laura komentáře u knih

Zvláštní, nevšední příběh dvou sester, z nichž jedna má všechno a druhá nic. A pak, jednoho dne při tragické nehodě na moři, je tu možnost všechno změnit. Mít úspěch, lásku muže, do kterého byly obě zamilované, obdiv, úctu.

Je možné získat štěstí tím, že uloupíte identitu někoho jiného? Je možné najít to, co vám chybí, abyste se cítili naplnění, milovaní, obdivovaní, tím, že budete žít život jiného člověka?

Martina velmi brzy pochopí, že tak snadné to nebude. A možná nakonec zjistí, že zaplatila víc, než získala.

Zajímavé, neotřelé téma, drsné, pravdivé. Štěstí si nelze koupit. Nedá se ošálit. Ani podplatit. A nepřichází na zavolání.

Hodně dobré!

27 08.02.2022

Čtenáři tohoto příběhu, nebuďte překvapení, budu-li vám vyprávět o lidech, kteří žili nežili, o domě, který byl nebyl, ale dosud stárne uprostřed kypivé zahrady, a zvu-li vás, nikoly z nedostatku odvahy, abyste mě následovali do krajin snů a dívali se se mnou, jak přichází na svět krása a zase mizí, když se na chvíli zjevila užaslým zrakům člověka čistého srdce, který okouzlen vzpomínkou, marně se táže, kdo ji vyslal a kam odešla, podobna hvězdě, jež vzplane a zhasne v jediné noci...

Nadčasový, téměř pohádkový příběh o síle lásky, o čistotě citů, o kráse, o obyčejnosti, o prchavých chvílích štěstí, o neúprosnosti času i o bolesti. O touze vzdorovat osudu i o bezmocnosti, protože někdy ani to největší odhodlání osud zkrátka nezmění...

Příběh, který už zapadal vrstvami času - a přesto by neměl zůstat zapomenutý. I po letech ve mě zůstala krása něčeho neopakovatelného a dojemného...

18 08.02.2022

Zajímavý, neotřelý příběh, zapadaný vrstvou času. Příběh jednoho léta a několika lidí, kteří jsou vzájemně propleteni smyčkou vztahů. Líbilo se mi to, ale ne tolik jako předchozí knihy autorky.

12 08.02.2022

Úžasný, dechberoucí příběh, na který nezapomenete ani po letech. Příběh vášnivé lásky, přátelství a touhy. Příběh o hranicích, které nedokážeme překročit - i o těch, které necháváme daleko za sebou.

Teprve při čtení této knihy jsem pochopila, že vystoupit na vrchol ještě neznamená vítězství. Že cesta tam je trnitá, krutá, drsná, nekonečná, plná nástrah, zimy, nebezpečí, ale i obyčejného lidského hrdinství. Všichni ti dávno zapomenutí, kteří se ze svých výprav nikdy nevrátili, všechny ty duše, které zůstaly uvězněny v ledovém sevření nejmenovaných hor - ti všichni byli předtím jen lidé, kteří se vypravili za svými sny.

Nádherná!

13 08.02.2022

Nádherná kniha. Bolavá a temná a přitom tak plná naděje... Plná neustávající touhy po smíření se s osudem, po prchavých chvilkách štěstí, po zapomnění. Plná samoty, bolesti a vášně.

Krutý výsměch osudu - a šance začít znovu. Je snadné to vzdát, ale mnohem těžší je vzodorovat. A žít.

Vina, láska, smrt. A mezi tím křehká, neutuchající naděje. Krásné!

14 08.02.2022

Na začátku byl Dopis. Jen kvůli této knize jsem sáhla po těch dvou dalších. Klíč, Tajemství. Obě byly skvělé. Bolavě krásné a krásně smutné. Dopis jsem si nechávala na konec - říká se přece: to nejlepší na konec ;)

No, nevím. Za mě byla tahle kniha nejslabší. Příběh nebyl špatný, ale nedokázal mě tak vzít za srdce jako ty předchozí dva. Jako by ho autorka nedovařila. Jako by odešla dřív, než to pořádně zhoustlo, než ten pokrm zdárně okořenila.

Předvídatelné a nereálné. Chyběl tomu život. Něco uvěřitelného, skutečného. Jako by někdo slepil rozbité zrcadlo a ty slepené kousky k sobě nepasovaly...

14 07.02.2022

Nevím, jestli by se reálně opravdu mohlo stát to, co se stalo na stránkách této knihy. Jestli by to bylo tak snadné - utajit, co utajili. Když od toho odhlédneme, máme úžasný příběh plný osudových zvratů, plný lásky, bolesti a zklamání.

Neuvěřitelně čtivé a napínavé. Složité vztahy mezi postavami a to, jak ty rozbité kousky mozaiky do sebe zvolna zapadaly, mě bavilo. Zápletku jsem odhalila brzy, ale i tak mě kniha dokázala udržet v napětí až do konce.

Každou chvíli jsem zírala na stránku a hlavou mi táhlo: A jak to s tím souvisí? Kam se poděla Mary? A: cožeeeee?

Zkrátka, tohle byla další skvělá jízda, při které emoce dostávají zabrat. Krásné, smutné, bolavé, čtivé. Hluboký příběh plný lásky, něhy a oddanosti. Víc takových jako byla Daisy!

Střípky životů, které kolem nás mizí v propadlišti času. Odraz toho, kým jsme byli, kým jsme teď a kým jednou budeme. Zrcadlo naší duše, do kterého nahlížíme jen občas a nechceme vidět všechno.

Krásné!

16 02.02.2022

Dusit v sobě zatrpklost, lítost a vztek je stejné jako zadržovat dech. Nakonec tě to zadusí...

Neuvěřitelně čtivá kniha o síle lidského odpuštění, o víře a naději, o nezdolnosti poddat se svému osudu, o osamění, bolesti, nepochopení a křivdě. Bolavý příběh dívky, kterou všichni opustili a ačkoli jsem s jejím chováním leckdy nesouhlasila, přesto jsem ji chápala.

Příběh o obyčejném lidství, o úctě - či neúctě jednoho člověka k druhému, o ztrátě, o zradě. Co může jeden člověk vydržet? Kde je hranice, než - doopravdy - zešílí? Jakým právem rozhodujeme o životech druhých? Jakým právem si myslíme, že jsme ti lepší?

Bolavé, emočně náročné a konec mě totálně rozbil. Tolik bolesti. Tolik osamění. Život, který protekl mezi prsty. Dívka, která ztratila právo žít, milovat, doufat...

Protože čas vám už nikdo nevrátí. Naději možná neztratíte, ale stejné možnosti už nenabízí. Za mě je to příběh o neskonalé odvaze a vnitřní síle člověka, který bojuje sám proti všem - a přesto dokáže odpouštět...

25 30.01.2022

Ke knize mě přitáhla obálka. Je nádherná. Příběh, který skrývá, je všechno možné jen ne krásný. Možná v něm ale krásu najdete. Schovanou pod mnoha vrstvami lásky, strachu i hrůzy, pod vší tou bolestí, odhodlaností, touhou žít a přežít...

Je to příběh o odvaze, vině, lásce, trestu a pokání. O tom, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. Že každá věc má svůj rub i líc. Že vidět stejně neznamená vidět stejné...

Příběh o nezměrné lidské bolesti i křehké naději, o hledání, víře a odpuštění. Ale především o lásce. O lásce člověka k člověku, o tom, co jsme ochotní obětovat, abychom druhého učinili šťastným...

25 28.01.2022

Nebylo to špatné, ale bylo to až moc předvídatelné, obehrané. Za mě maličko nuda. Děj mě chytil až někde za polovinou knihy a pak už jsem četla s větším nadšením. Každopádně předchozí kniha od této autorky mě bavila o moc víc, měla v sobě jakousi opravdovost, kterou jsem tady nenašla.

12 28.01.2022

Milý, úsměvný příběh o kouzlu vánoc, Notting Hillu, dvou sestrách, jednom osamělém a zklamaném muži a světě, kde peníze znamenají víc než cokoli dalšího. A nebo ne?

Sníh, svařené víno, vánoční ozdoby, hvězdy, spousta londýnských zákoutí, zapadlé obchůdky, svérázní obyvatelé a ztracená kočka - a máte svět, kde vám je docela obyčejně hezky. Nic víc tenhle příběh vlastně nenabízí - ale to vůbec nevadí. Je perfektní. Pokud hledáte něco oddechového, u čeho se zasmějete a sem tam vám po tváři sklouzne osamělá slza - našli jste to.

17 12.01.2022

Vánoční romance, kterou doporučuji číst opravdu v předvánočním čase. Sníh, ticho, tmavé nebe poseté milionem vzdálených hvězd... Atmosféra něčeho neuchopitelně nádherného z téhle knihy přímo dýchá a než si to stihnete uvědomit - pohltí vás.

Ano, téměř od první stránky je jasné, jak to skončí, ale to nic nemění na tom, že je to skoro pohádkově laděný vánoční příběh, který se velmi dobře čte a u kterého se i zasmějete. Mně se to líbilo. A leckdy mě vývoj děje i překvapil, ne všechno bylo předvídatelné, i když to tak na první pohled vypadalo...

Krásné, milé, čtivé, opravdové a hřejivé. Úplně jsem před sebou viděla ty domečky, zapadané sněhem, a neměnné kouzlo vánoc, které přichází rok co rok, aby nás ztišilo, zklidnilo, naplnilo vděčností, láskou a štěstím...

25 03.01.2022

Kdysi dávno jsem od Dickense zkusila přečíst Olivera Twista - a nějak to nešlo. Nejspíš nebyla ta správná konstelace. Od té doby jsem se už k autorovi nevrátila - až letos s Vánoční koledou.

Milý, laskavý příběh o muži, kterému protekl život mezi prsty a který dokázal jediné: shromažďovat majetek a peníze. A svým způsobem byl zřejmě spokojený až do dne, kdy se všechno změnilo.

Příběh o hledání sebe sama, o hodnotách, o přístupu k životu, o tom, co jsme ztratili i o tom, co můžeme získat. Příběh, který vás naladí na tu správnou vánoční atmosféru a připomene vám, o čem Vánoce vlastně jsou. Že nezáleží na darech, na pompéznosti, nýbrž na okamžicích. Na těch prchavých chvílích s těmi, kteří nás obklopují a jsou vlastně tím největším bohatstvím našeho života...

59 20.12.2021

Dobře se to četlo. Nářečí mi nevadilo - moje mamka pochází z Moravy, takže kópelka a vóbec jak tam mluvijou - to bylo jako bych se vrátila do dětství, kdy jsem u babičky na dědině trávila prázdniny...

Příběhy uměly vtáhnout do sebe - nicméně to byly příběhy bez začátku a vlastně i bez konce. Pořád jsem čekala, kdy to do sebe nějak zapadne, ale ono nezapadlo. Prostě to skončilo. Tak jako končí jeden den a co bude zítra - to večer ještě nemůžeme vědět...

Nicméně charaktery jsou vykresleny výborně. Tak to na dědině chodí. Na žádné velké city si tam nehrají - ani nemůžou. Život je tvrdý a lidé prostě musí žít a přežít...

V podstatě však kniha o ničem... Ucelený příběh tam nenajdete. Jen střípky příběhů, které vídáte dnes a denně kolem sebe a nikdy se nedozvíte, jak skončí...

32 13.12.2021

Řekněme, že existují lidé, kteří se velmi liší od běžné populace. Říká se jim lidé bez duše. Nemají svědomí. Nemají emoce. Nic neprožívají...

Námět dobrý. Ze života. Ale tak nějak od začátku hodně průhledný. Ničím mě to nepřekvapilo, jen mi to připomnělo člověka, kterého jsem znala - a přece jsem netušila, s kým mám tu čest celé dlouhé roky. Takže ano, je to možné. Děje se to. A vy nevěříte. Nechcete věřit. Bolí vás to. Trpíte.

Tihle lidé ale dokážou vytvořit dokonalou iluzi. Umějí vyvolat pocit, že vám velmi rozumí. Vypadá to, že jsou empatičtí - ale není to empatie. Je to jenom hra. Je to součást jejich plánu. Říká se jim psychopaté...

Rušily mě vstupy psychologa, jako by najednou někdo vytrhl z příběhu několik stránek a nahradil je jinými.

Druhý příběh formou emailů - to byl boj. Boj, abych dočetla. Chvílema jsem se přistihla, že ani nevnímám, že mě to nudí. Nicméně námět byl výborný. Jen to zpracování mi nesedlo. A pointa ničím nepřekvapila. Tohle tu bylo už mockrát, všichni to víme, a víme taky, jak to dopadá... Autorka mohla zvolit překvapivější závěr, nicméně to neudělala.

Třetí povídka se mi líbila nejvíc, i když způsob, jakým byla napsána, ve mě evokoval sprint. Rychle to odvyprávět, ať už to mám za sebou. Žádné emoce, žádné city. Jen holá fakta.

Z téhle povídky emoce kupodivu tryskaly. Škoda toho zrychleného tempa, toho jakoby deníkového záznamu, úsečných, téměř staccatových vět. Tahle povídka se mi přes to všechno líbila ze všech nejvíc. Snad i proto, že konec jsem neodhadla. Čekala jsem všechno, jen ne to, jak to nakonec dopadlo...

Po Vránách a Chirurgovi zklamání. U téhle knihy mi zkrátka nesedlo zpracování -způsob, jakým byly povídky podány.

21 05.12.2021

Hravý, čtivý a úsměvný příběh, který by byl o moc lepší, kdyby nebyl roztříštěný do kratičkých setkání během jediného roku - a mezi těmi setkáními nezůstalo jedno velké prázdno...

Celkově se mi příběh líbil, střety dvou hlavních postav mě bavily, ačkoli Sophie byla občas zbytečně moc ostrá, nicméně jsem ji tak nějak dokázala pochopit - ve světle toho, jaký život žila a co chtěla získat. Chápala jsem vlastně i Andrewa. Většinu nedorozumění mezi lidmi způsobuje to, že spolu nemluví. Že nemluví o tom, co cítí, co je trápí, co myslí tím, když říkají: Nezáleží mi na tobě, ačkoli ve skutečnosti vlastně křičí: Neopouštěj mě...

Takže ano, bylo to dobré, ale mohlo to být ještě lepší.

17 05.12.2021

To, že nevidíš svoji budoucnost, neznamená, že neexistuje. Nemusíš vidět všechno jasně nebo vědět přesně, kam míříš, abys mohl jít dopředu. Prostě jdeš dál. A když tě budoucnost obklopí, tak víš, kde jsi, kam tě tvoje kroky dovedly...

Krásné. Příběh, který máte přečtený za pár hodin, ale ještě dlouho vám po něm zůstane hřejivý pocit v srdci a úsměv na rtech. Milé, vtipné, čtivé, co víc si přát? Snad jen aby takových příběhů bylo víc...

Ačkoli už dávno nejsem cílová skupina, tohle bylo fajn a Hadley jsem fandila. Smála jsem se, brečela, byla jsem nedočkavá (a zvědavá) a taky překvapená. Vlastně jsem měla pocit, že tam jsem s ní. A že s ní všechno prožívám. A ten pocit se mi vážně moc líbil.

21 24.11.2021

Oči máš otevřené dokořán, ale nevidíš nic...

Vlastně jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Zpočátku mi to hodně připomínalo knihu Pán much, kterou jsem četla před strašnou spoustou let... Pocity z obou knih jsem ale měla stejné.

Pán much - na počátku je parta malých kluků, spořádaných, slušně vychovaných, vyděšených a ponechaných svému osudu. Na konci - co z nich zůstalo na konci?

Prokletý rok - na počátku je 33 dívek, které věří tomu, co do nich odmalička hustí zvrácená společnost. Jsou taky vyděšené a ponechané svému osudu. A na konci? Co z nich zůstalo na konci?

Za mě je tenhle příběh až mrazivě zvrhlý, krutý, plný surovosti, neklidu, hnusu, bídy, plný beznaděje i slaboulinké naděje, plný víry, že to takhle skončit nemůže - a plný smutku pro všechny ty dívky, zapomenuté v čase, obětované světu, který nemá s nikým slitování... Jako by se svět vydal zpátky proti proudu času do hluboké minulosti. Jako by jsme stáli zase na počátku a snažili se vybojovat si alespoň kousek zapomenuté podstaty člověka: lidskost, soucit, touhu po lásce, něze, prostém lidském pochopení, sounáležitost, pokoru...

Tierney bojuje za všechny. Ale postav, které stojí za zmínku, je v tomhle příběhu víc. Její otec, její matka. Její sestry. Michael. Gertruda. Teta Linny. Paní Fallowová. Ryker. V téhle knize nejde ani tak o magii, fantasy svět nebo drsnou vyvražďovačku. Jde o touhu člověka změnit svět, učinit ho lepším, splnit si své sny - i sny těch druhých. Spousta věcí mě šokovala, spousta zaskočila, něco jsem čekala a něco zase vůbec. Autorka nám vlastně všechno předkládá, jenže ty kousky návnady snadno přehlédnete - jako já.

Oči máš otevřené dokořán, ale nevidíš nic...

A pak je tady konec. Konec, který nám neodpoví na naše otázky, který nám nedává nic, čeho bychom se mohli chytit, a zároveň nám vlastně dává všechno, co potřebujeme - naději...

Oči mám otevřené dokořán - a teď už vidím všechno.

32 20.11.2021

Za mě jedna z těch slabších. Děj nula nula nic, spousta vaření, všichni úžasní, láska na první pohled, a na ten druhý - no, to si raději přečtěte sami ;)

Tohle je zkrátka mimo dosah reality :)

Podruhé (kvůli hodnocení na databázi) a naposledy.

15 15.11.2021

Svobodná, pětatřicetiletá Cora nemůže po krachu své firmy, kde pracovala, najít novou práci???

To jako vážně? To jsem teda asi četla úplně jinou knihu se stejnou obálkou od stejné autorky... A nevím, jestli je to spíš k smíchu nebo k pláči :)

Ten, kdo psal tuhle anotaci asi na něčem frčel... Protože ta je zcela mimo mísu - snad až na tu seznamovací agenturu (ale internetovou?).

Každopádně příběh Cory asi čtenářky knih Aleny Jakoubkové ničím nepřekvapí. Přesto se její obehrané šabloně maličko vymyká a možná právě proto se mi docela líbil. Když nad tím příliš nepřemýšlíte, baví vás to. Nesmíte v tom ale hledat logiku.

Všechny příběhy této autorky (nebo alespoň většina z nich) mají takový zvláštní zrychlený děj. A tím bohužel přicházejí o tu věrohodnost. Postavy nemají šanci rozehrát uvěřitelný příběh, když se na deseti stránkách musí stihnout poznat, zamilovat se, sestěhovat, vzít, počít a nevím co ještě...

Přesto je to čtivé. A tady mě bavilo prostředí seznamovací agentury. Bylo to zajímavé a jiné. Ale jinak to má do reality daleko...

15 11.11.2021