LEGACY komentáře u knih

Nejprve jsem tuto masitou knihu komentovat nechtěl, ale Raskolnikov s tím.

Je to vlastně můj první Dostejevskij a musím říct, že byť musím dát za pravdu lidem, co tvrdí, že Dostejevskij se né vždy čte snadno, tak je to v mých očích stále veledílo. Pěkné je to o to více, vzhledem k tomu, že slavíme 200 let od narození autora.
Je to dílo o jakési zkaženosti vznešené myšlenky, vnitřních sporech, lidské ješitnosti, výčitkách, kde uprostřed všeho stojí morálka. Zároveň je to ale i kniha o naději a přerodu v něco lepšího, když jste vlastně na samém osobním i společenském dně. Raskolnikov je protivná postava a musí se hnusit jak čtenáři, tak sama sobě, autor navíc tuhle zavrženihodnost hlavního hrdiny neustále umocňuje, a navíc kolem něho staví z pravidla kladné a srdečné postavy, které Rodeon emočně ždímá. Je to trýznivé čtení, spousta viny a bezmohoucnosti, je to zkátka zrcadlo ztrápeného ambiciózního člověka, jenž je v jádru dobrý, ale okolnostmi dohnán k šíleným činům. Myslím, že bychom si všichni měli na Raskolnikova vzpomenou, ocitneme-li se v finanční svízeli, či bez domova nebo blízkých, protože cesta dolů je potom strmá.

Doplněk: Krásné na knize je, že jak se pomaličku, velmi pomaličku Raskolnikov smiřuje s lidmi a přijímá je, tak dělá něco podobného i samotný čtenář. No řekněte sami, nepřáli jste mu alespoň malý okamžik, aby do té Něvy skočil a ulehčil sobě i ostatním? Ale při čtení epilogu si myslím každý z nás přál jedno jediné, aby trest sloužil jako očistec a Raskolnikov se Soňou dostali druhou šanci.

9 04.12.2021

Mám dilema
Začínám plně a rád využívat výhod knihobudky a s potěšením do nich odkládám kvalitní knihy, o kterých si přeji, aby se druzí dozvěděli. V tomto případě bych si přál, aby co možná nejvíce lidí četlo o Volodinovi, Kadyrovovi, nebo patriarchovi Kirillovi - zároveň si však neumím představit, že bych tento klenot pustil z rukou a ztratil jej.

Je to naprostá lahůdka a vědomostní opojení pro každého, kdo má upřímný zájem nejen o Rusko. Zároveň je lepší když už nějaké základní informace o ruské vládě, reáliích, či historii máte, protože poté pro vás bude mnohem jednoduší se zorientovat v celé té celkem komplikované putinovské hře na kočku a myš. Nebo vám možná stačí lepší politické znalosti než mám já.) S každým jménem se člověk přibližuje k podstatě novodobého carství, které se nějakým způsobem vyvíjelo, zatajovalo a nakonec přijalo. Dnes už musíte být fanatik, nebo člověk co není schopen kritického myšlení, abyste žrali ruskou propagandu a věřili slovu, co jejich hlavní představitelé pronáší. Pobaltské státy, či Německo v tomto potírání dezinformační a trolí války odvádí dobrou práci. Kniha taky brilantně demonstruje s kolika státy je Rusko v kontaktu, no a že neváhá, v rámci všeobecného prospěchu, vyvolávat umělé konflikty, nebo si objednat vraždu. Je to zkrátka mašinérie, která nemá obdob a člověk si nevěřícně kouše nehty, když si každý den čte články na toto téma. Putin prostě chce být vidět a chce být vážen viz nedávná "prosba" Bidena, který jej dostal na setkání do Švýcarska. Přítomnost nejmocnějších lidí světa je pro něj zásadní a on si ji užívá. Slepý hold přišly k houslím a drží se otěží seč mohou a ještě se pár let držet asi budou - já se však těším na ten den, kdy se domeček z karet zhroutí a v Rusko nastane apokalypsa - momentální styl vládnutí je všechno jen ne udržitelný. Na závěr obdiv, k autorovi, jelikož být novinářem v Rusku a pustit se do díla, které zdiskredituje celý vládní systém a všechny jejich účastníky je pro něj prostě doživotní terč na zádech a předpokládám, že ještě před vydáním knihy z Ruska odjel, protože by na něj čekal v lepším příkladě žalář, v tom horším kulka. Smekám za odvahu.

9 17.07.2021

Čím víc se kniha chýlí ke konci tím víc vás mocná Tolkienova slova přikovávají ke Středozemi, kde slovo k slovu ladí jak verše nejslavnějších poetů, byť občas líčí Glumovi rozpolcené monology plné záště a zrady, zběsilé Urukhaje vrhající se přes hradby, či šerost v tunelovém doupěti Oduly.
Pasáže s Frodem se čtou moc hezky a Tolkien byl skutečným čarodějem, ať už měl špičatý klobouk nebo ne! Krásná mysl - krásný svět.

9 17.03.2021

Myslím, že na knížku Bylo nás pět se občas neprávem zapomíná, avšak tohle je literární smetánka nejen pro vaše ratolesti, ale zejména pro nás dospělé. Dědeček rád říkal, že je nejhorší když kráva zapomene, že byla teletem, a zde je toho důkaz. Mně hlavou projeli všechny vzpomínky z mého mládí, které zde byly v krásném zrcadlení. Na dny, kdy jsme prozkoumávali okolí, tvořili klučičí party, ve kterých se bojovalo na smrt, ale i třeba na to jak moc jsme se hrozili vysvědčení. Pro mě tohle dílo nepředstavuje úplný vrchol české literární truhlice, ale jestli budu o Bajzovi a Zelvarovi číst svým potomkům? ... Určitě ano, poněvadž chci aby z nich vyrostla dítka a né kvítka .... pane Fajst.

9 03.03.2021

Komiks na pár minut, který nás nutí přemýšlet nad problémem starým celá staletí. Sám jsem byl emigrantem, který se jim stál dobrovolně a nezanechal za sebou ženu s dětmi. V mém případě jsem utíkal sám před sebou, ale možná jsem se našel právě tehdy, když jsem se po náročné zkušenosti v cizí zemi vrátil tam kde to znám. Jazyk je jedna věc, ale zbytek nedomýšlíme. Pokud máme práci, tak je tradičně velmi úmorná, mizerně placená, funny shifts apd. Člověk je neinformovaný, nezná reálie, nezasměje se vtipům, nepostřehne narážky na staré pořady, či hudbu. Dlouho člověku trvá než se zorientuje v obchodech, zjistí kam má jít na úřad, ale to nejhorší je když víte, že vás místní přes každodenní dřinu, snahu a pokusy o konverzaci a začlenění nepřijímají. Vždy existuje procento lidí, kteří jsou nepřejícně zaujatí, odplivnou si u vás, vždyť jim bereme práci a znásilňujeme. Proto jsem dnes vstřícný a nápomocný k jakémukoliv cizinci, jenž je v ČR v nouzi, chce se online učit česky, nebo jen potřebuje radu. Ať už je to Ukrajinec v teplákovce rábotajuščí na noční lince, Uzbekistánec u stánku s Kebabem, Bulhar opírající se o lopatu při stavbě dálnice, ke všem mám silné pochopení, protože jsem kdysi byl na jejich místě, na druhé straně - outsider. Samota, odloučení, zoufalství, opakované zklamání, stesk po domově a strach, protože nemáte jisté nic, někdy ani střechu nad hlavou - to si dobře situovaný krajánek nepředstaví. Zkrátka je vše, i ten nejobyčejnější problém a překážka mnohonásobně těžší překonat. No a v Česku oblíbené slovo "naplavenina" to je tak otřesný a arogantní slovo a přístup - však jsme lidi a stěhování není věc hodná zatracování ne?

Bílovice nemám daleko a tamní krajina má pro mě velmi osobní význam, jelikož jsme v těchto končinách ztratili jednoho nám velmi blízkého člověka. Je proto milé číst tuhle oslavu přírody, z pera člověka vyhnaného z dědiny, z dob ještě císaře pána. Lidé, co se ženou za architektonickými skvosty a nedokáží se zastavit u říčky své vesničky, nevzhlédnou čas od času na hvězdy, neotrhají plody své zahrádky, či se nepozastaví před vyplašenou zvěří, těch je mi líto - to je to pravé bytí.

Na věky hotov s bohem, s osudem usmířený,
marnými blasfémiemi nedráždím nervů;
miluji slunce, zemi, lesy, vody a ženy –
s lidmi se, když je to nutné, bez bázně servu.
Jen abych nezradil sebe, toho jest nejvíce dbáti,
bytosti rytmus sblížiti s rytmem země,
na pevný půdě co nejpevněji státi
a vteřinu pochopit jemně…

S každým dílem člověk žasne víc a víc a s každou stránkou mu je víc a víc jasné proč se právě z tohoto stal fenomén. Tohle nikdy neomrzí. Myslel jsem, že člověk musí být knihomol, aby přelouskal 800 stránkovou knížku, ale nemusí, zde to jde takřka snadno. Na křídlech testrálů, tajemná stvoření začarovaného lesa, tajemná komnata nejvyšší potřeby, nové postavy - tento díl je zkrátka takovou páteří celé série, kde je teprve ta pravá transformace z dětských příběhů. Krásné tajemno.

8 24.01.2021

Murakami je už pro mě neodmyslitelně jasnou jedničkou na trhu a tímhle vniknutím do jeho další fantazie se jen utvrzuji v tom, že mě umí již tradičně emocionálně navnadit a pak úplně zničit a je mu to úplně jedno. Pár postav pro mě na pár dní vytvořilo odbočku od reality, která mě moc bavila, trochu mě rozesmutnila, ale v mnohém mě i poučila. Postavy odrážejí soudobou nevyrovnanost a chaos, který musí nastat pokud sami sobě nerozumíte a rozhodnete se potlačit a zapomenout na tu starou píseň z vašeho podvědomí, která je tím jediným klíčem ke štěstí. Je to tak jiné čtení v porovnání s tím, co čtu od jiných spisovatelů, s těmi postavami a menším prostorem jsem si vystačil, každá pro mě znamenala svět, každá vyjadřovala něco svého, měla charakterní vlastnosti a já si každé vážil a jsem rád, že se ke každé můžu kdykoliv vrátit, i když v konečném zúčtování vše pomine a zůstane jen poušť. Není to vždy radostné čtení, ale mě tohle bezpodmínečně vyhovuje a počítám s tím, že Murakamiho knížky budu chtít přečíst do jedné ... a to je pro mě jinak asijská kultura a lid skoro až lhostejný, zkrátka můj guru, symbolická modř a Hadžim, Šimamoto, Jukiko a Izumi ... pár stránek a jak člověku učarují asi té své knihovně budu muset napsat dopis, že tuhle knihu nevrátím.

8 22.05.2018

Matně zavzpomínám na všechny dosud prožité životy a konstatuji, že jsem nikdy předtím nečetl ani vzdáleně nic podobného jako tuhle spirituální očistu na těle a duši o vybudování nezlomného vědomí a ducha, který i přes neduhy a pošramocení tehdejší morálky jednotlivce přetrvá a dává tak čtenáři tolik myšlenek k zamyšlení, kolik je hvězd nad San Quentinem a celou smrti, kde v útrobách pekla doposud hrají muži ve svěracích kazajkách šachy.

8 08.12.2017

Je mi líto. Další kniha z povinné četby, u které jsem musel bojovat s každou stránkou. Jediné plus této knihy shledávám v jejím rozsahu.

8 15.08.2014

I třeba díky tomuto dílu se nemusíme stydět za českou literaturu.

Druhá přečtená kniha z povinné četby. Vzdávám panu Erbenovi úctu, toto dílo se mu povedlo a je zaslouženě považováno za jedno z nejlepších knižních děl u nás. Líbil se mi film, ale po přečtení knihy jsem si uvědomil, že mohl být ještě lepší. Každopádně jsem byl po filmu zvědav na knihu a ta mě nezklamala. Knihu jsem přečetl za dva dny ( u těchto pěkných knížek to jde jak po másle). Mé hodnocení jednotlivých balad je následující: Kytice --- 80% (hezká, ale moc krátká), Poklad --- 65% (zajímavé, bohužel né ten typ co miluji), Svatební košile --- 85% (první z těch lepších, perfektně sladěná), Polednice --- 80% (jedna z mých oblíbenějších, ovšem na víc jak sedmdesát pět procent to nevidím), Zlatý kolovrat --- 95% (celkem příjemné překvapení od filmové podoby, rovněž jako SK překrásná balada), Štědrý den --- 75% ( toto není zrovna má oblíbená část příběhu), Vodník --- 100% (dle mě nejlepší Erbenova balada a má nejoblíbenější) a poslední Vrba --- 80% (řekl bych důstojné zakončení této super knihy).

8 27.10.2012

Frajera Gatsbyho jsem zprvu vůbec neměl chuť číst, navíc jsem ho podrobně znal z celkem slušného filmu. Ale nedalo mně to, protože jsem měl několik důvodů. První byl samotný autor Fitzgerald, jehož život a dílo mě přijde přinejmenším úchvatný. Další důvod byly různé analýzy tohoto díla, americká společnost, honba za zeleným světlem a celkový obrázek amerického snu zase z jiného pohledu. No a poslední důvod byl ten, že se jedná o nejoblíbenější knihu mého nejoblíbenějšího spisovatele, bez které by se onen spisovatel (HM1949) spisovatelem možná vůbec nestal.
Já se ale naneštěstí knihou hořkotěžko prokousával. Vlastně mě v tomto případě mnohem více baví poslech, či čtení rozboru této klasiky v různých pracích, či kontextu. Samotné čtení, ale bylo dost nudné, pro mě nepřehledné, nezáživné. Nic moc jsem necítil, postavy jsem neprožíval. Postavy zde jsou trochu nevybíravé sv*ně, které jedna druhou využívají a vykořisťují nižší vrstvu. Sami žijí zhýralé životy bez sebemenší empatie, či sebereflexe. Tehdy bylo prostě důležitější než kdy jindy, do jaké rodiny ses narodil. Gatsbyů, co zvrátili osud, bylo minumum a jak jsme se ještě dozvěděli, musel jít proti zákonům. Je zde ještě znát přebytek rasismu a otroctví, ale já mám vesměs prohnilé postavy rád. I proto mi doteď vrtá hlavou proč to bylo za mě průměrné, možná i podprůměrné čtení. Snad mě za pár let ohromí KRÁSNÍ A PROKLETÍ. "Gatsby believed in the green light. It eluded us then, but that's no matter - tomorrow we will run faster, stretch out our arms father ... And one fine morning.

7 27.02.2023

Ani nevíte jak musí být člověk vděčný, když se mu do rukou namane nějaká sovětská groteska. Ona si teda tu křivou podlou vraždu neodpustí ani tato kniha, ovšem než k tomu dojde můžeme si pochutnat na skutečném a nefalšovaném rat race, kdy se pár bláznů uhání křížem krážem, přes souš, vodu i hory za něčím, co ve skutečnosti neexistuje. Je proto humorné sledovat kolik jsou toho postavy tohoto skvěle vykonstruovaného románu schopni vydržet, do jakých extrémů zachází, jak manipulují s lidmi, jak se patolízalsky pitvoří a ve výsledku jsou to jen moly letící za světlem, jenž jim srazí vaz. Jak jsou schopni dva autoři fungovat nechápu, nechápu to obzvláště, když je jeden introvertní a sebou pochybující introvert a druhý sebejistý lev salónu. NEP v pozadí a jakákoliv analogie, nebo podobenství spojené s tím mi ovšem utekla .... Důležité je ale, že jsem se smál, Bender je všemi mastmi mazaný a kdybych byl býval v létě v Oděse věděl, že to škaredé křeslo, u kterého se všichni fotí, má i nějaký význam ... no řekněme, že si tu frontu vyčkám taky a tu svojí fotku s briliantama si na památku odvezu i já.

7 30.05.2022

"Já třeba vypadám, jako bych měl jen prázdné ruce. Ale sebou jsem si jistý, a vším jsem si jistý, svým životem i tou smrtí, která už dlouho čekat nebude. Samozřejmě mám jen tohle. Ale aspoň tu jistotu držím v rukou stejně pevně, jako ona drží mě."
Autor světu představuje dosti nový prototyp hrdiny, jenž nám nepodlízá a nesnaží se nás nikterak strhnout. Odproštění od citů, návalů agrese, přemotivované zálibě ve věcech, které pro zbytek znamenají život, ukazuje obnaženou pravdu života a jeho bezcílnosti. Musíme vzít v úvahu opravdu externí reálie, kdo byl Camus, co představovala válka a jaké je pojetí jeho absurda. Francouzská literatura byla v této oblasti dosti průkopnická. Samozřejmě tou hlavní myšlenkou je zde ona situace, kdy celý život zastáváte určité stanovisko, kterého se nechcete vzdát ani kdyby se celá společnost postavila na hlavu. Kolik atheistů si svůj postoj udrží až do samého konce, kdy vědí, že je jejich pouť u konce?
Ono vlastně filozofování o tom, že jediná jistota našeho údělu je smrt, musí automaticky nabádat k tomu, že by byla sebevražda vlastně na místě. Tak proč zde já píšu tyhle řádky a proč nás zajímá náš šéf a naše opakující se absurdní rutina, když ta nejbolestnější tragédie, jenž se nám může stát (úmrtí matky) s náma ani nehne?
Není Sisyfos v každém z nás?

7 06.02.2022

"Nemůžu ti ani slíbit, že zůstanu poblíž, ne proto, že bych nechtěl. Je těžký to vysvětlit. Jsem smolař. Jsem porouchanej a nikdo mě nemůže opravit. Snažil jsem se. Pořád se snažím. Nemůžu nikoho milovat, protože by to nebylo fér vůči tomu, kdo by miloval mě. Nikdy bych ti neublížil, ne tak ... " - občas si kladu na srdce otázku jak moc velkou vážnost mám přikládat fikci, která je inspirována tisícemi a tisícemi skutečných případů. Tohle je bezesporu důležitá kniha, nejen pro teenage skupinu, ale i pro jejich rodiče.

7 01.01.2019

Pokud jste se nechali v minulosti zmrazit v ledu, byli jste desetiletí Schumachrovsky v kómatu, či jste měli jinak možnost "prospat" tok posledních několik dekád pokroku, určitě by tato kniha posloužila jako skvělý, i když možná trochu šokující, úvod do světa, ve kterém žijeme. Harari jako jeden z mála drží krok s aktuálním děním a trefně o tom dál referuje široké veřejnosti. Trochu ho podezírám, že meditace nemůže být jediná forma jeho skvělého uvažování a sběru dat, protože pokrýt sapiense, nebo lidstvo od kolébky po robohrob je úkol pro pár vyvolených. Určitě mám teď pár nových argumentů, další knihu si asi koupím a tu fotku myšky s uchem na zádech si nechám za pár let z paměti odstranit - až to tedy půjde.

6 30.04.2023

"Beautiful Blueberries"
Kerouac, nebo Thoreau jsou pro mě velká jména a jejich životní příběh se nezapomíná a právem slouží jako potrava pro další nespoutaný dobrodruhy. Každopádně, jejich knihy mě nebavily, a tak jsem se logicky bál, že mě můj další hrdina, který spadá do této branže, prostě zklame. Nestalo se. Začal jsem číst jako o závod, Krakauer vyšel ven se všemi možnými informacemi, vše uceleně poskládal, obratně doplnil o své osobní pohledy, zážitky, či citáty z knih, které Chris sebou vláčel. Jasně Chris byl trochu arogantní extremista, co nikdy nešel proti svému svědomí a zásadám, přesto bychom si měli vážit jeho odkazu - jehož výpovědní hodnota je jak inspirující, tak varovná. Jak říkal kdysi táta "Ten kluk umřít nechtěl" Zároveň bych ale já jako jeho vrstevník doplnil, že mládí je bouřlivé, plné frustrace, nespravedlnosti a hledání. Chris běžel od toho všeho na jediné místo, kde nebyl ničím a nikým vázán, kde mohl obdivovat přírodu a zanechat za sebou zkaženost a zhýčkanost společnosti v honbě za materialismem. Šel tvrdohlavě proti. Otázka "living off the land" je sama o sobě moc zajímavá, ale myslím, že v dnešní době už toho člověk není schopen čistě proto, že se narodil v civilizaci. Náhražkou jsou túry se stanem, národní parky, což je ovšem jen zlomek dobrodružství, které podnikl Chris. Žil krátce, ale naplno. Myslím, že ty zážitky, které člověku dá život na cestě, jsou silnější než si ostatní mohou jen představit. V konečném důsledku můžeme jen spekulovat stojí-li za to utrhnout se ze řetězu, změnit si jméno, stopovat napříč státy a s červeným diplomem makat po fastfoodech. Bojím se, že lidé, co si každý den musí dát dvě teplé sprchy tomuto neporozumí. Každý, na sebe bere míru rizika a já ze svého pohledu Chrise samozřejmě obdivuji za kuráž, silnou páteř a celkově má vlastnosti, které bych rád viděl kolem sebe. Rozhodně se ale nepřidám k ostatním fanouškům, co se jedou po jeho vzoru ztratit do divočiny, či hledat jeho legendární autobus 142 kousek od Fairbanks. Myslím si, že pokud jsem Chrise aspoň trochu z tohoto vyprávění pochopil, tak by mu přišlo úsměvné, že teď zná půlka světa jeho příběh, když by byla nějaká pozornost, či nedejbože sláva to poslední, o co by tenhle pokorný mladík stál.

6 06.04.2023

"Největším strachem je naše představivost" Žabák
Vlastně jsem si spletl knížku s jinou, ale v konečném důsledku jsem za tuhle nehodu náhodu rád. Kniha a samotný Murakami ve mně vzbuzuje touhu začít psát nějaký svý vlastní povídky do kapsy, kde budou vystupovat mý neohrabaní a společností ne přílíš docenění hrdinové, jejichž protloukání časoprostorem zasluhuje rozepsat. Ať už jde o pána, co se bojí ledniček, božské dítě spící se svojí zranitelnou sexy mámou, žabáka zachraňujícího Tokio před nenávistnou žížalou, či mluvícího medvídka pečícího medovníky - vše je čtivé, záživné, dobrodružné a ukazuje na široký arzenál Murakamiho pera. Hlavně ale ukazuje, co všechno se může z člověka stát, odůvodňuje jeho mnohdy zdánlivě neracionální pohnutky a dává mu dech a prostor se projevit. Je to hrozně intimní čtení, skoro až zakázané pro větší publikum.

6 26.12.2022

Po přečtení už pro mě jméno Puškin není jen pouhým slovem do větru, ale formát světové literatury, který dokázal, co si zamanul. Zkrátka ve slově všestraně nadaný, Mozart litery, ale hlavně člověk s krátkým, bujarým životem, jež nám představil úplně nové pojetí romantismu. Osobně si jej cením pro uvedení někoho komu se říkalo "лишний человек" (zbytečný člověk) - tedy člověk oplývající mnohými talenty, jež ovšem neví kam vložit a nezbývá mu než melancholicky proplouvat životem. V Oněginovi je ztělesnění Puškina, jeho náladovosti, netečnosti a odevzdanosti. Děj je zde spíše vedlejší, hlavní dojem působí estetika díla, která je uhrančivá. Román ve verších se nečte každý den a já jsem rád za tuto výzvu. Byť mě řádky a rýmy u srdce hřáli, tak musím celkem upřímně a neznalecky říct jenom "rýmovalo se mu to pěkně" ... je to stále ještě celkem náročný čtení na můj vkus.

"Skutečná svoboda ale neznamená skutečné štěstí. Jak jsem se už mnohokrát přesvědčil, dokonce se navzájem vylučují. Opravdu naplňující štěstí totiž vyžaduje lidskou blízkost"
Princ Ládík je bezesporu všemi mastmi mazaný, zároveň je to ale brilantní vypravěč, jehož prostřednictvím se úzká veřejnost dozvídá méně dohledatelné informace takřka z první ruky. Boří se tak v očích některých Čechů stereotypy, že v arménských horách nenajdete internet, že stopováním si dříve nebo později spálíš ruce, nebo že v oblasti Náhorního Karabachu probíhají jatka sedm dní v týdnu. Sledovat jejich kulturu, zvyky, horlivost a pohled na svět, vše umocněno jejich historií na mě udělalo dojem. Byť je Ladislav profláklý, cestuje ve velkém stylu. Trochu ho podezírám z fabulování a přikrášlování si informací, ale budiž - dělám to konec konců taky. Jinak je ale kniha skvělým příkladem toho, že cestování, místa, ušlé kilometry jsou super, ale to co si člověk nejvíce pamatuje jsou lidé a jejich životní osudy - to je to, co se na člověku otiskne ze všeho nejvíce. Pokud jste knihu ještě nečetli dám vám jednu radu i já - střízlivý knihu nečtěte - uvidíte, že se se stakanem české borovičky do knihy začtete mnohem více a bude vám hej. Lokh lyava a poklona cestování a svobodě

6 02.07.2021