laura komentáře u knih

Možná byla chyba, že sérii, na kterou to navazuje, jsem nečetla (a doteď o ní ani netušila).

Občas mě to docela bavilo a občas zase skoro vůbec. Hodně předvídatelné, čtivé, nicméně...

...prostě trošku nuda, no...

14 30.10.2023

Pan Bůh nás nemiluje. Jen člověk může milovat...

...jednoho dne Fynn potká Annu... dívku, která nikdy nevyroste...

Rozdíl mezi člověkem a andělem je jasnej. Většina anděla je uvnitř a většina člověka je zvenčí.

...a zrodí se neobyčejné přátelství muže a malé holčičky...

A Bůh řekl: Miluj mne, miluj všechny lidi a všechno, a nezapomínej milovat sebe...

...a právě na to, někdy, zapomínáme...

Existují piliardy jiných světů, do nichž můžeme nahlédnout..

...místy jsem se v tom ztrácela, něco jsem nepochopila, ale zbylo toho dost, co se dotklo mojí duše. Příběh, který není tak úplně příběhem, ale spíš roztříštěnými střípky vzpomínek na jedno neobyčejné děvčátko a jeho způsob chápání Boha, lásky, života, smrti, čísel, jiných světů, toho, co vidíme, a toho, co nevidíme, ale vidět bychom měli...

Vypustit svou duši - nebo jakkoli tu neurčitou věc nazvete - z klece do denního světla je pravděpodobně to nejtěžší, co může člověk udělat...

...Anna se svými sklíčky. Smějící se, hledající odpovědi, dívající se na hvězdy a snažící se pochopit rychlost světla a stínů...

Bejt mrtvej není nic, nad čím by se mělo naříkat. Umírání může být trochu problém, ale ne tehdy, když jste opravdu žili. K umírání je potřeba jistá příprava, a jediná skutečná příprava na umírání je opravdový život.

...život, smrt a něco mezi tím...

Jak se vlastně umírá?
To máš jednoduchý, prostě se zastavíš...
Je to jednoduchý, k smrti jednoduchý...

...asi tak...

Ne, očima tě nemůžu mít rád,
když vidí na tobě jen samé chyby,
to moje duše tě chce milovat -
co očím příčí se, to se jí líbí...
(W. Shakespeare, Sonety)

20 23.10.2023

Příběh plný slunce, vůně léta, romantiky, hádek, ale i prvních krůčků lásky, která tápe, dělá přešlapy, pálí, ale i něžně objímá...

Annie byla střelená, ale kdo v jejím věku nebyl? A Šimon, to byl borec nakonec (i když někdy i na pěst :). Divadlo, duchové, legendy, hořící ohně, hvězdy nad hlavou, sny i pády. Příběh nabitý smíchem, něžností, krásou i něhou. Moc se mi to líbilo.

Vtipné, čtivé, hravé a snivé. Přesně tak, abyste tomu věřili. Abyste se vrátili v čase do těch dob, kdy největší problém života byl: A co když se mu nebudu líbit?

Ještě teď mám na rtech připitomnělý úsměv a vůbec se mi nechce zpátky do reality :)

Skvělé!

16 16.10.2023

Pořád je se mnou, i když tak daleká,
tu vůni jemnou mám na svých rtech.
Odešla do noci a mě už nečeká
nic než chlad bezmoci ve čtyřech zdech.

Krásný, letní, romantický, zamotaný, předvídatelný, ale i překvapivý příběh, který vás uchvátí od první stránky. Přesto mi tu něco chybělo. To, co tahle autorka umí - a to, chytit za srdce.

Pořád je se mnou, a já se tak snažil
tu vůni jemnou proměnit v prach,
vzpomínky na chvíle, co jsem s ní zažil,
že už se nevrátí, z toho mám strach...

Příběh o první lásce, o nedorozuměních, o zradě, pomstě, nevěře, bolesti i zklamání. O tom, že dát na první dojem bychom neměli. Ale stejně to děláme...

Příběh o tom, že sny se plní (někdy). A že svět je plný zázraků, jen je musíme umět hledat v těch nejobyčejnějších věcech...

15 14.10.2023

Realita versus věda. Život, smrt, láska, touha, krása i bolest. Fyzikální zákony a ty životní. Zklamání, samota, víra i naděje.

...a ty zatím hraješ
Na klavír svůj valčík
Vyčítáš mi občas že moc utrácím
Pereš dětské prádlo
Které spolu se sny
Přišpendluješ jako mokré motýly
Na prádelní šňůru telefonních drátů
Kolíčky svých marných slz a úsměvů

Pro stesk platí zákon
Zachování hmoty

Neztrácí se Neubývá
Vrůstá do zpěvu

Takové to pohlazení po duši v našem uspěchaném světě. Uvědomění si, že v tom nejsme sami. Že každý něco získává - i ztrácí. Že každý bojuje se svými tajnými démony i těmi viditelnými. Že jsme na tom vlastně všichni stejně a směřujeme ke stejnému cíli...

Smrt je
Jak se zdá
Jen konec člověka

...a kdo nežije jak ochočené zvíře
Netancuje podle toho kdo mu zahraje
Může klidně žít a umřít v dobré víře
Že už jednou nohou vstoupil do ráje

Líbilo se mi to.

11 12.10.2023

Milovat můžeme zcela, i když zcela nerozumíme...

Takové knihy obvykle nečtu. Ale do téhle jsem nahlédla - a už jsem nemohla přestat... Zajímavé, čtivé, trefné.

Když jste sami, svět se na chvíli zastaví, a pomůže vám obnovit harmonii...

Láska nepotřebuje jiný důvod, než lásku samotnou...

Zajímavý vhled do duše člověka. Na věci, které ho utváří, které v něm bují, které ho dusí nebo naopak postrkují vpřed...

Opravdu důležité věci máme úplně po ruce.
A přesto se zdá, že na ně tu a tam zapomeneme...

Když někoho milujeme,
největším darem,
který můžeme dát,
je být pro něj plně přítomní...

Přečteno za den a kousek. Vlastně to všechno nejspíš víme. Jen si to málokdy uvědomíme. Prostě to odstrčíme stranou jako nepodstatnou věc - a pak nám něco chybí a my marně hledáme, co vlastně...

Když z vašeho nitra vytrysknou nepříjemné pocity,
jako je osamělost, smutek a strach,
nejodvážnější věcí, kterou můžete udělat,
je strávit s nimi trochu času...

Nikdy není pozdě na změnu. Nikdy není pozdě začít od začátku. Nikdy není pozdě na omluvu. Ale může být pozdě na to, říct někomu, na kom nám záleží: Mám tě rád. To a mnohé další se nám autor snaží říct. Svým osobitým způsobem vyprávění, který mně osobně vyhovoval.

Když vás život srazí k zemi,
zase vstaňte a jděte dál.
I když pláčete bolestí,
i když se vám chce umřít hanbou,
prostě pokračujte...

Opouštíme domov, abychom hledali
něco úžasného jen proto,
abychom zjistili, že to,
co jsme dlouho hledali,
jsme po celou dobu měli v sobě...

Vztahy, práce, životní cíle, rodina, láska, spokojenost. O tom všem je život. A taky tahle kniha. Možná nenajdete odpovědi na všechny vaše otázky. Ale na některé z nich určitě.

Mír a spokojenost v naší mysli
jsou cennější než cokoli, co se dá koupit...

...nebo možná už víte všechno, o čem se tu píše, jen jste si to potřebovali připomenout - tak jako já...

19 09.10.2023

...skutečný domov je tam, kde máme své nejbližší...

Adriana a Marek. Každý úplně jiný. Z jiného světa, jinak formovaný, s jinými morálními hodnotami, jinými touhami. A přece je náhoda svede dohromady...

Čtivé, zajímavé, vtipné a neotřelé. I když... Každý asi tuší, jak tohle dopadne. Jak tohle MUSÍ dopadnout...

Ať tak či tak, výsledek byl stejný. Prohrál rozum...

Tentokrát je příběh vyprávěný ze dvou odlišných úhlů pohledu. Stejné situace, stejná slova, stejní aktéři - ale každý to vidí jinak. To mě moc bavilo. A tady vidíme, že nic není směrodatné. Protože každý se na stejnou věc dívá jinýma očima...

Další ze skvělých příběhů Petry Langové (Lejskové), který se mi moc líbil. Tohle nebylo dech beroucí ani něžné. Bylo to reálné, bez příkras, skutečné a trpké. Jako sám život. Jako to, co se nám klidně může stát. Co se děje dnes a denně, jen o tom nikdo nepíše...

...pár týdnů. Pár mizerných týdnů. A najednou se to zdá jako celá věčnost, jako něco vzdáleného, naprosto nesmyslného, čirý výplod mojí fantazie...

15 07.10.2023

Mnohokráte za život se před námi otevírají dvě cesty. My si však smíme zvolit jen jednu. A již nikdy víc se nedozvíme, kam vedla ta druhá...

Krásné, něžné, bolavé, nezapomenutelné. Patřící k TĚM příběhům. Křehký příběh o jedné osudové lásce, mnoha omylech, hořkosladkém poznání a touze docela obyčejně žít...

Nebe je plný hvězd, postý snad znova
hledáme něco, nač neznáme slova,
se zmatkem v hlavě a představou nejasnou
prosím ty hvězdy, ať dnes večer nezhasnou...

A jak už jsem jednou napsala: Jsou příběhy a PŘÍBĚHY. A tohle je TEN PŘÍBĚH. Jedinečný, neopakovatelný, úžasný, krutý. A přesto plný naděje.

Možná už v dálce zní poslední requiem,
možná nás čeká pád, možná to přežijem...

...už spoustu let moje srdeční záležitost. Když jsem to četla poprvé, rozsekalo mě to. Podruhé jsem byla rozbitá snad ještě víc... A přesto, přesto...I když vím, že to bude bolet, chci tam znovu. Do toho světa plného něhy, krásy, smíchu a jemných doteků lásky. Kde všechno teprve začíná...

...divokej noční flám,
blázni, co lítaj ke hvězdám,
v oblacích snů a kouře
divoká noční bouře,
ve špíně hloupejch lží a slotě
buď tu a drž mě při životě,
bez falše cudnejch gest a strachu
mý zplihlý křídla zvedni z prachu...

...i končí.

V duchu kreslím tvoje tělo, barevnou hru s tmou a světly...
Možná to tak skončit mělo, možná jsme se hloupě spletli...

A teď to čtu zase - a ten příběh ožívá v celé své kráse..

...rozloučit se znamená tak trošku umřít. Jakkoli se tomu snažíme bránit, umírá tímhle bolestivým způsobem každý z nás mnohokrát za život...

14 25.09.2023

Tímhle to končí?
Tímhle to všechno teprve začíná...

Další z úchvatných a nezapomenutelných příběhů Petry Langové. Příběh o jedné velké lásce. O stejně velké bolesti. O ztrátách, chybách a přešlapech. O tom, že vždycky někdo odejde s prázdnou... že vždycky někdo někomu ublíží...

Jenomže všechno, co nás v životě potká, se děje z nějakého důvodu...

O důvěře, nevinnosti, šarmu a malování. O hledání sebe sama, svých kořenů, místa, kam člověk chce patřit.

O duších a o tom, co v nich schováváme. O citech. O slovech, která umí zranit víc než cokoli jiného. O odpuštění i o hrdosti. Ale především o lásce.

Něžné, krásné, vtipné a realistické. Příběh o životě, lvech, jednom spisovateli a spoustě nedorozumění. O tom, že najít štěstí nebývá snadné, ale když už ho potkáte, neměli byste ho nechat odejít...

19 22.09.2023

Každý z nás aspoň jednou v životě někoho miloval...

Jsou příběhy a PŘÍBĚHY. Ty, které vám něco dají. A něco ve vás zanechají. Které s vámi svým způsobem už navždy zůstanou. A tohle je jeden z nich.

Vesmír se roztříštil na miliony drobounkých, zlatě blikajících lucerniček, které ke mně pomalu, s neuvěřitelnou lehkostí padaly. Bože můj, viděla jsem někdy něco krásnějšího?

...já jsem se také roztříštila. Na milion střípků a v každém z nich je úžas. Bolest. Krása. Poznání. Viděla jsem kdy něco krásnějšího? Děsivějšího? Naléhavějšího?

Krásné. Vtipné. Dech beroucí. Bolavé. Pravdivé. Něžné.

Už jsme nechtěli mluvit. Nechtěli jsme přemýšlet o věcech, které nás děsí.
Chtěli jsme si prostě jen patřit...

Autorka má osobitý smysl pro humor, který mě baví. Je to nenápadné, nenásilné, ale nakonec vás stejně dostane :) Rozbije váš svět, změní úhel vašeho pohledu - a nic už nebude stejné.

Bůh má mnohem větší smysl pro humor, než bych se nadála...

Pořád nevím, jestli jsem víc dojatá nebo smutná. Jestli ve mě doznívá víc krása, nebo stesk. Tenhle příběh vlastně není JEN příběh. Je to život. Smrt. Bolest poznání. Naděje. Víra. Odvaha. Je to přijmutí toho, čím jsme. A kam směřujeme. Svět už nikdy nebude stejný. A nebe? Kde začíná? Kde končí? To už záleží na každém z nás...

Vždyť tohle je nebe.
Tohle je místo, kde končí lidské příběhy.
Kde vlastně všechny znovu začínají...

Kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo pochybuje. Kdo tápe. Kdo si klade otázky a nenalézá odpovědi. Neříkám, že tady je najde. Ale možná, jen možná, něco pochopíme. Protože...

...kolikrát za život potkáš toho pravého?

SKVĚLÉ!!!

22 14.09.2023

Srdce se zlomí mnohem snáz než ty nejslabší vodíkové vazby...

Krásné. Úsměvné. Vtipné. Romantické. Tohle mi sedlo a to tak moc, že lituju, že už je konec. Víte, jak to skončí. Víte, co se bude dít. Víte vlastně všechno už na začátku a přesto... přesto...

...zatímco oba pod zavřenými víčky prostě jen byli... tady, jeden s druhým.
Tiše. Nehybně. Naposledy.

Autorka napsala svižný, humorný příběh z univerzitního prostředí, který nenudí, pobaví, vykouzlí vám úsměv na tváři, dokáže vás odbourat, že se smějete nahlas, a chcete víc. Chcete mnohem víc...

Copak jsou nějaké jiné ženy? Já myslel, že jsi jen ty...

Příběh o lásce, postgraduálním studiu, nepřístupném profesorovi, prošlých čočkách, jednom setkání v univerzitní umývárně, jednom bláznivém polibku a spoustě náhod, které možná náhodami nebyly... Příběh o přátelství, samotě, opuštěnosti, touze něco dokázat, o naději, snech, které se plní (když opravdu chcete), o zradě a bolesti, nedorozuměních, podpoře a touze. Příběh dvou lidí, kteří by se možná nepotkali, nebýt TOHO večera...

Bylo to děsivé. Děsivé tím, jak krásné to bylo. Jak snadné by bylo s tím nikdy nepřestat. Nechat čas, aby plynul do nekonečna, zapomenout na všechno ostatní a prostě zůstat v tomhle okamžiku... Navždycky.

Úžasné, něžné. Ještě teď mám připitomnělý úsměv na tváři a v duši krásno. Jo! Tohle rozhodně ANO...

33 12.09.2023

Jaký smysl má záchrana jednoho člověka v situaci, kdy tisíc jiných zemře?

Krásné, silné, dechberoucí, a přitom hrozné, kruté, bolavé, šílené, zvrácené.... Příběh židovky a nacisty v Osvětimi, v místě, kde by se nechtěl ocitnout žádný z nás...

...na místě mezi životem a smrtí, kde čas už nemá žádný význam, a jedinou cestou ven je komín krematoria....

Emočně náročné, drtivé, čtivé a zároveň tak těžce stravitelné, že jsem chvílema vůbec nemohla číst dál... v takových chvílích si člověk váží každého nadechnutí, teplé vody... pití, jídla... svobody...

...toho, že je, tady, teď... daleko od všech těch hrůz, beznaděje, bestiality, nechutností, sadismu a týrání...

Pro lidi, žijící v míru a blahobytu, nejsou boty ničím výjimečným. V Osvětimi mohla odpovídající obuv rozhodovat o životě, nebo smrti.

Příběh o hrůzách války, svědomí, krutosti, cti, přesvědčení i lásce. O vášni, ztracených životech, bezejmenných obětech, strachu, trýzni i o naději. O víře, ztrátách, ponížení a zvrácenosti.

...na zabíjení se dá zvyknout...

Dvě odvrácené strany života. Smrt ve své nejděsivější podobě. Neodvratitelná, nesmyslná, krutá, špinavá.

Je-li nám dáno zemřít, tak každý den bude k umírání dobrý...

Smrad, nemoci, zvratky, výkaly, vši, špína. A bezbřehá, nekončící hrůza. A přesto chtěli žít. Tak zoufale, odhodlaně chtěli žít...

...když někdo zachrání jeden život, je to jako by zachránil celý svět...

NEZAPOMENUTELNÉ!!!

26 08.09.2023

Představ si, jak by svět byl šedivý, kdybychom byli všichni stejní...

Příběh dvou dívek, které by se za normálních okolností nikdy nepotkaly. Židovka Sára a dobře situovaná, ale osamělá katolička Ela nemají zdánlivě nic společného. Ale něco přece jenom ano: tajemství.

Jednoho dne Ela, stojící nad mříží krakovské kanalizace, náhodou pohlédne dolů a spatří Sáru, která se na ni dívá z hlubin kanálu.

O naději, víře, odvaze, touze žít a přežít - cokoli... O hladu, špíně, nebezpečí a neskonalé vůli přes to všechno vidět hvězdy. O lásce i beznaději, o osamění, bolesti a ztrátách.

Každý je ve svém hoři opuštěný jako osamělý ostrov...

O tom, že vždycky vede cesta ven. Jen ji musíme umět najít. A že to nejdůležitější máme často někde blízko - jen se umět dobře dívat.

Nejhorší vězení jsou vlastní myšlenky...

O přátelství dvou dívek, o důvěře, boji o přežití i o smrti. Silné, dech beroucí, čtivé a bolavé.

Dvě tváře lásky. Dvě tváře smrti. A přece jsme všichni lidé - nebo ne?

18 03.09.2023

Po prvním, značně nereálném příběhu (Velitelovo děvče), přichází druhý (Diplomatova žena), který ho svou nereálností v mnohém překonává...

Všechny ty do očí bijící náhody, situace postavené na vodě (například poklidné překročení hranic v době, kdy přejít hranice bez ohrožení života vůbec nebylo možné) a spousta dalších autorských přešlapů vás nutí se usmívat - a příliš nevěřit tomu, co se na stránkách knihy děje. Příběh sám je čtivý, napínavý, zalidněný spoustou zajímavých postav, ale tak moc nevěrohodný, že si na konci řeknete: co to jako bylo? Pohádka? Parodie na bondovky? Nebo zoufalý pokus o válečný román, který se zvrtl v cosi ... cosi...

Příběh o zradě, bolesti, intrikách, zoufalství i osamění. Příběh o agentech, velvyslancích, diplomatech i obyčejných lidech. O touze po svobodě, porozumění i náklonnosti. O lásce. O naději. I o beznadějné bezútěšnosti...

Příběh o pravdě i lžích, nejistotě a poválečných zmatcích. O světě, kde se ti mocní přetahují o vládu a ti ostatní si přejí jediné: žít...

Bylo by to skvělé, kdyby to nebylo postavené na hlavu v mnoha ohledech nepravděpodobných náhod. Bylo nebylo, dávno nedávno...

Ale od čeho jsou příběhy? Aby se vyprávěly a četly. Věřit jim nemusíme :)

17 24.08.2023

Když si Emma bere Jacoba, netuší, že za pár týdnů přijde o všechno. Válka jí vezme práci, rodiče i manžela, a nakonec i vlastní identitu, když se jako Židovka musí skrývat a vydávat za někoho jiného...

Příběh o lásce, ztrátě, nevinnosti i prozření. O lžích, nenávisti, zradě a bolesti. Příběh o síle přátelství, odvaze i nemilosrdnosti osudu. O tom, že člověk má vždycky na vybranou...

Co všechno jsme ochotni obětovat pro lásku?

Emma zvláštním zásahem osudu začíná pracovat pro nacistického velitele Richwaldera jako jeho asistentka Anna Lipowská a postupně se s ním sbližuje... Nenávidí ho (nebo by ho měla nenávidět), ale...

O tom, že i nacisté byli (občas) jen lidé. O výčitkách svědomí, alkoholu i vině. O odboji, neuvěřitelné houževnatosti a síle.

Četlo se to dobře a nebýt toho nereálného konce, všech těch náhod, byla by to skvělá kniha. Ale v reálném životě by se to takhle nikdy nemohlo odehrát. Na to tam bylo moc nesrovnalostí. Škoda.

Krásný příběh když odhlédnete od dobových reálií. Jinak nepravděpodobná pohádka pro ty, kteří jsou ochotni uvěřit i nemožnému...

Co my víme? Třeba se to opravdu mohlo stát...

19 24.08.2023

Téměř 700 stran o ničem... Inu, i to je umění...

Někdy s tím, co jste, bojujete. A někdy se tomu poddáte...

A Anita se, jak se zdá, poddala...

Oč zajímavější bylo, když měla pletky pouze s Jean-Claudem! Víc smyslnější, víc vábivější, víc napínavější - než všechen ten chtíč, zvrácenost a sex. Začínám se v tom ztrácet. Muži přicházejí a odcházejí, někteří zůstávají - jako by se stála fronta: kdo dřív, kdo potom, kdo teď a kdo za chvíli... Když je toho však příliš, časem se toho přejíte.

Srdce rozbité na kousky se nedá slepit pokaždé, jednou vám dojde lepidlo a zůstanou jen střepy...

První díly super - adrenalin, napětí, nestvůry, přestřelky, spousta krve, nebezpečí, intriky a nečekané zvraty. Teď? Jen kecy a sex. Škoda. Taková škoda...

...prostě jít domů a být šťastný. Tak jednoduché. Tak těžké. Tak děsivé...

Chybí mi ta stará známá Anita a tuhle novou, tu nějak přestávám chápat. A to jiskření, svádění, náznaky, co se mi dřív tak líbilo, už mě nudí. Čeho je moc, toho je zkrátka příliš...

15 14.08.2023

Kecy, kecy, sex, sex... Kecy, sex... Kecy...
Nudáááááá....

Hádky, násilí, krutost. Napětí se kamsi vytratilo...

Poprvé se mi tento díl líbil, ale teď, s odstupem času, mi připadá, že se tam vlastně vůbec nic nedělo. Metafyzično (které tak úplně nejsem schopná pobrat), mocenské hrátky, mocenské boje, natřásání peří, chtíč, ardeur (kterou jsem taky úplně nepobrala :), ménage a trois (Asher je miláček, inu dobrá, jsem ochotná to akceptovat, ale ty tanečky okolo už byly celkem zbytečné - stejně jsme nějak všichni věděli, kam to spěje - a dospěje...)...

Vlastně netuším, o čem tenhle díl byl. Že by o ničem?

Njn...

14 09.08.2023

Někdy nezáleží na tom, jak moc se snažíš. Někdy prostě nedokážeš zachránit všechny...

Šílené, nezáživné, ujeté. Stará dobrá Anita je pryč a místo ní - no nevím...

Nezáleží na tom, jak špatně se cítíte nebo jak hrozné věci se vám dějí, svět se prostě točí dál...

Počínaje tímto dílem to začíná jít s Anitou z kopce. Tento díl je totiž totálně o ničem. Začátek slibný a na konci troška adrenalinu, ale mezitím jen spousta nudy, keců a sexu. Ztrácela jsem se v tom.

Z některých skutků se dokážete vzpamatovat, z jiných ne.

Kolem Anity se to rojí jako na mraveništi. Micah mi nesedl a vztah mezi nimi mi připadá stejně ujetý jako celý tento díl. Sex kam se podíváš. Pokaždé s někým jiným. Všechny miluje. Všechny chce. Všichni chtějí ji. Kam zmizel Jean-Claude? Kam Richard? Kam ta stará známá Anita, která s příšerami bojuje?

Za mě je to už na hraně. Všechny ty hry o moc, lásku, nadvládu, ideály... Všechna ta tvrdost, nesmiřitelnost, arogance... Všechno to soupeření, chtíč, zvrácenost i nechutnosti. Chybí mi její pošťuchování s Jean-Claudem. Richard, jaký byl na začátku. Zerbrowski, Dolph. Ghoulové, zombie, adrenalin, napětí. Troška flirtu je super. Troška sexu je fajn. Láska - ou jé. Ale tyhle mocenské boje, intriky, sex kam se podíváš, erotické dusno a chtíč - to už je zkrátka přes čáru...

Někdy jsou nejhlubšími ranami ty, které jsme se skutečně snažili nezasadit...

...a kdo půjde z kola ven, praštíme ho koš-tě-teeeem :)

13 07.07.2023

Vždycky, když si myslím, že nás autorka už nemůže ničím šokovat, se pletu. Vždycky to totiž může být ještě horší...

Smrti se není potřeba bát. Strach musíme mít z toho, v jakém stavu přežijeme...

Tentokrát žádné upíří ani vlkodlačí hrátky. Žádný Jean-Claude ani Richard. Anita odjíždí do Santa Fe, aby pomohla vyřešit případ dávnému příteli, kterému dluží "laskavost"...

Když se pořád ohlížíte, jestli za vámi nestojí ďábel, za chvíli ho taky uvidíte, ať už tam je nebo ne.

Edwardovi říkají Smrt. Nebo také Hrobař. Je to nájemný vrah. Je nepředvídatelný, chladnokrevný a nemá s nikým slitování. Ale když Anita přijíždí do Santa Fe, zjišťuje, že Edward má i jinou stránku. Tu, o které doteď vůbec netušila...

Jestli jsou oči oknem do duše, pak je Edward v maléru, protože doma nikdo není...

Tento díl je adrenalinovou jízdou od začátku až do konce. Žádná hluchá místa. Jen čirý děs a hrůza. A smrt. Krvavá, krutá a zvrácená. Je to nechutné, hrůzné a šokující. Napínavé. Nervydrásající. Bolavé. A překvapivé. Pořád je čím překvapovat. A pořád je čím děsit. Jo, tahle jízda byla skutečně strhující!

Zachráním svět a ztratím sebe samu. Nemůžu nechat monstra vyhrát, ani kdyby to mělo znamenat, že se stanu jedním z nich...

VYNIKAJÍCÍ!!!

13 28.06.2023

Lidé nejsou určeni k tomu, aby někomu patřili...

Další koktejl nadpřirozena, intrik, násilí, chtíče a smrti. Anitin bývalý přítel Richard je obviněn ze znásilnění a uvězněn. A tak se Anita vydává do Tennessee, aby se utkala s něčím, co jen tak snadno nepotkáte: se zlem toho nejděsivějšího kalibru. Se zlem, které vám nevezme jen život, ale i duši...

Často nemyslíme vážně to, co říkáme. Jenže stvůry kolem nás pořád poslouchají a vždycky vás vezmou za slovo...

Anita však nebojuje jen se stvůrami. Bojuje i sama se sebou. Snaží se naučit ovládat munin, který má nad ní děsivou moc. A také svoje emoce. S Richardem se sice rozešla, ale... Upír nebo vlkodlak? Otázka však nezní: Koho z nich miluje? Otázka zní: Koho miluje víc?

Světlo a tma. Chlad a žár. Život a smrt.

A tak nás čeká spousta krve (jak jinak) i jiných tekutin, spousta šokujících situací, spousta nebezpečí, hrůza i neviditelné zlo, jež číhá v temnotě... A samozřejmě (čím dál tím víc) i spousta erotického jiskření, sexu, flirtu a her lásky šálivé...

Bez ohledu na to, co uděláš nebo jak blbě se kvůli tomu cítíš, život jde prostě dál. Životu je úplně fuk, jestli je ti to líto, jestli jsi naštvaná, zmatená nebo se trápíš. Život si jde klidně dál, a ty můžeš jít s ním, nebo si sednout doprostřed cesty a litovat se.

Čtivé, pořádně zamotané, nabité takovým množstvím zvratů, že to chvílemi ani pořádně nestačíte sledovat, nepředvídatelné a plné emocí. Láska, vášeň, nenávist. Čest, touha, zrada i pomsta.

Láska je otravná. Jindy je příjemná. A někdy je to jen jiné jméno pro krvácení..

Poprvé mě tento díl až tolik neuchvátil. Ale když to teď čtu znovu, musím změnit hodnocení. Nakonec to bylo dobré. Ne tak dobré jako předchozí díly, ale skoro...

14 21.06.2023