy Day přečetla. Nejde totiž ani tak o umělecký počin, ale spíše o snahu donutit čtenáře se zamyslet nad hrdinstvím a odvahou. Vojáci, kteří jdou do boje jsou odvážní hrdinové. Ale jejich matky, manželky či přítelkyně... ty musejí prokázat odvahu taktéž.