Lejčís
komentáře u knih

Rudou galerii jsem nečetla, ale vzhledem k tomu, že se zde většina lidí shoduje, že Růže je lepší než RG, je to pravděpodobně dobře, protože kdybych tuhle knihu nečetla ve štafetě, nedonutila bych se ji vůbec dočíst.
Fantasy není zrovna můj nejoblíbenější žánr a ve spojení s erotikou mě to bavilo ještě míň. Zbožňuju řeckou mytologii a ano, ona opravdu je plná sexu, ale tohle mi přišlo neuctivé a místy až urážlivé ke všem těm bájím a mýtům, přitom se nepovažuju za puritána. Tady jsem každopádně nejspíš narazila na své hranice, co je pro mou představu erotiky ještě přípustné a co už ne. Na to sprosté slovíčko, kterým hlavní hrdina popisuje intimní ženské partie a které považuje za "sexy", mám po tom, kolikrát tam bylo zmíněno, silnou alergii. Celé sexuální scény byly zkrátka úplně mimo můj vkus co do popisu, tak do praktik a ze scény s tekutým zlatem a hlavně z popisů, kam až proniklo, se mi opravdu zvedl žaludek.
Nesedli mi však ani samotní hlavní hrdinové - nejenže mezi nimi podle mě vůbec nefungovala chemie, ale ta jejich povolání? Za mě fakt ne.
Chápu však, že prožitek z erotické literatury je silně individuální a spoustě lidem tato kniha může poskytnout uspokojivý zážitek podle jejich (třeba i skrytého) vkusu.
Já však dávám 1 hvězdičku pouze za originalitu a čtivost, protože jinak bych knihu (přestože byla ve štafetě) odložila.


Samotný seriál je pro mě velká srdcová záležitost, takže jsem si knihu rozhodně nemohla nechat ujít. Je to jako prequely ke Stranger Things - musíte do toho jít s tím, že to prostě není seriál, tudíž od toho opravdu nedostanete to samé. Pro mě to však bylo velmi příjemné setkání s oblíbenými postavami při dlouhém čekání na další sérii :) Není to sice tolik vtipné jako samotný seriál, zápletka taky není bůhvíjak promyšlená, ale neskutečně na tom oceňuju tu uvěřitelnost postav, které jsou opravdu úplně a naprosto stejné jako v seriálu! Maeve a její uštěpačné odpovědi, za kterými se skrývá její laskavost a dobrosrdečnost, Eric a jeho ztřeštěné kostýmy a neutuchající nadšení do všeho, co dělá, Otis a jeho terapeutické schopnosti, pochopení i podrážděnost ze stalkingu jeho milé matky a Aimee je tu snad ještě víc Aimee než normálně.
Pokud jste fanoušci seriálu a nečekáte od toho nadupanou jízdu plnou záchvatů smíchu, ale pouze milé pohlazení po duši, než ta jízda v podobě 4. řady přijde, nebudete zklamaní :)


Další kniha, která mi dokázala, že současnou českou prózu stojí za to číst! Dlouho jsem nečetla tak upřímný a opravdový příběh. Ono to vlastně ani nepůsobí jako příběh, spíše jako vyprávění ze života syna a matky, kteří to neměli zrovna lehké. Nedějí se jim však věci, které by nebyly v dnešním světě běžné, právě naopak, a nejspíš proto působí celá kniha tak smutně a sentimentálně. Celé je to však protkané laskavým a upřímným humorem, takže o úsměvy při čtení opravdu není nouze.
Autorka píše jednoduchým, ale emocemi nabitým stylem, díky kterému snadno proniknete do nitra postav a vytvoříte si k nim pouto. O to tížeji pak na Vás celé vyprávění doléhá, ale jednoduše nechcete přestat číst. Fandíte jim, chcete vědět, jak dopadnou, jak to zvládnou a modlíte se, aby to dopadlo dobře. Což se samozřejmě ne vždy stane, protože "takovej je život" - nic nevystihuje tuhle knihu lépe než tato slova.
Soběstačného jsem poslouchala jako audio, kde malého Štěpána načetl Lukáš Hejlík, kterého jsem nikdy neměla dvakrát v oblibě, nicméně se mu povedlo ztvárnit Štěpána tak skvěle, že jsem se do jeho hlasu zamilovala, nesmírně se těšila, až se budu moct k poslechu vrátit a hlavně měla pocit, že poslouchám skutečného puberťáka. Skvělé a moc doporučuju! :)


Loni jsem četla Tchyni od Sally Hepworthové a ta byla tak úžasná, že jsem si moc chtěla přečíst další knihu s touto tematikou. Sáhla jsem tedy po opěvované Matčině hře. Musím konstatovat, že mě rozhodně nezklamala - byla neskutečně čtivá a nechtělo se mi od ní vůbec odtrhávat, nicméně je tam jedno velké ALE. Postavy... Adama jsem nesnášela od scény, kdy jedou s Emily poprvé navštívit jeho matku (ta scéna je defacto v úvodu knihy), takže jsem vlastně celou knihu nechápala, jak může Emily takového chlapa milovat, natož o něj pak ještě soupeřit s jeho matkou. Myslím, že každá normální žena by takového muže poslala do háje (nejpozději) po pár měsících vztahu. Druhá věc, se kterou jsem se nedokázala ztotožnit, bylo Emilyino chování vůči své tchyni, která se neustále (logicky) snažila ji vyprovokovat a Emily se VŽDYCKY nechala. Vlastně své tchyni neustále přímo nahrávala a já nedokázala pochopit, proč to dělá, jelikož bych na jejím místě jednala úplně jinak. Každopádně tou nejzásadnější věcí, která mi tak trošku "pokazila" dojem ze závěru, byl fakt, že jsem ten konec až na určité detaily odhadla, takže mě minul takový ten wow efekt, díky kterému má tato kniha pravděpodobně tak skvělá hodnocení. Samotný závěr mi také nepřinesl odpovědi na všechny otázky, které jsem k rozuzlení měla, ale můj celkový dojem zachránil citlivý a milý epilog.
Sečteno a podtrženo, čekala jsem víc, ale i přes výhrady jsem si čtení opravdu užila, prošla všemožnými emocemi a odpoutala se od reality, takže hodnotím krásnými 6,5 hvězdičkami z 10 :)


Knížku jsme s přítelem poslouchali před spaním - každý den jednu povídku. Jako u každé povídkové sbírky se najdou lepší a horší kousky, ale jako celek to bylo opravdu velmi povedené. Rozhodně o něco lepší než sbírka V bílém plášti. Bohužel zrovna ten největší tahoun - Mornštajnová - mě v tomto případě příliš nenadchla, naopak velmi zdařilá byla povídka od Dvořákové. Velmi příjemný byl také samotný poslech, takže určitě doporučuju :)


Tuhle knihu jsem měla ve své knihovně asi rok a dost mě překvapilo, jaký poklad to tam vlastně mám. Od autora jsem četla jeho opěvovaného Chlapce v pruhovaném pyžamu a i když k němu jako historik mám pár výhrad, jako amatérský kritik literatury pro děti a mládež jsem to zkrátka nemohla hodnotit jinak než pozitivně. V případě této knihy tomu nebude jinak - je to patrně první kniha, která se svým tematem o transgender lidech nezaměřuje přímo na ně, ale na jejich okolí. Na to, jak se cítí rodiče, sourozenci nebo kamarádi translidí a právě v tom tkví výjimečnost tohoto příběhu. Autor velmi citlivě vypráví zkušenost malého Sama, který se musí srovnat s tím, že "jeho brácha chce být najednou jeho ségra". Každý, kdo má trans sourozence se v něm alespoň místy najde. Situace je tu znásobena postavením maminky, která kandiduje na britskou premiérku a rodina je tak na očích veřejnosti. Jedná se o knihu pro mládež, takže rozhodně čekejte pár klišé, ale ten konec mě zkrátka nesmírně pohladil po duši. Není to příběh o transgenderu, je to příběh o dospívání, o poznávání sebe sama, o přijímání nových neznámých věcí, ale hlavně je to příběh o rodině, která by tu pro Vás měla být, ať jste jacíkoli.


Tuhle knihu jsem četla už poněkolikáté, přesto jsem byla znovu napjatá, jak to sakra dopadne, přitom jsem to věděla! To se mi u žádné jiné knihy/série nikdy nestalo a autorce za to po tisící skládám k nohou svůj obdiv. Je neuvěřitelné, jak propracované své příběhy má a přestože se jedná o fantasy, nic nepůsobí uměle nebo vymyšleně. Klidně Vám předhodí skřítky, lektvary, příšery, kouzla a Vy to všechno hltáte jako by to byla naprosto normální věc. A vlastně strašně moc chcete, aby to byla normální věc. Miluju ty knihy. Zkuste mi někdo říct, že Harry Potter je pro děti, a praštím Vás tou knihou po hlavě :D A to klidně i za padesát let, protože tohle já budu číst zkrátka pořád... A to jinak fantasy prakticky vůbec nečtu :)


Tak nějak začínám mít pocit, že už mám Colleen prokouknutou! To však nijak nesnižuje zážitek ani dopad, jaký na mě její knihy mají, jen mě zkrátka ten velký zvrat, který mě měl překvapit, nezasáhl, neboť jsem ho dopředu odhadla. Taky už nejspíš stárnu, protože každá další autorčina kniha, kterou přečtu, na mě působí více přeslazeně. Přesto však Colleen nadále zůstává mou srdcovou autorkou romancí, které vždy obsahují nějaké to vážnější téma navíc.
V této knize musím ocenit nejen dobře vykreslenou problematiku přijetí sama sebe po úrazu (a nejen po něm), ale také absenci erotických scén, neboť právě přemíra těchto scén mě štvala v Odvrácené tváři lásky.
Je to dojemné, je to smutné, je to originální jako každá Colleenina kniha, ale za určitá klišé, která mi v průběhu čtení vadila, jsem nucena strhnout alespoň tu půlhvězdičku. To nejlepší v nás, Námi to končí nebo třeba Bez naděje už autorka v mých očích patrně nepřekoná, přesto jsem vděčná za tento její další krásný příběh, který stoprocentně pohladí všechny romantické duše :)


Naposledy jsem kvůli knize zůstala vzhůru do dvou do rána, když jsem četla Nimbus, a to už je docela dávno teda.. Zhltla jsem to asi za 6-7 hodin a nedokázala to odložit. Styl psaní mi připomínal Shari Lapenu - jednoduché, stručné, žádné okecávání, akce střídá akci, jeden zvrat za druhým. Mělo to pomalejší rozjezd, ale jakmile se hlavní hrdinka vydala na cestu, děj dostal neskutečný spád. Ten konec byl docela předvídatelný a taky takové trošku pohádkové klišé, ale přesto mě to fakt bavilo a čtení jsem si neskutečně užila!


Tohle rozhodně není kniha, která nadchne dnešní fanoušky sci-fi. Musíte být pro sci-fi zkrátka zapálení do hloubky a zajímat se o jeho historický vývoj, protože tahle novela jednoznačně patří ke klenotům své doby (vyšla v roce 1938, proto zde najdete i úvahy o tom, zda ta zrůda nemůže pocházet např. z Marsu, což dnes opravdu vyznívá úsměvně, proto je důležité nedívat se na příběh optikou dnešní doby). Já se rozhodně nemůžu řadit mezi nadšené fanoušky sci-fi, protože z tohoto žánru jsem přečetla dohromady asi tak 10 knih a v několika z nich dokonce figurovalo sci-fi spíše jako vedlejší rámující prvek. Jsem však velký fanoušek hororů, u nichž mě zajímá právě i zmíněný historický vývoj a film Věc se řadí k nejlepším, jaké jsem kdy viděla. Knihu jsem z toho důvodu nemohla vynechat, bohužel si myslím, že filmaři ji tentokrát zvládli poměrně úspěšně překonat. Tahle novela je totiž příliš krátká na to, aby obsáhla ono napětí, husí kůži, mrazení v zádech, které cítíte při sledování filmu. Campbell odvedl skvělou práci, vymyslel vskutku ojedinělý, mrazivý a ve své podstatě reálný příběh hlavně co se týče vykreslení lidské psychiky, která zkrátka neví, čemu má věřit. Nicméně ho nedokázal dostatečně rozvinout natolik, aby to čtenáře i po necelých sto letech dokázalo zasáhnout hlouběji. Díky filmovým mistrům se však budeme tohoto příběhu děsit ještě hodně dlouho :)


K této knize nemůžu říct víc než to, že je to nejkrásnější dětská kniha, jakou jsem v posledních letech četla. Nejenže má nádherné ilustrace, ale je také perfektně graficky zpracovaná - na jedné dvojstraně máte vždy různé mýty o daném zvířátku a když otočíte, najdete zde hromadu důvodů, proč jsou tyto mýty nesmyslné a že ona zvířátka jsou vlastně naprosto úžasná! A to taky jsou! Tu knihu miluju, i když dítě už dávno nejsem, ale upřímně se nemůžu dočkat, až si ji, dá-li Bůh, budu jednou číst se svými dětmi :)


Grafický román Oty Karse přečtete za necelou hodinu a pak Vám zbude v srdci jen prázdno a taky hrdost, že jsme ho vůbec kdy měli. On byl totiž fakt skvělej! Komiksové zpracování jeho života mi přijde jako krásný způsob, jak vzdát hold nejen tomuto nadějnému dětskému herci a budoucímu právníkovi, ale také jeho mamince, blízkým a kamarádům. Přestože komiks nejde zrovna do hloubky a je opravdu krátký, dozvěděla jsem se docela dost nových informací a namotivovalo mě to přečíst si i předchozí autorovu knihu o Tomášovi :) Nicméně teď mám hlavně neskutečnou chuť pustit si nějaký film s Tomášem v hlavní roli, protože tyhle filmy, ať se Vám to líbí nebo ne, zkrátka neodmyslitelně patří ke zlatému fondu naší české kinematografie!


Knih o Židech v koncentračních táborech najdete opravdu hodně. Knih o nežidech v koncentračních táborech už o něco méně. Svědectví o gulazích jsou velmi řídká, ale s knihou o obyvatelích pobaltských států převezených na Sibiř jsem se tedy setkala prvně a netroufám si říct, jestli vůbec nějaká další beletrie na toto téma existuje.
Kniha je vhodná pro všechny čtenáře od 15cti let a hlavně pro ty, kterým vadí přespříliš drastické scény. Utrpení se zde skutečně nevyhnete, ale je popsáno citlivě, takže Vám nepřivodí trauma. Autorka zvolila velmi dynamický styl, kapitoly mají většinou 2-3 strany, takže neustále otáčíte a nemůžete přestat. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy přečetla knihu tak rychle. Zážitek ze čtení umocňují také vzpomínky hlavní hrdinky, kterými je prokládáno utrpení v pracovních táborech. Vzpomínky děj nezpomalují, nýbrž doplňují a místy i vysvětlují, a ještě umocňují celou dynamiku knihy.
Jediné, s čím mám v celé knize problém, je hlavní hrdinka Lina, jejíž impulzivní a popudlivá povaha mi zkrátka nebyla blízká (abyste neměli pocit, že soudím chování lidí, kteří prošli gulagem, tak musím dodat, že celý příběh je skutečností pouze inspirován a všechny postavy jsou smyšlené). To je však pouze můj osobní pocit a jinak můžu knihu vřele všemi zbylými devíti prsty doporučit :)


Zrádné mlhy jsou přesně tou správnou volbou pro malé odvážlivce, kteří holdují strašidelným příběhům. Zvažovala jsem, jak starým dětem bych ji doporučila, protože v knize se setkáváme i s vážnějším tematem úmrtí v rodině a celkově s motivy smrti, nicméně jsem došla k závěru, že děti dnes mají úplně běžně přístup k internetu a v televizi běží drsné vraždy v podobě kriminálek každé odpoledne, takže bych neváhala nastavit věkovou hranici této knihy na 10 let, protože je to opravdu pohádkové a má to šťastný konec. Hlavní hrdinové včetně statečné Ollie mi však nebyli tolik sympatičtí, jak bych si přála (nicméně si troufám říct, že dítěti sympatičtí budou). Mé sympatie si nejvíce získala postava tatínka, která se tam paradoxně objevila jen na pár stranách. Samotná kniha je však velmi dobře napsaná, autorka píše s pochopením pro menší čtenáře a volí krátké kapitoly, které děti nevyčerpají. Zároveň však na konci kapitol často dochází ke zvratu, což udržuje dítě v napětí a motivuje k dalšímu čtení.
Nečekejte geniálně propracovaný příběh plný nečekaných zvratů s dechberoucím rozuzlením, ale knihu rozhodně můžete zařadit mezi ty lepší v oblasti dětských hororů, ačkoli co si budem, na Stinea nikdo nemá a mít nebude. A jestli chcete zážitek ze čtení umocnit, rozhodně doporučuju začíst se na podzim v období mlhy a Halloweenu :)


Tato kniha mi ležela v knihovně od roku 2015. Tehdy jsem si ji pořídila bezprostředně po tom, co jsem byla v kině na stejnojmenném filmu natočeném právě na motivy této knihy. Ten film mě silně zasáhl a potřebovala jsem víc. Jenže pak jsem se ke knize nedostala. A možná je to dobře, protože dnes mě kniha zasáhla mnohem víc než by mě patrně zasáhla, kdybych ji četla v 16cti, jelikož silně pochybuju, že bych tehdy měla trpělivost na autorův dokumentární styl prostý všech emocí. Právě to mě však na knize dnes oslovilo paradoxně nejvíc, protože to není žádný domyšlený román, ale autentická literatura faktu založená na pečlivém zkoumání pramenů.
Dozvíte se nejen všechny dostupné informace o kompletním průběhu plavby posádky lodi Essex, ale i o historii ostrova Nuntucket, lovu velryb a vorvaňů, osudech námořníků po návratu domů a také jak s tím vším souvisí Melvillova Bílá velryba. Ta kniha zkrátka vzdává hold jedné z největších tragédií v historii velrybářství a ať chcete nebo ne, nenechá Vás chladnými. Nahlédnete do hlubin velmi důležité části historie, jejíž život si dnes obyčejný smrtelník nedovede představit, neboť nic z toho, co námořníci tehdy zažili či dělali, dnes již zkrátka není možné - počínaje lovem velryb kvůli oleji, přes druhy jídla, jimiž byli námořníci zásobeni, a konče absencí technických vymožeností, jimiž dnes disponujeme.
Jestli se chcete vrátit přesně 200 let nazpět (námořníci se vrátili domů 18. a 24. února přesně před 200 lety v roce 1822) a přečíst si o skutečné dechberoucí události, která ve Vás dozajista zanechá svou stopu, sáhněte po Philbrickově knize. Litovat rozhodně nebudete :)


Ne nadarmo se říká, že na první díl nic nemá. V tomto případě bych to však neviděla až zas tak černě. Jasně, je výrazně kratší a už to není tak vtipné jako díl první (i když občas jsem se opravdu zasmála nahlas), ale takový ten základní a hlavně pikantní přehled intimních dějin Afriky a zemí Orientu komiks podává. Dozvíte se nové zajímavé (až dechberoucí) informace a osvěžíte či doplníte si ty, které už znáte.
To výrazné zkrácení komiksu mě však mrzí. Mám pocit, že autoři tentokrát vůbec nešli do hloubky, celý komiks spíše tak klouže po povrchu, rychle skáče od jednoho ke druhému, i když tematickou návaznost víceméně dodržuje. Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že se z toho dalo vytěžit víc a hlavně mi to narozdíl od prvního dílu přišlo celé takové "méně seriózní". Nadsázky a ironie bylo zkrátka místy až přespříliš a jak víme, všeho moc škodí.
Sečteno a podtrženo, tohle byl zkrátka ne úplně zdařilý pokus dosáhnout kvality prvního dílu, přesto však komiks jednoznačně za pozornost stojí a je nutné podotknout, že takto přehledné a srozumitelné intimní dějiny Afriky a Orientu v žádné jiné publikaci (a už vůbec ne souhrnně) nenajdete.


Kniha se ke mně dostala úplnou náhodou, ale vzhledem k tomu, že jsem aforismy už strašně dlouho nečetla a taky jsem dostala tak trošku chuť si taky jednou zafilozofovat, dlouho jsem se nerozmýšlela a pustila se do ní.
Kniha se může zdát jako jednohubka, což svým obsahem i je, ale pokud nad ní chcete trochu přemýšlet (a to byste měli, když už po takové knize sáhnete), budete si ji muset pár dní dávkovat. Autor umí vytříbeně a inteligentně argumentovat, přesto se samozřejmě neztotožníte se vším, ale troufám si říct, že minimálně u poloviny si řeknete "jo, na tom něco bude" nebo "jo, to vidím stejně", případně se pro sebe pousmějete, protože v tom ucítíte lehkou a neškodnou ironii. Jak sám autor říká, narazíte zde na aforismy, nad kterými jste již bezesporu nejednou sami uvažovali, na ty, které ve vás vzbudí pocit prozření, i na ty, které si zkrátka musíte přečíst víckrát, aby se Vás ta velká pravda, kterou skrývají, skutečně dotkla.
Knihu bych asi nedoporučila vyznačům Platóna či vědcům, ekonomům, bankéřům a podobným lidem, jejichž povolání je založeno na logice, financích či touze po poznání, neboť právě je autor místy poněkud silněji kritizuje. Autor také místy působí jako člověk, který si za svým názorem tvrdě stojí a nepřipouští možnost, že sám pravdu nemá. Je to ale jeho kniha, tak na to má právo :D
No.. co dodat? Asi sáhnu po podobných knihách častěji, protože to rozhodně stojí za to. Obzvlášť v dnešní nejisté době.


Kniha Honzy Vojtka nabízí vhled do těch hlavních a nejzákladnějších mýtů a stereotypů, které se v našich vztazích objevují. Nezachází moc hloubky, jedná se opravdu o "párovou terapii do kapsy", která skutečně nevyřeší všechny Vaše vztahové problémy, ale poskytne Vám základní přehled o tom, jaké vzorce chování způsobují, že se Vám hůře navazují či udržují vztahy, případně by mohly způsobit rozpad Vašeho nyní spokojeného a šťastného vztahu. Heterosexuálního či homosexuálního. Ale není to jen o vztazích, Honza boří také vžité mýty o tom, že člověk prý nemůže vést spokojený a naplněný život i jako single. No a v neposlední řadě můžete také patřit k těm vyvoleným, jejichž vztah odpovídá přesně tomu, co je v knize popisováno, což Vás ve Vaší lásce jen utvrdí a podpoří, a to taky mnohdy není na škodu :)
Není to kniha, bez jejíhož přečtení nikdy nepovedete spokojený život, ale v oblasti literatury věnující se popularizaci poznatků z oblasti mezilidských vztahů patří jednoznačně k těm lepším už jen proto, že autor k Vám promlouvá více jako kamarád, se kterým se sejdete na kafi, než jako terapeut, a neváhá používat ani nadsázku či mírně ostřejší slova.
Rozhodně se nestane, že byste přečtení litovali, naopak spoustě lidem by přečtení prospělo, hlavně těm tradičně založeným.


Po komiksu o Miladě Horákové, který je skutečně perfektní, jsem tak nějak čekala víc. Celý příběh mi přišel zbytečně osekaný, což působilo místy zmateně a hlavně způsobovalo nepřesnosti. Samozřejmě ano, mládeži to základní poznatky přináší, takže cíl kniha splňuje, nicméně myslím, že se z toho dalo vytáhnout víc.
Grafické zpracování je perfektní, ale bohužel, opět, krátké. Na konci je poměrně velké množství stran s medailonky všech hrdinů i "antihrdinů", kteří se v komiksu objevují, což už však pro svou délku mladé lidi spíše odradí. Je to škoda, medailonky minimálně těch nejvýznamějších hrdinů mohly být též pojaty graficky.
Jako celek hodnotím spíše kladně, ale mohlo to být rozhodně lepší :)


Jelikož je autorka, aspoň pokud vím, jediná, kdo o této problematice v naší zemi píše touto přístupnou formou, knihu snad ani nelze hodnotit nějak špatně. Jedná se o surové svědectví skutečných uprchlíků, kteří, byť jsou anonymizováni, pochází každý z jiné vrstvy společnosti, což Vám poskytne poněkud ucelený vhled do běžné praxe Severní Koreje - od denní rutiny všech věkových kategorií, přes ideologii až po popravy dětí.
Vzhledem k tomu, v čem tady žijeme my, Vám bude většina severokorejských praktik připadat jako špatný vtip. Mnohdy jsem se přistihla (i když jsem se za to následně cítila provinile), že spíše než aby mě určitá věc šokovala (např. propagandistické zkazky), jsem se uchechtla. Člověk západního myšlení, jenž vyrostl ve svobodném světě, zkrátka nikdy nemůže pochopit, že se někde nesvoboda pasivně přijímá jako naprosto normální a správná věc, že se proti nesmyslné nadvládě lidé nespojí a nevzbouří, ba dokonce že jí věří a mnohdy ji i podporují.
Rozhovory Vás však kromě severokorejské kruté reality obohatí i o některé tamní tradice a projevy kultury. Rozhovory jsou vedeny smysluplně a systematicky, ale zároveň Vás v průběhu čtení napadá hromada dalších a dalších otázek, na které byste od uprchlíků chtěli odpověď, o které víte, že ji nikdy nedostanete.
Jediné, co mě mrzí, jsou občasné překlepy či chyby, na které narážím v poslední době prakticky skoro v každé knize, a nemůžu se zbavit dojmu, že korekční stránka našich nakladatelství by potřebovala posílit.
Měla jsem možnost navštívit také paralelní přednášku k této knize a pokud Vás samotná kniha zaujme, rozhodně doporučuju si jít tuto realitu poslechnout i od samotné autorky osobně, kde se mimo jiné můžete také na spoustu věcí doptat.
