lapagerie komentáře u knih
Knížku jsem koupila osmileté dceři a ráda jsem si ji přečetla. Forma dopisů je hezky čtivá, kapitolky jsou díky tomu krátké. Ilustrace a kresbičky, které knížku provází jsou asi takové, jaké by malá holka do dopisu nebo pohledu nakreslila a některé jsou fakt vtipné.
Líbila se mi různorodost všech "babiček" i Klárčino vnímání nezvyklé situace.
Knížečka je sympaticky malá, v pevné vazbě. Mmch. k sehnání jsou různé barevné varianty obálky (my máme modrozelenou)
Tuhle knížku jsem jako dítě milovala a dobrovolně se přiznávám, že si jí sem tam přečtu i teď... :)
Parádní knížka, úžasně se čte. Taky jsem netušila, jak se s černými hospodyněmi zacházelo ještě za dob Kennedyho... Držela jsem palce Aibileen,Minny i paní Skeeter a měla jsem chuť zaškrtit paní Hilly a paní Leefoltovou nakopat do zadku.
Zpocatku jsem se nemohla zacist, postupne jsem ale do knihy zaplula a byla jsem zvedava na dalsi vyvoj pribehu. Briony mi byla protivna az do konce, jeji pokani mi prislo nedostatecne. I kdyz co jineho mohla delat? Trochu jsem byla zaskocena koncem, cekala jsem trochu rozsahlejsi zaver. Kniha byla urcite zajimava, ale vracet se k ni nejspis nebudu.
Jindřich z Lipé je moje oblíbená historická postava. Proto jsem po Neklidné duši Evy z Rožmberka ráda sáhla po knížce pana Hanibala. Bohužel jsem se nemohla ubránit dojmu, že některé fráze a úryvky jsou totožné s knížkami paní Vaňkové. Možná se mi to jen zdálo, ale byla jsem z toho otrávená. Vaňková zůstává mou favoritkou a od pana Hanibala už další knížky o středověkých Čechách číst nehodlám.
P.S. teď koukám, že stejný dojem nemám sama....
Četlo se hezky, i když nevím, do jaké míry jde o fabulaci a co Eva skutečně prožila. Budu si muset o ní přečíst více.
Po pokračování Poslední aristokratky jsem přímo skočila a už ji nedám z ruky. Jedna z mála knížek, u kterých mi dá práci se opakovaně nesmát nahlas.
Moje osvědčená jistota, když se chci zasmát. A protože jsem léta brigádničila jako průvodkyně na Orlíku, narážky na tento zámek mě baví úplně maximálně. Stejně jako mě baví celá knížka a vím, že až budu mít splíny, Marie mě spolehlivě rozesměje.
Četla jsem Šifru, Anděly a démony a Inferno. V tomto pořadí. První se mi četla dobře, ráda jsem sáhla po té druhé. Ale třetí už mě nenadchla a další knížky od Browna už nejspíš číst nebudu, přijdou mi všechny hodně podobné. A s odstupem času mi poněkud splývají.
Andělé a démoni se mi líbili víc než Šifra. Přišli mi poněkud "uvěřitelnější". V každém případě je to strhující zážitek, knížka se čte sama. Pro mě ideální třeba na dovolenou. Film se mi líbil, camerlengo v podání Ewana McGregora splnil má očekávání .)
Román o Karlu IV. mám doma mezi oblíbenými knihami. Období vlády posledních Přemyslovců a Lucemburků mě hodně baví a baví mě i Kožíkovo zpracování života Karla IV. Možná ho idealizuje, ale myslím, že u tak velké osobnosti to ani nevadí. Karel IV. musel být velmi inteligentní, obratný diplomat i zkušený válečník v jedné osobě. Knížka je fajn i pro ty, kteří si chtějí něco o Karlu IV. přečíst, ale neradi se pouští do klasických biografií
Doba, kdy se ženy začaly samostatně prosazovat. Doba s nádhernou módou. Doba plná rozverného, lehkomyslného mládí a zároveň stále ještě velmi konzervativní. Příběh Evangeliny a její starší sestry Bee, jejich boj s problémy po smrti otce, snaha postavit se na vlastní nohy, mě baví už dlouho a bavit ještě bude.
Románově zpracovaný životopis, který se moc hezky čte. Tizian je malíř tak známý, že o něm vlastně nic moc nevíme. Možná ještě známe tiziánové vlasy... Ale proč se jim tak říká? Kvůli zálibě Tiziana v rusé barvě? Možná. A co jeho soukromý život, lásky, konkurenční boje? To všechno je ve Weissově románu. Až ho přečtete, budete se chtít podívat do Benátek.
Knížka, která mě provází už od puberty a vždy se k ní ráda vracím. Líbí se mi příběh, zápletka, ale i popisné pasáže. Spolu s Janou se toulám lesem kolem Lowoodu, bojím se na chodbě v druhém patře Thornfieldu, naslouchám vyznání pana Rochestera pod mohutným dubem v zahradě, strádám při Janině útěku po odhalení pravdy, děsím se trosek mohutného sídla a nacházím tichý dvůr ve Ferndeanu. Podle mě je to jedna z nejhezčích romantických knih vůbec....
Trochu jsem tápala v Annině životě a dějová linie o bulimii mě zas až tak nezaujala. Líbila se mi ale část, věnovaná situaci v Estonsku a návaznosti na Finsko... Docela masakr. Knížku ale už znovu číst nebudu, na mě byla příliš "syrová".
Dlouho jsem se odhodlávala ke čtení. Asi proto, že z filmu jsem jako puberťačka zahlédla scénu, kdy se Malina (Petr Čepek) potácí s debilním výrazem a šílenými úsměšky po korzu zavěšen do Štěpky (I. Janžurová), která se snaží předstírat, že je všechno normální. Ke knížce jsem se vrátila až před časem a musím říct, že mě uchvátila. Osud nehezké a poněkud protivné Štěpky mě pohltil. Její nezdolnost a tvrdohlavost je na svou dobu neobvyklá, ale jí pomáhá přežít v situaci, která by jemnou bledolící květinku porazila.
Líbilo se mi prostředí i doba, kterou Minka popisuje. Ráda jsem se nechala unést do doby Rakouska-Uherska. A když Minku šněrovali na 43cm, zadržovala jsem dech :)
Nějak mě to nebavilo. Přečetla jsem, ale vracet se ke knížce nebudu. Hlavní hrdinka se nechá manželem utlačovat do pozadí, podvádět a nakonec se osvobodí. Žádné terno...
Jo a tahle obálka knížky je příšerná. Sexy žena osmdesátých let.
Touto knížkou se dokážu vždycky pobavit. Těžkopádná Kanaďanka se během pár měsíců změní v chic Pařížanku. Sexy a otevřenou všem lákadlům života.
K Katherine Grey jsem měla jisté ponětí, o Katherine z rodu Plantagenetů téměř ne. Nedokážu posoudit, do jaké míry se opírá román o fakta, ale předpokládám, že tahle autorka vždycky nějaký díl skutečné historie do knihy vpašuje. Trošku jsem se zamotávala do dvou časových linií - Kate a Katherine :) Vždycky mi chvilku trvalo, než jsem si srovnala, která je která.
Knížka je pěkná, ale myslím, že Alison Weir napsala i lepší.