lapagerie komentáře u knih
Tuhle knížku jsem koupila včera pro svoje holky a rovnou jsem ji i přečetla. A stejně jako České pověsti i Příběhy o Karlu IV. se pěkně čtou, kapitolky jsou rozsahem přizpůsobené pro malé čtenáře. Obsahově zahrnují podstatná fakta o Karlově životě, nenásilnou formou.
Knížku čtu svým dcerám a moc se mi líbí. A jim taky. Starší dcera už teď čte sama a krátké kapitoly jsou pro ni jako stvořené. I přes malý rozsah kapitol jsou pověsti hezky pracované a neošizené.
Drsný příběh, drsnější o to, že se skutečně odehrál. Ještě teď mi z toho skáče husí kůže.
Knížka se mi četla dobře, občas jsem měla chaos v ostatních osobách, ale nic, co by mě hodně rušilo. Našla jsem i okamžiky, kdy jsem se zasmála. Ale neumím si představit, že bych v takové životní situaci dokázala najít tolik síly a ještě mít energii na žerty. Obdiv všem nevinným ženám, které lágry přežily... Tohle by měla být povinná četba.
Fridiny dopisy nabízejí další pohled do duše této nespoutané umělkyně. Musím říct, že mi někdy lezla na nervy, jindy jsem nevěřila vlastním očím a jindy bych nad ní brečela. A reprodukce obrazů jsou bonus navíc.
Přečetla jsem, ale nebavilo mě to.
Příběh oddané komunistky Sašenky ve mě vyvolával záchvaty nevolnosti. Demagogie, soudruzi, revoluce, čistky, Stalinův kult... Rudý koutek v dětském pokoji. Hrůza.
Každopádně se jedná o knížku, která vás vtáhne do děje a přes všechny okolnosti tak nějak pořád doufáte, že to dopadne dobře.
Příběh je to trpký. Konec (Sólo pro Barboru) mě tedy úplně rozsekal, ta poznámka o nenaplněném životě. Jednomu by se chtělo až brečet.
Knížka se mi četla dobře, dokáže vtáhnout do děje. Trochu mě mátly některé vložené kapitoly, které vypráví jiná postava.
V každém případě silný příběh o odsunu Němců, pohled z druhé strany.
Lehke romantické poctenicko. Ani mi nevadil fiktivni konec.
Zpocatku jsem se nudila a nemohla se zacist, Greta i Einar mi prisli takovi nemastni, neslani. Dotex nevim, co si myslet o Grete. Ale co me hodně zaujalo, bylo střídání Einara/Lili v jednom tele. Jejich myslenky, zcela odlisne vnimani. Nejvíc znat to bylo videt v situaci kdy se Lili v satne plovarny prevlekala z plavek a v jednom momentu se zmenila v Einara, kteremu bylo v teto situaci trapne.... Nedokazu se vzit do pocitu transsexuala, ale pribeh hodne osvetluje. Musi to byt hodne tezke.
Mrazivo. To byl pocit, ktery me provazel po celou dobu čtení. Popis cesty v dobytcaku byl tak realny, ze člověk skoro citil zapach tel, vydychany vzduch. Vedela jsem, ze pobaltské staty patřily pod Sovětský svaz, ale o deportacich jsem nic nevěděla.
Knizka je uzasna. Vzijete se do pribehu a neverite vlastnim ocim.
Přečetla jsem pár Bářiných oddechových knížek fejetonů. Tohle jsem ale nezvládla, jeden velký zmatek.
Tuhle knížku jsme měly jako malé, pak se někam ztratila. bylo mi to líto, protože byla nádherná. Ty obrázky byly jak ze snu. Nakonec se mi podařilo ji sehnat v antikvariátu a s potěšením v ní čtu já i moje dcery...
Jako první jsem viděla filmové zpracování, které se mi hodně líbilo. Knížku jsem ale četla ztěžka a zdaleka mě tolik neuchvátila. Ale příběh Jurije, Lary, Toni a Komarovského, i doba, do které je zasazený, je hodně lákavé téma. Zkusím to znovu někdy později...
Vůbec se mi do čtení nechtělo, tušila jsem, že z toho budu špatná. Ale dočetla jsem a podle očekávání se z toho nemůžu oklepat. Takový teror a vymývání mozků, žádná volnost pohybu, myšlení... Příšerné. neskutečně reálně popsaná síla totality.
Já se musím přidat k těm, kdo staví na první místo knihu. Film byl hezký, ale protože jsem četla jako první knížku, utvořila jsem si určité představy, které mi film pak nesplnil. I když výkony Meryl Streep a Clinta Eastwooda byly skvělé, pro mě tam cosi chybělo.
Madisonské mosty řadím ke knížkám, které budu číst asi pořád dokola a s přibývajícím věkem v nich najdu vždy něco nového.
Dostala jsem oba díly jako dárek a přečetla jsem je. Jednou a dost. Druhý díl mi přišel ještě pitomější než první. Hňup - to pojmenování přesně vystihuje knižního Forresta.
Přečetla jsem jednou a nebudu se ke knížce vracet. Film se v tomto případě vyšvihl vysoko nad předlohu. Forrest mi v knížce připadal jen jako hlupák, nic víc. A nespisovnost textu mě dost rušila.
Mám radši první díl, ale i ten druhý si vždycky ráda přečtu.
Bridget mě vždycky pobaví, její strasti s muži, váhou, matkou jsou prostě nadčasové.