laura komentáře u knih

...v životě se stávají věci, které člověk nečeká, které neplánuje a kterým nedokáže zabránit. Jejich příběh neskončil, jak by měl. Já ale vím jistě, že by jej rádi prožili znovu, i ten konec, jen kdyby to znamenalo, že by mohli mít i stejný začátek...

Nádherná obálka. Trošku předvídatelný příběh, nicméně tak čtivý, že vám to ani nevadí. Napínavé, milé, zajímavé, návykové. Od první strany se to prostě dobře čte. Většina zvratů se dala předpokládat, ale konec překvapivý byl. A to jako dost. Hlavně ten přerod z nejisté, trošku zakřiknuté dívky v sebejistou, chladně odhodlanou ženu mě zaskočil...

Zrada, násilí, surovost, krutost, bezmoc, ale i odvaha, láska, statečnost a odhodlání. Snaha vymanit se osudu. Nevzdat to. Bojovat. A hlavně - přežít...

Příběh plný intrik, špatně skrývaných tajemství, nenávisti i zášti. A zároveň plný naděje, víry i hluboké vnitřní síly člověka, který už nemá co ztratit.

Nebo že by přece jen?

25 14.12.2022

Tahle kniha je rozporuplná. Zpočátku vtipná, oddechová, milá. Pak přijde chvíle, kdy to začíná být trošku nuda, táhne se to, dlouhé rozhovory v podstatě o ničem...

A pak najednou - láska, nenávist, vina, smrt. A tajemství. Spousta tajemství...

Hope a Less. Hopeless. Beznaděj. Mít naději nebo být nadějí? Žít s nadějí nebo bez naděje? Zůstat beznadějný nebo naději ztratit?

Beznadějná bezútěšnost, na kterou někdy zapomeneme. Je to dobře? Je to špatně? Zamknout ošklivé vzpomínky do trezoru v naší duši a už nikdy se tam nepodívat? Vědět nebo nevědět? Jaká cesta je ta správná? A kdo jsme, pokud nevíme? Kým se stáváme ve chvíli, kdy víme?

Čtivé, šokující, bolavé, kruté. Jak jeden člověk dokáže zničit život tolika jiným. O cestách, po kterých se vydáváme, o rozhodnutích, která činíme, o vůli žít, o okamžicích, kdy si přejeme zapomenout a o těch, na které nezapomeneme nikdy...

Někdy je nejtěžší položit ty nejjednodušší otázky...

38 07.12.2022

Když si nebudete klást otázky, nikdy nenajdete odpovědi...

Příběh osmnáctileté Layken, které se po smrti otce zhroutí svět. Ale je to opravdu tak? Nebo vždycky, když něco končí, něco jiného zase začíná?

Jsem nikde, tak nikde, jak se dá.
Bodlo by někde, kdo z vás ho má?

Nový domov, nová škola, noví spolužáci a noví sousedé. Layken se sžívá se zcela jiným prostředím a snaží se najít nový smysl života.

Nemůžeš být jako já,
ale buď ráda, že to nejde.
Necítím bolest, ani to, když přejde...

Prvoplánové, předvídatelné, ale čtivé. První polovina: cože? To jako fakt? A druhá: no ty krááááso...

Nechtěla už ten život, 
jediný, který měla,
smutný a prázdný
i blažený býval zcela.
Nemůže však tušit žádný z nás,
co bude, až se naplní náš čas..

Příběh o bolesti, popírání, hněvu, smlouvání, depresi a přijetí. O lásce. O touze. O chybách. O každodenních přešlapech, vině, odvaze, i těžkých rozhodnutích. O smíchu. O kráse.

Zatímco na začátku jsem si říkala, že půjde o naivní příběh dvou zamilovaných, druhá polovina už byla o něčem zcela jiném. O odpovědnosti, síle lásky i odpuštění.

Všichni předpokládají, že mají ještě spoustu času...

Nakonec se mi to líbilo...

31 30.11.2022

Život je podivuhodná věc...

Příběh o stárnoucím, mrzutém muži, který si přeje jediné: umřít.

Všichni lidé chtějí žít hodnotný život, ale hodnoty má každý člověk jiné.

O osamění, pokoře, lásce, smutku, vzteku, bolesti, oddanosti a neochvějných principech. O saabovi. O kocourovi. O spoustě nepředvídatelných okamžiků, které vám změní život v jediné vteřině...

Smutek je vrtkavý. Když ho lidé nesdílejí, rozděluje je.

Ove je muž mnoha tváří. Je malým chlapcem, který si odmítne nechat nalezené peníze. Je mladým mužem, který zůstane na světě úplně sám a přesto se nevzdává. Je tím, kdo tvrdě dře, moc nemluví a nedonáší. Ove je zkrátka Ove.

Ať už se člověk vydá jakoukoliv cestou, něco ho dovede k předurčenému cíli.

A pak se jednoho dne Ove zamiluje...

Láska je podivuhodná věc. Dostaví se úplně znenadání.

Budete brečet, budete se smát. Než si k Ovemu najdete cestu, asi to chvíli potrvá. Ta cesta je trnitá a plná přešlapů, nepochopení, křivd i syrové, nelítostné bolesti. Je plná bezmocnosti, zuřivosti i naděje. Je plná Oveho nenaplněných snů i hořkosti, plynoucí z osamění...

Čas je vůbec zvláštní věc. Většina lidí žije pouze pro budoucnost. Pro to, co bude za pár dní, týdnů, let. K nejbolestnějším okamžikův lidském životě patří poznání, že je člověk ve věku, kdy toho má víc za sebou než před sebou...

Trvalo mi to, ale nakonec si mě Ove podmanil. Bylo to mile roztomilé, bolavé i úsměvné. Bylo fajn nahlédnout do duše stárnoucího, osamělého muže, který miloval celým srdcem a i když nezemřel, tak zapomněl, jak má žít...

Někoho milovat je jako nastěhovat se do domu. Zpočátku je člověk zamilovaný do novoty, každé ráno se pozastaví nad zázrakem, že je to skutečně jeho, jako by se strachoval, že k němu každou chvíli někdo vtrhne a oznámí: došlo k obrovksému omylu, nikdy jste si neměl žít tak pěkně. Během let ale oprýská fasáda, dřevo se tu a tam rozklíží. A člověk svůj dům nemiluje pro jeho dokonalost, ale právě proto, že dokonalý vůbec není...

Jeho zásadovost (ze které byste zešíleli), paličatost (která by vás umořila), čestnost (hodná obdivu) i obětavost (tajná, jistěže) vás prostě odzbrojí. Konec jsem nečekala. Ale asi se čekat dal.

... a najednou zavládlo úplné ticho. Jako by se čas potřeboval zhluboka nadechnout...

74 23.11.2022

Být výjimečný je nejlepší způsob, jak být jiný...

Fredrik Backman je určitě výjimečný - tím zvláštním způsobem, který někomu sedne a někomu zase vůbec. Mně sedl už v předešlých knihách, tady jsem však měla trošku problém. Začátek skvělý, pak jsem se v tom maličko plácala a uvažovala, jestli to vůbec dočtu. Ale nakonec to do sebe všechno zapadlo - a já jsem se rozbila. Na tisíc kousků věčnosti...

V pohádkové říši se čas měří na věčnosti. Je to vlastně jakési náhradní řešení, protože tam nemají hodiny, a tak určují čas na základě pocitů. Pokud se jim doba zdá jako krátká věčnost, říkají, že to trvá věky. Pokud jim to připadá jako dvojnásobek věčnosti, říká se tomu celá věčnost. Co se zdá ještě delší, je už pohádková věčnost, a to je pak celá věčnost věčností...

Snové a přitom syrově realistické, kruté a přitom laskavé, plné smutku, ale i naděje. Každé osmileté dítě si zaslouží náruč, kam by se mohlo schovat. Kde by mohlo snít. Tu Říši před procitnutím, kam utíkáme tajně všichni - jen o tom nemluvíme.

Nemusíš být perfektní táta. Stačí, když budeš můj táta...

A takhle jednoduché to je. Život je totiž složitý i snadný zároveň...

Posílám Else objetí a pláču pro Worse. Mám pochopení pro Britt-Marii a uznání pro Alfa. Něžnost pro chlapce se syndromem a spoustu smíchu pro všechny, kteří se už smát zapomněli...

Člověk se může cítit sám z mnoha různých důvodů...

Příběh jedné, trošku jiné osmileté holčičky a mnoha dalších - ochlasty, příšery, přítele, babičky, babizny, taxikáře, chlapce se syndromem...

Je těžké být rozumný, když se jedná o smrt. Je těžké nechat své milované odejít. A přesně takové je umírání. Je to jako pád do neznáma...

A tak padáme a bolí to, pláčeme a očekáváme úlevu, která nepřichází, a pak se smějeme, zoufale, bolavě, s příchutí slaných slz, ale zároveň tak moc opravdově, jak to jen jde...

...protože: Ne všechny příšery se hrozivé narodí. Některé se promění ze žalu. A některé si svou příšeru nesou uvnitř...

Po skvělém začátku a troše rozpačitosti někde uprostřed jsem přečetla úplně obyčejný a zároveň neobyčejný životní příběh se špetkou fantazie, velkou porcí opravdovosti a každodenní všednosti okořeněné láskou, pochopením, pokorou, vděčností a prostou lidskou sounáležitostí...

Bude dobře. Bude líp.

Uvidíme se, Elso. A omlouvám se (že jsem to zprvu nepochopila, že jsem to chtěla vzdát, že mi to přišlo příliš zdlouhavé, že...). Protože jsi byla skvělá. Babička byla skvělá. Vy všichni.

51 16.11.2022

Chvílemi vtipné, chvílemi moc ne. Hlavní hrdinka povrchní, zaslepená, sebestředná, pitomá (ale tak nějak mile), zamrzlá někde na prahu puberty, sobecká a tak střelená, že jsem se občas smála i nahlas. Sem tam to ale bylo už přes čáru a tak zatímco první polovina knihy mě bavila hodně, ta druhá už méně.

V podstatě jsem potom už jen čekala, kdy přestřelí, což se i stalo. Tak dlouho se chodí...

Přesto to bylo originální, vtipné, odlehčené (hodně), i k zamyšlení.

Jak moc se člověk může změnit?

20 09.11.2022

Život vždycky musí všechno přehánět, dodává štěstí i neštěstí v jedné dodávce, v jedné krabici, všechno najednou...

Příběh Leyli a jejích tří dětí. Příběh o nelegálních migrantech ze subsaharské Afriky, o naději, zoufalství, bídě i lásce. O zradě, prodejnosti, lhostejnosti a neúprosnosti osudu. O ztrátách, křivdách a nenávistích.

Je snazší utopit pravdu v oceánu lží...

O světě, jehož odvrácenou tvář většina z nás nezná - což je dobře, ale i špatně. O lidech, kteří jsou tak jiní a přitom v lecčem stejní. I oni milují své děti.

Tentokrát mě příběh vtáhl do děje až někde za polovinou. Potom už to byla jedna spanilá, blesková jízda až do konce - jen abych už věděla. Přesto jsem z knihy rozpačitá. Konec vlastně nenabízí žádné rozhřešení. Jen drsnou realitu života.

Byla kniha hezká? Vlastně ani ne. Snad pro ten námět, pro tu bezútěšnost, pro tu špínu, skrytou za pozlátkem světa, který si neví rady s tím, co natropil...

Názor na problém, kterým se autor zabývá, jsem si ještě neudělala. Ale rozhodně mám nad čím přemýšlet...

Prach se usazuje rychleji v našich srdcích než na nábytku...

28 06.11.2022

Bussi rozhodně není autor pro každého. Zpočátku to většinou v jeho knihách neodsýpá, ztrácíte se v ději, v postavách, máte chuť knihu odložit a už se k ní nevrátit... Ale když vytrváte, tak to stojí za to ;)

Pravda nebo lež? Co je lepší: aby dítě neslo břímě pravdy po zbytek svých dní, protože má právo znát pravdu, zatímco lež mu nabízí šanci roztrhat přeškrtanou stránku a začít psát nový život do čistého sešitu?

Dva zdánlivě spolu nesouvisející příběhy (parta zlodějů, neúnavně prchající před policií a malý chlapec, který tvrdí, že jeho maminka není jeho maminka) tvoří dohromady zvláštní směsici napětí, kdy nikdo není tím, za koho se vydává, a vy se v tom zmatku trošku topíte.

...každý život musí projít bouřemi, v každém životě musíme začínat znova...

Dvě přítelkyně, dvě matky, jedno dítě, pár sexy policajtů, jeden zapálený dětský psycholog, lidožravý obr, piráti, ztroskotaná loď a zámek se čtyřmi věžemi. Dětská fantazie, únik z drsné reality nebo pravda?

...opravdové poklady nejsou ty, které hledáme celý život, jsou skryté blízko nás a jsou tam odjakživa. Pokud je jednoho dne zasadíme, pokud je pěstujeme a každý večer zaléváme, přestože nakonec zapomeneme proč, jednoho krásného rána vykvetou, když už jsme v to nedoufali...

A Guti. Přítel, kamarád, ten, kdo naslouchá, ten, kdo vypráví příběhy, náruč, do které se lze schovat. Může obyčejná plyšová hračka rozlousknout záhadu, která se kolem malého Maloneho spřádá jako pavučina?

...i lidé, kteří vypadají hodní, takoví vždycky nejsou...

Musím přiznat, že jsem s touhle knihou zpočátku hodně bojovala - dvakrát jsem ji odložila, napotřetí jsem to už dala :) Trošku zvláštní, ponurý, drsný a místy hodně překvapivý příběh má však svoje kouzlo a když mu dáte šanci, myslím, že nebudete litovat. Když to do sebe totiž konečně všechno zapadne, tak prostě jen zíráte.

...někdy musíš dovolit někomu, koho miluješ, koho opravdu miluješ, aby odjel daleko. A pak na něj dlouho čekat. To je velký důkaz lásky, možná jediný...

Dojemné, bolavé, kruté. Ale na konci přece jen něco zůstalo. Naděje,láska a víra. Tři věci, kvůli kterým stojí za to bojovat a nevzdávat to. Žít...

28 27.10.2022

Všichni v sobě nosíme světlo i temnotu. Tu temnotu se snažíme před ostatními skrýt, protože se bojíme, že je tak od sebe odeženeme. Tvoje temnota mě ale neděsí, právě naopak, o to víc tě chci držet za ruku a být tvým světlem, dokud to své znovu nenajdeš...

Pomalu plynoucí příběh o přátelství, lásce, osamění, odvaze i touze.

V životě občas nastanou chvíle, kdy láska nestačí, a být silný znamená vidět to a učinit bolestné rozhodnutí...

Možná to bylo až moc sladké, ale spíš než to bych řekla, že to bylo hořkosladké. A takový život je. Hořký, bolavý, s jemným nádechem smutku a zároveň i se zábleskem naděje.

Co je snadné, nevydrží, a co vydrží, není snadné.

O vnitřní síle člověka, o neustálém boji se sebou samým, se svými strachy, o vyrovnávání se se ztrátami, o odvaze, lásce i prázdnotě duše, když ztrácíme ty, na nichž nám záleží...

Ale také o naději. O odhodlání postavit se smutku, bolesti i strachu. O světlu v nás.

A o dopisech. Protože těmi to začíná - i končí. Nakonec to bylo krásné. Jemné, bolavé, romantické, možná nepravděpodobné, ale i tak opravdové. Víc ptačích doktorů v našich životech.

Řekni kdy.
Kdy...

Úsměvné ;)

Obálka jako jedna z mála moc pěkná. Jen název bych zvolila jiný. Protože víc než hřích z tohohle příběhu čiší ta nedostižná láska, kterou hledáme, míjíme, nacházíme a nezřídka i ztrácíme.

A přitom je to to jediné, na čem v životě opravdu záleží...

23 18.10.2022

Nenávidím tě.
Miluju tě.

Tak jednoduché. Tak prosté. Jedna cesta, dva směry. Od lásky k nenávisti, od nenávisti k lásce a někde tam uprostřed je člověk.

Jeden Drzoun, jedna Princezna a jedna koza na vodítku - a je tady příběh.

Bylo to vtipné, hravé, zábavné a čtivé. Nejvíc mě rozsekalo "skopové" :) Jako bonus přidejte zajímavou zápletku (kterou jsem nečekala) a humor. A je to...

Tohle se mi moc líbilo!

27 09.10.2022

Teprve v tomto dílu se děj rozjíždí a začíná to připomínat adrenalinovou jízdu Měsíčních kronik. Vtipné, napínavé a čtivé. Jako doplněk k Měsíčním kronikám možná - jako samostatný příběh by to ale neobstálo...

Iko je každopádně jedinečná, skvělá, držkatá, loajální a tak lidská, jak jen android může být - a možná víc než to.

19 29.09.2022

Krásná obálka. A nostalgický návrat do světa Měsíčních kronik. Ale nic víc tento díl vlastně nepřináší...

Iko je prostořeká a svá - ale kdyby byla jiná, nebyla by to Iko. Bavil mě palácový strážce Kinney a jejich slovní přestřelky a sarkastické poznámky.

Kdysi dávno jsem četla komiksy, takže bylo fajn si tu dobu připomenout... Ale kniha je kniha. A Měsíční kroniky jsou nepřekonatelné...

19 29.09.2022

Tři ženy...
Tři přítelkyně...
Tři osudy...

Rok 1939 - v Evropě zuří válka a v Anglii se nachází utajené sídlo, kde vláda soustřeďuje všechny, kteří by mohli pomoci v boji proti Hitlerovi... A tak se setkává jemná, osamělá Osla, drsná, uzavřená Mab, a zakřiknutá a týraná Beth. Ze zdánlivě nesourodé trojice se stanou přítelkyně, které k sobě poutá temné tajemství, o němž se nesmí nikomu zmínit - až do chvíle, než je rozdělí zrada...

Já vím, že je válka! Já vím, já vím! Jenže zároveň s ní se odehrává ještě něco dalšího - život. A většinou se odvíjí dobře až do chvíle, kdy se najednou zastaví.

O šifrách, láskách, nenávistích. O kryptoanalýze, nezměrném úsilí, zápalu, o docela obyčejných věcech mezi tím, o bolesti, která vás rve zaživa na malinkaté kousíčky - a nikdy nepřestává, i o naději, křehké a zoufalé. O zradě, osamění, intrikách i chybách, jichž se dopouštíme a které zřídkakdy můžeme napravit. O tom, že nejtěžší jsou ty okamžiky těsně předtím, ta chvíle, která rozhodne...

Proč a kdyby. Dvě nejbolestivější slova na světě...

Bolavé, kruté, napínavé a čtivé tak, že těch téměř 650 stran doslova vdechnete. Úžasný, dechberoucí příběh, na který dlouho nezapomenu. Od Kate Quinn to nejlepší - zatím. Věřím, že až napíše novou knihu, nejspíš opět překoná sama sebe.

Jedna jiskra zhasne
a po ní další, snad
příliš křehké
aby přes lítost mohly plát...

Krásné!

31 27.09.2022

... ty nejlepší lži dělá koneckonců skutečnými právě pravda...

Příběh dvou žen ve dvou časových rovinách, které se na konci protnou. Příběh o odvaze, přátelství, oddanosti, lžích i zradě. O zatracení, bolesti, krutosti i osamění. O tom, že zapomnění každý hledá jinde: někdo v tom, že nikdy nepřestane utíkat, jiný v pití a další třeba v předstírání...

Lítost nemá žádnou cenu...

Drsné, napínavé, čtivé. Tolik zmařených životů, tolik zbytečných smrtí. A lidé se stejně nepoučili...

Skvělé!

32 17.09.2022

Když jsi lovec, pronásleduješ. Když jsi kořist, utíkáš...

Bývalá nacistka Lorelei Vogtová, přezdívaná Lovkyně, změní po válce identitu a před lovci nacistů se ukryje v Bostonu. Stává se z ní jiná žena. Ale jak moc zůstáváme stejní? Jak moc se dokážeme změnit?

Příběh o zradě, lásce a strachu. O ztrátách, bolesti i o neskutečné odvaze. O odhodlání nevzdat se a bojovat. Pátrat. Hledat. Chytit. O tom, že každý člověk má dvě tváře. Že často to, co hledáme, máme na dosah - jen to nevidíme.

Občas i netvoři potřebují s někým promluvit...

O dobru a o zlu. O tom, čeho je člověk schopný, když ho někdo zažene na samý kraj propasti. Válka, hrdinství, život a smrt. Noční čarodějnice a jejich neskutečná odvaha. Spousta těch bezejmenných mrtvých v neoznačených hrobech. Spousta zrazených, zklamaných, bolavých a opuštěných. Spousta jizev, které nejsou vidět a přesto nepřestávají bolet.

Za mě skvělý příběh, který sice nepřináší žádná překvapení, nicméně vás udrží v napětí až do konce.

Pochroumané duše jako ty naše, klopýtající mezi válečnými troskami, vždycky trpí nějakými výčitkami. Ale když jde člověk dál a přestane se ohlížet, dá se ta tíha unést...

Bolavé, kruté, napínavé, čtivé.

29 14.09.2022

Kdosi moudrý řekl, že život je hrozně složitý, ale lepší složitý než vůbec žádný...

Příběh o ztrátách, nových začátcích, prvních láskách, o zklamání, nepochopení i bolesti. Když člověk přijde o všechno, má ještě co ztratit?

Pavla přijde o domov i o svou rodinu, která nyní žije jinde, o celý svůj dosavadní svět - ale nepřestává doufat, že jednoho dne bude všechno zase jako dřív. Bojuje po svém, neuhýbá z cesty, hledá bod, kde by se mohla ukotvit. A to je hudba. Svět, kde se dá na chvíli zapomenout na křivdy a vzpomínat...

Smrti je přece úplně jedno, kolik je komu let...

Nejspíš poprvé jsem četla o lidech, co při povodních přišli o všechno. A nejspíš ani teď si úplně nedokážu představit, jak moc těžké bylo znovu vstát z popela a postavit se osudu. Bojovat. Nevzdat to.

Nestěžujme si. Dokud žijeme, máme všechno, co potřebujeme...

16 10.09.2022

Nostalgický návrat do dětství... Tuhle knihu jsem četla v patnácti a téměř po 40 letech znovu - samozřejmě, že kdysi se mi líbila o moc víc, než teď. Styl, kterým je psaná, je už zastaralý, ale mě to bavilo. Vrátit se do doby, kdy nám bylo patnáct, kdy jsme snili, doufali, věřili, kdy jsme se bili za své sny.

Už pro tu vzpomínku si tahle kniha zaslouží pět hvězdiček...

21 06.09.2022

Nádherná obálka - ale to je asi tak vše. Jako by to ani nepsala Katarína Gillerová. Tuhle autorku mám ráda a většina jejích knih patří k těm, které si ráda přečtu víckrát. Ale tohle bylo o ničem. Zmatené, nereálné, nedotažené, překombinované. Za mě nejhorší kniha od této autorky.

Pět kamarádů a jedna žena. Výlet do nikam. Les, ze kterého není návratu. Časové skoky, postavy, kterým to nevěříte. Žádnou nitku tohoto příběhu autorka nedotáhla pořádně do konce. Kdyby to nebyla Katarína, hodnotila bych možná ještě hůř...

Za mě totální ztráta času - tuhle knihu bych určitě nikomu nedoporučila...

17 28.08.2022

... je to jako vypravit se někam a nepoužít ani vlak, ani loď, odhalovat nové neuvěřitelné světy. Jako žít život, do kterého jste se nenarodili, mít možnost vidět všechno vybarvené z pohledu někoho jiného..

Příběh o jednom zaprášeném knihkupectví kdesi v Londýně, o lidech, kteří rádi čtou, o citech, o kterých se příliš nemluví, o lásce, která je důležitá v každé době - ale v té válečné, v té nejvíc...

Válka není nic pro jemné duše...

Krásné, silné, dechberoucí. Příběh o neskutečné odvaze, lásce ke knihám, i o naději. O bolesti, žalu, bezmocnosti a nebezpečí. O tom, že někdy stačí jen pár slov, abyste někomu změnili život. Abyste ho zachránili. Abyste mu dodali odvahu žít - v okamžiku, kdy nechce nic než jen umřít.

Nemůžete zachránit celý svět, ale můžete se o to snažit v maličkostech...

Příběh o obyčejných lidech, kteří musí čelit válečným hrůzám - a dělají to po svém. Mile, s neobvyklou vnitřní sílou a zarytou odhodlaností. Příběh mnoha těch, o kterých dějiny nemluví. Příběh statečnosti, obětavosti, něhy a prostého lidského porozumění. Příběh, který se dotkne toho místa ve vašem srdci, kam se moc často nedíváme...

V lidech je jakési světlo, které pohasíná, když si je odvádí smrt - jako svítilna, ve které dochází baterie...

Skvělé!

30 22.08.2022

Čtivé, napínavé, zajímavé - ale tak moc nevěrohodné, že to tím autorka úplně zabila, bohužel... Spousta nesrovnalostí, spousta situací, které by se takhle nikdy nemohly odehrát. A to mi úplně zkazilo dojem z jinak úžasného, dechberoucího příběhu. Jsem z knihy rozpačitá, protože za přečtení rozhodně stojí. Ale věřit tomu člověk, který o tomhle něco ví, zkrátka nemůže.

Ten příběh měl takový potenciál! Takový dosah. Škoda, že se toho autorka nedržela. Mohlo by to být skvělé - jedna z těch knih, na kterou nezapomenete. Takhle...

17 19.08.2022