laura komentáře u knih

Největší úspěch v životě nespočívá v tom, že nikdy nepadneme, ale v tom, že vstaneme pokaždé, když padneme...

Autorova třetí motivační kniha nás zavede do temných zákoutí naší mysli, kde můžeme (nebo nemusíme) najít sami sebe. Protože, jak sám autor říká, díky jediné myšlence lze zažít nebe i peklo.

V jakémkoli konkrétním okamžiku máme dvě možnosti:
vykročit vpřed k růstu,
nebo ustoupit do bezpečí...

Od autora už jsem četla knihu Láska k nedokonalým věcem, a ta mě uchvátila. Proto jsem byla zvědavá na jeho nový literární počin.

Štěstí není stav, ke kterému máme dojít,
ale způsob, jak k němu putujeme...

Kniha má nádhernou obálku a je moc pěkně výtvarně zpracovaná. Jednotlivé kapitoly jsou proloženy citáty a pohledem na svět, v kterých se můžeme nebo nemusíme najít.

Upřímně, za srdce mě víc vzala autorova předchozí kniha, ale i tady jsem našla spoustu moudra a rad, kterými bych se do budoucna chtěla řídit. Myslím, že každému, kdo naslouchá, má tahle kniha co říct...

Pokud se nezměníme sami, svět se postará, abychom se změnili.

Svět myšlenek, sebelásky, nejistoty, pochybností, střetů, odvahy i víry. To všechno se nám otevírá na stránkách téhle malé, nenápadné knížky. Kdo však autora zná, ví, že umí v každém z nás otevřít přesně ty struny, na které chce hrát...

Nejskvělejší věcí na světě je vědět, jak náležet sám sobě...

A tak naslouchejme. Čtěme. Přemýšlejme. A hlavně: koukejme se kolem sebe. Vnímejme svět, naše myšlenky, lidi kolem nás i čas.

Než vám vesmír dá nový oděv,
vyprázdní napřed celý váš šatník...

Je to čtivá kniha o životě, o tom, jak každý z nás vede své vlastní bitvy, ať už sám se sebou nebo s jinými, o bolestech života i o rozhodnutích, které se nečiní snadno.

Vzdát se něčeho neznamená zbavit se toho.
Vzdát se znamená nechat být.

Poznat správný okamžik, kdy něco vzdát,
je forma moudrosti.
Něco vzdát neznamená konec,
ale začátek nové cesty...

Z cesty před sebou vidíte vždycky jen malý kousek,
nikdy celou cestu najednou...

A tak na závěr přidám jedno svoje moudro, které ve mě evokuje obálka: Za každým mrakem je schované slunce. Déšť jednou ustane. A slunce zazáří...

Když věříme tomu, že jsme oceán, nebojíme se vln.

15 07.06.2024

Romantické, snivé, zimní a velmi čtivé. Příběh o prvních dotecích něhy, dávných tajemstvích, o zapovězené lásce, spoustě nedorozumění i nebezpečí v podobě drog a alkoholu.

O tom, že hranice mezi životem a smrtí je velmi tenká a že nenávist je věčná. Příběh o důvěře, první lásce, kráse zimních nocí, snowboardingu i křehké naději, až po okraj zasypaný sněhem.

O hvězdách, milování, přátelství i hořkém zklamání.

Vyplatí se sázet na lásku?

15 25.01.2024

Dvě rozpadající se manželství. Dva lidé, kteří se náhodně setkávají v jedné firmě. Kateřina a Michal. Zadaní - a přesto osamělí...

Příběh o lásce, zradě i vášni. O křehkém přátelství, naději i osamění. Příběh o ztrátách, bolesti i zklamání. O tom, že život dává i bere. O důvěře, kráse přítomného okamžiku, o pravdě a lžích. O slovech, která zraňují stejně jako zbraně. O křehkosti dětské duše a těžkých rozhodnutích, která nám nikdo neulehčí.

O probděných nocích, padajících vločkách, písních a lásce. Hlavně o lásce. O té ztracené, i o té, která na nás teprve čeká.

...tam někde...

15 27.11.2023

...když žijete dost dlouho na to, abyste se naučili někoho milovat, dřív nebo později poznáte žal...

Nádherná obálka, název i námět, ale...
...tentokrát mě to nějak nedokázalo chytit za srdce.

Smrti není třeba se nezbytně nutně bát. Neznamená konec všeho. Je to konec, který vede k novému začátku...

...to zjišťuje i Wallace, právník, pro kterého si na jeho vlastní pohřeb přijde Smrtka. Nevěří. Nechce věřit. Nechce být mrtvý. Chce žít...

Času nikdy není dost. Vždycky si myslíme, že ho máme spoustu, ale když o něco doopravdy jde, nemáme ho nikdy dost...

Originální námět, spousta myšlenek, které se vás dotknou v místech, kam málokoho pouštíme. Kam se možná sami nedíváme, protože vědět nechceme... Spousta zajímavých postav, charakterů i příběhů. Ale mě to prostě nebavilo. Do čtení jsem se nutila. Ještě v polovině jsem si říkala, že to asi vzdám. A pak, skoro na samém konci, najednou příběh konečně začal žít...

Konečně přišly emoce a s nimi slzy, smích a dojetí.

...jenže ten konec to zase zabil. Za mě prostě ne. To už bylo moc na sílu. Někdy by to mělo skončit v tom nejlepším - i když to třeba bude bolet.

Mám na vybranou?
V životě? Vždycky...

15 20.11.2023

...skutečný domov je tam, kde máme své nejbližší...

Adriana a Marek. Každý úplně jiný. Z jiného světa, jinak formovaný, s jinými morálními hodnotami, jinými touhami. A přece je náhoda svede dohromady...

Čtivé, zajímavé, vtipné a neotřelé. I když... Každý asi tuší, jak tohle dopadne. Jak tohle MUSÍ dopadnout...

Ať tak či tak, výsledek byl stejný. Prohrál rozum...

Tentokrát je příběh vyprávěný ze dvou odlišných úhlů pohledu. Stejné situace, stejná slova, stejní aktéři - ale každý to vidí jinak. To mě moc bavilo. A tady vidíme, že nic není směrodatné. Protože každý se na stejnou věc dívá jinýma očima...

Další ze skvělých příběhů Petry Langové (Lejskové), který se mi moc líbil. Tohle nebylo dech beroucí ani něžné. Bylo to reálné, bez příkras, skutečné a trpké. Jako sám život. Jako to, co se nám klidně může stát. Co se děje dnes a denně, jen o tom nikdo nepíše...

...pár týdnů. Pár mizerných týdnů. A najednou se to zdá jako celá věčnost, jako něco vzdáleného, naprosto nesmyslného, čirý výplod mojí fantazie...

15 07.10.2023

Mnohokráte za život se před námi otevírají dvě cesty. My si však smíme zvolit jen jednu. A již nikdy víc se nedozvíme, kam vedla ta druhá...

Krásné, něžné, bolavé, nezapomenutelné. Patřící k TĚM příběhům. Křehký příběh o jedné osudové lásce, mnoha omylech, hořkosladkém poznání a touze docela obyčejně žít...

Nebe je plný hvězd, postý snad znova
hledáme něco, nač neznáme slova,
se zmatkem v hlavě a představou nejasnou
prosím ty hvězdy, ať dnes večer nezhasnou...

A jak už jsem jednou napsala: Jsou příběhy a PŘÍBĚHY. A tohle je TEN PŘÍBĚH. Jedinečný, neopakovatelný, úžasný, krutý. A přesto plný naděje.

Možná už v dálce zní poslední requiem,
možná nás čeká pád, možná to přežijem...

...už spoustu let moje srdeční záležitost. Když jsem to četla poprvé, rozsekalo mě to. Podruhé jsem byla rozbitá snad ještě víc... A přesto, přesto...I když vím, že to bude bolet, chci tam znovu. Do toho světa plného něhy, krásy, smíchu a jemných doteků lásky. Kde všechno teprve začíná...

...divokej noční flám,
blázni, co lítaj ke hvězdám,
v oblacích snů a kouře
divoká noční bouře,
ve špíně hloupejch lží a slotě
buď tu a drž mě při životě,
bez falše cudnejch gest a strachu
mý zplihlý křídla zvedni z prachu...

...i končí.

V duchu kreslím tvoje tělo, barevnou hru s tmou a světly...
Možná to tak skončit mělo, možná jsme se hloupě spletli...

A teď to čtu zase - a ten příběh ožívá v celé své kráse..

...rozloučit se znamená tak trošku umřít. Jakkoli se tomu snažíme bránit, umírá tímhle bolestivým způsobem každý z nás mnohokrát za život...

15 25.09.2023

Představ si, jak by svět byl šedivý, kdybychom byli všichni stejní...

Příběh dvou dívek, které by se za normálních okolností nikdy nepotkaly. Židovka Sára a dobře situovaná, ale osamělá katolička Ela nemají zdánlivě nic společného. Ale něco přece jenom ano: tajemství.

Jednoho dne Ela, stojící nad mříží krakovské kanalizace, náhodou pohlédne dolů a spatří Sáru, která se na ni dívá z hlubin kanálu.

O naději, víře, odvaze, touze žít a přežít - cokoli... O hladu, špíně, nebezpečí a neskonalé vůli přes to všechno vidět hvězdy. O lásce i beznaději, o osamění, bolesti a ztrátách.

Každý je ve svém hoři opuštěný jako osamělý ostrov...

O tom, že vždycky vede cesta ven. Jen ji musíme umět najít. A že to nejdůležitější máme často někde blízko - jen se umět dobře dívat.

Nejhorší vězení jsou vlastní myšlenky...

O přátelství dvou dívek, o důvěře, boji o přežití i o smrti. Silné, dech beroucí, čtivé a bolavé.

Dvě tváře lásky. Dvě tváře smrti. A přece jsme všichni lidé - nebo ne?

15 03.09.2023

Téměř 700 stran o ničem... Inu, i to je umění...

Někdy s tím, co jste, bojujete. A někdy se tomu poddáte...

A Anita se, jak se zdá, poddala...

Oč zajímavější bylo, když měla pletky pouze s Jean-Claudem! Víc smyslnější, víc vábivější, víc napínavější - než všechen ten chtíč, zvrácenost a sex. Začínám se v tom ztrácet. Muži přicházejí a odcházejí, někteří zůstávají - jako by se stála fronta: kdo dřív, kdo potom, kdo teď a kdo za chvíli... Když je toho však příliš, časem se toho přejíte.

Srdce rozbité na kousky se nedá slepit pokaždé, jednou vám dojde lepidlo a zůstanou jen střepy...

První díly super - adrenalin, napětí, nestvůry, přestřelky, spousta krve, nebezpečí, intriky a nečekané zvraty. Teď? Jen kecy a sex. Škoda. Taková škoda...

...prostě jít domů a být šťastný. Tak jednoduché. Tak těžké. Tak děsivé...

Chybí mi ta stará známá Anita a tuhle novou, tu nějak přestávám chápat. A to jiskření, svádění, náznaky, co se mi dřív tak líbilo, už mě nudí. Čeho je moc, toho je zkrátka příliš...

15 14.08.2023

Každý upír byl kdysi člověkem. Smrt vás nevyléčí z žádných problémů, které jste měli jako lidská bytost...

První hodina odbila - a lampa ještě svítila... Kdo by neznal strašidelnou dětskou říkanku o příšeře, která vám neublíží, když jí utečete. Jako malí jsme to nejspíš hráli všichni. Co se ale stane, pokud Krvavé koleno skutečně přijde a začne mezi dětmi rozsévat smrt?

To dělám. Tím jsem...

I tenhle díl je krvavý, nechutný, až po okraj naplněný pachem smrti, hrůzy, šílenství i těch nejhorších nočních můr...

Bůh nemůže zachránit vždycky všechny. Často vám jenom pomůže vyrovnat se se ztrátou...

Anita odjíždí mimo město, aby se pokusila oživit hřbitov na pozemku, kde se má začít stavět. Co se stane, pokud se jí to povede?

Předpokládat to nejhorší je vždycky bezpečnější. A realističtější.

Ani všechny předpoklady ji však nemůžou připravit na to, co ji čeká. Z temných koutů noci povstává příšera z dávných věků. Ale nejspíš nebude jediná, které se Anita musí postavit. Příběh se hemží novými postavami, upíry, nadpřirozenem, policisty, obyčejnými lidmi, zombiemi i duchy. A nesmí chybět ani Jean-Claude...

Jsi otravný parchant.
Ach, ma petite, jak jen bych ti mohl odolat, když mi šeptáš tak sladké něžnosti?

Jejich slovní přestřelky mě baví. Jsou sarkastické, vtipné, jiskří flirtem a náklonností, kterou Jean-Claude neskrývá a Anita si ji odmítá připustit. Chce, aby zemřel? Nebo aby žil? A může někdo, kdo už mrtvý je, žít?

Skvělé!

15 05.06.2023

Zajímavý příběh o tělu, duši, lásce, srdci i rozumu. O svodech, věrnosti i věrolomnosti. O našeptávačích a hříšnících, o zlých skutcích i odhodlání nenechat se zlomit. Je láska mocnější než bohatství? Co se stane, oddělíme-li tělo od duše? Zůstaneme stejní? Jsme ještě schopni žít nebo už pouze přežíváme?

Zpočátku krásné, pak jsem se v tom však začala ztrácet. Oproti známějším dílům autora slabší, ale přitom stále dobré. Spoustu otázek, na které si každý musí odpovědět sám...

15 12.04.2023

Příběh má potenciál. Je zajímavý, napínavý, s nečekanými zvraty (i s těmi očekávanými). Je plný nástrah, zášti, manipulace, intrik i zoufalství. Je plný naděje, zmatku, výčitek svědomí i touhy.

Touhy po lepším životě, po lásce, po pochopení.

Bavilo mě to. Ale tolik hrubek či krkolomných vět (nejspíš vinou špatného překladu za který autorka nemůže) ho totálně zabíjí. Postavy kolikrát jednají nevěrohodně - nenávidí, plivou síru, dští oheň - a o dvě strany dál jsou plni pochopení a touhy napomáhat - vážně? To v mých očích příběh sráží.

Čtivé, napínavé a neotřelé. Ale plný počet hvězdiček dát prostě nemůžu...

15 27.03.2023

Čtivý, napínavý příběh z prostředí New Orleans. Nebezpečné bažiny, tajemstvím opředené hřbitovy, tančírny, kluby a prostitutky. Intriky, láska, vášeň i smrt. Vražedné horko, nedůvěra, pochybnosti i strach. Ale také odhodlání, víra a odvaha. Nebo šílenství?

Líbilo se mi to...

15 04.08.2022

Skvělé. Tajnosti všude, kam se podíváš :)

Hravé, snové, vtipné, romantické. Jako puzzle, které zvolna zapadá do sebe a teprve až na konci spatříte, co se skrývalo v roztříštěné mozaice maličkých dílků... Příběh plný lží, polopravd, utajovaných existencí, skrytých jizev i dávno zapomenutých osudů. Mně to bavilo :)

Příběh plný odvahy, sebezapření, touhy, lásky i samoty. Příběh, kde nikdo nebyl tím, za koho se vydával, a kde každý skrýval to, co cítí, co ho tíží a co by od života chtěl. A přitom stačí tak málo - udělat ten první, rozhodující krok.

A kam povede, to už je jen na vás...

15 11.07.2022

Mně se to líbilo. Svižné, s trošku střelenými hrdiny, kde se každý schovává za tvář či jméno někoho jiného a zákoutí jsou plná skrývaných citů i tajemství. Příběh plný nečekaných zvratů, absurdit a pocitu, že stát se může vlastně cokoli.

Úsměvné, napínavé, hravé. A začátek mě zmátl, ačkoli jsem knihu četla už podruhé. R. J. nebo David? Sára nebo Ariel?

Nakonec jim vlastně všem fandíte...

15 30.06.2022

Romantické, snové, vtipné, ale chybělo tomu to nepopsatelné, neuchopitelné jiskření, takový ten náboj, který na těchto příbězích miluju...

Zůstal průměrný příběh, kde rozum nevěří a srdce je zklamané, protože čekalo víc ...

15 19.06.2022

Povídková kniha, která je volným pokračováním předešlé sbírky. A stejně jako u předchozí knihy, dávám pět hvězd povídce od Renaty Šindelářové: Zaváté zlo.

Musím přiznat, že mi po dočtení této povídky naskákala husí kůže. Jako by s poslední stránkou skutečně odcházelo zlo. Skryté mezi stránky, zaváté sněžnou fujavicí, schované za nevyřčenými slovy i v myšlenkách, které mi po dočtení příběhu rezonují v hlavě...

Nenápadně naléhavé, tíživé, drsné a překvapivě syrové.

15 23.05.2022

Všechno, co se děje, má nějakou příčinu...

Příběh o mnoha podobách lásky, nenávisti i touhy. Příběh o bolesti, zradě i nenaplněných snech. O vině, odpuštění a chybách, kterých se dopouštíme.

Nic v životě není jednoduché. A stává se všelicos. S tím musí každý počítat...

Bolavé a kruté. Jizvy na duši, které nejdou vyléčit. A přece zároveň příběh plný naděje.

Miloval jsem tě, v trávě, v listí,
miloval jsem tě, a jsem si jistý,
že uvidím kousek nebe,
když probudím se vedle tebe...

Příběh o lásce, která není věčná. Která skomírá nebo jasně plane, která přichází i odchází, něco nám dává a něco zase bere...

Člověka k lásce nepřinutíš násilím. Láska buď je - a nebo není...

Nic víc, nic míň...

15 22.05.2022

Tak tohle se autorce moc povedlo! Čtivé, napínavé od začátku až do konce, plné lásky, skrytých šrámů, křehké naděje, hravosti, moudrosti, překvapivých zvratů i syrově obnažené bolesti.

Osudy protagonistů jsou tak nenásilně provázané, že když se ten kaleidoskop osudů promíchá a odkryje skryté karty, nestačíte se divit. Opravdu skvělý příběh, který vás zavede do míst, kam se často nedíváme - do hlubin vlastní duše, kde všichni skrýváme to, čemu se bojíme pohlédnout do tváře...

Krásné!

15 30.03.2022

Úžasná kniha plná nepředvídatelnosti. Najdete v ní téměř vše: napětí, touhu, vášeň, věci mezi nebem a zemí, i ty mezi lidmi, ty vysvětlitelné i ty nevysvětlitelné. Budete přemýšlet, co za vším vězí, co všechno postavy skrývají a co jen zvolna vyplouvá na povrch. A možná budete překvapení, protože každá další stránka odkryje zase jiný úhel pohledu na příběh Bianky a jejích přátel.

Čtivé, napínavé, nabité několika dějovými zvraty, které jsem vůbec nepředpokládala a zároveň plné moudra a myšlenek, které se dotknou čehosi ve vašem nitru.

Ano, tohle mě moc bavilo!

Duše si vytváří bezpečné zámky, za které schovává nepříjemnosti. Duše je pohodlná. Nechce řešit problémy a starosti, chce se bavit. Zamete problémy pod koberec, zavře je do truhly, a tváří se, že tam nejsou.

15 29.03.2022

Gamebooková kniha Ztraceni v rudolfinské Praze není jen tak obyčejná kniha o obyčejných dětech - a možná právě proto, ačkoli je určená především dětem ve věkové kategorii od 9 do 13 let, její kouzlo osloví i ty, kteří se této kategorii zcela vymykají.

Od začátku do konce vás provází hádanky, rébusy, početní úlohy a jiné zapeklitosti, které doplňují text a navádějí vás na další stránku, protože... Protože tahle kniha není o tom, přečíst ji od první do poslední stránky. Na to by zkrátka byla moc obyčejná. Ale jelikož spisovatelka Renata Šindelářová ví, jak zavařit mozkové závity - a to nejen dětí, jimž je tato kniha určená, pohrává si s vámi do posledního dechu.

Doporučuji mít po ruce papír a tužku, protože některé úkoly si prostě musíte hodit na papír. Já jsem si udělala tzv. metr a odškrtávala si stránky, kterými jsem už prošla. Něco je snadné a vyřešíte to hned, něco vám hlavu zamotá víc a někdy budete muset hledat nápovědu v textu. Prostě, tahle spisovatelka umí ... Vymyslet takhle úžasně vtipně a poučně napsanou knihu, udělat z ní bojovou hru pro celou rodinu, udržet v napětí čtenáře a badatele až do konce a navíc do příběhu zaplést i hodně z historie, takže se nenásilnou formou vlastně učíme, to prostě člověk musí umět.

15 29.03.2022