Lauralex komentáře u knih

Nedokázala jsem si úplně dobře představit zpracování tohoto tématu. Představovala jsem si nějaký jednoduchý, prokouknutelný příběh, ale stránku za stránkou to začalo být napínavější a napínavější a já prostě chtěla vědět, co se stalo. Čekala jsem nějakou obyčejnou young adult, na jaké jsem zvyklá, ale spletla jsem se. Začetla jsem se do toho tak, že jsem nechtěla přestat, dokud nezjistím, o co jde. Bylo to... dobré. Hodně dobré.

Já neříkám, že je to nějaký unikátní a brilantně zpracovaný příběh, ale bylo to strhující a originální, to musíme uznat. Vtáhlo mě to do děje a kolikrát jsem měla nutkání, podívat se na konec, jak mě ta nevědomost hnala dál. Celou dobu jsem si v hlavě skládala kousky skládačky, vytvářela teorie, přemýšlela, jak to skončí, a za to má u mě kniha plus. Ačkoliv jsem to trochu předvídala, lhala bych, kdybych řekla, že jsem to čekala.

Jo, líbilo se mi to. Překvapilo mě to a vůbec jsem tohle od té knihy nečekala. Rozhodně je to dobrá knížka s kvalitně vymyšleným dějem.

Zažila jsem jakési dejavu. Nevím proč, z čeho, kvůli čemu, ale ten pocit si pamatuju.
Třeba to ani není tak o tom, co udělala ona, ale co jsme kdy udělali my. Jestli mi rozumíte.

1 29.08.2016

Občas je potřeba něco jednoduchého, oddychového, sladkého a "hloupého", u čeho se nemusí nijak zvlášť přemýšlet. A to tato kniha splňuje. Sáhla jsem po ní, protože jsem v životě potřebovala právě něco, u čeho bych mohla vypnout a představovat si, že se to třeba děje mně. Není to složitý příběh, je to předvídatelné (až na ten drastičtější konec) a já jsem si to vcelku užila. Žádné vysoké nároky, prostě jen vypadnout vstříc prvním láskám, létu, novým zážitkům a kradeným autům.

3 06.08.2016

Aňa, to je žena! Věděla jsem, že je úžasná, ale zjistila jsem, že je boží.
Vždycky jsem ji měla ráda, ale číst její knihu jsem neměla v plánu, už proto, že nikdy nejdu s davem a nevrhám se po knihách, které jsou na vrcholu a všichni je čtou. Pak mi to ale nedalo a zvědavost zvítězila. A jsem za to neskutečně ráda, protože bych přišla o hodně. Ona psát opravdu umí.

Nevěděla jsem, co od toho čekat, ale tohle jsem nečekala vůbec. Je to milé, vtipné, inteligentní, přímé, normální - prostě, jak já jsem řekla, "Aňovské". Neměla jsem žádné předsudky ani obavy, ale i kdybych měla, zmizely by okamžitě. Už od první stránky jsem věděla, že čtu něco unikátního. Hltala jsem to očima od začátku do konce. Jako bych četla přesně ta slova, která chci říct. Já nevím, jako bych cítila vnitřní klid. Je mi sice 21 let, možná je to troufalé, ale poznala a cítila jsem v tom tolik věcí, až jsem se sama divila. Dalo mi to neskutečně moc a rozhodně mě to v něčem ovlivnilo. A jestli to takto působí na mě, říkám si, co to asi musí dávat starším ženám. Dovolím si říct, že vám dá pokaždé něco nového, podle toho, v jakém věku, rozpoložení a životní fázi ji budete číst.

A třešničkou je naprosto kouzelné zpracování knihy a nádherné ilustrace. Tahle knížka si mě prostě získala po všech stránkách. Celý život si přeju napsat knihu. A Aňa je moje velká inspirace.
Doporučila bych to právě těm, kteří říkají, že je to blbost a nemá to hodnotu. Šeredně se pletete. V této oranžovotyrkysové knize je toho víc, než by kdo čekal.

Děkuju ti, Aňo, za vše.
Fakt.

P.S. Doufám, že Aňa napíše tu další knihu.
P.P.S. A že to bude co nejdřív.
P.P.P.S A já budu první, kdo si ji koupí.

5 03.08.2016

Budu to brát jako volné pokračování, ne jako další díl Selekce, protože pak bych byla asi mírně zklamaná. Jo, bylo to dobré, ale Selekce to není, to vidíme všichni. Líbilo se mi to, i mě to bavilo, ne že ne, ale už to bylo takové slabší, pro mě mírný pokles. No a Eadlyn... pane bože, žádná hrdinka mě snad víc neštvala (a to jsem slušná). Možná to právě tím mělo být zajímavé, ale nemohla jsem ji vystát. Namyšlená, nepříjemná, nesympatická, arogantní, nesnesitelná, otravná holka. Říkala jsem si, že to snad ani nemůže být dcera Americy, kterou jsem v Selekci měla opravdu ráda a fandila jsem jí. Ale v jedné věci jsem se s ní ztotožnila, to je pravda, nicméně ani to mé mínění o ní nijak nevylepšilo. A mně jakmile nesedí ústřední postava, je zle. Co bych ale zase vyzdvihnla, že není okamžitě jasné, jak to skončí. A tím dopisem od Ahrena budiž řečeno vše. To by možná i stačilo než celá kniha.

Už to nebylo takové haló, jako Selekce, ale těším se na další pokračování.

#teamkile

4 15.07.2016

Pan Lustig je neskutečná osobnost, vždycky jsem ho obdivovala a vážila si ho. Bezpochyby ví, o čem píše, a za to mu patří mé uznání, ale možná právě proto, že já to až tak úplně nevěděla, nečetlo se mi to úplně lehce.

Nicméně tento šokující příběh ve mně mnohé zanechal a já jsem vděčná, že jsem se k němu mohla dostat. Není to lehké čtení, ale co je to oproti realitě. Tady se nedá polemizovat nad záživností nebo poutavostí, však tak to není ani ve skutečnosti. Vadila mi občasná naivita Kateřiny, ale na druhou stranu, v tom to právě je. Kdybych mohla, za styl, kterým je to napsané, dám tři hvězdičky, nicméně za celkový příběh, téma a okolnosti, už kvůli panu Lustigovi, dám plný počet.

Člověk by v tom v podstatě neměl ani tak hledat příběh, jako poslání a určitou promluvu, kterou se musí snažit pochopit.

2 25.03.2016

Nenapadlo mě, že bych se při čtení povinné četby mohla zamilovat, a stalo se. Poklad, který si budu v knihovně i v srdci hýčkat.

Kniha tak prostá, přesto hodnotná nejen obsahově, ale i textem. Je to tak čisté a půvabné, ale na druhou stranu je to tak silné a obohacující. Jedna z nejhezčích, nejmilejších, nejčistších a zároveň nejsilnějších knih. Něco, co jsem vůbec nečekala. Tak nádherný a citlivý příběh, až se mi svírá srdce. Zamilovala jsem se hned na prvních stránkách a byla jsem přesvědčena, že to tak bude až do konce. A paní Legátová nezklamala. Četlo se to úplně samo, nemohla jsem přestat, až jsem si ji i šetřila, aby mi vydržela déle. Pro mě jedno z největších literárních zalíbení a překvapení. A často si na ni vzpomenu a mám z toho hřejivý pocit, který se rozleje po celém těle, doslova. Takové to, jako když se člověk vrací po dlouhé době domu. Srdeční záležitost.

Jsem strašně ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst a vyjádřit jí aspoň touto cestou můj obdiv a úctu. Mrzí mne, že jsem se k ní nedostala dříve, ale určitě se k ní v průběhu života budu vracet. Vždy ji budu všude a všem doporučovat. Děkuju, paní Legátová.

6 20.03.2016

Odstrašující a odporné, sálající děsem, smrtí, odvahou a životem, přesto podáno s ohromnou sílou, zaujetím a snad i laskavostí. A proto mám Remarqua ráda. Klasika, která je opravdu hodnotná a na místě. Občas mi z toho bylo zle, tenkrát jsem kvůli ní půl dne nedokázala nic sníst, ale když to zvládnete, pochopíte. Ty pocity a emoce ve mně zůstanou navždy.

Jsem zvyklá psát dlouhé komentáře, protože toho mám na mysli hodně, ale tady jako v málo případech mi došla slova, kde je předčily pocity, jež nedokážu vysvětlit a vyjádřit. Víc netřeba, hlavně přečíst, dneska, zítra, za měsíc, za rok, kdykoliv!

14 13.03.2016

Zbožňuju toto dílo, fakt že jo. Geniální a nesmrtelné.
Znám to nazpaměť z divadla, takže jsem si to někdy v hlavě předčítala napřed a stejně mě to bavilo jako poprvé. Svižné a chytré. Je tu ta výhoda, že se na to opravdu stačí jen podívat, ale i čtení rozhodně stojí za to, takže i když jsem to znala, ráda a s nadšením jsem si to přečetla. Ty hlášky vždycky pobaví a jsou nesmrtelné. Nepamatuju se, kdy jsem se naposledy takto od srdce opravdu zasmála.
Miluju, děkuju.

1 28.01.2016

Ovace vestoje! ♥ Zaslouží si je nejen Auggie, ale celá kniha. Hřeje na srdci a laská. Neskutečně srdečný, líbezný a snad nejupřímnější příběh, který bude dojímat dnes a denně. Zcela mi učaroval. Ještě teď, po dočtení, se stále usmívám a je mi tak hezky.

Tohle totiž není obyčejná dětská kniha. Je to kniha s posláním pro všechny, kteří si neumí vybrat, jestli být dobrý, nebo laskavý. Napsána tak hezky, mile a vyspěle, že si najde své příznivce mezi malými i staršími. Chvílemi jsem se usmívala, chvílemi plakala.
Auggieho jsem si zamilovala hned a je to jedna z mých nejoblíbenějších knižních postav. Je to ten nejstatečnější, nejmilejší, nejcitlivější a paradoxně nejbohatší kluk, malý velký hrdina, kterého jsem poznala. Ta zrůda tady totiž není Auggie, ale právě oni všichni okolo. Donutil mě zamyslet se nad věcmi, které nejsou tak jednoznačné, přesto je bereme jako samozřejmost. Dostalo mě, s jakou čistotou a s jakým nadhledem dítěte se díval na svět. Jeho odlišnost mu dala právě to největší bohatství - přirozenost a schopnost najít kouzlo v obyčejných věcech. A to jsem se od něj učila. Ukázalo mi to svět zase o něco jednodušeji a krásněji a hlavně to, co je doopravdy důležité.
Děkuju, Auggie, že jsi vstoupil do mého života.

Všichni jsme vítězi!

3 01.01.2016

Můj bože. Srdeční záležitost. A velké překvapení! Několikrát jsem o ní slyšela, ve škole jsme ji probírali každoročně, znala jsem ten příběh, dokázala jsem ho převyprávět, nicméně až po přečtení, které předčilo všechno, co jsem o té knize věděla, jsem ten příběh dokázala ocenit. Nevěděla jsem, co čekat, ale předčilo to naprosto vše a vůbec jsem nečekala takový zážitek. Tak jednoduchá a přitom tak významná kniha. Jemná a drsná zároveň, silná a křehká, lidská a cynická. Tak dobře se mi to četlo a těžko jsem se s tímhle příběhem loučila. Nebýt povinné četby, asi bych ji nečetla, řekněme si upřímně, ty předsudky vůči povinné četbě jsou zažité, ale nikdy bych neřekla, že autor velkého jména jako je John Steinbeck se mi bude tak líbit, ale můj život by tak byl o mnoho chudší, aniž bych o tom věděla.

Výjimečný a přenádherný příběh, který mě zasáhl a zapsal se mi až do nejmenších částeček těla. Nápor na moje nitro a citové rozpoložení. Cítila jsem takový soucit, porozumění a snad i... lítost, ačkoliv jsem se tomu vehementně bránila. Moje nitro se tomu ale neumí bránit a spadlo do toho až na dno. Jestli mi nějaká kniha zlomila srdce, zároveň mi ho naplnila vřelostí a citem, přitom jsem jí podlehla, zamilovala se a bylo mi u ní tak krásně, je to určitě tahle. Dala mi mnoho na duchu i na srdci. Chtěla bych u ní ještě jednou zažít ten pocit prvního čtení a zas a znova se zamilovat.

Jedna z nejlepších klasik a jedna z mých nejoblíbenějších knih. Neváhejte, čtěte, stojí to za to. Nezapomíná se na ni. Miluju.

"Já a ty."
"Ty... a já."
Achjo.

10 28.12.2015

Pro mě kniha pouze maturitní, jak jen maturitní může být, sama bych si ji asi - no určitě nepřečetla. Literatura klasická, ale na mě asi až moc klasická. Líbil se mi příběh a bavily mě dialogy postav, ale styl psaní mi moc nesedl. Jakožto "nejslavnější milostná novela" mě celkem zklamala. A to jsem romantička, takže nevím, kde se stala chyba.

Aktualizace: Z této knihy jsem úspěšně odmaturovala, takže už si ji po celý život svým způsobem ponesu v paměti.

2 27.12.2015

Hledáte tu pravou vánoční atmosféru a význam Vánoc? Vše je ukryto v této knize. ♥

7 25.12.2015

Selekci jsem začínala číst s tím, že to bude obyčejná pohádka o princeznách pro náctileté a nebude to nic oslnivého. Elitu jsem hltala řádek po řádku, hodinu za hodinou a nemohla jsem se odtrhnout. A u První jsem se přesvědčila, že je to nejlepší série, co jsem kdy četla.

Ale první dva díly byly stejně o něco lepší než poslední. Věděla jsem už od začátku, jak to skončí, a taky že ano, jen některé detaily a situace mi přišly možná už trochu moc. Nicméně jsem prostě nadšená a doufám, že u nás vyjdou i další pokračování.

#teammaxon

1 20.12.2015

Tohle bolí. Asi jako když do srdce mi vrazí nůž.
Válečné a tím spíš biografické knihy o holocaustu mám ráda a zajímají mě, a právě Deník byla tou osudnou, která mě k tomu přivedla. A tady víc než příběh je důležitý hlavně autor. Patří rozhodně mezi ty nejlepší a za mě by si ji měl každý přečíst, protože má svoji sílu, vekou sílu. Přes své tragické a děsivé poselství je to milé a úchvatné čtení.

Spočívá to v jedné otázce, kterou Anna pokládá: „Ale, a to je velká otázka, budu schopna napsat jednou něco velkého, stane se ze mě někdy novinářka nebo spisovatelka?" Ano, stala se z tebe spisovatelka, Anne. Alespoň pro mě jí jsi.
Mnoho lidí tu kritizuje její psaní, ale jak sama řekla: kdo tady má vůbec tušení, co všechno se odehrává v duši puberťačky? Nikdo jsme nebyli jiní. A už vůbec jsme neprožili to, co ona. Já neříkám, že je to napsané nějak mimořádně, ale na její věk a situaci je to mimořádné. Anna je - byla určitě úžasná dívka a je jednou z mých oblíbených hrdinek. Knižních i životních. Docela jsem se v ní v některých pasážích viděla. Překvapilo mě, jak jsme si podobné. Myslím, že v jejím věku bychom si rozuměly.

Je deprimující, číst o všech událostech v průběhu dvou let, když jsem od začátku věděla, jak to dopadne. Ostatně jinak to ani skončit nemohlo. Ale stejně jsem se nemohla odpoutat. Tolik ukryté bolesti, utrpení, ponížení a zároveň naděje a dobroty v každém jednom slově, až se mi z toho derou slzy do očí, kdykoliv si na ni vzpomenu.

Zdálo by se, že k tomuto příběhu už nelze nic dodat, protože ho v podstatě zná i ten, kdo ho nečetl, ovšem až po přečtení člověk přijde na všechny nové poznatky a hrůzné detaily. Mě si ta kniha omotala kolem prstu a vzpomínám na ni s obdivem, úctou a láskou. Tady končí Annin deník, ale ne moje sounáležitost a satisfakce. S láskou a navždy, Anne, nezapomenu.

5 12.08.2015

Skvělá kniha. Já si nemůžu pomoct, já v tom prostě celou dobu viděla Audrey a cítila z toho tu její eleganci a energii a nadchlo mě to. Přečetla jsem to ani ne za dvě hodiny a strašně se mi to líbilo. Určitě jsem ji nečetla naposledy a i když ji lidi hodnotí spíše negativně, já bych ji doporučila všemi deseti.

Asi za to může Holly. Holly, no jo. Holly je... ona je... Dlouho jsem přemýšlela nad tím slovem a už ho mám - Holly je ztracená. Snaží se ignorovat své city a pocity, protože už jim nevěří. Nevěří lidem. Hledá své místo. Touží po ochraně , ale v obavách dalšího zklamání a bolesti má svou ulitu a bojí se si někoho připustit k sobě blíž. Chce být nezávislá. Je volná jako pták. Jenže vlastně neví, kam by měla letět. A teď mám pocit, že jsem vlastně popsala sebe. A proto ji mám ráda, protože jí rozumím a protože jsme až tak stejné.

Zvláštní a jiná kniha, taková osobitá, prozaická, tajemná, chladná, těžko si někoho pustí k tělu, ale právě tím na mě zapůsobila a dostala se mi pod kůži.

6 07.08.2015

Jaké to musí být, když se rozhodnete napsat knihu podle předlohy a máte dané podněty, kterými se musíte řídit, a ještě si vyberete tak uznávané dílo. April se toho zhostila vcelku dobře.

Miluju originální Janu Eyrovou od Brönteové, takže na tuhle knihu jsem byla zvědavá a jinak bych ji ani nečetla. Samozřejmě, že jsem věděla, o čem to je, jak se to bude vyvíjet a jak to skončí, ale zajímala mě ta moderní verze, úplně jsem si to nedokázala představit. Jana je Jana, o tom žádná, ale tahle verze je s velkou dávkou odpoutání od originálu, fantazie a neočekávání taky ke čtení. Není to žádná náročná četba, je to oddychové čtení na léto, možná až trochu, no asi dost hloupoučké, ale já se přiznám, že jsem měla v 19 pro tyhle příběhy trochu slabost. No jo no.

Nicméně zůstanu u své Jany, klasiky.

1 03.08.2015

Ta "moje" kniha, které se už nikdy nezbavím, a ani nechci. Je to zvláštní, protože někdy čtu knížku a mám pocit, že jsem jako nějací lidé z té knížky. Je až k neuvěření, jak se v některých věcech může člověk tak najít. A v této knize jsem našla sebe. Čistě a celistvě sebe.

Je vlastně těžké, zhodnotit a vyjádřit, co pro mne tato kniha znamená a jak jsem se při čtení cítila, protože je to v podstatě jakási katarze a musela bych popsat svoje nejhlubší nitro a to vážně nesvedu. Pomohla mi pochopit mnoho věcí, včetně mě, a opravdu mě v lecčem neskutečně ovlivnila, ne-li až změnila. A víte proč? Protože je to přesně tak, jak to je.

U této knihy je neskutečně důležité, umět číst mezi řádky a vcítit se. A kdo to nedokáže plně vnímat, nenajde to v tom. Člověk se musí ponořit dovnitř, nekoukat jen na zevnějšek. Mohlo by se zdát, že vás emočně vysaje až na dno, a taky že ano, ale takovým tím zvláštně dobrým způsobem. Zanechá to takový ten citový šrám. Uchyluju se k ní, když ztratím hlavu. Odnesla jsem si z ní tu největší pravdu - a to, že je úplně v pořádku, že se cítíme tak, jak se cítíme. Nikdo nám to nemůže mít za zlé, nikdo nás nemůže měnit a není na tom nic špatného. Je to tak reálné, že ani nedokážete být nikým jiným, jen sebou. Já jsem tu knihu vlastně nečetla, já ji prožila. A jediné, co chci a co všichni potřebujeme, je, cítit se nekonečně.

A ten, kdo stojí v koutě, to dokáže!

7 02.08.2015

Nejsem žádná fanatička Harryho, ale mám ho ráda a první díl je vážně skvělý! Miluju, jak tento příběh okouzluje, doslova, a stmeluje lidi a životy už po desetiletí. Fenomén. Už navždy zůstane významnou knihou v našich životech. Protože tu byl "kluk, který žil". Byl. A je.

4 06.07.2015

Můj problém s tlustými knihami je, že se jich ze začátku vždycky trochu bojím a odkládám je, a potom je mám hned přečtené a je mi nakonec líto, že skončily.
Knihu jsem četla díky filmu, který se mi moc líbil, a i když mě spousta lidí varovala, že je to jiné než film, což je, ano, vůbec mi to nevadilo, ani to knihu nijak nezkazilo. Já mám prostě takové knihy ráda, nemůžu si pomoct. Poprvé jsem četla příběh psaný formou emailů a dopisů a bylo to super, četlo se to skvěle, v podstatě samo a vážně se mi to líbilo. Je to veselé, milé, vtipné i smutné, romantické, přemýšlivé a v některých věcech jsem se viděla, že jsem si je musela poznamenat. A po dočtení jsem taky nemusela dělat nic jiného, než se jen dívat a usmívat se. :)

3 06.07.2015

Bála jsem se téhle knížky jako čert kříže a ani nevím proč. Možná proto, že George je pojem. A jako malá jsem viděla film a to velké černé prase mě dlouhou dobu děsilo. A taky proto, že nás učitelé děsí a odrazují, jak je to náročné a těžko pochopitelné čtení, namísto toho, aby nás nechali udělat si vlastní úsudek. Vybrala jsem si ji díky povinné četbě, sama bych se k ní asi jinak nedostala, což by byla velká škoda, zároveň si myslím, že na ni musí přijít správný čas i chvíle a těžko říct, kdy je ten správný. Možná by ji člověk měl číst v průběhu života několikrát, aby ji dostatečně pochopil a ocenil. Řeknou vám toho o ní spoustu, ale dokud si ji nepřečtete, nepochopíte.

Když jsem ji začala číst, byla jsem tázána učitelkou češtiny, jelikož jsem ji četla o hodině pod lavicí, jaké jsou mé první dojmy. Nejdřív jsem hned nevěděla, jak knihu vlastně vnímat, věděla jsem, že se mi líbí, je v ní něco víc, ale pak jsem se naučila číst mezi řádky a našla v ní všechno to skryté. Je to příběh na jedno odpoledne, nicméně záživný, dokonale zpracovaný a brilantně napsaný. Kdyby to bylo delší, vůbec bych se nezlobila, ale myslím, že George obsáhl vše potřebné. Je to pravdivé a inteligentní, nadčasové dílo, které bych doporučila všem bez rozdílu, ovšem těžko říct, jestli a jak ji kdo pochopí.

Poslední věta mluví za vše, tesat do kamene, tím budiž řečeno vše a používám ji dost často, což mě asi i trochu děsí. Rozhodně se k této knize někdy vrátím, vlastně si to ani neuvědomuju, ale provází mě dnes a denně v různých situacích i myšlenkách.

Jednu hvězdičku si nechávám do zásoby, protože si myslím, že teprve až budu starší, dokážu ji plně ocenit a najdu v ní ještě daleko víc než teď, ve 20 letech.

"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější." AMEN.

10 19.06.2015