Lament komentáře u knih

Tak tohle je nejlepší cestovatelský horor s lovecraftovskou atmosférou, jaký jsem kdy četla. Už jsem si nepamatovala, co od knihy čekat, když jsem ji otevřela, což bylo jen ku prospěchu. Osudy španělského conquistadora jsem prostřednictvím velmi autentických kusů překladu hltala okouzlená, napnutá a s tušením vesmírných hrůz. Rozuzlení mě zklamalo jen velmi lehounce (tyhle příběhy musí být meta, aby si zachovaly kvalitu až do konce, a tento se toho aspoň dotýká) a pokud si myslíte, že to je negativní hodnocení, tak v kontextu toho, kolik toho mám za 35 let načteno a kolik velkých zklamání za sebou, obzvláště na poli hororu, je to spíš velice pozitivní.

08.08.2024

Strážci osudu jsou za mě fantasy (nebo sci-fi chcete-li - je to hraniční dílo, hybná síla je tu totiž duchovní, nebo to tak aspoň zatím vypadá), která plně naplňuje svůj potenciál chytré akční zábavy. Skvěle napsané postavy a humor, který není stokrát recyklovaný… K tomu připočtěte opravdu originální zápletku (schválně, už jste někdy zažili takhle konzistentně uchopenou mytologii sudiček?) a máte knihu, které chcete věnovat svůj čas. Tohle vlastně není humoristická fantasy, to je ironická fantasy a to je vzácnost. Ironie autora není teatrálně okázalá, jako to umí třeba J. W. Procházka, nebo Kotleta, je suchá jako smirkový papír (a časem bude ještě sušší), jak to umí třeba A. Sapkowski. Takže pokud se rádi bavíte inteligentními, zábavnými akčňárnami, Strážce osudu si ujít nenechte.

1 18.06.2024

Wow! Mám za sebou 3 roky teorie psychoterapie a jsem 3. rokem ve výcviku, ale doposud jsem si neuměla úplně konkrétně představit, jak všechny ty znalosti a poučky drží pohromadě a stává se z nich proces terapie. Až teď! Navíc je tón komiksu osvěžujícím způsobem neuctivý, což je extrémně zábavné.

3 03.04.2024

Když jsem začínala před čtvrt stoletím ještě jako mládě číst fantastiku, velmi často jsem zažívala až vytržení, způsobené hlubokým prožitkem a znepokojivými otázkami, které šly ruku v ruce s nejkvalitnějšími díly subžánrů. Ten pocit si pamatuju tak přesně, fanové mu většinou říkají pocit úžasu, přestože už ho téměř nezažívám a nikdy za ním nepřestanu smutnit. Už tenkrát jsem narazila na pár povídek "Jamese Tiptreeho" - tenkrát se ještě nevědělo, že nejde o muže - a patřily k těm nezapomenutelným. Teď o 25 let později jsem při čtění této sbírky zase zažívala tak silný pocit úžasu, jak si ho pamatuju z mládí. Bylo to, jako by bůh odvolal vyhnání z ráje a já se znovu těšila objevování procesu poznávání věcí. Alice, děkuju.

6 03.04.2024

Styl Ondřeje Neffa není pro každého - je přímý, jednoduchý, výstižný až publicistický. Já si ho zamilovala už kdysi dávno a dobrodružství Kuby Nedomého a dědka Čucháka patří k tomu nejlepšímu, co tento dosti plodný spirovatel napsal. Pobaví a potěší mě vždy svou neotřesitelně vyrovnanou kvalitou, ale Ostrov nesmrtelných se přece jen zařadil do mé nejoblíbenější trojky, kam jinak spadá Měsíc mého života a Ro(c)k mého života. Může to být i tím, že je obsáhlejší a já si tak mohla déle užívat svých oblíbených postav a strohého, výstižného stylu.

Je fascinující, jak moc působivý může být úplně jednoduchý příběh o postapo putování. V první půlce jsem si říkala, že je to takové milé (navzdory okolnostem vyprávění) a dost mě nadchlo, jak se to bez varování v druhé půlce zlomilo. Ale to není hlavní benefit toho skutečně dost jednoduchého příběhu. To, co ve mně zůstane dlouho a nad čím budu ještě dlouho rozjímat, jsou myšlenky za ním. Ani ty nejsou bůhvíjak složité a třeskutě intelektuální, o to působivější jsou. Autor totiž neotřesitelně a neomylně vychází z žité zkušenosti a já už mám věk na to, abych přesně věděla, o jakých pravdách to mluví. A tak zase jednou přemýšlím o svobodné vůli a o tom, jakých významů může ve skutečnosti nabývat věta, kterou my, lidé, tak rádi (zne)užíváme. Neměl/a jsem na výběr.