Lena79 komentáře u knih
Příběh sledující osudy jedné rodiny od 1. světové války až po současnost mě doslova nadchl. Nenašla jsem hluché místo, pořád se něco dělo. Postavy bezvadně propracované.
Po přečtení knihy jsem váhala, jak toto dílo vůbec okomentovat.
Syrový příběh z 30. let minulého století mapující osudy několika přátel. Až potud nic převratného. Ale co když některý z nich stojí na opačné straně barikády?
Autor skvěle vykreslil psychologický vývoj hlavních postav, který se formoval na základě životních zkušeností.
Moje první setkání s autorkou, vůbec nelituji. Příběh se jevil svižně. Manželka hlavního hrdiny mi dost lezla na nervy, ale asi to tak mělo být :-)
O Jodi Picoult se toho jako o brilantní vypravěčce napsalo a řeklo mnohé. Dlouho jsem se bránila "módní vlně" číst knihy právě od této autorky. S pokorou ale musím uznat, že psát umí. Tato kniha je toho důkazem. Více se mi líbila linka s Minkou, v každém ohledu je to zajímavé čtení, byť se jedná o hrůzy holocaustu. Naopak úryvky z jejího deníku byly pro mě rušivé a nezáživné. Myslím, že stačilo se jen okrajově zmínit..Konec knihy byl více než překvapivý, docvaklo mi to příliš pozdě, ale nevadí.
Úžasné. Jsem opravdu nadšená, že jsem našla novou (pro mě) českou autorku. Kniha velmi čtivá. Oblíbila jsem si dvojici kriminalistů. Neumím to vysvětlit, ale víc mi sedl Honza :-)
Jsem ráda, že se po dlouhé době zase na scéně objevila Erika, přirostla mi k srdci.
Celou dobu se motáme kolem podezřelého (byl mi až odporný), pak se rychle dostáváme k jinému možnému pachateli. Přišlo mi to takové skákavé, nebyl to přirozený vývoj ve vyšetřování.
Klidně si dovolím tvrdit, že se jedná o nadčasovou divadelní hru. Při čtení se mi několikrát vybavil hlas Františka Filipovského, který se této role zhostil.
Mám autorčiny knihy ráda, dobře se čtou a příběh rychle odsýpá. Ani tento není výjimkou. Už se těším na další případ sympatické dvojice vyšetřovatelů Tomáše a Honzy.
Toho arogantního a sebestředného spratka Julii bych preventivně řezala 3x do týdne....
Ihned v 1. kapitole jsem se ztratila v postavách. Ale to nic neubírá na kvalitě celého díla.
Však ho také psala královna detektivek. A napsala ho skvěle, protože ačkoliv jsem měla tip na pachatele, byla jsem vedle jak ta jedle. A to je zárukou kvalitní klasické detektivky.
Zprvu se mi do knihy vůbec nechtělo, nebyla na ní ta správná nálada. Po čase jsem si Kodaň zamilovala. Někteří hrdinové mi lezli dost na nervy, ale i to se časem srovnalo. Přestože bylo už od začátku jasné "kdo s kým", četlo se to dobře a odpočinkově.
Tak tohle byla jízda. V knize jsem nenašla hluché místo. Nechybí model hodný a zlý policajt, v našem případě protivný a milý/á. Bavilo mě i jak autor uchopil téma "vraždíme podle jasného schématu". Autora zaslouženě řadím mezi své oblíbené.
Mám ráda historické romány, o to víc mě těší, že jsem našla autora, který mi "sedl". Příběh zasazen do středověké Prahy, trochu detektivní nádech, duchaplný hlavní hrdina, kterému nelze nefandit. . Jen toho jeho strýce bych vzala něčím po hlavě, aby se vzpamatoval..:-). Prostě příjemná jednohubka na víkend.
Moje druhé setkání s Fredrikem Backmanem, začínám ho mít ve velké oblibě. Malá městečka mají své kouzlo, ikdyž si sousedé vidí do talířů. Na knize se mi líbily perfektně propracované postavy, hned mi bylo jasné, kdo kde stojí, na jaké straně. Povaha příběhu ještě jednání všech zúčastněných podtrhla. Navíc se vše točí kolem sportu, který miluju. Určitě se pustím do dalšího dílu.
Pěkně napsané. Kniha přesně kopíruje chování českého národa, kdy si nedej Bože soused pořídí třeba nové auto. Závist, pomluvy, strkání nosu do cizích záležitostí.
Na První krev bylo v příběhu krve až dost. Seznámení s týmem bylo příjemné, jen Dawson mě někdy skutečně štval. Nutno říct, že autorka opravdu umí.
Docela příjemná oddechovka, při které si vyčistíte hlavu. Není třeba nijak zvlášť přemýšlet nad složitostí knihy. Naopak je to jednoduchý, čtivý příběh.
Pěkně napsaný román o době, kdy vznikala nejznámější renesanční díla, socha Davida a Mona Lisa. Při popisu Michelangelovy práce jsem měla pocit, že mu doslova koukám pod ruku. U Leonarda mi to tolik nešlo. Nejspíš proto, že se mi chvílemi jevil jako protivný dědek zaujatý vlastní důležitostí. Knihu doporučuji, je skvěle napsaná.
Nevím, kde bere autorka inspiraci, ale pokud to vede k napsání lepšího dílu, než byl ten předchozí, tak je to super.
Ale co tady dělá zase ta Alex? Mám tušení, že se s ní setkáme v dalším dílu...
Tady jsem se vrátila do dětských let. Ráda jsem si připomněla příběhy z orientu.
Nikdy jsem neměla důvěru v instituci zvanou církev. V jejím jménu se v minulosti konaly války, vraždy, upalování lidí a vzácných knih. Tato kniha můj dojem jen umocňuje. Otázka je, kde končí víra a začíná fanatismus.