lavash komentáře u knih
Achjo. foucault je pro mě opravdu zklamání číst, opět. sbírka jeho spisů, zahrnující více než tři desetiletí, je snůškou polovičatejch myšlenek, obskurních odkazů a zmatený prózy.
člověk si nemůže pomoct, ale spíš si klade otázku, zda se Foucault nesnažil ohromit svý kolegy akademiky svou erudicí, než aby svý myšlenky sdělil širšímu publiku. občas mi mi přijde, jako by se záměrně snažil zamlžit význam.
foucault je především analytik. analyzuje a popisuje problém. nenabízí řešení, chce po čtenáři, aby si řekl?: aha, svině. v tomhle je nedotknutelnej, ale jeho případně navrhovaný alternativy jsou vágní a utopický (vězení, psychiatrie atd.)
Foucaultova posedlost mocí a diskurzem navíc vede k tomu, že ignoruje další důležitý faktory, jako je ekonomika a třídní boj.
prostě, Dits et écrits 1954-1988 je frustrující. foucaultovo myšlenky byly možná ve svý době převratný, ale nezestárly. Jeho psaní je příliš esoterický a jeho analýzy příliš úzký na to, aby byly užitečný pro kohokoli mimo úzkej okruh akademiků.
3/5, ale jen proto, že se dnes cítím dobročinnej. taky je možnost, že jsem dumb.
na jedný straně je Brautiganova próza rozmarná a hravá a čtenář s ním jde na surrealistickou cestu světem, kterej je jak důvěrně známej, tak naprosto bizarní. brautigan má opravdu cit pro zachycení svět.
co věřím, že na někoho může působit znepokojivě a místama dokonce rušivě, je mazání hranice mezi realitou a fantazií způsobem, kterej právě může bejt znepokojivej, rušivej, dezorientující. Jeho používání humoru a absurdity může bejt odcizující, brautigan vytváří pocit odtažitosti a ironie, která může bejt na obtíž při nějakým navazování vztahu s tím, co čtu.
jedinečný, nezapomenutelný, bizarní.
achich ouvej, tyhlety superchytrý levičáky mám fakt rád. jsou stejnou měrou fascinující-frustrující.
na jedný straně je Laclauova analýza pojmu emancipace pronikavá -- co znamená být svobodný? kritizuje tradiční marxistický přístupy (k emancipaci), soustředí se spíš, správně, na komplexní souhru sociálno-kulturních sil.
na druhou stranu ale, jak píše kapitánsmrt, je to psaní někdy hutný a obtížně srozumitelný a jeho argumenty, jako již tradičně pro (politický) filosofy, působí příliš abstraktně a odtrženě od problémů reálného světa.
prosím, prosím, a jak je uplatnit v praxi, aby došlo ke skutečný změně ve světě? to popsat ale asi ani nebyl jeho cíl.
Preliminary Materials for a Theory of the Young-Girl
jedna věc mě na podobnejch kolektivech sere: ok, řikej, co je morální, dělej ze sebe morální maják, ale přetav to v politickou akci, ve smyslu programu. jako to, že odmítnu veškerej politickej establish, struktury aat.d ,tak bych ale neměl bejt pak vágní v akci.
v český politice platí: konkrétní politická akce a ucelenej politickej program, má reálnou šanci čelit stávajícím mocenským strukturám. to platí ale i ve francii ne?
ano, samozřejmě, názvosloví nedává smysl. to mi nevadí.
těmhle akcím fandím, ale platí: mysli u toho, co děláš.
pesimistická kniha, co ukazuje selhání a rozpory kapitalistickýho i socialistickýho systému.
MFisher říká, že ta kniha kritizuje představu, že práce je cesta k osvobození. A Platonov ukazuje, jak kapitalistickej i socialistickej systém může zničit lidskej život a kreativitu.
ano, hrůza modernity, a taky ano, vůbec mě nebavilo to číst, protože ta premisa je jasná od začátku.
jasný, jasný.
za prvý: je to argumentačně ohnutý. ve chvíli, kdy člověk kritizuje neoliber/kapitalismu je zřejmě nevyhnutelný, že něco (to dobrý) vypustí.
za druhý: něvěřim konspiraci, že za vším je pár velkejch monster a velkejch společností, který ohnou celou společnost svým směrem.
za třetí (to nejpodnětnější pro vás všechny): šoková doktrína nepochybně existuje. teď: je to základní aspekt kapitalismu jako takovýho, nebo je to součástí neoliberální transformace kapitalismu, tj. vziká/řídí se sama tržní logikou?
kniha, kde se pecháček vysmívá absurditám moderního života, kde skrz sérii humornejch anekdot ostře kritizuje: od technologií a politiky až po zvláštnosti lidský povahy.
plus:
- přístupnost a humor, totiž pecháček má dar udělat i ty nejkomplexnější témata srozumitelnýma a zábavnýma. řekl bych výjimečný dílo
minus:
- pro někoho může bejt pecháček kyselej a cynickej, mně osobně to jemný se otírání o negativno v moderním životě vadilo
fascinující zkoumání psychologickejch základů mužství. jung vychází z široký škály zdrojů (klasickej jung), od mýtů a folklóru až po klinický zkušenosti a osobní introspekci, a nabízí vybroušenou a podnětnou analýzu toho, co znamená bejt mužem.
plus:
- jung se nebojí témat, jako je vztah mezi mužstvím a ženstvím, role agrese a násilí v mužské psychologii.
minus:
- místama abstraktní + jungovo představy o pohlaví jsou zastaralé a příliš binární a nezohledňující komplexnost pohlavní identity a projevů (někdo n+kde psal)
sbírka povídek, kde dfw představuje svojí směs černýho humoru, komplex(ních) postav a postmoderního experimentování.
těžko kritizovat hutnost a náročnost, dlouhý věty a složitý literární narážky--- (proto se taky wallace čte). je to ponurý a dezorientující, + postav, který jsou uvězněný v nefunkčních vztazích/životech nebo nemaj všech pět pohromadě.
téma: odcizení, osamělost, obtížnost mezilidskejch vztahů.
zajímavý a podnětný zkoumáním pojmu "totalitarismus".
žižek se zabejvá ideologickejma a psychologickejma základama totalitarismu, přičemž spamuje čtenáře filozofickejma, literárníma, politickejma zdrojema.
minusy:
- žižek má tendenci spoléhat se ve velký míře na teorii a abstrakci (nic co by nebylo známo), často na úkor konkrétní analýzy a příkladů z reálnýho světa. to pak vede k tomu, že většinu času nechápeš, co říká (do jistý míra ale daný překladem -- nemá totiž hezkou flow neslyším za textem hlas Žižka).
- někde sem čet, že je jeho kritika totalitarismu příliš jednostranná, příliš se zaměřuje na selhání levicovejch+komunistickejch hnutí a opomíjí pravicový autoritářství. tak jest
pokusy o shrnutí: https://bookman.substack.com.
spoustu toho, co mnou proteklo, jsem dostal do souvislostí.
obraz za plnej počet. textovej doprovod místama zvláštní.
první? a jediný? překlad nicka landa, resp. jeho meltdownu, https://www.youtube.com/watch?v=fiaWsgtJrNI
z landa je dneska rasistickej tydýt a konzerva a meltdown je postdystopická jazyková onanie, umění, ne teorie, a tak je k tomu třeba přistupovat.
anotovaný na: https://web.archive.org/web/20171121234631if_/https://genius.com/Nick-land-meltdown-annotated
která je rozbitá. škoda
První část knihy je o fyziologii psa. Druhá o výcviku. Ne úplně výchově.
Ten rozdíl k přístupu k výcviku je poplatný době, resp. vědeckému poznání tě doby. Dnes vyvrácen.
Povely jsou vedeny způsobem – povel + trh vodítkem/úprava rukou apod. Tj. příbuznost metodám p. Desenského, tj. rozdíl metodiky Desenský v Šusta.
Kniha pro entusiasty.
Kniha pro ty, kteří odpovídají na otázku: věříš v Boha? – Nevím.
Protože i Halík se k proudu nevímistů hlásí.
Halík mi ukázal několik cest, nastínil odpovědi. Čtivá nauka plná referencí.
Dobrý. Až mi bůh zlomí srdce budu držet půst.
Část Démokritos je jeden z těch textů, který by měl každý jednou přečíst.
první pynchon.
věc se má takhle, pynchon je ten typ autora, o kterym je vám po prvních stránkách jasný, že je o dost chytřejší než vy. ale nedává vám to sežrat. spíš si to užívá.
opouští, vrací se k dějovym linkám, tvoří díry v ději. a tady se děje ten rozkol: buď na to přistoupíš, a celý čtení je sranda, nebo tě to sere, a čtení tě sere, pynchon tě sere, postmoderna tě sere.
co, sem tak pochytil, tak pynchon je ztělesnění: mlhavosti, vágnosti, paranoidních spiknutí a subverzí pachytící mezi dějem a postavama. myslim, že pokud je čtenář ochotnej přistoupit na jeho hru, bere to celý s lehkostí.
Prager byl hovado. V nejširším slova smyslu.
Pro mě největší český architekt.
problém v době korony a fact-checkingu je ten, že, mám pocit, spoustu zdrojů je odebráno/smazáno, protože "nehlásají to, co se hlásat má" – nejsem s to to teď pojmenovat líp.
u dr. bhakdiho a jeho tvrzení/faktů se odvrátilo několik jím odzdrojovaných zdrojů, např. johannes gutenberg university v mohuči.
nevím, jestli má pravdu, nebo ne. nebudu to vyvracet. bhakdi min. byl kapacita.
tak, kde je pravda?
---
hodnocení odráží styl psání, tohle buřičský, zjitřený hulákání mi vadí.
výbornej začátek, pak:
- banány
- déšť
- velký prasečí péra pro nedospělý holky
- cikánský kouzla
- aureliano
- arcadio
pak:
výbornej konec
věřím, že borges je jeden z těch autorů, kterýho je třeba číst v originále. člověk nekonečnýho talentu.
jako by ho něco jako dějová linka nebo vývoj postavy nebo realismu blízká socio-kultura a její otázky vůbec nezatěžovalo. člověk nekonečnýho talentu.
borges zneužívá postav a linky k prozkoumávání svýho labyrintu myšlenek a k tvoření složitejch džouků pro zasvěcený o ničem, jen jako pro prdel z literárních aluzí. člověk nekonečnýho talentu.