laura
komentáře u knih

Strach vás udrží naživu. Netečnost ne.
Mrtví ji poslouchají na slovo a nemrtví z ní mají strach. Anita, lovkyně upírů, se v tomto díle sama stává lovnou zvěří. Někdo si přeje její smrt. A přeje si ji rychle. Nastává boj s časem i nájemnými zabijáky.
Ve chvílích veliké nouze často saháme ke schopnostem, které přesahují ty běžné...
Děj plný zvratů, krve (jak jinak), násilí i zvrácenosti. Sex, láska, chtíč i smrt. Nebezpečí číhající na každém rohu (či stránce). Lži, faleš i zrada. Když nemůžeme věřit ani sami sobě, komu tedy? Anita někdy pochybuje o všem. O lásce, o sobě, o tom, co dělá - a proč. Bojuje proti stvůrám - ale co když je sama jedna z nich?
Víra je jeden z nejdůležitějších aspektů magie...
Můj oblíbený díl. Napínavé, čtivé, vtipné i maličko romantické. Anita, i přes všechnu tvrdost, je přece jen žena. A každá žena jednou podlehne svodům lásky. Vlkodlak - nebo upír? Živý nebo mrtvý?
Vášeň vyhasne snadno, ale láska ne. Opravdová láska je bestie, která se nedá jenom tak zabít...
Láska má mnoho tváří. A často bolí. Na začátku byli tři. Na konci už jsou jen dva...
Skvělé!


Každý upír byl kdysi člověkem. Smrt vás nevyléčí z žádných problémů, které jste měli jako lidská bytost...
První hodina odbila - a lampa ještě svítila... Kdo by neznal strašidelnou dětskou říkanku o příšeře, která vám neublíží, když jí utečete. Jako malí jsme to nejspíš hráli všichni. Co se ale stane, pokud Krvavé koleno skutečně přijde a začne mezi dětmi rozsévat smrt?
To dělám. Tím jsem...
I tenhle díl je krvavý, nechutný, až po okraj naplněný pachem smrti, hrůzy, šílenství i těch nejhorších nočních můr...
Bůh nemůže zachránit vždycky všechny. Často vám jenom pomůže vyrovnat se se ztrátou...
Anita odjíždí mimo město, aby se pokusila oživit hřbitov na pozemku, kde se má začít stavět. Co se stane, pokud se jí to povede?
Předpokládat to nejhorší je vždycky bezpečnější. A realističtější.
Ani všechny předpoklady ji však nemůžou připravit na to, co ji čeká. Z temných koutů noci povstává příšera z dávných věků. Ale nejspíš nebude jediná, které se Anita musí postavit. Příběh se hemží novými postavami, upíry, nadpřirozenem, policisty, obyčejnými lidmi, zombiemi i duchy. A nesmí chybět ani Jean-Claude...
Jsi otravný parchant.
Ach, ma petite, jak jen bych ti mohl odolat, když mi šeptáš tak sladké něžnosti?
Jejich slovní přestřelky mě baví. Jsou sarkastické, vtipné, jiskří flirtem a náklonností, kterou Jean-Claude neskrývá a Anita si ji odmítá připustit. Chce, aby zemřel? Nebo aby žil? A může někdo, kdo už mrtvý je, žít?
Skvělé!


Existuje víc způsobů, jak se stát netvorem, než si většina lidí uvědomuje...
Autorka nám předkládá další příběh plný krve, násilí, krutosti i jisté zvrácenosti. Anita se stává součástí světa lykantropů, jejich pokřivených charakterů i pevných zákonů, hierarchie a neustálých bojů o moc ve smečkách. Pokud si myslíte, že už vás nic nemůže překvapit, zřejmě zjistíte, že jste se spletli.
Je to napínavé, strašidelné, drsné, nabité nečekanými zvraty, adrenalinem i spoustou nových postav, které vám zamotají hlavu ještě víc než by se zdálo možné. Příběh plný intrik, nástrah, živočišného strachu i smrti, ale i flirtu a lásky. Richard nebo Jean-Claude? Vlkodlak nebo upír? Hnědé oči nebo ty temně modré? Čistota duše nebo temné vábení?
Kdo už četl, ví. Ale ti, kdo se s Anitou setkávají poprvé, budou zcela jistě napjatí, jak tenhle taneček nakonec dopadne.
Pokud někoho milujete, neměli byste být důvodem, aby se cítil mizerně...
Svým způsobem jsme všichni šílenci, takže - vzhůru do Kavárny šílenců, vážení :) Já jsem si tento díl užila...


Odvaha vás před nestvůrami nezachrání. Jen máte větší naději...
Příběh se rozvíjí, přibývají nové postavy, vztahy se komplikují. Děs, hrůza, šílenství, spousta krve, spousta násilí, nebezpečných tvorů i koutů. Anita něco získává, ale zároveň něco i ztrácí...
Jediná věc, kterou chceš, je jediná věc, kterou ti nemůžu dát - abych byl člověk...
Příběh, kde se nemůžete spolehnout na nic. Kde za každou další stranou vyskočí nějaká nová šílenost, nestvůra, nebezpečí a naservíruje vám váš příděl plíživé hrůzy.
Když nikomu nedovolíš, aby ti byl blízký, nikdo ti neublíží...
Anita se musí bránit nejen nepřátelům, ale i svým vlastním démonům - svým touhám, svým strachům. A není to snadné.
Láska k nestvůře dopadne pro člověka vždycky špatně...
...a na scénu přichází Richard. Člověk. Muž, který má vlastní tíživé tajemství. Ale na rozdíl od upírů je - živý...
Mrtví většinou živým celkem odpouštějí, ale ne vždycky..
Krvavé, napínavé, děsivé, strašidelné, temné. Místy zvrácené. Ale na to už jsou ti, kdo tuhle sérii čtou, zvyklí. Nebo ne? :)


Všechny nestvůry byly kdysi lidmi...
Pokračování série o lovkyni upírů a zákonné popravčí Anitě Blake. Tenhle díl je děsivý, krvavý, strašidelný, šílený. Je nabitý adrenalinem, nebezpečím, hrůzou, rituálními vraždami, nestvůrami, nadpřirozenými příšerami i těmi lidskými. Krev, zlo v celé jeho podstatě, krutost, zášť, zloba i touha po moci a penězích.
Příběh o nevšední oživovatelce mrtvých, která spolupracuje s policií na obzvlášť hrůzném a krvavém případu vražd. Kdo povolal vraždící zombie? A je možné ji zastavit? Co když to nakonec není zombie, ale něco daleko hrůznějšího? Něco, s čím si nebude vědět rady ani Anita Blake?
Mrtvé není snadné vystrašit...
Tuhle sérii čtu už podruhé a předpokládala bych, že když vím, oč tu půjde, strach už nebude takový jako při prvním setkání. Omyl. Bála jsem se vystrčit nos ze dveří...
Napínavé až do konce. Překvapivé. Drsné. Kruté. Ale i zábavné. Anita mě zkrátka baví.


Pojďte a budete se bát. Budete nadskakovat při každém jen trošku podezřelém šelestu, budete se krčit před každým stínem, který se mihne na zdi, budete se bát v noci zhasnout.
Anita se možná nebojí, já klidně přiznávám - bála jsem se. Ale přesto jsem nedokázala přestat číst...
Svět upírů, lykantropů, zombie, ghoulů, oživovatelů, kněží vo-doo i lovců odměn. Svět natolik barvitý, že vás nepřestane bavit, naopak, nakonec budete litovat, že už nemáte co číst...
Je to čtivé, nabité energií, tajemnem, nebezpečím, kouzly, nenávistí i láskou... Sotva se Anitě podaří vyřešit jednu záhadu, hned je tu další a další a další...
Čtenář se nemá kdy nudit, nemá kdy popadnout dech a oddychnout si, že je nebezpečí zažehnáno, protože než si to stihne uvědomit, hlavní hrdinka už zase vězí v další šlamastyce a je nucena čelit dalším zkouškám své odvahy, čestnosti a nezřídka i svému svědomí... Odolá svodům nadpozemsky krásného a svůdného upíra Jean-Clauda? Nebo ho raději vydá jeho nepřátelům, aby se ho navždy zbavila?
Napětí, dynamický spád, čtivost, barvitý děj, nečekané zvraty, vývoj postav zdaleka ne černobílých... Jo, tohle mě moc bavilo!


Tragédie stáří není v tom, že je člověk starý, ale v tom, že je člověk mladý...
Příběh o přátelství, zkaženosti, kráse, mládí, slabosti, svodech, lžích a prostopášnostech.
Ovlivnit někoho znamená dát mu svou vlastní duši...
Obraz Doriana Graye je dvojí. Ten namalovaný a ten, který nám autor předkládá. Temný, zvrácený, hříšný, pohrdavý.
Každý žije sám svůj život, a za to, že ho žije, také sám platí...
Těžkopádné, zdlouhavé, zvláštní. Spousta mouder a spousta nudy (alespoň v mém případě). Vlastně se tam nic moc nedělo, jen neustále tlachali :)
Lidé si lehají na obětní oltář dobrovolně...
O jednom životě, o mládí, o snech, o lásce, o zradě i o smrti.
Svědomí a zbabělost, to je ve skutečnosti jedno a totéž...
Po nadšení z předchozích děl jsem zklamaná. Nejspíš jsme si s Dorianem Grayem do oka zrovna nepadli...
Každičký prchající okamžik nás o něco obírá...
Duch má bezesporu delší trvání než krása. Tím také lze vysvětlit, proč se tolik namáháme být tak přehnaně vzdělaní. V tom zuřivém boji o pouhé bytí toužíme mít v sobě něco, co nepomíjí, a proto si plníme hlavu veteší a fakty a bláhově doufáme, že tak se tu udržíme...
Ponuré, tíživé, burcující, pravdivé.
Dnes může člověk přežít všechno, jenom ne smrt.


Pravda je málokdy čistá a jednoduchá není nikdy.
Vtipné, sarkastické, absurdní, skvělé! Smála jsem se nahlas.
To je hrozně těžká práce, nedělat nic. Ale mně těžká práce nevadí, když nevede k žádnému určitému cíli...
Příbuzenstvo, to je prostě smečka nudných lidí, kteří nemají nejmenší ponětí, jak žít, a ani trochu instinktu, kdy umřít.
Úžasné, DOKONALÉ! Tohle mě moc bavilo. Nejlepší lék na špatnou náladu je pořídit si nějakého toho Filipa, nejlépe jehož otcem je Oscar Wilde.
Kouříte?
Inu ano, musím přiznat, že kouřím.
To slyším ráda. Muž má mít stále nějaké zaměstnání. Beztak je v Londýně příliš mnoho zahalečů.
Ztrátu jednoho rodiče lze považovat za nehodu, pane Worthingu, ale ztráta obou, to už vypadá jako nedbalost.
Upřímně řečeno, nejsem přítelkyní dlouhých zásnub. Pak mají lidé příležitost, aby se už před svatbou navzájem prokoukli, a to není nikdy radno.
Svěží, nadčasové dílko, které vám zlepší náladu, vyčaruje úsměv na tváři a i po dočtení se budete stále tiše pochechtávat. Za mě prostě BOMBA!
Lane, vy jste úplný pesimista.
Dělám co můžu, abych se zavděčil, pane...
Jo, dělejme, co můžeme :D


Šťastný princ, Slavík a růže, Jedinečná raketa, Sobecký obr, Oddaný přítel, Hvězdné dítě, Rybář a jeho duše, Mladý král...
Všechny ty časem zaprášené příběhy jsou svým způsobem krásné, s nevyřčeným poselstvím, bolavé, upřímné, kruté - jako zrcadlo, do něhož nahlížíme a pokaždé v něm vidíme něco jiného.
Svět obnažený až do morku kostí, závist, zlo, intriky, ale i soucit, láska a čisté přátelství. Dobro a zlo na miskách vah. A záleží jen na nás, kam se váha zhoupne...
Krásná kniha plná ponaučení, krásy, něhy i naděje. A ten smutek a ta bolest k tomu tak nějak patří...


O jednom obrovi, dětech, nádherné zahradě, jaru a zimě v našich srdcích. O přátelství, lásce, samotě a odpuštění. O kráse poznání.


Zajímavý příběh o tělu, duši, lásce, srdci i rozumu. O svodech, věrnosti i věrolomnosti. O našeptávačích a hříšnících, o zlých skutcích i odhodlání nenechat se zlomit. Je láska mocnější než bohatství? Co se stane, oddělíme-li tělo od duše? Zůstaneme stejní? Jsme ještě schopni žít nebo už pouze přežíváme?
Zpočátku krásné, pak jsem se v tom však začala ztrácet. Oproti známějším dílům autora slabší, ale přitom stále dobré. Spoustu otázek, na které si každý musí odpovědět sám...


Bolavé a kruté - a přitom krásné. O lásce, smrti, vášni i obětování se. O pýše, marnivosti a nevděku.
Bylo nebylo - kdysi dávno v jedné zahradě žil jeden slavík...
Krásný příběh plný bolesti, smutku a marnosti. Četla jsem už mockrát - a nikdy to nedám. Vždycky mě to rozseká. Jako by mi trny zvolna vrůstaly do srdce...


Smutné, bolavé, plné pokory, lásky i naděje. Krásný, hluboký a dojemný příběh o tom, co je skutečně důležité...
Proč to nevidíme?
... až všechna srdce puknou, potom to možná konečně pochopíme...
Nesmrtelné a nadčasové.


O jednom nešťastném strašidle a spoustě lotrovin, o střetu dvou kultur, o prokletí, osamění a touze po pochopení, o jedné skvělé americké rodině a starobylém sídle, zakletém v čase...
Smrt musí být překrásná. Ležet v měkké, hnědé hlíně, nad hlavou mít vlnící se trávu a naslouchat tichu. Být bez včerejška a bez zítřka. Zapomenout na vše, odpustit životu, poznat mír a klid...
Milý, laskavý, vtipný a originální příběh o lásce, vině a odpuštění. Úsměvné, nostalgické, opředené pavučinami času, ale i po tolika letech skvělé. Co dělat, když jste duch, ale nikdo se vás nebojí?
Až zlatovláska jako květ
k modlitbám pohne hříšný ret,
až suchá mandloň rozkvete,
zalita slzou dítěte,
pak přijde doba šťastných chvil
a klidný bude Cantervill...
Krásné a nadčasové.


Dvě časové linky, které nás zavedou do srdcí dvou zdánlivě rozdílných žen. Stoleté Jenny a třiadvacetileté Candice. Dvě přítelkyně. Dva životy.
Nemůžeme si vybrat, které části minulosti si ponecháme a které zahodíme...
Rok 1940, Wales
Mladá Jenny přijíždí s bratrem na welšský venkov, aby tady nalezli útočiště během náletů na Anglii. Najdou však víc než jen to.
Život každého člověka je řada porážek, vítězství, žalu a radosti... Musíme prožít všechno.
Příběh o mnoha podobách lásky, o touze, zradě a křehké naději. O těch nejtěžších rozhodnutích, o ztrátách, osamění i neskutečné odvaze. O krutosti, lžích i sobectví.
Příběh o jednom nenaplněném snu, zmařených nadějích, o žalu i touze po zapomění. O odvaze, pomstě a smrti. O mnoha podobách bolesti.
Co všechno ukrýváme v srdci? A co v krabičce vzpomínek? Dá se tam schovat všechna bolest, hořkost a zklamání, které nám život uštědřil? Můžeme tam uchovávat vzpomínky na lásku, něhu a krásu? Dá se tam zamknout vina i všechno, co jsme nikomu (ani sobě) zatím nepřiznali?
Co se stane, když tam nahlédneme?
Rok 2019, Anglie
Jenny slaví své sté narozeniny a po mnoha letech otevírá svou krabičku vzpomínek. Je načase vyrovnat se s minulostí...
Krásné!!!


O slibech, které nemůžeme splnit, o lásce, která bolí, o ztrátách, se kterými se nedokážeme vyrovnat, i o naději, která nikdy neumírá...
Krásný příběh plný lásky, něhy a naděje, ale také smutku, zklamání a osamění. Příběh o otázkách i odpovědích, které ne vždy chceme slyšet. Minulost, přítomnost, budoucnost. Život i smrt, láska i nenávist, neochvějné přátelství i zrada. Život v jeho pestré mozaice. Nádherný a přitom tak bolavý. Jedinečný a přitom i krutý.
Tohle bylo skvělé. Čtivé, napínavé, živé, syrové, bolestné i krásné. Příběh, který mi bude ještě dlouho doznívat v srdci...


Tak do poloviny mě to docela bavilo - bylo to vtipné a zajímalo mě, co se z toho vyklube. Ale nakonec to bylo takové, já nevím, laciné? Stokrát obehrané? Průhledné?
Za mě zklamání. Příběh šitý horkou jehlou, jako by autorka jen slepila kousky roztříštěné mozaiky a sem tam jí to k sobě tak úplně nepasovalo.
Věty typu: Odmlouvala jsem ji od tebe. Přeplašené oči. Co to jako bylo? Špatný překlad nebo špatná autorka?
A v neposlední řadě: to si kromě mě nikdo nevšiml, že autorka naprosto drze okopírovala scénu z filmu Deset důvodů, proč tě nenávidím? Popsala úplně stejnou scénu do posledního detailu, kterou z nám ze zmíněného filmu (a ten jsem viděla fakt mockrát, takže se rozhodně nepletu) - a nepřišlo jí to hloupé?
Příběh o touze, chtíči, intrikách, zkaženosti, drogách, zradě i lásce. O hledání sebe sama, o ztrátách, sexu a životě v luxusu.
Byl by to skvělý příběh, ale autorka to tak nějak - zabila...


Příběh má spád, grády, je plný napětí - prostě to od začátku sviští a vy se vezete a nestačíte zírat. Jo, tohle se mi líbilo o moc víc než první díl. Opět je plný intrik, závisti, chtíče i nenávisti. Kam až je schopen člověk zajít, když něco chce? Když to chce tak moc, že neváhá vraždit?
Příběh o nenaplněné lásce, o touze, o zklamání. O pýše, aroganci i o křehké naději. O odmítání, nepochopení, neustálém boji se sebou samým, i o přetvářce. O bolesti. O zradě a osamění. O jizvách, které nám život uštědřil - ať už na těle či na duši.
Někdo by však měl zapracovat na korekci - hrubky a špatný překlad příběh narušují. Mně to tedy vadilo hodně.
Jinak skvělé! Nabité neustálými zvraty, překvapivé, čtivé. Nicméně konec jsem tak nějak předpokládala, takže mě nepřekvapil. Směřovalo to k tomu dlouho...


Příběh má potenciál. Je zajímavý, napínavý, s nečekanými zvraty (i s těmi očekávanými). Je plný nástrah, zášti, manipulace, intrik i zoufalství. Je plný naděje, zmatku, výčitek svědomí i touhy.
Touhy po lepším životě, po lásce, po pochopení.
Bavilo mě to. Ale tolik hrubek či krkolomných vět (nejspíš vinou špatného překladu za který autorka nemůže) ho totálně zabíjí. Postavy kolikrát jednají nevěrohodně - nenávidí, plivou síru, dští oheň - a o dvě strany dál jsou plni pochopení a touhy napomáhat - vážně? To v mých očích příběh sráží.
Čtivé, napínavé a neotřelé. Ale plný počet hvězdiček dát prostě nemůžu...

Příběh privilegovaného psa Bucka, který je násilně vytržen z prostředí, na jaké byl zvyklý, a jeho boji o přežití v těžkých podmínkách a za neustálého svištění biče...
O krutosti, oddanosti, lásce i odvaze. Ale také o tom, kolik je potřeba odhodlání přežít v kraji, který nemá s nikým slitování. A jak je těžké odolat vábení divočiny...
Zabij, nebo budeš zabit... Sežer, nebo budeš sežrán...
Kruté, drsné, mrazivé. Protože tak to bylo. Tak to je. Bohužel...
