laura komentáře u knih

Přemrštěné, nereálné, těžko uvěřitelné. Po patnácti letech fungujícího vztahu - tohle? Chápu, že jí ublížil - a že se pak nezachoval dobře. Ale ona se chovala stejně. Vlastně si pak neměli co vyčítat.

Jako četlo se to dobře... Ale to je asi tak všechno :(

16 08.11.2021

Nic moc. Příběh divně začíná - a divně i končí. Skoky v ději mi neseděly a připadalo mi, že při odevzdání rukopisu autorce pár listů někde vyklouzlo. Každopádně tohle nemělo vůbec žádnou šťávu a vlastně ani pořádný děj.

Za mě příběh, který mě ničím extra neoslovil...

14 08.11.2021

Trošku kýčovitá pohádka pro dospělé, které asi neuvěříte, ale co už. Proto to nečteme. Čtivé, ale obehrané téma, které už autorka použila mockrát.

Jsem asi blbá, když to pořád čtu :)

PS : Igora bych nejraději zadupala do země - a i když to bylo nepochopitelné, trošku jsem Alicii chápala. Někdy vás pavouk lapí do sítě a čím víc se snažíte utéct, tím víc se do ní zaplétáte - až je šance na únik téměř mizivá...

13 08.11.2021

Možná je to takhle jednoduché. Když někoho miluješ, odpouštíš mu...

Ano, možná je to takhle jednoduché. A možná, že ne.

Vtipné, milé, oddechové čtení, kde to jiskří humorem, sarkasmem, ironií a neskutečně trefnými slovními přestřelkami, což mě asi na příběhu bavilo úplně nejvíc. Ally a její prostořekost mi sedla a Dominic... byl prostě Dominic :) Věčně nabručený velký méďa, který byl občas na zabití a dost často k politování. Ach, ti chlapi :)

Ano, možná je to takhle jednoduché ;)

Když někoho miluješ, odpouštíš mu...

27 05.11.2021

Nezáleží na tom, jak moc někoho milujete.
Stejně ho nakonec musíte nechat odejít...

Strašidelné, mrazivé, smutné. Nejistota, naděje, pochybnosti. A bolest. Co je horší - vědět, že milovaný člověk zemřel (a moci ho oplakat) nebo nevědět, doufat, nevzdávat se a trpět celý zbytek života marnými nadějemi?

Nevím. Nechci to vědět.

Příběh, který mě silně zasáhl. Příběh mnoha odstínů lásky, přátelství a pokory. A zároveň i příběh plný falše, přetvářky, úplatnosti a zvrácenosti. Co dokáže člověk udělat člověku...

Kde se v nás bere ta touha ubližovat, vraždit, mučit? Na začátku jsme přece všichni byli děti. Nevinné, naivní, bezmocné děti... A někde uvnitř nás ty děti stále jsou - neumřely. Jen mlčí.

Já tohle zkrátka nechápu. Jak s tím lidé dokážou žít? Dívat se každý den do zrcadla, vidět svou vlastní tvář - a vědět, čeho je schopná...

Na konci jsem bulela jako dítě. Dítě, které ve mě zatím neumřelo...

23 25.10.2021

Příběh o tom, jak snadné je člověka zlomit. Příběh o pochybnostech, bolesti, ztrátě, o krutosti, náhodách i neúprosnosti osudu. Příběh jedné velké lásky a smutku.

Svým způsobem zvrhlé, drsné a drásavé. Chvilkama si autor pohrává nejen s hlavním hrdinou, ale i se čtenářem. Kdo mluví pravdu? Kdo lže?

Spletité klubko polopravd a lží, zoufalá beznaděj i téměř neznatelná naděje, protože: Co když...?

A bolest, laviny bolesti, zalévající vás od hlavy až k patě. Tohle bylo jiné. Přesto napínavé, čtivé a návykové. A tentokrát David nehledal nikoho cizího. Hledal sám sebe...

Za mě hodně bolavé a emočně náročné. Přesto skvělé!

23 13.10.2021

Temné, zvrácené, strašidelné. Plné napětí, zmatků, záhadných zmizení, bolesti a touhy vědět. Když ztratíte vzpomínky, jako byste ztratili všechno - i svůj život. Už vlastně nežijete, jen přežíváte.

Kdo je muž, kterého vyplavilo moře? Proč se k němu nikdo nehlásí?

Muž bez minulosti nemá nic. Nemá jméno, domov ani rodinu. Jako by nikdy neexistoval.

Chybíš mi... Odpusť... Mrzí mě to...

Zajímavý, neotřelý námět. Příběh nabitý emocemi, překvapivými zvraty i bolavou tíhou viny. Příběh, který nás zavede nejen hluboko do minulosti, ale také do světa obestřeného mystickými bájemi, strachem, do městečka na úpatí hor, kde se zastavil čas...

Bolestný příběh muže, který se snaží zjistit, kým byl, ale zjišťuje, že někdy je lepší zapomenout - a nikdy se nedozvědět, co se skrývá za zavřenými dveřmi minulosti...

25 11.10.2021

Nevíš, kdo jsi...

Tak pravdivé, tak burcující... Klubko polopravd, lží, intrik - to vše vás vede do hlubin času, kde, pohřbené mnoha lety, spoustou bolesti, viny, křivdy, zášti i nespoutané vášně dříme tajemství. Jak moc známe sami sebe? Jak moc známe své nejbližší?

Za mě skvělé jako vždy. Čtivé, poutavé, napínavé, jako byste zvolna loupali cibuli. A pod každou vrstvou slupky jste nacházeli něco nového. Něco, co vás zaskočí, omráčí, udiví, překvapí - a zasáhne.

Čas toho spoustu bere - ale nezapomíná. A jednou to vše vychrlí jako sopka lávu - a pak už není úniku.

To, že zapomeneme neznamená, že jsme odpustili. A to, že odpustíme neznamená, že jsme zapomněli...

Bolavý příběh krutosti, zloby, vášně, nenávisti i lásky...

23 30.09.2021

Tak teda! Tenhle autor mě dostává... Nečte se snadno, to připouštím. Člověk se v tom tak nějak plácá a říká si, proč se na to nevykašle. Střípky zdánlivě spolu nesouvisejících skutečností, spousta náznaků, ale vlastně nic není řečeno přímo, spousta skrytých tajemství, které se před vámi vinou jak pavučinkové bludiště, do kterého se víc a víc zamotáváte...

Zpočátku jsem se v informacích o malířích zcela ztrácela, ale nakonec to začalo dávat smysl. A jakmile pochopíte, oč jde, jakmile vás příběh vtáhne do sebe a vy se stanete jeho součástí, už vás nepustí. Posledních sto stran jsem doslova zhltla...

Ale teda ten konec? Tak ten mě dostal. Čelist mi spadla bezmála až na zem. Existuje jen pár knih, které mě až takhle zaskočí - a tohle je jedna z nich. Tohle snad nemohl předpokládat nikdo. Takže za mě naprosto skvělý nápad, úžasná myšlenka a výborné zpracování. Jen si člověk musí zvyknout na autorův styl psaní - a pak už to jede jako po másle.

Krásné, smutné, bolavé - a plné hořké pravdy, zklamání, nenaplněné lásky i naděje. A ta přece neumírá ;)

Umím se ještě usmívat? Bylo to tak dávno...
Snažím se.
Projdu zrcadlem.

Můj Bože. Můj Bože...

Jenže Bůh nás nezachrání. To musíme udělat my sami...

31 27.09.2021

Kniha se nečte lehce. Musela jsem si zvyknout na autorův styl vyprávění, ale když to do sebe konečně začne zapadat, je to mazec. Zajímavý, neotřelý příběh o hledání sebe sama, o odkrývání minulosti, o chybách, omylech, bolesti i o naději. Příběh, který přináší spoustu otázek a jen málo odpovědí.

Které dítě přežilo havárii letadla - Lyle Rose nebo Emílie? Komu miminko, zázračně nalezené na úpatí hory, vlastně patří?

Příběh o tom, co všechno můžeme ztratit, i o tom, co můžeme získat. Všechny odpovědi máme v sobě - jen je musíme umět hledat. Někdy to trvá jen chvíli a někdy celá léta, než najdeme uspokojivé odpovědi na otázku: Proč? A někdy je nenajdeme nikdy. Některé otázky mají prostě zůstat nezodpovězeny...

25 17.09.2021

Takový trošku zvláštní příběh o jednom špatném rozhodnutí, o výčitkách svědomí, vině, strachu i hrůze. O naději, bolesti, osamění. O touze najít z toho bludiště cestu ven. O vůli přežít, jít dál a neohlížet se.

Mohl to být zajímavý příběh, ale po adrenalinovém začátku už to byla spíš jen nuda. Škoda. Na konci jsem si oddechla, že to mám konečně za sebou.

14 17.09.2021

Při čtení téhle knihy jsem cítila hořkou pachuť bezbřehé hrůzy. Odpor, hnus.

Příběh byl krutý, nelítostný, mrazivý a zvrácený. Nic tak šokujícího a odporného jsem nejspíš do té doby nečetla. Škoda tiskových chyb, snižuje to kvalitu knihy - a že tady jich bylo!

Závěr trošku neucelený, spoustu věcí nebylo vysvětelno. Že by autorka plánovala pokračování? Takhle jsem měla pocit, že příběh prostě někdo v polovině utnul...

13 17.09.2021

Opět čtivé, akční, překvapivé a napínavé. Drsné a zvrhlé. Plné šokujících zvratů i nečekaných odhalení. Bavilo mě to.

13 17.09.2021

Kruté, drsné a bolavě realistické. Příběh, při jehož čtení se budete ohlížet přes rameno a hledat stíny, které splývají s tmou a přesto vás z nich mrazí. Chloe se po brutálním útoku rozhodne začít znova a zapomenout na to, co se stalo. V jiném státě se z ní stává jiná žena - žena bez minulosti. Jenže na minulost se nedá zapomenout....

Mrazivý příběh plný napětí, hrůzy a krve, ale i touhy a vášně. Napínavé, čtivé, nabité překvapivými zvraty a všudypřítomným strachem - protože nikdy nevíte, za kterým rohem číhá zlo...

15 17.09.2021

Srdcová kniha mého dětství... K Dince jsem se nepřestala vracet ani jako dospělá, ano, jistá propaganda tu je, ale to ten, koho pohltí příběh Dinky, nevnímá... A ten příběh je neopakovatelný, nádherný, hluboký a patří ke vzpomínkám na dobu, kdy i mě bylo patnáct let...

Dinka je svéhlavá, upřímná, divoká jako luční kvítí, rozpustilá i něžná. A i když vy jste vyrostli, zestárli a ztratili bezprostřednost dětství, ona zůstala stejná.

14 16.09.2021

Před mnoha lety jsem se poprvé setkala s Dinkou v knize Sbohem, dětství... Bylo mi patnáct, stejně jako jí, a i já jsem se zamilovala - do Loňky, Dinčiných dobrodružství, do světa tolik vzdáleného a přesto důvěrně známého...

A vždycky mě zajímalo, co bylo předtím. Jak se ti dva seznámili, co všechno spolu prožili na útesu nad Volhou...

Krásný příběh plný naděje, lásky, obyčejného lidského štěstí, plný odvahy a dobrodružství, plný těch neopakovatelných chvil, které můžeme zažít jen pokud věříme na zázraky... A přitom hluboce lidský, místy bolavý a krutý, takový, jaký je sám život...

15 16.09.2021

A tak jako jo - nakonec to nebylo až tak zlé ;)

Příběh jedné nenaplněné lásky a mnoha životních zklamání. Trošku naivní, ne tak snadno uvěřitelné, nicméně jako většina knih této autorky, čtivé. Příběh u kterého nemusíte až tak přemýšlet.

Místy úsměvné vyprávění o životních peripetiích mladičké Eriky. Její příběh je spíchnutý horkou jehlou, ale když to velkoryse přehlédnete, začne vás nakonec bavit. Nic, k čemu bych se v budoucnu chtěla vracet, ale jako odpočinková četba na léto, kdy člověk toho času na čtení pro jiné aktivity příliš nemá, to stačí...

U těchto knih vám totiž nevadí, když ji na týden či dva odložíte...

Zachránil to konec - i když... V životě by se vám to asi stát nemohlo ;)

13 13.08.2021

Oddechový, čtivý a místy vtipný příběh, kterak Carmen ke svému štěstí přišla :)

Sice nereálné, ale tak nějak té bláznivé ženské fandíte. Protože kdo by nechtěl svého Vikinga ;)

Příběh těžko uvěřitelný, nicméně vcelku milý. Pro toho, kdo se dokáže na tu chvíli odpoutat od reality a zapomenout, že svět píše daleko jiné scénáře...

12 05.08.2021

Čtivé, zajímavý námět, ale tak nějak to v půlce vyšumělo. Téma tu už bylo mockrát a tenhle příběh nenabízí nic, co by ho ozvláštnilo. Přesto se to dobře čte a nic víc většinou od nenáročné oddechovky neočekáváte.

Nebo jo? ;)

11 02.08.2021

Tak teda!

Poprvé jsem při čtení knihy této autorky měla knedlík v krku. Krásné! To, čemu v jiných jejích knihách tak moc nevěříte, je tu snadno uvěřitelné, živé. Bolavé. Osud je někdy krutý. Ale vždy bývá i laskavý. Nabídne vám možnosti a je na vás, jestli je využijete...

Ariana prožívá manželství bez lásky a čím dál víc se jí zajídá být poslušnou ženuškou. A pak přichází nečekaně možnost změnit svůj život. Ariana váhá jen okamžik. Vlastně nemá co ztratit...

Nebo ano?

Uvěřitelný, silný a hodně bolavý příběh lásky, která k člověku přichází vždy ve chvílích, kdy to nečekáte. Hodně vám toho dá, ale zároveň vám i něco vezme.

Někdy zkrátka i láska bolí...

16 02.08.2021