laura komentáře u knih
Příběh o neskutečné odvaze, hloubce přátelství, o víře v člověka, i o okamžicích, kdy život a smrt stojí tak maličký kousek vedle sebe a stačí jen klopýtnout... Příběh dvou rozdílných žen, které svede dohromady válka a osamění.
Bolavé, kruté, srdcervoucí. Některé věci mi tam úplně neseděly, styl, jakým je kniha napsána, je příliš strohý, jakoby odosobněný, ale ten příběh - ten teda je!
Silný a emočně náročný, o válce, zradě, lásce... O přátelství, statečnosti, o touze žít i o touze umřít...
Někdy to naše navždy netrvá tak dlouho, jak jsme si mysleli...
Okamžiky mezi životem a smrtí, rozhodnutí, která nejdou vzít zpět, chyby, kterých se člověk dopouští a někdy se dočká odpuštění a někdy taky ne. Hluboké, silné pouto mezi těmi, kteří zdánlivě nemají co ztratit a právě proto mohou ztratit všechno.
Jenže naše činy mají následky. A dobré úmysly nás před tím nezachrání....
Dechberoucí!
Poprvé se mi to docela líbilo - alespoň tedy první polovina knihy, odehrávající se na ostrově. Ale knih s touto tématikou už jsem četla víc - a všechny byly o moc lepší, než tahle...
S odstupem pár let vlastně nechápu, proč se mi to tehdy líbilo...
Čtivý, napínavý příběh z prostředí New Orleans. Nebezpečné bažiny, tajemstvím opředené hřbitovy, tančírny, kluby a prostitutky. Intriky, láska, vášeň i smrt. Vražedné horko, nedůvěra, pochybnosti i strach. Ale také odhodlání, víra a odvaha. Nebo šílenství?
Líbilo se mi to...
Příběh party přátel, kteří se po letech znovu setkávají... Kdysi je rozdělila tragická událost a teď, po patnácti letech, je další tragická událost opět spojí.
Na povrch vyplouvají dávná tajemství, křivdy, láska i nenávist. Kdo z nich není tím, za koho se vydává?
Čtivý, napínavý a nepředvídatelný příběh plný polopravd, lží, nejistoty a zejména nedůvěry. Příběh o tom, že není snadné někomu důvěřovat, ale nevěřit nikomu je možná ještě těžší...
Skvělé!
Je to, jako by každý okolo tebe dostal jeden výtisk scénáře k životu, ale tobě ho nikdo nedal, takže jdeš naslepo a doufáš, že nějak propluješ. A většinou se ti to nedaří...
Zavádějící obálka, která příběh trošičku zazdí. Název bych asi také zvolila jiný.
Svět každého z nás je maličko jiný a tak bychom to měli brát, ale moc často to neděláme. Lidé, kteří jsou jiní, to nemají snadné - a to ať jsou dětmi nebo později, jako dospělí. Ten věčný boj, který v sobě musí svádět, je vyčerpává. A svět zvenčí jim to příliš neusnadňuje. Někdy je těžké to chápat, ale pro ně je svět těch ostatních ještě nepochopitelnější.
Anniku si nejde neoblíbit. Je skvělá, jedinečná a osamělá. Čtivý příběh o tom, jak těžké je svést bitvu se svým vlastním já, jak těžké je zapadnout, když jste jiní, jak těžce se vám hledá pevná půda pod nohama, když se celý svět kolem vás hroutí...
Příběh o žlutých kachňátkách a jednom modrém, které by se s nimi mohlo kamarádit, kdyby mu dala šanci...
Život je někdy tak strašně, strašně, strašně těžký, že se to sotva dá vydržet.
Za začátku jsem se v tom trošku ztrácela, zbytečně moc politiky, intrik, postav, které s příběhem zdánlivě nesouvisely...
Osamělost vede lidi ke špatným rozhodnutím.
Potom to však nabralo spád, bylo to smutný, opravdový, syrový, krutý. Citový nářez, který vás rozbrečí, ale dokáže vás i rozesmát. O přátelství, lásce, zradě, touze někam patřit, něco dokázat, někým být.
Veškerý čas věnujeme tomu, že se snažíme mít všechno pod kontrolou, a přesto nás povětšinou formují věci, na které nemáme vliv.
O hokeji, ale nejen o něm. O zmařených snech, o síle člověka, o vině i odpuštění.
Občas dobří lidé dělají špatné věci s dobrým úmyslem, občas je to naopak...
Příběh o lidech, citech, bolesti i umírání. O snech, víře i o ztrátách.
Pravda o lidech je jako oheň, zničující a nelítostná.
Ne tak skvělé jako první díl, ale skoro.
Smutek je cena, kterou platíme za lásku... Někdy prostě musíte pro něco žít, abyste přežili všechno ostatní...
Před tragédií si všichni lidé přejí tisíc věcí, po ní jen jednu.
Od první stránky úžasný, úžasný, úžasný. Bolavý, pravdivý, krutý, skvělý.
Ticho dokáže být jako voda. Když ho necháme zatéct moc hluboko, zmrzne a je schopné nám roztrhnout srdce.
Emoční nářez, který budu ještě dlouho rozdýchávat. Neuvěřitelně opravdová, živá kniha. A to nejsem fanda do hokeje.
Čím větší sněhová koule se valí ze svahu, tím větší blázen musí být člověk, který se jí postaví do cesty.
A postavit se do cesty hokejovým fandům? No páni, to zvládnou jen šílenci. Nebo ti, co už nemají co ztratit...
Každý den uplyne celý život, nebo jen jediný úder srdce, záleží na tom, s kým jsme...
Za mě jeden z příběhů, který hned tak ze srdce nedostanu. Všechny postavy milujete. Některé nenávidíte. Všechny je tak trošku chápete. A zároveň nechápete. Jenže dokud tam nejste a nežijete zrovna tenhle příběh, nikdy to tak úplně pochopit nedokážete...
Co pro tebe můžu udělat?
Měj mě rád...
A to je jediné, co se asi tak dá dělat.
Skvělý, nadčasový příběh, ze kterého mrazí. Příběh, kde život začíná i končí, a z mnoha snů se stávají střepy, když se srazí s krutou realitou života.
Co víc je sakra život? Jen sem tam nějaký ten hezký okamžik...
Selžeme jedině tehdy, když se znovu nepokusíme o to, co jsme chtěli...
O cestě životem, o cestě k sebepoznávání, o cestě ke vzpomínkám...
Hrozně to uteklo...
Vždyť jsme měli celou věčnost...
O lásce, o naději, o kráse života, i o bolesti, která přichází, když to nečekáme...
Strávil jsem s tebou jen okamžik...
Strávil jsi se mnou celý život...
O návratech, o loučení, o tom, co jsme získali i o tom, co ztrácíme...
...trochu se bát vůbec nevadí
Příběh o každém z nás a o naší cestě - tam někam...
O tom, jak funguje mozek, toho víme jen strašně málo. Ten můj je teď jako vyhasínající hvězda. Když vyhasne hvězda, trvá ještě hrozně dlouho, než se to dozvíme...
Nádherné myšlenky, hluboce pravdivé, tak moc bolavé a přitom tolik lásky a života v tak krátkém příběhu...
Když mi bylo sedmdesát a ty ses na mě podíval, podlomila se mi kolena úplně stejně jako v šestnácti...
...a přesně takhle vypadá láska.
To je fajn na tom, když zapomínáš - zapomeneš i to, co tě bolelo...
Tak se, milý čtenáři, neboj....
Jeden z nejopravdovějších příběhů, co jsem kdy četla - i když mě totálně rozsekal. Brečela jsem od začátku až do konce. Nezapomenutelné!!!
Příběh o výjimečné dívce, její ohromné odvaze, víře i naději, že jednou, možná, budou některé věci jinak (a jsou?).
Příběh o jejím odhodlání, o každodenním boji s předsudky, odmítáním, krutostí i výsměchem mi uvízl hluboko pod kůží. Příběh o zvolna se rodícím přátelství dvou dívek ze zcela odlišných světů, který nám všem dává naději.
Tak se jí chopme ;)
Jak se pije láska? Taky by vás to zajímalo? Potom si musíte přečíst příběh o Mary Jane - ale nejen o ní. Příběh dvou odlišných světů, způsobů jak žít, možností, kterým směrem se vydat. Poměr stran jedna ku jedné... Čarodějnice by to měla snadné ;)
Letní příběh čtrnáctileté Mary Jane je snový, vymykající se současným trendům, je zajímavý, živý a svým způsobem jedinečný, protože neopakovatelný... Je zabydlený spoustou zajímavých postav a vy máte pocit, že jste jednou z nich. Že tam zkrátka jste s nimi, zpíváte, harmonizujete, chodíte do kostela, vaříte, uklízíte, abecedujete a zaháníte čarodějnice...
Život je částečně o tom, nastolit rovnováhu mezi tím, co chceš, co potřebuješ a co máš a co nechceš, nepotřebuješ a nemáš...
Mary Jane zjišťuje, že každá mince má dvě strany. A že ne všechno, čemu doteď věřila, musí být pravda.
Svět dospělých občas bývá komplikovaný a matoucí, ale to pochopíš, až vyrosteš...
Já jsem vyrostla a stejně to nechápu. Nechápu, proč si to tak komplikujeme, proč nikdy neříkáme, co si ve skutečnosti myslíme, proč skrýváme, co cítíme, proč děláme věci, které dělat nechceme... Někdy... Většinou?... Dost často - bohužel...
Nenech si od nikoho namluvit, že zábava není důležitá, protože, krucinál, Mary Jane, jestli jsem se za ten svůj podivnej život něco naučila, tak že na zábavě záleží...
A to je pravda, krucinál ;) Proto žijme, radujme se, zpívejme, bavme se... Protože život strašně rychle utíká a žádný den, žádná chvíle, se neopakuje.
Něco cítit znamenalo cítit se naživu. A cítit se naživu se začínalo podobat lásce...
Úmyslům osud tolik protiřečí, že z našich plánů nakonec vždy sejde - přání jsou naše, ne však, co z nich vzejde...
(W. Shakespeare, Hamlet)
.
...a jednoho dne přišla. Dívka z hvězd, která čeká na pět zázraků. Teprve pak se smí vrátit zpátky domů...
Nejdřív se musí stát něco špatnýho, aby se pak mohlo stát něco dobrýho...
Příběh s nádhernou obálkou a s nádhernou duší. Dechberoucí, úžasný, hluboce lidský, bolavý a přitom krásný... Příběh, který se dotkne hvězd i vašeho srdce. Příběh o osamělých dívkách, osamělých ženách i o osamělých mužích. O lese, kde se dá skrýt všechno - bolest, vina, smrt i láska. Kde můžete najít víru, naději i odvahu. A kde možná nakonec najdete sami sebe...
Milovala jsem je všechny. Ale nejvíc Ursu. Malou holčičku, která však ční vysoko nad námi všemi. Dítě, které umí snít, a které nás ostatní učí žít. Které nás učí vidět, naslouchat a cítit.
Čím víc se snažíš říct, co přesně cítíš, tím hůř se k tomu hledají slova...
Místy snové, místy kruté. Čistota dětské duše, která doufá, bojuje a věří na zázraky. Tahle kniha je jedním z nich.
Krásné!
Třpyť se, třpyť se, hvězdičko, vyjdi ven jen maličko...Tak vysoko nad světem třpytíš se nám lidem všem..
Čtivé, se zajímavou zápletkou, okořeněné duchařským příběhem. Občas maličko nepravděpodobné a neuvěřitelné, ale co už. Mě to bavilo. Příběh spletený z jemné pavučiny polopravd, lží a tajemství, pohřbených hluboko v nás.
Kdo může říct, že by to neudělal? Nezahodil všechno, co má, pro vidinu toho, co může mít?
Každopádně hodně zvláštní příběh, kde místy nevěříte, místy věřit chcete a nakonec předstíráte, že jste uvěřili...
Skvělé. Tajnosti všude, kam se podíváš :)
Hravé, snové, vtipné, romantické. Jako puzzle, které zvolna zapadá do sebe a teprve až na konci spatříte, co se skrývalo v roztříštěné mozaice maličkých dílků... Příběh plný lží, polopravd, utajovaných existencí, skrytých jizev i dávno zapomenutých osudů. Mně to bavilo :)
Příběh plný odvahy, sebezapření, touhy, lásky i samoty. Příběh, kde nikdo nebyl tím, za koho se vydával, a kde každý skrýval to, co cítí, co ho tíží a co by od života chtěl. A přitom stačí tak málo - udělat ten první, rozhodující krok.
A kam povede, to už je jen na vás...
Mně se to líbilo. Svižné, s trošku střelenými hrdiny, kde se každý schovává za tvář či jméno někoho jiného a zákoutí jsou plná skrývaných citů i tajemství. Příběh plný nečekaných zvratů, absurdit a pocitu, že stát se může vlastně cokoli.
Úsměvné, napínavé, hravé. A začátek mě zmátl, ačkoli jsem knihu četla už podruhé. R. J. nebo David? Sára nebo Ariel?
Nakonec jim vlastně všem fandíte...
Příběh si mě získal zejména svými vtipnými dialogy mezi Lvem a Lvicí :)
"Možná bych měla bratru Jonathanovi říct, aby ti z papíru vytvořil mozek. Nebude horší než ten, co používáš teď."
"Teď nemůžeš rodit. Musíš počkat, než někoho přivedu."
Prostě: se slovy a ironií to J. Deveraux umí :)
Konec mě dostal. Slzy od smíchu a dojetí, které mě tisklo u srdce. Na odreagování doporučuji...
Smrti se bála nejméně ze všeho. Smrt pro ni znamenala jen krásný dlouhý odpočinek...
Smutné, trýznivé, plné neuvěřitelné vnitřní síly, odvahy i naděje - že jednou bude líp. Příběh o odříkání, pokoře, lásce, víře i daleké cestě za domovem.
Postavy v tomto příběhu jsou neotřelé a poznamenané tvrdým životem, ať už jde o bývalého kavalíra z Ekeby, kterého zdánlivé šílenství žene z místa na místo a nikde nemá stání, nebo o Maju Lisu, které osud připravil trnitou cestu za štěstím.
Ne tak skvělé jako Gosta Berling, ale líbilo se mi to.
Příběh nesourodé skupiny lidí, které spojuje jeden padlý muž. Bývalý farář Gosta Berling je rozporuplná postava, kterou milujete, nenávidíte, litujete i nechápete, kterou možná pohrdáte a přesto ji obdivujete. Muž, který toho hodně ztratil a který pomalu ztrácí i sám sebe. V příběhu se rozvíjí odvěký boj dobra a zla, kdy hrdina balancuje na samém kraji propasti a nezřídka padá až na dno.
Drsný, místy až krutý příběh, plný snové představivosti, legend, mýtů i pověr, plný hluboké lidské lásky i odevzdanosti, plný zaslepenosti i odhodlání, krása míst, kde život začíná i končí...
Milovala jsem je všechny. Kavalíry, majorku z Ekeby, hraběnku Dohnovou, Marianu Sinclairovou i pyšnou Annu Stjärnhökovou bez nich by nevznikl Gosta Berling. Bez nich by nežil.
A tak, jednou za čas, otevírám tuhle knihu, na jejíž stránkách ožívá svět, tak dávno ztracený v propadlišti času, a přesto tak živý, tak skutečný...
Četla jsem před mnoha lety, ale pořád ve mě zůstala krása a tvrdost tohoto příběhu, života, jak jej neznáme, něčeho nádherného a přitom krutého... Život, který lidem nic nedal zadarmo, který bral, zraňoval, který nedával moc lásky, ale když už něco dal, stálo za to o to bojovat... Příběh, ve kterém obstojí jen ti nejsilnější...
Moc se mi to líbilo, a všichni ti lidé mají můj obdiv...
Občas nastanou v životě okamžiky, kdy člověk z ničeho nic vidí všechno jinak. Říkejte si tomu třeba aha moment, osvícení, cokoliv. Je to doba, kdy se člověk osvobodí...
Skvělé! Tohle se mi moc líbilo. Perfektně namíchaná směs humoru, škádlení, odvěkých tanečků mezi mužem a ženou. Příběh o ztrátě důvěry, sebe sama, o skrytých jizvách i těch viditelných, o mnoha tvářích samoty, o touze, lásce i naději...
Ublížil jsem ti?
Ach ano. Možná to nepřežiju... :)
Vtipné, milé, něžné. Tohle je Jude Deveraux, tak jak ji znám.
Občas, když políbíš žábu, doopravdy dostaneš prince...
Tak do toho, dámy ;)
Romantické, snové, vtipné, ale chybělo tomu to nepopsatelné, neuchopitelné jiskření, takový ten náboj, který na těchto příbězích miluju...
Zůstal průměrný příběh, kde rozum nevěří a srdce je zklamané, protože čekalo víc ...