lena.o.knihach komentáře u knih

Kdysi dávno jsem viděla film o blonďaté holčičce, které říkali zlodějka knih. A teď - o pár let později - jsem se konečně pustila do knihy. Myslela jsem si, že vím, co mě čeká, ale šeredně jsem se pletla. Když jsem začala číst, netušila jsem, do čeho jsem se to pustila.

Ten styl vyprávění, pohled, ze kterého Markus Zusak napsal Zlodějku knih, všechny myšlenky, kresby, bylo to něco neskutečného. Já ani neumím popsat, jak moc se mi to líbilo, jak na Liesel, Hanse, Rosu, Maxe a Rudyho budu dlouho vzpomínat, jak si mě všichni - i sama Smrt - získala.

Na konci jsem se neubránila slzám.

20 25.09.2021

Jedno z nejznámějších děl 20. století se dočkalo nového kabátku v edici Cooboo Classics. A já se na něj nemůžu vynadívat. Je to nádherné vydání (jako jsou v této řadě všechny) a i ten překlad Viktora Janiše se mi četl skvěle.

Věřím, že děj této klasiky nemusím dopodrobna představovat. Skupina zvířat na statku se jednoho dne vzbouří, vyžene lidi a ujme se hospodaření. Později se ale jejich vláda zvrhne v brutální tyranii.

Jsem moc ráda, že jsem se k tomuto nadčasovému dílu dostala. Sice až teď, ale lepší pozdě než nikdy. Tuhle tenoučkou bajku doporučuji každému. Je to krátká klasika na jeden večer, takže se nemusíte trápit s nějakou bichlí.

Přestože má Zvířecí statek (někdy Farma zvířat) jen 136 stran, uvnitř se ukrývá spoustu věcí k zamyšlení.

14 16.08.2023

Málokdy čtu knihu podruhé, ale k Ovemu jsem se moc ráda vrátila. Byl to rereading po sedmi letech a musím přiznat, že teď na mě devětapadesátiletý vztekloun udělal ještě větší dojem než poprvé.

Ove má rád jedinou značku auta, řád a pořádek. Dodržuje svou každodenní rutinu, ale jednoho dne mu ji naruší noví sousedé ve chvíli, kdy mu nacouvají do poštovní schránky.

Je to vtipný příběh hned od první strany, dojemný, smutný, veselý a neskutečně čtivý. Knihu máte díky krátkým kapitolám přečtenou za jediný den.

Rozhodně stojí za to se s tímto mrzoutem seznámit, pokud jste to už neudělali a pro srovnání se můžete podívat i na nový film s Tomem Hanksem, na který se já určitě chystám. Věřím, že tohle bude přesně ten případ, kdy se zamiluji i do filmového zpracování.

Začetla jsem se téměř ihned, je tam spoustu cizích pojmů, svět je vymyšlený do nejmenších detailů a je skvělý.
Duna je podle mě kniha, ve které při každém dalším jejím čtení objevíte něco nového.
Originál je z roku 1965, ale i po téměř 60 letech je stále aktuální.
Jsem moc ráda, že jsem si tuhle sci-fi klasiku přečetla.

14 29.09.2022

Já, smrt je moje první kniha od Aleše Novotného a musím přiznat, že tohle jsem opravdu nečekala. Jsem velmi příjemně překvapená a jsem ráda o to víc, když se jedná o českou tvorbu.

Brutální vražda studentky, parta teenagerů, vandalismus na místním gymnáziu… anotace toho v tomto případě moc neprozrazuje, což je jedině dobře. Ze začátku jsem měla pořádný guláš v postavách. Každá kraťoučká kapitola byla o někom jiném a orientovat jsem se začala až po sté straně. Ale stojí za to vytrvat.

Kniha mě chytla, začetla jsem se a vůbec jsem se od příběhu nechtěla odtrhnout. Bylo to napínavé, plné zvratů (někdy fakt hodně nečekaných) a vraha se mi, bohužel, nepovedlo odhalit.

Až si budu chtít přečíst další (young adult) thriller, určitě budu vybírat z autorových předchozích knih.

14 20.09.2022

Po thrillerech už tak často nesahám, ale na tuto mě nalákalo nespočet nadšených ohlasů a chtěla jsem zjistit, co na té Pomocnici všichni mají.

Knihu jsem přečetla vkuse za pár hodin. To mluví za vše. Nedokázala jsem se od děje odtrhnout a byla napnutá až do konce.

Při čtení jsem měla několik teorií, přičemž mi pak zbylo jen jedno tušení a ukázalo se jako správné ještě dřív, než to na čtenáře vybalila autorka. Vůbec mi to ale zážitek z knihy nezkazilo.

Pomocnice je zkrátka pecka a jsem ráda, že jsem se o tom sama přesvědčila.

13 25.01.2024

Původně jsem se měla držet plánu společného čtení a přečíst jednu až dvě kapitoly denně, ale já to bez Animant a pana Reeda nemohla vydržet. Snažila jsem se soustředit na jinou knihu, ale nešlo to. V hlavě jsem měla jen Londýn, tajemného vedoucího knihovny a jeho asistentku.

Byla to moje asi nejrychleji přečtená bichlička vůbec. Chtěla bych víc takových knih, protože mě to neskutečně bavilo, četlo se to samo a já doteď nechápu, jak mi tady mohla jen tak půl roku ležet v knihovně.

Prostředí Londýna se mi moc líbilo. Kdykoli se Animant vydala do města, jela drožkou nebo šla jen krátkou cestou do práce, jako bych tam byla s ní.
Romantická linka byla skvělá. Co si budeme povídat, já zbožňuju, když se na začátku nemají v lásce a na konci jí propadnou. A v tomto případě bych klidně přečetla dalších 100 stran, jen aby ten konec nebyl tak uspěchaný.

Závěrem bych Kroniky prachu doporučila snad úplně všem. K podzimnímu počasí se knížka skvěle hodí, krásně si u ní odpočinete a já závidím těm, kteří ji budou číst poprvé.

13 17.11.2020

Na další knihu od Colleen Hooverové jsem se strašně moc těšila. Máte (a četli jste) je taky úplně všechny jako já?

Psychothrillerům zrovna moc neholduji, ale když ten příběh napsala Colleen, ani na chvilku mě nenapadlo, že bych si to nepřečetla. Vždyť je jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek. A opět nezklamala.

Bylo to skvělý. Od první strany jsem se do knihy ponořila a dokud jsem ji neměla přečtenou, myslela jsem na ni pořád. Stále jsem netušila, jak to celé autorka zakončí. Myslela jsem na všechny postavy a měla několik teorií. Kam jsem se s nima ale po dočtení hrabala, to vám řeknu..

Že to bylo čtivé, to je vám určitě jasné. Že strany ubíhaly jedna báseň, ani divit jste se nestačili, to je taky jasné. Všem starším čtenářům knihu doporučuji a úplně všem čtenářům doporučuji ostatní autorčiny knihy.

Přiznám se, že mi nakonec změna žánru vůbec nevadila. Naopak si myslím, že mi hodně prospěla a teď přemýšlím, že bych mohla být ve čtení trochu pestřejší a sahat pro knihy i do (pro mě) neznámých vod thrillerů, detektivek a jiných žánrů.

13 01.07.2020

Od Colleen Hooverové jsem četla všechny knihy, které u nás vyšly a musím přiznat, že opravdu není nad ty knihy, u kterých jsem ta pravá cílovka já. Právě tak je tomu u To nejlepší v nás a Námi to končí. A přesně tyhle příběhy ve mně zanechaly něco, na co budu vzpomínat ještě hodně dlouho.

Tím nechci říct, že se mi ty ostatní knihy nelíbily, samozřejmě je zbožňuju všechny, ale tyhle dvě bych doporučila na prvním místě.

Doufám, že o stylu psaní Vás nemusím poučovat a máte alespoň jednu knihu od Colleen přečtenou. Občas to od toho fantasy chce vypnout a potom je přesně Hooverová tou správnou volbou.

Když nechci fantasy, ale ani úplně tak jednoduchou, optimistickou a milou četbu například do Kasie Westové, tak je jediná správná volba. A ti chytří už vědí. Pro čtenáře do dvaceti let doporučuji knihy, které vyšly u Yoli, ti starší by se měli zaměřit na knihy od Ikaru.

13 15.04.2020

Už šíleně moc dlouho jsem si chtěla přečíst příběh Sherlocka Holmese, tak jsem sáhla po tom nejslavnějším z barevné edice Knihovna klasiků z nakladatelství Odeon.

Baskervillský pes je krátká kniha, a i když je ze série o nejznámějším detektivovi až pátá v pořadí, vůbec mi to nevadilo.

Geniální vyšetřování Sherlocka a doktora Watsona nemělo chybu. K tomu ještě pochmurná krajina vřesoviště, kde se občas ozve záhadné vytí..

12 15.01.2022

Tady neexistuje nic jako vycpávkový druhý díl. Faja je plnohodnotným pokračováním Naslouchače a nemohlo to být lepší.

Kápněte božskou, kdo z vás tento skvost ještě nečetl? Protože k tomu se už ani nemůžete veřejně přiznat, že? To bych vám ji totiž jela hned teď koupit a doručit z ruky do ruky a stála bych nad vámi, dokud byste neskončili úplně unešení na poslední straně.

12 15.04.2020

Na čtvrtou knihu od Mariany Zapaty jsem se neskutečně těšila a nezklamala! Za mě se vyrovnala Kultimu, kterého zbožňuju, takže jsem nadmíru spokojená.

Romantická linka byla skvělá a pomalá, takže jsem si skoro trhala vlasy, kdy konečně něco bude… ale dočkala jsem se a nemohlo to být lepší.

Vanessa mi byla od začátku sympatická. Baví ji grafický design, navrhuje loga, bannery, knižní obálky, byla jsem s ní na stejné vlně. Aiden je profesionální sportovec, uzavřený a ze začátku na facku, ale nakonec si mě získal.

Moc bych si chtěla přečíst i příběh vedlejší postavy Zaca. Ten mi hned padnul do oka a určitě bych ho chtěla v hlavní roli.

Srdcem proti zdi můžu s klidem doporučit každé romantické duši. Věřím, že autorčiny fanoušky Hradba z Winnipegu nezklame.

11 24.05.2022

Knihovnice z Troublesome Creeku čtenáři přibližuje podpůrný program Pojízdných knihoven a modré lidi z Kentucky, o kterých jsem nikdy předtím neslyšela.

Tak překrásně napsanou knihu jsem už dlouho nečetla. Je to velmi silný příběh a stále o něm musím přemýšlet. Nedokážu si představit, že by někoho nechal jen tak chladným.

Devatenáctiletou Cussy Mary jsem si hned oblíbila. Je chytrá, inteligentní, odvážná a modrá, proto ji lidé přezdívají Modřenka. Jako knihovnice musí za každého počasí vozit knihy do odlehlých oblastí v Apalačských horách. Zažila už spoustu krušných chvil, až jsem si její příběh musela dávkovat a prokládat jinými knihami.
Tak moc jsem si přála, aby ji konečně potkalo něco dobrého. Zároveň měla po celou tu dobu můj obdiv za to, že vždy - ať už ji potkalo cokoli - dokázala jít dál.

Kniha navíc obsahuje zajímavý rozhovor s autorkou, její poznámky, otázky k zamyšlení a obrázky z projektu Pojízdných knihoven.

Z celého srdce vám Knihovnici z Troublesome Creeku doporučuji. Vážně stojí za to.

11 30.03.2022

Kde jen mám, pro lásku boží, začít?!

616 stran mi uteklo jako voda a nemohla jsem si přát lepší společnost než Poppy, Casteela (pro lásku boží!), Kierana a další postavy, kterým jsem ihned propadla.

Království těla a ohně začíná přesně tam, kde končí Z krve a popela. Žádný prolog nebo jiné okecávání, autorka šla rovnou k věci. A že to, pro lásku boží, byly ale věci…

Věděla jsem, že je velký problém knihy od Jennifer L. Armentrout odložit, ale tady to byl, pro lásku boží, fakt extrém. Když jsem náhodou nečetla, skoro jsem nemyslela na nic jiného. Pro lásku boží, to se nedalo vydržet.

Jako byl v mých loňských TOP knihách první díl, v těch letošních tam bude ten druhý, o tom vůbec žádná.

Časté (a na nervy jdoucí) opakování slov "pro lásku boží" má svůj důvod.

11 24.03.2022

"Za pět let je nezapomenutelným příběhem nejen o lásce, ale hlavně o síle loajality, přátelství a nepředvídatelné cesty osudu."

Vypůjčila jsem si poslední větu z anotace, která tvrdí, že na Za pět let jen tak nezapomenu. Bohužel, je to pravda. V tomto případě bych si ale z celého srdce zapomenout přála. A proč?

Ani jedna postava mi nebyla sympatická. Nemohla jsem si pomoct, k žádné z nich jsem nenašla cestu. Přišlo mi úplně zbytečné vyjmenovávat tolik luxusních značek, klubů, restaurací, adres, protože mi stejně většina z toho vůbec nic neříkala.

Oficiální anotace slibuje úplně jiný příběh, než se ukrývá uvnitř a pro někoho to nemusí být zrovna příjemné překvapení.

Naštěstí má kniha pouhých 232 stran, takže jsem netrpěla dlouho. Nicméně se tam občas objevily zajímavé myšlenky a momenty, které ale autorka nijak dál nerozvíjela (škoda) a jen se do toho zamotávala čím dál víc.

11 07.05.2021

Uteč, dokud můžeš je první díl thrillerové série o zvláštní agentce FBI, která se vrací do rodného města, aby chytila sériového vraha.
K Laurel Snowové se připojuje ještě místní ranger Huck Rivers a čtenář se dočká i romantické linky.

Hlavní dvojice je skvělá. Laurel je konečně zas vyšetřovatelka, která se neutápí v alkoholu, ale má jiný a originální koníček. Huck bydlí se psem na samotě, pro lidi z Genesis Valley je to spíš tajnůstkář a samozřejmě na něm ženský můžou oči nechat.

Zápletka a celkové rozuzlení mi přišlo celkem průměrné. Řešili se tam hlavně vztahy (v rodině, přátelství…), občas proběhl i výslech, ale spíš víc nacházeli mrtvoly, než aby nějak pokročili s vyšetřováním a pak najednou bum, měli ho a konec.

Oblíbila jsem si prostředí hor a hlavní i vedlejší postavy. A právě jeden z charakterů mě hodně zajímá. Té postavě jsem nevěřila ani nos mezi očima a jsem moc zvědavá na pokračování.

Rozhodně se jedná o slibný začátek série a já se moc těším, až se do údolí pod Snowblood Peakem vrátím.

10 11.02.2023

Má první Agatha Christie. Sice zde není slavný Hercule Poirot, ale to mi vůbec nevadilo. Četlo se to samo, bylo to napínavé a vraha jsem, bohužel, neodhadla.

Ze začátku tam bylo až příliš mnoho postav, abych si je všechny zapamatovala, ale nebojte, jakmile pak začnou postupně odpadávat, je to čím dál tím lepší.

10 22.09.2022

Paul Riley je mužem vašich snů.
Nebo alespoň bude…
za odměnu.

Tohle + nakladatelství Red + název knihy - myslela jsem si, že mě čeká bůhví jaká kravina a už od první strany mi došlo, že jsem totálně vedle. Pan Romantik byl totiž skvělý.

Jak já si ho oblíbila. Bavil mě neskutečně moc. Zasmála jsem se, a když mi nebylo do smíchu, tak slzy nebyly daleko. Ať už byl Pan Romantik kýmkoli, já ho pokaždé žrala.
Místy jsem akorát nemohla vystát hlavní hrdinku Eden. Ale i přesto jsem knihu nedokázala odložit, dokud jsem pozdě v noci - nebo spíš hodně brzo ráno - neotočila na poslední stranu.

Pan Romantik mě velmi příjemně překvapil, a o to víc se těším na Profesora Sympaťáka.

10 25.12.2021

Po všech těch pozitivních recenzí jsem se té knihy šíleně moc bála. Měla jsem strach ze zklamání. A také jsem se jí docela dlouho vyhýbala. A když už pak přišly na scénu jiné bomby, já se v klidu mohla do Daisy Jones & The Six pustit. A pane bože!

Tohle bylo tak skvělé čtení. Já jsem měla každou chvíli chuť si kapelu i Daisy Jones vygooglit. Chtěla jsem si pustit jejich písničky, chtěla jsem slyšet jejich hlas, chtěla jsem jít na jejich koncert. Stále dokola jsem si opakovala, že tohle je jen vymyšlený příběh. Že to není skutečné.

Postavy, myšlenky, styl psaní - nemůžu vůbec nic vytknout.
Na druhou stranu chápu, že to nemusí sedět všem, ale dejte knize aspoň šanci. Tohle chcete číst.

10 29.05.2021

Na druhou knihu Lisy Reganové jsem se moc těšila, protože Mizející dívky se mi četly velmi dobře. A to samé můžu říct i o Dívce beze jména.

Vždycky jsem si říkala, že dočtu kapitolu a jdu už něco dělat (třeba uklízet), ale každá kapitola končila tak napínavě, že jsem automaticky musela začít další a další, až jsem se ocitla na konci.

Nemusíte číst Mizející dívky, abyste se mohli pustit do druhého případu Josie Quinnové, ale je tam hodně odkazů na první díl a hlavně jsou i vedlejší postavy stejné, takže bych vám doporučila začít s loňskou knihou.

10 16.05.2021