Leenah komentáře u knih

Souhlasím s většinou toho, co se tady o knize píše - autorka je šílená, některé věci tisíckrát opakuje, kniha by se dala zkrátit na třetinu, aniž by čtenář o něco přišel, ale zároveň je to kniha inspirativní a myšlenka je skvělá. Už jsem si zvládla protřídit šatník a zbavit se asi tří velkých tašek oblečení se skvělým pocitem, protože jsem ty věci stejně nenosila a takhle jsem je někomu věnovala nebo dala na dobročinné účely. Chystám se vyzkoušet KonMari metodu skládání oblečení. Taky jsem prošla svou knihovnu a došlo mi, že sice jsem milovník knih, ale nemusím skladovat knížky, které znovu číst nechci nebo se mě vůbec nedotýkají. Teď hledám jejich uplatnění (prodávám, věnuji knihovně, do antikvariátů), ať můžou dělat radost někomu jinému. A aktuálně se těším na třídění papírů a zbytku věcí, které jsem ještě probrat nestihla. Při takovém úklidu mám radost, cítím víc prostoru a myšlenka obklopování se věcmi, které mám ráda, se mi opravdu líbí :) Akorát holt existují věci, ke kterým vztah nemám, ale jednou za čas jsou potřeba a těch se v rámci ekonomičnosti vzdávat nehodlám... A taky se nechystám zdravit svůj byt, děkovat kabelce a tak :) ale i přesto, že některé kapitoly byly zbytečné a tu poslední jsem měla problém dočíst, tak hodnotím knihu hodně dobře a hodně mi toho přinesla. Teď ještě zbavit se své sentimentality a probrat věci, které mě vážou k minulosti, protože "Neměli bychom si hýčkat svoje vzpomínky, ale věnovat se člověku, jímž jsme se díky těmto minulým zážitkům stali. .... Prostředí, v němž žijeme, by mělo sloužit osobě, jakou se stáváme nyní, a nikoli někomu, kým jsme byli v minulosti."

10 04.02.2018

Nebudu se o této knížce dlouze rozepisovat, napsané už o ní bylo hodně... Četla jsem ji teď podruhé (prvně jako četbu k maturitě) a určitě ne naposledy. Je to nadčasové čtení, nad kterým by měl těch pár hodin strávit každý. Mně minimálně přineslo touhu víc se zajímat o historii a nezavírat oči před určitými věcmi.

11 03.02.2018

Dospělost je mýtus mi přišla lepší, ale to pro mě není důvod dát o hvězdičku míň - i tak jsem se opravdu pobavila, ve spoustě věcech se našla a čtení jsem si moc užila.

28.01.2018

Mám trochu pocit, že z 90% autorka kreslila můj život :)) skvělé, vtipné, zábavné...

2 25.01.2018

Knih o druhé světové válce už byla napsaná spousta. Nikdy mě asi toto téma neomrzí, ale potěší mě, když je tam nějaký prvek, který je pro mě nový, se kterým jsem se u podobných knih ještě nesetkala. U Světel to pro mě byl jednoznačně motiv slepé dívky - její vnímání života pro mě bylo velkým přínosem a posunulo knihu mezi ty nejzajímavější s touto tematikou. Propojení jejího života s Wernerem nebylo kýčovité ani přehnaně optimistické. Konec mě hodně bavil a celkově mi netrvalo dlouho knihu přečíst, ačkoli je poměrně rozsáhlá. Rozhodně mě obohatila a budu doporučovat dál.

9 24.01.2018

Zajímavé verše, některé opravdu hluboké, některé lehce nic neříkající. Řekla bych, že spíš lehce průměrná poezie, ale nelituji času, který jsem nad sbírkou strávila. Bylo ale dobré si na začátku přecíst zadní stranu obalu knížky a seznámit se s autorkou - hodně mi to pomohlo některé básně pochopit...

1 17.01.2018

Tak tahle kniha mě dostala. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Mám obecně ráda psychologické texty a tahle tím zrovna přetékala. Střídaly se ve mně různé emoce, postupně jsem si utvářela a zase měnila názory na jednotlivé členy rodiny. Skvělý doklad toho, že některá tajemství mají zůstat skrytá, ale některé věci je potřeba naopak odhalit, vyrovnat se s nimi a uzavřít je. Ideálně s pomocí druhých, hlavně v rodině. Doporučuji všem kolem a uvažuji, že se ji koupím, aby doplňovala moji knihovnu na polici "The best books".

4 03.01.2018

Děti z ní byly nadšené a pořád se k ní vrací. Krásné ilustrace.

01.01.2018

Krásná kniha, děti ji milují a stále ji prohlíží.

01.01.2018

Úžasná dětská knížka, spíš ale pro trošku větší děti (u menších jsem musela přečíst na jeden zátah, aby se o ztraceného kocourka nebály). Ale krásné poselství i ilustrace.

01.01.2018

Tato kniha pro mě byla spíš zklamáním, asi jsem od ní vzhledem k hodnocení očekávala příliš. Obecně mám ráda knihy, kde jsou osudy různých lidí, které se nějakým způsobem protnou. Tady mi to překáželo. Nejspíš kvůli širokému časovému i prostorovému rozpětí životních příběhů jsem si nestihla žádnou postavu nějak oblíbit či jí více porozumět. Více se mě dotkl asi jen první příběh, některé mě přímo nudily a těšila jsem se, až skončí. Také mi vadilo časté skákání do minulosti (tím myslím v rámci odstavců, ne delších pasáží). Konečné propojení životů postav v poslední kapitole mi přišlo nevýrazné a skoro zbytečné. Přemýšlela jsem o udělení dvou hvězdiček, ale nakonec dávám tři kvůli tomu, že jsem si alespoň trochu rozšířila obzory o Afghánistánu a popřemýšlela o této zemi a jejích obyvatelích. Rozumím, že někomu se autorův styl může líbit a nechci knížku hanět, ale pro mě to nejspíš není...

1 30.12.2017

Frederik Backman mě asi jen tak nepřestane bavit. Třetí kniha, kterou jsem od něj četla, a další už mám připravenou. Skvěle vystavěný příběh, ve kterém se postupně odkrývají charaktery a životy postav. A čtenář nikdy úplně neví, co přijde... O hluboké myšlenky ale není nouze.
"Několik málo chvilek. Člověk, úplně každý člověk, má za život mizivě málo šancí takovou chvilku prožít. Pustit z hlavy čas a jen tak padat. Bezvýhradně něco milovat. Vybuchnout vášní. Možná párkrát v dětství, máme-li to štěstí, že jsme dětmi. Ale co potom, kolikrát se nadechneme, aniž bychom pevně vězeli v sobě samých? Kolik čistých emocí nás přiměje nahlas a beze studu jásat? Kolikrát zažijeme to požehnání, že nás postihne ztráta paměti?"

7 23.12.2017

Do téhle knihy jsem se pustila především díky čtenářské výzvě. Sháněla jsem knížku, jejíž děj se odehrává na ostrově a mezi čtenými se v žebříčku objevila i tato. Už jsem o ní slyšela dřív, vídala jsem ji v různých příspěvcích na Instagramu, Youtube atd. I přesto jsem ale neměla nejmenší tušení, do čeho jdu, když jsem začala číst - nic jsem si o ní předem nezjišťovala. Téma mi přišlo hodně zajímavé a první polovinu knihy jsem se nestačila divit a opravdu mě to bavilo. Těšila jsem se, jak bude celý příběh pokračovat, líbilo se mi rozkrývání světa podivných dětí. Posledních sto stran mi ale přišlo, jako by to skoro psal jiný autor. Přečetla jsem je na jeden zátah, ale spíš proto, abych už znala konec a mohla číst něco dalšího, co mám na seznamu. Jak už tady psali lidé předtím, bylo to najednou příliš "teenagerovské" a nesedělo mi to k tomu začátku. Fotografie byly zajímavým doplňkem. Celkově mě to nenadchlo, ale ani neurazilo, proto dávám tři hvězdy. Na druhý díl se nechystám.

2 18.12.2017

Úžasně vystavěná kniha zabývající se několika rovinami válečné a poválečné doby. Autor psychologicky vykresluje otázku milostného poměru mezi mladým klukem a starší ženou, zároveň dokládá mezigenerační problémy (postoje dětí válečné generace, odsouzení a hanba) a nabízí naprosto jiný pohled na pohnutky dozorců koncentračních táborů i právníků, kteří se pak procesy s nimi zabývali. Mě se obzvlášť dotkla pasáž řešící právo na sebeurčení - do jaké míry můžou druzí lidé zasahovat do našich životů, i když k tomu mají třeba dobré motivy a nám by to z jejich pohledu pomohlo? Za mě rozhodně 5 hvězdiček - mám ráda knihy této tematiky a pojetí Předčítače mi nabídlo ještě mnohem víc, než jsem kdy četla.

"Četl jsem znovu Odysseu, kterou jsem poprvé otevřel ve škole a uchoval si v paměti příběh o návratu domů. Není to však příběh o návratu domů. Jak by mohli Řekové, kteří věděli, že do stejné řeky nelze vstoupit dvakrát, věřit na nějaký návrat domů. Odysseus se domů nevrací proto, aby zde zůstal, ale aby se opět vydal na cestu. Odyssea je příběh pohybu, zároveň cíleného i bezcílného, úspěšného i marného. Co jiného je historie práva!"
"Říkal jsem si, že když se propásne správný okamžik, když se někdo něčemu až příliš dlouho vzpírá, je na vše pozdě, i když to dohání vší silou a přijímá s radostí. Nebo snad neexistuje příliš pozdě, ale jen pozdě a to je vždycky lépe než nikdy? Nevím."
"Vždycky jsem měla pocit, že mi beztak nikdo neporozumí, že nikdo neví, kdo jsem a co mě k tomu či onomu přivedlo. A víš, když ti nikdo nerozumí, tak potom po tobě nemůže ani chtít, abys mu skládal účty."

Spousta geniálních a hlubokých myšlenek....

7 15.12.2017

Úžasná kniha, hrozně moc jsem si ji užila a už přemýšlím, komu z dětí přátel bych ji pořídila k Vánocům. Nádherné obrázky a příběh se skvělým nápadem a hlubší myšlenkou. Je to jedna z nejkrásnějších knih v mé knihovně (a oceňuji i zajímavý formát).

1 13.12.2017

Nenazvala bych tuhle milou knížku přímo lexikonem, protože obsahuje spíš stručné zajímavosti, ale každopádně pročítat ji bylo zábavné a hezké. Graficky je zpracovaná úžasně, dozvěděla jsem se nové věci, takže určitě hodnotím pozitivně. Jakožto milovník kávy bych ale klidně zvládla i dvakrát tolik těch informací :) Uvažovala jsem, že bych ji i někomu koupila jako dárek, ale prostě mi přijde až příliš stručná.

07.12.2017

Milá kniha na téma smyslu života, víry a naděje ve změnu k lepšímu. Kniha o tom, že první krok ke zlepšení našeho života musíme udělat my sami. Chystám se i na další autorovy knihy. Přečetla jsem během dvou dnů a odnesla jsem si spoustu hlubokých myšlenek. Pro někoho možná příliš "americké", já ale beru podobné knihy trochu s nadhledem a hledám v nich, co mi můžou dát a ne kde jsou na mě příliš přehnané a plné klišé.

02.12.2017

Silný a skvěle napsaný příběh, který dokumentuje, jak se nemoc jednoho člena rodiny podepisuje na životech a pocitech všech ostatních. Knihu jsem přečetla rychle, potřebovala jsem vědět, jak to dopadne. Každou chvíli mi přišla bližší jiná postava, uvědomila jsem si díky tomu, že nejde na věci koukat z jednoho úhlu pohledu (viz jednání matky). Včleněný romantický příběh mezi Campbellem a Julií mi výjimečně ani nevadil (běžně to nevyhledávám).

6 28.11.2017

Stejně jako tady píšou ostatní, i mně dělalo ze začátku problémy knihu číst kvůli chybějící interpunkci. Ke konci mi to ale už vůbec nepřišlo zvláštní a nijak mi to čtení neztěžovalo. Námět byl zajímavý a myslím, že jsem nic podobného nikdy nečetla. Rozhodně hodnotím knihu jako obohacující, nevím ale, jestli se k ní ještě někdy vrátím.

2 28.11.2017

Toto je druhá kniha, kterou jsem od autorky četla. Celkově mám téma vlivu válek na soukromé životy lidí ráda a takové příběhy mi hodně dávají. I tady mě pasáže, které se týkaly osudů Židů, obohatily a velmi se mě dotýkaly. Zbylé části mi ale přišly příliš "přeromantičtělé", nebo jak to říct, a spíš mi to vadilo a přišlo přehnané, než aby mě to dojímalo. Ale vnímám to spíš jako můj osobní problém (nejsem moc na romantické příběhy), než jako chybu v knize.

5 28.11.2017