laura komentáře u knih

Jude Deveraux patří mezi mé oblíbené spisovatelky a její romány - výborně namíchaná směs jiskření, romantiky, vášně a humoru je přesně to, co se mi na těch příbězích líbí...

Ale Pravá láska nějak nebyla ta pravá - alespoň pro mne ne...

Bylo to čtivé, ale taaaak moc předvídatelné. Bez špetky humoru, nebo jsem ho alespoň tentokrát téměř nepostřehla. Nejzajímavější postava byl dědeček a Victoria. Četlo se to hezky a příběh pěkně plynul, ale... Takových příběhů jsem četla už hodně. Tenhle bohužel nějak neměl nic navíc.

Někdy čtivost zkrátka nestačí...

18 15.06.2022

Hořké, smutné a bolavé. A přitom to byl tak "prima" chlap...

Nikdy nevidíte, co se děje za zavřenými dveřmi. Proto bychom nikdy neměli soudit, koho boty nenosíme. Přesto to děláme.

Příběh jedné lásky, osudové chyby a hlavně strachu. Příběh o mnoha tvářích, za kterými se schováváme. Příběh lži, zrady a nenávisti. Kdo nezažil, nepochopí...

13 07.06.2022

Smutné, syrové, obnažené až na kost, neuvěřitelně uvěřitelné, mrazivé a temné. Co dokáže nenávist a co člověk, který postrádá soudnost. V určitých okamžicích jsem si říkala: Cožeee?

Marta mi připomínala malé dítě, které vříská, kope kolem sebe a chce, aby bylo po jeho. Dej mi tohle, dej mi tamto, nebo udělám scénu! A nebo jen: Udělám scénu, protože chci. Protože můžu.

Bohužel, tahle žena nikdy nevyrostla, nikdy nedospěla, nikdy nepochopila, o čem je láska, tolerance, důvěra, úcta (po které tak prahla), pochopení, a především mateřství...

Bolavé, kruté a bohužel úplně zbytečné.

Kde nikdo nenaslouchá, je zbytečné něco vysvětlovat...

13 07.06.2022

..vědomí vlastní smrtelnosti, strach, že dny, které mají přijít, možná nepřijdou, že budu ochuzena o zážitky, které mi byly souzené, že tady v samotě lehkovážně utrácím drahocenný čas...

A tím je vlastně řečeno vše. Snový příběh o lásce, pochybnostech, touze, nevěře a strachu. Čas nečeká, spěchá, valí se vpřed a bere nám všechny příležitosti, které jsme promeškali. A proto... A proto :)

...ve své podstatě zůstáváme uvnitř stále stejní, zatímco svět okolo nás se mění...

Příběh o ženě mezi dvěma muži, o příležitostech, které se neopakují, o chybách, kterých se dopouštíme, o křehkosti lásky i síle přítomného okamžiku...

14 25.05.2022

Povídková kniha, která je volným pokračováním předešlé sbírky. A stejně jako u předchozí knihy, dávám pět hvězd povídce od Renaty Šindelářové: Zaváté zlo.

Musím přiznat, že mi po dočtení této povídky naskákala husí kůže. Jako by s poslední stránkou skutečně odcházelo zlo. Skryté mezi stránky, zaváté sněžnou fujavicí, schované za nevyřčenými slovy i v myšlenkách, které mi po dočtení příběhu rezonují v hlavě...

Nenápadně naléhavé, tíživé, drsné a překvapivě syrové.

15 23.05.2022

Povídky moc nevyhledávám. Je to taková směsice všehochuti a těžko se pak hodnotí, jestli se vám kniha líbila nebo ne - protože některé jsou výborné a jiné za moc nestojí.

Pět hvězd ode mne dostává povídka Renaty Šindelářové: Vzpomínky pláčou krásně... Četla jsem ji už několikrát a vždycky mám sevřené hrdlo dojetím. Je to tak živé, skutečné a bolavě krásné. Nostalgické a pravdivé.

Všichni prožíváme stejné emoce. Máme stejné obavy i přání. Jsme uhněteni z jednoho těsta...

Přesto se jí oči zalily dojetím. Tou mokrou směsicí lásky a smutku, která hladí a zároveň tíží starou křivdou...

...každý si v sobě neseme břímě křivd, záleží jen na tom, jak se k tomu postavíme...

16 23.05.2022

Všechno, co se děje, má nějakou příčinu...

Příběh o mnoha podobách lásky, nenávisti i touhy. Příběh o bolesti, zradě i nenaplněných snech. O vině, odpuštění a chybách, kterých se dopouštíme.

Nic v životě není jednoduché. A stává se všelicos. S tím musí každý počítat...

Bolavé a kruté. Jizvy na duši, které nejdou vyléčit. A přece zároveň příběh plný naděje.

Miloval jsem tě, v trávě, v listí,
miloval jsem tě, a jsem si jistý,
že uvidím kousek nebe,
když probudím se vedle tebe...

Příběh o lásce, která není věčná. Která skomírá nebo jasně plane, která přichází i odchází, něco nám dává a něco zase bere...

Člověka k lásce nepřinutíš násilím. Láska buď je - a nebo není...

Nic víc, nic míň...

15 22.05.2022

Láska si nevybírá, všechno jednou stejně skončí.
Zapomeň na minulost a miluj mě navždy.
Iluze štěstí má možná moji tvář,
pod dubnovým sluncem do polibků nám Chopin hrál.
Tu dívku v zrcadle, nezná ji každý,
má trochu zvláštní příběh a tiché kroky v dešti.
Dnes ráno nepláču, neodcházej, prosím,
víno jsme už dopili, zmámení, žízniví, bosí.
Hra na milování v cizích ložnicích skrytá,
pokud mi uvěříš, nemusíš se víc ptát...

Asi každý, kdo četl některou z knih této autorky, pochopil, že o slova písně tu vlastně vůbec nejde ;)

Zajímavé, čtivé, předvídatelné. Občas jsem hlavní hrdinku nechápala, její zaslepenou - a bezdůvodnou - zášť k příteli z dětství a její zaslepenou a tupou odevzdanost v osobním životě.

Příběh dvou přítelkyň, které i přes všechnu bolest, kterou jim osud naložil, dokázaly věřit, bojovat a nevzdávat se. Něžné, milé, ale i bolavé a zraňující. Stejně jako život.

Jen jako by tomu něco malinko chybělo...

12 16.05.2022

Komukoli se může stát cokoli, ať si to zaslouží, nebo ne...

Příběh Eden je jako hrad z písku - zajímavý, neotřelý, iluzorní. Zdálky krásný, zblízka už tolik ne. A když foukne vítr - zmizí...

...možná je to právě vědomí, že nám nikdy nemůžou vzít všechno...

Netypické a zajímavé. Ale místy i dost zmatené - ztrácela jsem se v tom. Jako by autorka příběh doslova stavěla na "vodě"...

Kdysi dávno byl svět plný snů, navzdory zlomeným srdcím, láskám a zklamáním...

Každopádně to bylo čtivé a bavilo mě to dost na to, abych chtěla vědět, jak to dopadne. Nedá se předvídat vlastně nic, protože příběh je stejně proměnlivý jako hrady z písku - nikdy nevíte, kdy ho spláchne déšť...

...všichni silní lidé se jednou zlomí...

Příběh, který po čase zasype písek. Ale vlastně se mi to docela líbilo.

16 12.05.2022

Dějově tenhle příběh předchází knihu Všemi dary obdarovaná...

Je to čtivé, krvavé, drsné, hladové... Svět mezi dvěma závorkami. Čas, který nemáme. Touha zachytit to, co nám uniká... Nemilosrdnost osudu - chcete - li.

Stephen je v jistém směru stejný jako Melanie. Stejný tím, jak přemýšlí. Co chce. Na čí straně stojí. Dítě (muž) který žije ve svém vlastním světě. Robot, který má to, co mnoha lidem v tomto příběhu chybělo - srdce...

Některé události týkající se proměny mi tam ale neseděly. V prvním případě mi neseděl čas. Prostě si nemyslím, že by se to dalo stihnout. Ale budiž. Potom ale neseděl zase ten konec, kde autor proměnu provedl tak rychle, jak potřeboval - a to by vzhledem k tomu, o čem psal několik desítek stránek předtím, nebylo možné.

Když od toho odhlédnu, zůstává příběh, ze kterého mrazí. Příběh, který není až tak nereálný a tím víc je děsivý. Lidé se prostě nikdy nepoučí. I když jim jde o holý život, budou bojovat především o moc...

Burcující, naléhavé a - marné... Bohužel.

Kdysi ještě existoval svět, který dával smysl...

21 08.05.2022

Ne každý, kdo vypadá jako člověk, člověk je...

Nevšední, drsné, krvavé, hrůzné... Ale také velmi překvapivé. Nabité emocemi, krutou pravdou, adrenalinem, odvahou i šílenstvím. Beznadějné a přece se špetkou naděje v jedné křehké, dětské duši...

Hned v jedné z prvních kapitol jsem si myslela, že už vím, proč se kniha jmenuje Všemi dary obdarovaná. Ale vlastně jsem to skutečně pochopila až na konci. Proč tenhle název. Proč tahle dívka. Proč Melanie...

Proč právě ona a ne někdo jiný. Dívka s duší dítěte, odhodláním ženy a odvahou a čestností vojáka.

Příběh je zpočátku pomalejší, ale brzy nabere spád, napětí se dá krájet a čtenář do poslední chvíle netuší, jak to skončí. S nadějí - nebo bez naděje?

Je to jako kdyby se Bůh nikdy ani neobtěžoval...

28 03.05.2022

Udělat správnou věc znamená pro každého něco jiného. Nic není jednoznačné a možná je to tak v pořádku...

Krásné, silné, dech beroucí. Za mě možná nejlepší kniha této autorky. Úžasně zpracované bolestné téma, vnitřní monology pochybností, strachu, osamělosti, vykořenění ze společnosti, touhy pochopit nepochopitelné...

... o tom, co je správné, můžeme mít každý odlišnou představu...

Smála jsem se, brečela, stránky mi letěly pod rukama, mělo to spád, spoustu nečekaných zvratů, výborně zpracované charaktery postav (obzvlášť Owen neměl chybu), svět vyvolených i svět vyvrženců, tak uvěřitelný, tak bolavý... Bylo to zkrátka skvělé. Hluboce lidské, smutné, drsné, ale zároveň i plné neobvyklé vnitřní síly a odhodlanosti...

Když se snažíme chránit svoje nejbližší, někdy není snadné poznat, jestli přitom děláme správnou věc...

Každý dělá chyby. Někdo malé, někdo větší, někdo i takové, jež nejdou odčinit. Každá chyba je však zároveň krok k tomu lepšímu v nás. A dokud jdeme, máme pořád naději...

Nádherné!!!

22 28.04.2022

Příběh o zradě, o traumatech, vrostlých do zjizvené kůže a nedovolujících zapomenout... Příběh o zranitelnosti, pochybnostech, strachu a bolesti. O tom, že je těžké věřit jiným, když nevěříme sami sobě. Že představy jsou někdy horší než realita. A že postavit se svým strachům vyžaduje tu největší odvahu vůbec...

Drsný a smutný příběh, místy hodně předvídatelný, a někdy jsem nechápala ani Reva ani Emmu... Zbytečné střety, zbytečné hádky. Svět druhých je často nepochopitelný těm, kteří vidí jen to, co jim dovolíme. A někdy, někdy ani slova nestačí, abychom věřili, abychom odpustili, abychom dokázali vidět, co přes všechnu bolest nevidíme...

17 25.04.2022

...všichni v něčem chybujeme...

Krásné, něžné, milé. Nabité emocemi, vnitřní rozervaností, hledáním sebe sama i úniku z bolesti, hledáním odpovědí, které vlastně nechceme znát...

Jestli budu dál předstírat, uvěřím tomu nakonec? Trochu se bojím, že si budu tak dlouho na něco hrát, až úplně zapomenu, co je skutečné...

Moc se mi to líbilo. Dva světy, tak odlišné a přece tolik stejné. Světy, které se protknou jednoho dne na hřbitově v dopisech ztraceným...

Střípky roztříštěné bolesti, o které nemluvíme. Touha po pochopení, po lásce, po něze. Po někom, kdo bude prostě jen naslouchat a nebude nás soudit. Kdo tu zkrátka a jenom někde je...

Tak tomu neříkej Bůh. Říkej tomu osud...

31 24.04.2022

Co má člověk dělat? Bůh mu dal ramena, dává mu i břemena...

Neskutečně bolavé, hluboce lidské, drsné a krásné zároveň - příběh o dospívání, samotě, zmatku, bolesti i naději...

I ve smutku je krása... Jen se jí nebát...

Hodně emočně náročné, alespoň pro mne. Byly chvíle, kdy jsem prostě nedokázala číst dál, uvnitř mě to rvalo na maličké kousíčky a tak moc to bolelo... Každý střípek té utrápené naděje, každý nádech, každý záblesk slunce mezi stíny...

Některé věci neovlivníme a člověk musí čekat jen na to, co mu život dovolí...

Hořkost, bezmoc, stud. Nestěžujme si. Máme přece pořád dost. Máme víc, než bychom mohli doufat. Víc, než potřebujeme. A přece si toho nevážíme...

Naše oči se na chvíli potkaly. Bylo ticho, a přesto si cosi řekly...

Příběh jednoho života a zároveň příběh mnoha dalších. Příběh o radostech všedních dní, o maličkostech, které vás zvednou ze země a dají vám do dlaní naději. Křehkou, bolavou a přitom nevzdávající se...

Na některá rozhodnutí musí být člověk sám, i když nechce...

Štěpán to neměl lehké. A má můj obdiv. Skláním hlavu a doufám. Snad se mu budu moci jednou podívat do očí s hrdostí, že jsem také soběstačná...

Co bys chtěl?
Mámu...

42 22.04.2022

Jsou chvíle, kdy si myslíme, že svět skončí právě v tu chvíli, že není fér, aby dál pokračoval, ale on neskončil, neskončí ani zítra a my dál budeme muset žít svoje každodenní životy, tak banální a tolik podobné jeden druhému... ten nekonečný dnešek už je přece jenom za námi a zítra budeme muset začít znovu, i kdybychom nechtěli...

Láska přichází a odchází.... stejně jako dny... Ano, možná že novela o jednom životě jednoho dítěte, dívky a posléze ženy klouže po povrchu, jak mnozí zmiňují, ale možná je právě to důvod, proč je to tak dobré. Do životů ostatních nevidíme - vždycky vlastně kloužeme jen po povrchu.

Johana je román o lidské zranitelnosti, o zradě, neustálých pádech (leckdy až na dno) a vzestupech. O křehkosti vztahů, síle vymanit se osudu i bolesti, když to přese všechno nedokážeme... O chybách, které dělá každý z nás i o tom, že někdy prostě nemůžeme jinak...

Mně se to líbilo. Čtivé, drsné, smutné. Bez naděje na únik z každodennosti života, bez odvahy vymanit se ze všednosti, která ubíjí, až po okraj plné bolesti nad ztrátou možností, které jsme promarnili, a také touhy po lásce, která nepřichází...

Však on přijde, jednou ano...

Vážně?

17 20.04.2022

Jestli jsem se v životě něco naučil, pak to, že by si člověk měl vážit věcí, které má. Protože žijeme dnes a zítra už tu nemusíme být...

Příběh o střetu dvou kultur, o zažitých pravidlech, o vzpouře, lásce, odvaze a neobvyklé vnitřní síle. Příběh domorodé dívky a cizince, jejichž vnímání světa nemůže být odlišnější. Příběh o světě, kde se zastavil čas. O tichém světě v korunách stromů, o lovkyních, šplhajících po kastovním žebříku stále výš, o mužích, kteří zapomněli být muži :)

Nenáročné, čtivé, předvídatelné, ale i vtipné. Ne tak skvělé jako Kroniky prachu, ale ani ne úplný propad.

18 19.04.2022

Krásné, silné, dech beroucí. Příběh o síle lidské duše a nejen té. O hloubce lásky člověka k člověku, o věrnosti, naději, odvaze i touze. O neustálých pochybnostech, o hledání sebe sama, o putování mezi světy, i o dlouhé cestě domů...

Úžasný, hluboce lidský příběh o člověku, jenž není člověkem, ale v jistém ohledu je víc než to. O dobru, víře a odhodlání. O lásce, která nemá naději - a přesto se nevzdává. O bolesti, utrpení a zradě. Ale především o neskutečném zázraku, kterému se říká život...

Nejdřív jsem viděla film - a uchvátil mě. O knize jsem věděla, ale do souvislosti jsem si to dala až někde v polovině filmu. Nelákalo mě přečíst si tenhle příběh - dokud jsem nepropadla filmové verzi :)

A snad poprvé nedokážu říct, co bylo lepší. Tady to bylo totiž tak nějak nastejno. Film se drží knižní předlohy opravdu věrně. Těch víc jak 550 stran jsem přečetla za necelé tři dny. Tak moc mě příběh pohltil.

A to, co ve mě zůstává, je krása, něha a naděje.

Dějou se na tom světě divné věci, co?
Ty nejdivnější...

35 16.04.2022

Když padla noc, do veleknihovny v Summerhillu dorazila smrt. Přijela v kočáře.

Originální, čtivé, vtipné, sarkastické, pohádkové, hravé. Svět veleknihoven, grimoárů, zlotvorů, čarodějů, strážců, démonů, i obyčejných lidí, který před vámi ožívá na stránkách knihy, vás bude bavit. Možná trošku předvídatelné, ale i tak krásné. Možná ne tak nabité zvraty, jak bych čekala, ale přitom pořád zajímavé. Romantika okořeněná špetkou ironie a humoru - za mě velké plus. Nathaniel mě bavil :) A Silas byl - prostě Silas...

Škoda toho epilogu. Bez něj by pro mě měl příběh větší váhu. Takhle je to prostě...

...pohádka ;)

A to chceme - nebo ne?

Nádherná obálka!!!

24 11.04.2022

Dočteno...

Ta divoká jízda plná adrenalinu, intrik, zvratů, bolesti, krutosti, lží, nečekaných odhalení i neustálého chaosu, kdy orientovat se v tom, kdo je superhrdina a kdo padouch dalo pořádně zabrat - je u konce.

Jako by člověk hrál šachy - nikdy nevíš, s čím soupeř přijde v příštím tahu, co může zvrátit možnost vítězství. Tady to autorka bravurně dokázala přivést k dokonalosti - pochybnosti, zklamání, nevíra, šok a všechny předpoklady se rozplynou jako mlha, když náhle zasvítí slunce...

Příběh zrady, lásky a pomsty, krutý, krvavý, bolavý a zároveň plný příslibu v lepší zítřky. Supernova byla zkrátka... SUPER :)

Epilog mě nepřekvapil - čekala jsem to zhruba od poloviny 1 dílu. Nicméně jinak mě toho v knize překvapilo dost. Každá stránka si žila vlastním životem a bořila všechny domněnky, ke kterým jsem spěla :)

Bude se mi po nich stýskat...

16 11.04.2022