laura komentáře u knih

Nádherná grafika, úžasné ilustrace. Kniha, která vás upoutá na první pohled.

Mystické, tajemné, ponuré. Zpočátku takové nijaké a pak šmik - a z nic neříkajícího příběhu, který vás lehce nudí, skočíte rovnou do hororového, temnotou prosáklého světa. Trochu pohádka, trochu psycho. Z Uršuly mi vážně naskakovala husí kůže...

To je ta potíž se živými tvory. Moc dlouho nevydrží. Jeden den to jsou děti, nazítří staří lidé. A pak už jen vzpomínky. A i ty pak vyblednou a splynou dohromady do jedné šmouhy...

Zajímavý námět. Děj, který vás vede spletitými cestami někam, kde vlastně ani nechcete být. Krutá realita, která vás zaskočí v té nejméně očekávané chvíli. Žádné předpoklady, žádné domněnky. Neil Gaiman vás prostě hodí do vody a ta vás spolkne. Jako oceán ;)

Nepředvídatelné, šokující, snové, kruté. Příběh o ztrátách, nevědomosti, přátelství... O hledání cest, o víře v sebe sama, o důvěře i o sebeobětování. O dětech, kterými vlastně nikdy nepřestáváme být. O tom, že někdy lžeme sami sobě, protože se bojíme pohlédnout pravdě do očí. Že svět má mnoho tváří. A je jen na nás, kterou z nich spatříme...

Přesto se mi Nikdykde líbila víc. Snad pro tu hravost...

13 16.04.2021

Před mnoha lety, když jsem tuhle knihu četla poprvé, bych nejspíš dala mnohem nižší hodnocení. Tehdy mě kniha nebavila, postavy si mě nezískaly a Alenin svět se mi zdál nepřístupný, cizí, zlý...

Teď to však vidím jinak. První polovina příběhu mě vlastně docela bavila...

...tak by to bylo ve světě správné, kdyby vždy trpěl, kdo je vinen. Ale je to jen útěcha těm, kdo trpí bez viny.

No a ta druhá polovina - škoda. Mohl to být krásný příběh. Ale nebyl. Pak už ne.

...že někteří byli strašně zlí a jiní byli dost hodní - ale že všichni už jenom byli - a že to bude vzpomínka, která bude blednout, hasnout, mizet...

A tak stejně, jako si Leni získala místo v mém srdci, odkud mě jednou za čas chodí navštěvovat, Alena nezůstává, odchází, mizí...

Ten konec to zabil :(

13 01.04.2021

Příběh, který vás rozseká. Příběh o křehké naději, o počínající lásce, o bolesti a krutém poznání... Příběh o tom, že i mrtví by měli vědět, že jsou milováni. A že by to měli vědět i ti živí... Příběh šestnáctileté Margot, která na sklonku války začne pracovat v poštovním oddělení koncentračního tábora a zjišťuje, že i Židé mají city...

...láska musí být určitý druh šílenství...

Bylo to šílenství nebo odvaha? Bylo to zoufalství nebo naivita?

...nemáš ponětí, co s tebou udělá láska, jakmile se tě zmocní...

...to vzrušující na lásce je, že někomu druhému na světě na tobě záleží a pořád na tebe myslí...

...srdce potřebuje víc než vzpomínku, něco skutečného a hřejivého, něco k zulíbání...

...pohlédni dnes večer ke hvězdám a věz, že každá z nich jsem já a že jejich mihotání je náš smích, který lidé v naší blízkosti neslyší...

Krutý a přesto dech beroucí příběh, který vás zmrazí, od kterého se nebudete moct odtrhnout, který vám srdce roztrhá na cáry, ale který neodložíte, dokud nepřečtete poslední stranu. A ačkoli tušíte, kam to spěje, stejně si myslím, že tak úplně všechno předpokládat nelze. Bolavé, drsné, tak jak už takové příběhy bývají. A přesto krásné. Plné té zpola ušlapané, ubité naděje, která se zvedá, bojuje a nechce se vzdát...

...jakmile už v člověku nevidíš člověka, můžeš si s ním nakládat, jak se ti zlíbí...

A přece se nevzdali. A přece bojovali. A přece - přežili... Všichni ti dnes už bezejmenní a ztracení...

...kam až moje paměť sahá, vždy jsem milovala tři věci: dlouhé letní prázdniny, svého bratra Walthera a Adolfa Hitlera...

Margot, já miluju tebe...

13 26.03.2021

Příběh Charlene Rosalind Carter Grantové mě chytil za srdce už když jsem knihu otevřela poprvé. Teď to nebylo jinak. Šokující, bolestné, kruté. Plné otázek, na něž nemáte odpovědi. Alespoň tedy ne hned.

D. D. Warrenová je tu tak nějak lidštější. Přístupnější. Možná proto, že její pevnou skořápku narušilo mateřství.

Příběh několika žen a mnoha dětí. Příběh těch, kterým nikdo nepomohl. Které nikdo neslyšel.

Dítě pláče. Dole v hale.

Těžko se to čte. Těžko se nad tím přemýšlí. Něco jiného je příběh a něco jiného vědomí, že se tohle opravdu děje. Někde. Někomu.

...každý jednou musí umřít.

Příběh, který ve mě ještě dlouho bude doznívat. Příběh, na který se nezapomíná. Napínavý, čtivý, bravurně vystavěný. Čtete a ani nedýcháte. Zapomenete jíst, zapomenete pít. Nejdete spát. Protože to už chcete vědět.

Ahoj, jsem Abigail.
Neboj se.

...bojím se :(

Tohle jsem četla mockrát. V době, kdy slovo thriller ještě snad ani neexistovalo, to pro mě byl poutavý příběh plný nečekaných zvratů, násilí, přátelství, naděje - a lásky. Příběh, který pro někoho začínal a pro jiného končil.

Lidské, uvěřitelné, čtivé.

13 12.01.2021

Jedna z těch lepších. Čtivé, s nepříliš originální zápletkou (podobná byla i v Darovanému manželovi na zuby nekoukej), ale vlastně vám to nevadí. Příběh tak trošku z jiného světa, ale pokud chcete vypnout, je to přesně ono. Nic moc vám to nedá a zřejmě brzy zapomenete, o čem ten příběh vlastně byl, ale pro ukrácení dlouhé chvíle - proč ne ;)

13 18.12.2020

Oddechová kniha, ale v rámci tohoto žánru patří k těm lepším. Trošku se dalo čekat, jak to dopadne, ale mě to vážně bavilo.

Barvitý příběh rozmazlené anglické dívky, která se ocitne v poušti jen krůček od smrti. Poznává, že všechno zlé je pro něco dobré a že bychom nikdy neměli odsuzovat lidi a život, který neznáme.

Četlo se to samo. Láska, intriky, boj o přežití, každodenní dřina, písek, horko, velbloudi - člověk nahlédne pod pokličku života, o kterém toho moc neví. Nahlédne do srdcí těch, kteří si každý kousek štěstí musí tvrdě zasloužit - a stejně ho nakonec třeba nedostanou. Do srdcí všech, kteří celý život bojují s nesmiřitelnou přírodou o pouhé přežití... O každý nádech, o každý další den. A přece by neměnili...

Jen ten konec - ten to teda zabil. Přesto dávám pět hvězdiček, protože jinak kniha patří k těm nej od této autorky...

13 21.11.2020

Krásné, něžné, bolavé. Křehký příběh plný osamělosti, křivd, odsudků a bolesti. Plný nepochopení a výsměchu. Ale také plný lásky, něhy a bolavé, ale nevzdávající se naděje. Plný víry v lepší zítřky a odhodlání to nevzdat - a bojovat.

Moc se mi to líbilo. I teď, po letech, to pořád cítím. Ty jemné, váhající doteky něhy. Tu hlubokou radost a štěstí, opatrně balancující na nejistých nožkách...

Tohle je příběh, na který se nezapomíná. A ke kterému se jednou ráda vrátím. Za mě to nejlepší od autorky...

13 05.10.2020

Po prvním díle zklamání. Tři čtvrtě knihy nuda. Pořád dokola to samé. Tajemství, tajemství, tajemství - a musíš na to přijít sama, Callo... Bože, proč?

Zdálo se, že autorka se jen snaží natáhnout děj. Škoda. Dvě třetiny knihy jsem tudíž přetrpěla. A na konci rána mezi oči. Nejspíš jsem to měla očekávat, ale přiznám se, že jsem se snažila jen doploužit do cílové rovinky a ten šok jsem vážně nečekala...

Takže jo. Konec dobrý, všechno dobré. Autorce budiž odpuštěno, že nás málem usmýkala nudou :)

Každopádně, jak to teda dopadlo? Protože jsem z toho fakt jelen... :)

13 09.09.2020

Tak jako na konci mi spadla brada, ne že ne.

Příběh, který se vymyká stereotypu. Je zvláštní, má ponurou, temnou atmosféru, je napínavý, čtivý, má spád. Čte se to samo, a styl, jaký autorka zvolila, mi sedl.

Odvíjí se před námi nevšední příběh osmnáctileté Cally Priceové a jejího bratra-dvojčete Finna. Zdá se, že Finn propadá čím dál víc svému šílenství a Calla mu nedokáže pomoci...

Bolavé, syrové, překvapivé. Zajímavý námět a hodně dobré zpracování. Za mě ano. Výborné!

Ale jako ten konec? :)

13 09.09.2020

Tak - a je konec. Dva měsíce jsem trávila v tomto smyšleném, ale přesto neskutečně živoucím světě, kde se to hemžilo úžasně proměnlivými postavami, kde nebyla nouze o zvraty, napětí, nebezpečí, kde si autorka pohrávala s myslí čtenáře tak, že mě vážně párkrát opravdu nachytala a já si říkala: Cože? To jako vážně?

Vážně ne :)

Ale vy jí to věříte. Věříte a bojíte se. Říkáte si, to ne, to se nemůže stát. Ale ono se to stane. A znovu. A pak zase. Láska a smrt. Odvaha a zbabělost. Přemíra pýchy a pád. Za všechno se platí, někdy i tím nejcennějším...

Milovala jsem je všechny. A tak to bolelo. Protože někdo tu nejvyšší cenu zaplatil musel.

Pro mě to byl šok. A neskutečný úžas, protože tohle jsem nečekala. Jsem ale ráda, že to, co jsem čekala, se nakonec nestalo.

Budou mi chybět. Všechny ty prohry i smělá vítězství, všichni ti, kteří na začátku do příběhu vstupovali nepoznamenaní, aby na konci stanuli s mnoha jizvami, viditelnými i skrytými a s mnoha ztrátami, přesto však silnější než kdy dřív...

Protože tady bylo všechno. Odvaha, slabost, láska, nenávist, pomsta, úskoky, lži, intriky, věrnost i krutost, podlost i čestnost. S každou stránkou se tohle všechno vsakovalo do vašeho srdce, aby to tam zůstalo jako připomínka dávno zašlých časů, které možná byly a možná nebyly - nicméně doufejme, že nikdy nenastanou...

Opět úžasná obálka!

13 11.08.2020

Obálka je úžasná. Ovšem srdce z ledu? Vůle z oceli? Nelítostný boj? Nic z toho v příběhu nehledejte, protože budete zklamaní.

Trošku naivní, v mnoha ohledech předvídatelné a občas dost matoucí jednání postav (sníst bonbóny, které mi kdosi položí na polštář v paláci plném úkladů, zášti a vražedných spiknutí? Vážně?) - ale čtivost se tomu zkrátka upřít nedá.

Za mě v tomto žánru rozhodně prozatím vítězí Měsíční kroniky, ale i tak jsem si čtení užila. Tak trošku pohádka pro dospělé, když tedy přimhouříte obě oči ;)

Občas jsem se v těch kouzlech a nevyřčených náznacích poněkud ztrácela, přesto musím připustit, že to bylo napínavé, vtipné a .. no zkrátka čtivé :)

"V mžiku bych zmizela..."
"Jistě, zmizela bys s třemi šípy zabodnutými v páteři," ujistil ji.
"Ty jsi vřelost sama."

Rozhodně z toho autorka mohla vytěžit víc, ale i tak nelituji, že jsem se do této série pustila. Protože postavy si zamilujete, fandíte jim, bojíte se o ně a všechny ty intriky, zlo, boje o moc, nenávist i nepřiznanou lásku jim prostě...

...věříte ;)

13 15.06.2020

Ne tak skvělá jako ostatní, co jsem zatím od autora četla. Ale i tak mě bavila. Opět příběh plný absurdit (ale to vám u Irvinga přijde normální :), zvratů, bolesti i lásky, plný zvráceností, kdy vám hlavou proletí jen užaslé: Cože?

Říkáte si, že to nemůže myslet vážně. Ale myslí. Říkáte si, že se vám to přece nemůže líbit. Ale líbí. Irving je prostě jedinečný, neopakovatelný, svůj a buď ho milujete nebo ho odsuzujete. Možná ho nechápete, ale stejně se k jeho knihám rádi budete vracet. Protože v nich najdete přesně to, po čem prahnete.

Člověka se všemi jeho zvrácenostmi, slabostmi, chybami a pokřiveností. Ale zároveň i člověka, který tam hluboko uvnitř miluje, trpí, touží, žije - a umírá...

Nebylo to špatné, ale nějak to nebylo ono. Příliš mnoho úvah o Bohu, o životě, příliš málo příběhu, příliš mnoho snění, ve kterém jsem se ztrácela. Po pár letech už vlastně nevím, o čem tenhle příběh byl. To by se nestalo, kdyby se mě nějak hlouběji dotkl. Což nedotkl.

Příběh, kterým prostě proplujete bez větších šrámů na duši a bez nějakého hlubšího zamyšlení. Bez toho, abyste se museli ohlížet zpět a vzpomínat. Protože vlastně není na co...

13 21.05.2020

Četla jsem už dvakrát a budu číst znovu. Je úchvatná. Tím, co nám nenápadně (i nápadně) sděluje, tím, co přináší, co si bere, čím nás obohacuje, co nám otvírá...

Zaujal mě název, autora jsem v té době vůbec neznala. Tohle byla první kniha, kterou jsem od něj četla - a pak přišly další. Protože jeho styl mi sedí. Ne vždy a ne pokaždé tak jako u Veroniky, ale jo. Jeho knihy mají čtenáři co nabídnout - záleží však, jestli umíte dobře hledat a číst mezi řádky...

Veronika se jednoho dne rozhodne umřít - a tehdy zjišťuje, že život vlastně není vůbec takový, jak se do té doby domnívala. Že vlastně neznala sama sebe, že netušila, co od života chce, a že to, co chce je vlastně: život...

Kniha plná moudrosti, bolesti a utrpení, plná kruté životní reality, plná nezastíraných pravd, ale také plná pochopení, lásky a naděje. Protože i ve chvíli, kdy umíráme, můžeme začít žít...

(někdy)

13 21.05.2020

Skvělý rozjezd. Oddechový příběh, od něhož čekáte právě to, co nakonec dostanete. Nic míň, ale ani nic víc. Některé situace mi připadaly lehce obehrané, ale to nic nemění na tom, že se to četlo dobře.

Vtipné, romantické, plné životních kotrmelců a chyb, kterých se dopouští každý z nás a nezáleží, kolik je nám let. Chybujeme, mýlíme se, trápíme se a nezřídka by jen stačilo si o tom, čemu nerozumíme, promluvit...

Konec jsem předpokládala, ale stejně mě pár věcí dokázalo vyvést z míry a rozbrečet...

Kniha o tom, že ke svému štěstí si každý musí najít cestu sám a nezáleží na tom, jak dlouhá ta cesta je, ale na tom, co všechno na ní lze najít...

13 27.04.2020

Obě povídky byly dobré, hodně dobré, plné nástrah, které nám život klade do cesty, plné chyb, jež činíme, plné rozhodnutí, které jsme učinili - a jež nejde vzít zpět.

Nemůžu říct, která z nich se mi líbila víc, řekla bych, že tak obě nastejno. Ani jedna z nich nemá konec, který bych si přála, ale to člověk tuší už ve chvíli, kdy začne číst. Přesto mají obě co nabídnout.

Nikdy nevíme, co nám život nachystá a jak se s tím popereme. Nikdy nevíme, jak se rozhodneme v té určité chvíli - ani, jestli s tím rozhodnutím pak dokážeme žít. A na to bychom měli myslet.

Život není kniha, nemůžete určité jeho části škrtnout a začít psát znovu jako by se nikdy nestaly. Musíte se jen naučit s tím žít. Někdy.

A nebo ne ...

13 06.12.2019

Drsný a syrový příběh o drsném a syrovém životě, který nemá s nikým slitování. Kde není čas na naděje a sny, kde nenajdete moc prostoru pro lásku, smích a obyčejné lidské radosti. Kde naděje ustrašeně vykukuje zpoza rohu a bojí se vykročit ze stínu...

Příběh o touze prostě nějak přežít, užít si všechno, co tenhle život může nabídnout, obhájit si to, snažit se z ničeho vytřískat i jen špetku čirého, obyčejného, lidského štěstí...

Víte, že šance na šťastný konec jsou mizivé - ale přesto doufáte. Víte, že ta obnažená syrovost a krutost vás zabolí - ale přesto čtete. Protože je to prostě skvěle napsané.

13 06.12.2019

Tak tohle jsem nečekala...

Bylo to jako rozlousknout oříšek a vytáhnout nádherné šaty, které vás svou bezprostřední krásou dokonale zaskočí ;) Ano, možná se to v životě nestává, a ano, konec byl přestřelený, ale... Stejně to byl krásný příběh.

Asi nejvíc mě dostalo: Řekni auto ;)

A tohle čekalo v mé knihovně rok a půl, než jsem si našla čas přečíst si příběh Cindera a Ellamary? Ale všechny příběhy mají svůj čas a ten nakonec přijde. Tak jako si tahle kniha našla cestu i ke mě.

Je to pohádka, ale každý chceme někdy nějakou podobnou zažít - a když už ne, chceme o ní alespoň číst. Doporučuji všem snílkům pro večery, kdy je vám teskno ve světě, který pro pohádky leckdy pochopení právě nemá...

13 21.11.2019

.. tak nejdřív jsem si říkala, tohle nebude tak dobrý jako předchozí dva díly, ale... Ale nakonec jo, druhou půlku knihy jsem v podstatě zhltla za jeden den, takže jo, těch pět hvězdiček dám, i když jsem váhala... No a teď už jen zbývá vrhnout se na Eastona - upřímně? Bavil mě možná víc než Reed :)

13 09.02.2019