laura komentáře u knih

Láska není lup, nedá se ukrást, nedá vynutit, nedá se mocí vzít...

O lásce a milování, o žalu a vzpomínání. O tom, co život dává, o tom, co život bere. O touze uvěřit, o strachu, o věčném boji srdce s rozumem, o pochybnostech, o tom, že zůstat není snadné, ale odejít je někdy mnohem těžší...

Láska je, co tě opustilo, láska je to, co pominulo, láska se nikdy nevrátí...

A přece, kdybychom nevěřili, kdybychom nemilovali, o čem bychom snili?

Akorát ten konec... Utekl? Vrátil se? Čekala?

...že nemá rozum, s cizím člověkem! Vyběhnout za ním, do řeči se dát, v noci ho čekat, nepřijde-li snad... -dělá to každá?

...kdo by to nedělal ;)

10 21.03.2021

Utopie? Tak úplně si to nemyslím... Člověk jde stále kupředu, domnívá se, že pokrokem lze mnohé získat, netuší ale, že lze i mnohé ztratit...

Musíte zabíjet a panovat, chcete-li být jako lidé...

Bohužel, tak to je. Ačkoli bychom se za to měli stydět, nestydíme se. Ačkoli bychom se nad sebou měli zamyslet, neděláme to.

Nic není člověku cizejšího, než jeho vlastní obraz...

Bohužel. Bojíme se pohlédnout do vlastní duše, protože bychom mohli spatřit to, co vidět nechceme...

Bolavé, nadčasové, mrazivé - a přece na konci září naděje. Maličká, opuštěná, nevzdávající se, bojující... Naděje, že jednou to pochopíme...

Byla to veliká věc, být člověkem... Bylo to něco nesmírného...

37 20.03.2021

Kdysi jsem viděla inscenaci. A pak jsem hru četla. Takže jsem věděla, co mě čeká. Jenže tehdy jsem nebyla matka...

Připadám si jako slepice, která vyseděla orly, sedím při zemi a kdákám strachy, když jeden po druhém vylétají. Někdy si říkám: to nesmíš, nesmíš jim překážet... Je hrozné, co se z člověka stane, když je mámou...

Já jsem neměla žádné jiné poslání, než vás. Já vím, nebylo to nic velikého. Jen se starat a milovat...

Ten konec mě rozsekal. Kdysi to byla možná jen hra. Teď, když matka čte o matce - to byla čistá rána přímo do srdce... Protože to chápu. Protože to nechci chápat. Protože to bolí.

...řekni mi, jak se mohou lidé tak strašně nenávidět?

Nadčasové, jako všechny Čapkovy hry. Hluboce pravdivé. Bolestné. Burcující.

...já měla svůj domov - a to jste byli vy. Tak mně vyložte, proč zrovna já, proč jsem to vždycky já, proč po celé dějiny světa jsem to jenom já, já máma, já ženská, kdo musí tak hrozně platit za vaše veliké věci...

32 19.03.2021

Nadčasové, mrazivé a tak moc realistické, až vás to bolí číst.

V Číně, pane, se skoro každý rok vynoří nová zajímavá choroba...

Každý občan nad čtyřicet let se měsíčně podrobí povinné lékařské prohlídce...

Svrchovaný čas uzavřít ty nemocné mezi ostnaté dráty - a nedovolit pak ani jedinou vyjímku... Ani jednu vyjímku...

...kdyby strach sám stačil ovládnout lidi, pak by už nikdy nemohla být válka - copak myslíte, že se jí většina lidí nebojí? A vidíte, přece bude... vždycky zase bude...

Četla jsem krátce po maturitě a teď, po víc jak 30 letech znovu. Tehdy jsem četla jen příběh, který mě zas až tolik neoslovil. Teď ... mě z toho mrazí. Poučili jsme se? Ne. Bojíme se? Ano.

...ale pořád válčíme. Pořád se necháme ovládat strachem. Pořád tu s námi ta bílá nemoc je...

...ať žije maršál!

46 19.03.2021

Příběh kolísá - nahoru, dolů. Když už si myslíte, že víte, tak zjistíte, že zase vlastně nic nevíte. Napínavé, čtivé, mrazivé. Čtete - a téměř nedýcháte...

...A to je láska, že ano? Nebýt dokonalý, ale ze všech sil se snažit napravit vlastní chyby...

Honba za Roxannou začíná a vír pochyb, neustálých dohadů, nečekaných odhalení i zvratů vás nenechá ani na chvíli vydechnout. Znovu se setkáváme s Florou a s D.D. Společně pátrají po zmizelé dívce.

...A to je láska, že ano? Člověk se nemusí neustále rozhodovat správně, ale být na pravém místě ve chvíli, kdy na tom záleží nejvíc...

Je Roxy oběť nebo vrah?

Možná to tušíte, možná to víte. Bolavý, krutý příběh dívky, které je v patách minulost - a před tou nelze utéct. Roxy utíká a vy prcháte s ní. Vstříc osudu, před kterým bohužel neutečete...

...A to je láska, že ano? Rozdávat štědře, nesobecky, neustále...

Brečela jsem jako želva. Byla to dech beroucí, adrenalinová jízda, a i když už tušíte, nechcete tomu věřit.

... láska je nedokonalá a nejdůležitější ze všeho je se snažit...

... tak se snažme

15 18.03.2021

Tak tentokrát maličko zklamání. Příběh dobrý. Drsný, napínavý. Ale nesedlo mi, jak to bylo podané. Vleklo se to, chvílema se mi zdálo, že děj stojí na místě a nikam se neposouváme, ačkoli ke konci už to mělo spád a stránky se otáčely samy...

Přesto ten obrovský náboj a potenciál, co tahle kniha měla na začátku, někam vyprchal. Pro mě to tentokrát zkrátka nebylo ono. Nicméně i tak šlo o velmi zajímavý příběh, jen mě prostě nedokázal až tak chytit za srdce. Po předchozích CHYŤ MĚ a NEBOJ SE propad dolů...

12 14.03.2021

Ačkoli jde o thriller, jde podle mě zároveň o jeden z nejbolestnějších příběhů, co jsem kdy četla. Rozsekalo mě to poprvé a rozsekalo mě to i teď, o pár let později. U thrillerů by člověk neměl brečet...

Bolavé, krásné, drsné, šokující. Některé popisy jen pro otrlé. A zbytek - krutý. Z této řady zatím kniha, která se mého srdce dotkla nejvíce. Možná nebyla tak akční jako předchozí Chyť mě, možná byla i trošku předvídatelná (v tom, kdo za vším je), přesto je to příběh, na který se nezapomíná.

Krev je láska. Když nemáš rodinu, nemáš nic...

Vzdychla si. Nebylo to zalapání po dechu, ale skutečný povzdech, jako by jí z těla něco unikalo. Možná její hněv. Bolest. Možná všechny ty strašlivé choutky a děsivé touhy, které do ní vtloukl otec, když byla ještě příliš malá, aby se dokázala bránit, ale přesto dost velká, aby chápala, že to je něco špatného...

15 09.03.2021

Příběh Charlene Rosalind Carter Grantové mě chytil za srdce už když jsem knihu otevřela poprvé. Teď to nebylo jinak. Šokující, bolestné, kruté. Plné otázek, na něž nemáte odpovědi. Alespoň tedy ne hned.

D. D. Warrenová je tu tak nějak lidštější. Přístupnější. Možná proto, že její pevnou skořápku narušilo mateřství.

Příběh několika žen a mnoha dětí. Příběh těch, kterým nikdo nepomohl. Které nikdo neslyšel.

Dítě pláče. Dole v hale.

Těžko se to čte. Těžko se nad tím přemýšlí. Něco jiného je příběh a něco jiného vědomí, že se tohle opravdu děje. Někde. Někomu.

...každý jednou musí umřít.

Příběh, který ve mě ještě dlouho bude doznívat. Příběh, na který se nezapomíná. Napínavý, čtivý, bravurně vystavěný. Čtete a ani nedýcháte. Zapomenete jíst, zapomenete pít. Nejdete spát. Protože to už chcete vědět.

Ahoj, jsem Abigail.
Neboj se.

...bojím se :(

Mrazivá atmosféra, krutost, bezmocnost. Někdy před vlastním osudem neutečete. Ale můžete se o to pokusit.

A tak Annabelle utíká. Z místa na místo, schovává se ve stínech, snaží se přežít. Co se stalo před pětadvaceti lety? Proč se nikdy nemohla ohlédnout zpátky, zastavit, zůstat?

Příběh, který do vás zatne drápky a už vás nepustí. Který vám bude dýchat za krk a vy se budete ohlížet po stínech, které vám běží v patách. Syrová, obnažená hrůza. Bolestivé ztráty. Ale také nezdolné odhodlání, odvaha a vytrvalost. Jen ten, kdo se nevzdá, může nakonec vyhrát.

Čtivé, napínavé, dějově zajímavé a hlavně nepředvídatelné. Ačkoli... Kdo ví ;)

11 27.02.2021

Skoro sto stran se v tom plácáte. Tak nějak se nic moc neděje, jen úvahy nad tím, co se vlastně stalo - a jak se to stalo...

A pak najednou rychlý řez a už se vezete. Zdánlivě roztříštěné střípky zapadají do sebe a začínají dávat smysl. Konečně se něco děje - a vy nestačíte zírat. A vlastně ani konec vám neodpoví na všechny vaše otázky, na všechny dohady.

Každopádně, i když vás ke konci čeká smršť dějových zvratů, stejně se dle mého jedná o nejslabší díl série. Navíc ten rozpačitý, vleklý začátek... I tak ale slušné čtení. Zamotaný děj a překvapivé zvraty, které fakt nečekáte. Čte se to dobře. A i když jsem to četla už podruhé, zase jsem se nechala nachytat :)

Tomu se říká: Dobrá práce ;)

9 27.02.2021

Tak trošku mě naštvalo už vyprávění ze dvou různých úhlů pohledu (samozřejmě, později pochopíte, proč). Jako bych najednou četla úplně jiný příběh než v předchozích dvou dílech. To mi zkrátka nesedlo...

Celkově jsem nějak nepochopila důvod, proč to dospělo, kam to dospělo. Ani ten konec. A ten to teda zabil. Jako by najednou i postavy, kterým fandíte, někdo vyměnil. Už jsem jim totiž tolik nefandila. Nekonečné hádky, nekonečné debaty.

Jak se mi první dva díly líbily, jak jsem z nich byla nadšená, tak tenhle - zklamal...

12 14.02.2021

I tohle byla jízda. Děj nabírá obrátky a adrenalin ze stránek přímo tryská. Nemáte kdy se nudit. Když už si myslíte, že jste to konečně pochopili - je to zase jinak. Pravda je zabalená do lží a klamů a zdá se, že se v nich zcela ztratila...

Mně se to líbilo. Napínavé, nabité akčními scénami, překvapivými zvraty, i tím, že si nemůžete být jistí, kdo za koho kope :) Párkrát mě autorka slušně zaskočila. O tom, že zrada bolí a v boji o moc nakonec vlastně nikdo nevyhrává...

11 14.02.2021

Když jsem tuhle knihu otvírala, vůbec jsem netušila, do čeho jdu.

Příběh mě úplně pohltil. Čtivé, napínavé, překvapivé. Drsný svět, který nemá s nikým slitování. Krutost, zákeřnost, závist. Faleš, zrada, intriky. Ale také přátelství, čest a láska. To všechno tam najdete. Svět, který nám autorka představuje, je syrový, nepředvídatelný, mrazí z něj. Je všechno možné než to, co známe. A především je nebezpečný.

A proto jsou tu Neohrožení.

Jenže tu jsou i Sečtělí. Jsou tu Frakce, které lidi mají rozdělit...

Příběh o světě, kde o každém dalším nadechnutí rozhoduje náhoda. Kde boj je součástí každodennosti. Kde není čas pro váhání a pro strach. A kde to vítězstvím vlastně vůbec nekončí...

19 14.02.2021

Tak trošku zbytečná kniha celkem o ničem. Vadila mi roztříštěnost v podobě vyprávění příliš mnoha postavami. Tak nějak tím pro mě příběh ztratil své kouzlo. Skoro do poloviny jsem to chtěla vzdát a nedočíst - naštěstí to má tak málo stran, že se to dalo přežít.

A pak mě to začalo docela bavit.

Přesto si myslím, že autorka mohla některé osudy završit již v předchozím díle nebo si je naopak schovat do dílu dalšího.

8 12.02.2021

Stejně skvělé jako předchozí díly. Některé zvraty v ději jsem předpokládala, ale spoustu jsem jich nečekala. Člověk nakonec fandil i těm záporákům :)

Tkadlena? Řezbář? Že by měli duši?

Nejspíš i zlo má svou odvrácenou tvář, na kterou zkrátka nevidíme. Možná i ta nejtemnější duše má v sobě něco, pro co bychom ji neměli zatracovat...

Čtivé, napínavé, překvapivé. Rhysandovi by prospělo, kdyby zůstal alespoň maličko nečitelný jako v předchozích dílech, protože tou svou dokonalostí ztratil něco ze svého kouzla ;)

A Tamlin? Tak ten překvapil a to hned několikrát...

Nikdy nevíš, v kom najdeš přítele - a v kom nepřítele. Kdo klade léčky a komu můžeš věřit. Kdo tě miluje - a kdo nenávidí.

Chyť si svého Suriela - a možná se to dozvíš...

Jo, tohle se mi moc líbilo.

12 12.02.2021

Tak tohle byla jízda! Začátek trochu rozpačitější - a pak zlom a jedete, a jedete... To jejich špičkování, škádlení, slovní přestřelky - jo to je přesně ono. Takové tanečky se mi líbí :)

Rhys si mě získal už v prvním díle. Ani vlastně nevím proč. Ale bylo to tam. Takže když se objevil na scéně, hned jsem věděla, že na to vlastně od začátku čekám...

Tkadlena?

Dvě sestry šly si k moři hrát,
loď svého otce chtěly uhlídat.
Avšak kde skála končila,
starší tam mladší shodila...

Brr! Mrazivá, děsivá scéna. To se vážně povedlo. Ovšem těch scén, kdy jsem tajila dech a říkala si, že tohle přece nemůže dobře dopadnout, tam bylo víc. Autorka umí dávkovat napětí, že doslova cítíte, jak vám ťapká po kůži. To, co lze sdělit v jedné, dvou větách, dokáže vystupňovat tak, až se vám zdá, že je vám kůže malá :)

Čtivé, napínavé a nabité adrenalinem až do konce. Krásné!

17 30.01.2021

Tak jako jo - i já jsem tomu propadla :)

Čtivé, lehce romantické, napínavé (i když první polovina knihy do toho napětí měla daleko) a nabité překvapivými zvraty. Vlastně mě bavil i ten začátek, kdy se celkem nic moc nedělo. Ale to vzájemné oťukávání, ten odvěký tanec, kdy ti dva kolem sebe krouží, bojují a nenávidí, aby posléze zjistili, že to, s čím bojují, je vlastně...

...láska?

Skvělé. Nemělo to chybu. Hned se vrhám na další díl...

15 16.01.2021

Ano, za vším hledej ženu ;)

Srdcová záležitost mého mládí. Já jsem ten příběh milovala. Nejspíš jsem milovala i Fanfána a všechna jeho dobrodružství. Všechny jeho lásky.

Úžasně čtivé, napínavé, dobrodružné, romantické, nabité zvraty a nečekanými zápletkami. Nezničitelný Fanfán a jeho optimistický přístup k životu i k lásce. Nevzdává se, bojuje, miluje, opouští ženy i domov a nachází vždycky něco dalšího, co ho žene vpřed.

Laskavé, úsměvné, milé. Za mě jeden z nejlepších příběhů, jaké jsem kdy četla.

12 16.01.2021

S odstupem let trošku naivní a levně romantické, ale... Proč ne? Mě se to líbilo. Střet dvou protichůdných světů: těch bohatých a těch, co se k nim osud obrátil zády.

Jak přežít, když vám štěstěna uniká. Jak bojovat, když nic víc než odvaha vám už nezůstala. Jak si uchovat čest, když si chcete vykoupit život...

Čtivé, lehce romantické, dobrodružné. Láska, zrada, bolest i hněv. Střípky života těch, kteří už dávno zmizeli v propadlišti času. Proč se do těch dob čas od času znovu nevrátit?

10 16.01.2021

Drsný, temnotou prosáklý příběh graduje a kolo osudu se nemilosrdně otáčí. Ne všichni zůstanou na konci stejní, ne všichni se těch šťastných konců dočkají. Asi jsem pořád doufala, že to skončí jinak...

Smutné, kruté, nelítostné, bolavé. Zůstala ve mně lítost. Ponurý, deštivý, mlhou prosáklý Londýn už budu navždy vidět stejně.

Ale i tak to bylo krásné...

11 16.01.2021