laura komentáře u knih

Drsný, temnotou prosáklý příběh graduje a kolo osudu se nemilosrdně otáčí. Ne všichni zůstanou na konci stejní, ne všichni se těch šťastných konců dočkají. Asi jsem pořád doufala, že to skončí jinak...

Smutné, kruté, nelítostné, bolavé. Zůstala ve mně lítost. Ponurý, deštivý, mlhou prosáklý Londýn už budu navždy vidět stejně.

Ale i tak to bylo krásné...

11 16.01.2021

Zdánlivě spolu nesouvisející střípky událostí se vzájemně propletou a vy nevíte komu dřív fandit, o koho se bát, kým pohrdat...

Příběh, který je většinou spíš temný, syrový, nepřikrášlený. Možná doufáte ve šťastné konce, možná se jich i dočkáte. Spletité intriky, bolavé naděje, hrdost, čest. Četla jsem se zatajeným dechem a bála se, že pro všechny to dobře neskončí...

12 16.01.2021

Nádherná, barvitá, čtivá kniha, kterou jsem svého času četla mnohokrát. Intriky, zrada, vášeň, pomsta, láska i čest. To všechnu tu najdete. A hlavně příběh, příběh, který je mnohovrstevný, dobrodružný, bolavý i krásný.

Srdcová záležitost. Nepřekonatelné. Napínavé. Silně návykové :)

36 16.01.2021

Tuhle knihu jsem před lety četla pořád dokola. Milovala jsem je. Fandila jsem jim. Přála jsem si, aby to pro všechny dobře dopadlo...

Snivé, čtivé, dobrodružné, plné nástrah, intrik, lásky i víry. Svět, jak ho neznáme. Drsný, syrový, bezohledný a krutý. I tehdy lidé milovali. Doufali. Věřili a bojovali. Nevzdávali se.

Příběh plný odvahy, nezlomné vůle, cti, zrady i pomsty.

7 16.01.2021

Seriál jsem zbožňovala (asi jako každý v té době). Ale tohle?

Bože, to mě nebavilo... Jako bych četla úplně jiný příběh, než který jsem znala z televizní obrazovky. Zklamání.

8 16.01.2021

Moje srdcová záležitost. Svého času jsem tuhle knihu četla tolikrát, že už bych to nespočítala. A pořád mě to bavilo. Napínavé, čtivé, dobrodružné, plné odvahy, odhodlání, zášti, ale i lásky. Příběh, který ani s léty nezestárne.

A i když už to znám zpaměti, stejně tomu znovu propadnu. Nechám se uchvátit dobrodružstvím Černého korzára a jeho oddaných přátel. Jeho touhou najít zapomnění a klid. Nechám se vtáhnout do příběhu lásky, zrady, pomsty a viny.

15 16.01.2021

Četla jsem v patnácti. Ale ten příběh se mi vryl do srdce. Tolik vnitřní síly, odhodlání a vytrvalosti!

Zuzana se nikdy nesmířila se svým osudem. Nepřestala bojovat, nepřestávala věřit. Nevzdávala se naděje. Trpěla, bičovali ji, trápili ji hladem, žízní, zimou... Ale nezlomili ji.

Kruté podmínky, které popisuje ve svých dopisech, jež se staly základem tohoto románu, nebyly v těch dobách ojedinělé. Přesto většinou nikdo nezakročil.

Zuzana, se svou vytrvalostí a odvahou, je jako záblesk naděje. Jako vzpomínka na všechny, na které svět zapomněl.

Na všechny ty trpící, umírající, zapomenuté novicky, které se úsvitu nedočkaly...

22 15.01.2021

Mě se to líbilo. Místy úsměvné a hravé, místy kruté, krvavé a nemilosrdné. Stejné jako svět, ve kterém se příběhy odehrávají. A ačkoli svět je dnes jiný, lidé se příliš nezměnili.

Hrajeme si s city, milujeme a nenávidíme, intrikujeme, zrazujeme, zabíjíme - a někdy toho litujeme a někdy taky ne.

Láska, vášeň, smích, nevěra, odplata, smrt. I tak by se dal shrnout děj všech těch příběhů. Bavilo mě to. Dobře se to četlo. Někdy jsem měla na rtech úsměv a jindy slzy v očích. Jako na houpačce - nahoru, dolů. Láska, zrada. Život, smrt. Naděje, beznaděj.

Budeme někdy jiní?

Myslím, že ne...

26 15.01.2021

Rozpad jednoho manželství. Příběh o lásce, která člověku podkopne nohy. Příběh o zradě, která zabolí. Příběh o vášni, o odcizení, o bolesti, o samotě.

Příběh, kde nikdo nakonec nic nezíská, kde každý něco ztratí. O tom, že když se vrhnete přes okraj propasti, prostě spadnete. A bolí to.

Smutná, bolavá kniha, kde ze všech pocitů nakonec převládá ...

...hořkost

10 15.01.2021

Mně se to líbilo moc. Sourozenecké hašteření, neustálé rozbroje, hádky, ale i láska, která čiší za všemi těmi schválnostmi a nezbednostmi. Já si to užila a to jsem to četla v době, kdy jsem dávno vyrostla z dětských střevíčků :)

Když na to přijde, on vlastně ten brácha není tak příšerný, jak se zdá. Když na to přijde, ona vlastně ta ségra je docela prima. Když na to přijde, dva jsou vlastně vždycky víc než jeden. A o tom to je :)

14 15.01.2021

Nádherná kniha, ke které jsem se opakovaně vracela. Kolikrát jsem ji četla už bych nespočítala...

Příběh klikatící se ulicemi maloměsta, kde předsudky znamenaly víc než to, kým člověk doopravdy byl. A nemanželský původ se neodpouštěl.

Krásné a přesto bolavé. Smutné a přesto prodchnuté láskou, něhou, nadějemi, zklamáním i touhou. Touhou po ocenění, po přijmutí, po lásce, po životě. Růžena to neměla snadné ani jako dítě ani jako dospívající a už vůbec ne později, jako vdaná... Přesto se nevzdávala, bojovala, milovala...

Kouzlo těch stran ve mě zůstalo i po letech. Ať už knihu otevřu na jakémkoli místě, vím, že mě okamžitě pohltí a já se nechám unášet příběhem ženy, která byla možná šťastná a hodně nešťastná, přesto ale nikdy neztratila naději, že jednou to bude možná všechno jinak...

24 15.01.2021

Četla jsem před mnoha lety a zhruba před deseti lety jsem se k příběhu vrátila. Příběh opravdového, neotřesitelného přátelství, které postupně přerůstá v lásku. Příběh rozdílných světů a překážek, které je třeba překonat. Víra, naděje, odvaha...

Nadčasový příběh, který ovšem za ty roky v mé paměti už hodně vybledl...

9 13.01.2021

Nečte se to snadno. Ale když to nevzdáte - dostanete příběh. Kus syrového života. Hodně bolesti. Vášeň. Tajemství. Dostanete něco, co jste zaručeně ještě nečetli.

Bolavý, drsný, krutý příběh ze světa tak moc vzdáleného tomu našemu. Srdce zocelená přírodou, kde přežijí jen ti nejsilnější. Kde přežije jen ten, kdo nemá s nikým slitování. Kdo nepláče, kdo nemiluje. Nebo naopak ten, kdo miluje příliš.

Kde se neodpouští a nezapomíná. Kde smrt provází váš život stejně jako den následuje po noci. Kde mrtví navždy zůstávají.

Možná tomu nebudete rozumět a možná se vám to nebude líbit. Ale ten příběh je stejně pevný jako skála. Stejně nemilosrdný. Stejně tvrdý.

A přesto je v něm tolik života...

17 12.01.2021

Četla jsem před mnoha lety. Tehdy se mi to líbilo. Zajímavé příběhy, které se skutečně staly. Nejvíc mě zasáhl příběh, podle něhož byl později natočen film Requiem pro panenku...

Odvrácená tvář lásky, odraz krutosti, bídy a bolesti. Kam až je člověk schopen zajít? Kde zůstala nějaká hranice lidskosti?

Spálená, vítr ji rozfoukal. Je pryč. Jen vzpomínka zůstane.

Bolavá, srdcervoucí. Matná. Blednoucí...

A přesto bychom neměli zapomínat...

14 12.01.2021

Rozhodně se to děje i dnes.

Mrazivé, napínavé, bolavé, poučné. Tyto knihy moc často nečtu, ale k této jsem se v průběhu let sem tam vracela. A vždycky mě ten příběh šokoval - stejně jako když jsem ho četla poprvé.

Jak pravdivé. Jak kruté. Jak nemilosrdné.

Jenže takový život je. Nikdy nevíte, co vás čeká na konci cesty. Ani jak dlouhá ta cesta bude. Jestli vás bude bičovat vítr a déšť, nebo vás budou hřát sluneční paprsky.

Někdy nezbývá než mít naději. A někdy nezůstane ani ta.

Co mi z této knihy uvízlo v srdci je...

... hořkost

10 12.01.2021

Četla jsem v době, kdy se o tom moc nemluvilo. A ono se o tom vlastně moc nemluví dodnes.

Šokující, strašidelné, působivé. Ne všichni se dočkají těch šťastných konců. Ne všechny přijde někdo zachránit. Existuje spousta bezejmenných hrobů, kde leží dívky, které snily, milovaly a toužily žít.

Které někomu schází. Které někdo oplakává. A které zmizí v propadlišti času stejně jako vzpomínky na ně...

Snad i díky této knize jsem nikdy nestopovala....

8 12.01.2021

Četla jsem jen abych dočetla. Příběh, který se mě nedotkl a který mě nudil. Snad příště...

7 12.01.2021

...protože Cimický :)

Ale jinak - nuda. Nic mi ten příběh nedal a nic z něj ve mě neuvízlo. Ztráta času...

7 12.01.2021

Tohle jsem četla mockrát. V době, kdy slovo thriller ještě snad ani neexistovalo, to pro mě byl poutavý příběh plný nečekaných zvratů, násilí, přátelství, naděje - a lásky. Příběh, který pro někoho začínal a pro jiného končil.

Lidské, uvěřitelné, čtivé.

13 12.01.2021

Četla jsem v době, kdy podobných knih moc nevycházelo. Asi proto jsem z toho byla paf. :)

Příběh o útěcích před sebou samým, o nudě, o prázdnotě, o nevybitém vzteku, o bezmocnosti... Každý čas od času před něčím utíkáme. Hlavní hrdinové volí cestu násilí, alkoholu a drog. Zkouší, kam až můžou zajít - ale především doufají, že je někdo zastaví.

Tváří tvář realitě je osud nemilosrdně profackuje. A oni opět utíkají. Čtenář však tuší, že marně...

Příběh o marnosti života, o předem prohrané bitvě, o úsilí někam dojít, o prostředí, jež nás formuje, podkopává nám nohy a ničí v nás i poslední zbytky naděje.

Nebo ne? ;)

10 12.01.2021