lena.o.knihach komentáře u knih

Nevinný záskok doporučují autorky Beth O'Learyová a Emily Henryová. Při čtení mě občas napadalo,  že jsme asi nečetly stejnou knihu, protože já z ní vůbec nadšená nebyla.

Postavy si mě po celou dobu nezískaly, byly mi úplně jedno. Nevěřila jsem jim ani nos mezi očima. Romantická linka byla hodně slabá a vůbec mě neoslovila. Prostředí bylo místy fajn, ale myslím si, že by se krása skotské krajiny dala popsat ještě detailněji a lépe.

Chtěla jsem se prostřednictvím Nevinného záskoku rozloučit s létem. Tohle zakončení se mi ale nelíbilo. Do čtení jsem se musela nutit. Nebylo to vtipné, lehké, svěží. Bylo to nudné, zbytečně dlouhé, bez jiskření, chyběla tomu šťáva (asi protože se tam pilo jen víno, že).

2 12.09.2021

Debut Adama Pýchy slibuje prvky mysteriózní, sci-fi, fantasy, postapokalyptický svět, zkrátka od každého něco. Takový multižánr mi nevadí, ale tady mi prostě nesednul.

Začátek mě zaujal, i když jsem se občas zarážela nad stylistikou. Postavy stále putovaly a putovaly, autor popisoval místa a prostředí a takhle to šlo dál a dál.
Bohužel to tak jednoduché nebylo. Mnoho časových rovin mi dalo zabrat a nevýrazné a těžko zapamatovatelné charaktery také.

Jakmile jsem jen na chvíli polevila v soustředění, byla jsem ztracená. A věřte mi, že bylo setsakra těžké se na Druhou šanci stále soustředit, když mě kniha k smrti nudila.
Ale já vytrvala. Říkala jsem si, že když už mě čeká psaní negativní recenze, tak musím vydržet, třeba to konec zlepší. No… :D

8 12.09.2021

Londýn, Paříž, USA a sběratelka umění Peggy Guggenheimová v letech 1937 - 1942. To je Sen o štěstí od Sophie Villardové.

Knížka mě neskutečně rychle pohltila a připadalo mi, jako bych já sama cestovala mezi Londýnem a Paříží a poznávala slavné umělce. Během čtení jsem si ráda dohledávala doplňující informace na internetu a moc mě to bavilo.
Našla jsem si obrazy malířů a další umění, které Peggy uchvátilo - např. Ptáci v prostoru, nebo velká jména, jako jsou Kandinskij, Cocteau, Max Ernst, Tanguy.

Když vypukla 2. světová válka, někteří umělci (a i další lidé) prchali do USA, dokud to jen šlo. A Peggy se při té příležitosti rozhodla moderní umění zachránit. Jaká byla její forma odboje/jak se rozhodla pomoci uprchlíkům? To si přečtěte sami a já věřím, že se u toho nudit rozhodně nebudete.

Krátké kapitoly hnaly příběh kupředu a díky časovým údajům se ani nemáte šanci ztratit. Byla to má první kniha z této řady a stoprocentně nebyla poslední.

„Všechno se točilo kolem umění a lásky,“ prohlásila Peggy Guggenheimová v posledním rozhovoru před svou smrtí v roce 1979.

1 29.08.2021

Když Mel nahlásí zmizení jejího manžela s dětmi, nemá ani tušení, co ji čeká.

Začátek se mi líbil nejvíc - když se do vyšetřování pustila policie a vše skryté začalo vyplouvat na povrch. A čtenář zjistil, že to všechno bylo jinak, nebo nebylo?

Ačkoli jste dlouho netušili, kde je vlastně pravda, vůbec to nepůsobilo překombinovaně. Naopak jsem hltala každé další slovo, protože se mi Kruh nechtěl ani na moment odkládat.

Vyprávění z minulosti a přítomnosti do sebe hezky zapadalo. Rona Halsall vymyslela nejenom skvělou psychologickou hru, ale zapracovala do příběhu i ne tak časté téma a podle mě se jí to povedlo na jedničku.

Kruh je napínavý, závěr překvapivý a já ho všem doporučuji.

1 26.08.2021

Quinn Delaneyová Robertsová má před sebou ještě poslední úkol. Musí najít svého vraha.

Ze začátku mi přišly kapitoly z pohledu zavražděné Quinn zbytečné, ale Pořád jsem tady je psychologický román, takže nějaké psycho tam muselo být. Pak se ale začaly vybarvovat další postavy a to teprve bylo něco.

Závěrečné překvapení bylo hodně malé, ale jak byl celý příběh napínavý! Otáčela jsem jednu stránku za druhou a byla jsem na konci. Tak už to ale u knih z nakladatelství Katto bývá. Jsou velice čtivé a rychle přečtené.

3 23.08.2021

„Bylo nebylo v jedné zapadlé vsi stvoření,
jemuž se říkalo Obr z mlhy.
Přicházel vždy v noci,
když měsíc zastřely mraky
a domy olizovala vlhká mlha,
unášel děti, které pak už
nikdy nikdo nespatřil.“

Je škoda, že autor v prologu odhalil až příliš mnoho. Kvůli tomu jsem se většinu knihy nudila, protože jsem přesně věděla, koho hledají. Stále jsem doufala, že se to nějak rozjede, ale přišlo mi, jako bych se dívala na jeden díl kriminálky.
Nepomohly tomu ani dvě časové linky.

Těšila jsem se na temně mrazivou atmosféru, na popisy mlhy, kde není vidět na krok, ale obávaný Obr vás vidí a už je vám na dosah. Bohužel, nic z toho jsem nedostala.

Osobní život vyšetřovatelů se navíc řešil až moc. Někdy jsem měla pocit, že se případ přesunul na druhou kolej. Inspektoři Stan i Sarah mi byli sympatičtí. Až se ale pustím do jiné detektivky, na tyhle dva si ani nevzpomenu.

Posledních pár desítek stran jsem se nemohla odtrhnout. Najednou to bylo napínavé, překvapivé, teprve se to začínalo rozjíždět. A ten konec? Ani ve snu by mě něco takového nenapadlo. Jenže to skončilo brzy. Na můj vkus nedořešeně.

Sérioví vrazi mě v knihách ale nikdy neomrzí, proto si myslím, že byste Obra z mlhy neměli jen tak minout.

1 22.08.2021

Když Josie zahynula při teroristickém útoku, jak ji pak může její sestra Kit zahlédnout v televizi? Dokáže ji najít? Odpustit jí?

Kdyby byl i příběh uvnitř stejně kouzelný a nádherný jako název knihy, neměla bych ke knize žádnou výtku.

Bohužel jsem se do čtení musela nutit. Strašně dlouho postavám trvalo, než si mě získaly a do poloviny příběhu mi bylo upřímně jedno, co se s nimi stane. Bylo tam ale pár tajemství, díky kterým jsem knihu neodložila a četla dál. Na jeden hlavní moment jsem netrpělivě čekala, a když konečně přišel, příběhem to nijak neotřáslo a autorka směle pokračovala dál.

Druhá polovina byla záživnější, už to trochu více odsýpalo a začalo mě to i bavit. Líbily se mi skoky do minulosti, které se začaly objasňovat a nejednou mě napadlo, že kdyby se celý příběh přesunul o patnáct let nazpátek, nabral by úplně jiné obrátky.

Obávám se, že konec na mě nezapůsobil tolik, jak by měl. Věřím ale, že romantickým duším nezůstanou oči suché.

3 20.08.2021

Babička se míří seznámit do Londýna a vnučka zkouší zapadnout na venkov. Jak tohle jen dopadne?

Po dokonalé Spolubydlící měla Výměna nelehký úkol. Musela splnit všechna ta vysoká očekávání, která jsem od další knihy Beth O'Leary měla. A to se nepovedlo. Autorka holt nastavila laťku až příliš vysoko a nebude snadné ji překonat.

Stejně jako Spolubydlící, i Výměna neměla originální zápletku a tentokrát si s ní Beth neporadila tak skvěle. Vůbec jsem se nedokázala vcítit do postav, ani mě popravdě moc žádná nezaujala. Všechno si tak jednoduše plynulo, občas nějaké to drama bylo, někdy tam byla i vtipná scéna, ale bohužel je Výměna stále jen průměrná romantická oddechovka.

5 20.08.2021

Lena se jako au pair vydává do maloměsta Green Valley v Coloradu. Nečekala tam na ni ale jen sympatická rodinka, hory a příroda, ale do jejího nového domova přibyl jeden protivný člen domácnosti.

Chemie mezi hlavními hrdiny byla skvělá. Bavilo mě jejich pošťuchování, jiskřilo to, ti dva zkrátka neměli chybu. I když to bylo jedno velké klišé za druhým a já určité scény předpovídala dopředu, bylo to zároveň tak moc roztomilé, že mi nevadilo téměř nic.

Ze začátku mě trochu iritovalo slovo "iPhone", ale pak přišla na řadu krásně popsaná krajina a vše bylo odpuštěno. Hodně jsem si oblíbila i vedlejší postavy a doufám, že se co nejdřív dočkáme příběhu Izzy a Willa.

Čtenářky Mony Kasten, Laury Kneidl, ale třeba i Kasie Westové, tohle chcete číst. Nic nedokáže tak moc zlepšit náladu jako feel-good romantická kniha (a Nové začátky navíc patří k těm nejlepším v letošním roce).

4 20.08.2021

Je možné milovat město, i když jste ho ještě nikdy osobně nenavštívili? Je to možné, protože já miluju Paříž, přestože jsem ji na vlastní oči neviděla. Znám ji jen z vyprávění, fotek, videí a z knih. Hodiny v Paříži mě zaujaly názvem i anotací. Tím, že jsem se do ní pustila, jsem ale udělala velkou chybu.

Jediné, co se mi na celém příběhu líbilo, byly krátké kapitoly, díky kterým jsem ji měla rychle přečtenou. To je jediné plus. Jinak jsem se ale do knihy nedokázala ponořit. I když jsem se vážně snažila, tak se mi po celou dobu čtení pletly postavy. Měla jsem v tom opravdu velký zmatek, který už (doufám) dlouho v žádné další knize nezažiju.

Jeden den, který jsem se čtyřmi hlavními hrdiny strávila v meziválečné Paříži mi vůbec nesedl. Byla to náročná četba, ale věřím, že si své čtenáře najde.

1 19.08.2021

Kdo jsou ti lidé na obrázku?
To jsou ti, co jsem je zabil.
Vždyť je ti teprve osm...
Zabil jsem je, když jsem byl velký.

Takhle začíná thriller Zaříkávačky. Zní to skvěle, viďte? Už od první strany si mě kniha získala a vydrželo ji to až do konce.

I když jsou zmizelé dívky ohrané téma, v Zaříkávačkách měly něco navíc. Hlavní hrdinka nebyla žádný detektiv, neznala žádné profesionální postupy, řídila se jen svým instinktem a já jsem ji od začátku fandila.

V celé vesnici se obyvatelé chovali jako svatoušci, ale vy jste i přesto měli tušení, že to nemůže být jen tak, že se jejich pravá tvář ještě ukáže. Moc mě bavilo, že jsem nevěděla, kdo je ten zlý a kdo hodný.

Mrazivá atmosféra a prostředí lesů a hor mi chvílemi připomínalo thriller Za dveřmi tma. Mystické prvky zaříkávání tomu však daly úplně jiný level. Bylo to napínavé, překvapivé, a když se člověk začte, jen stěží knihu odkládá.

4 13.08.2021

Do Snílka neznámého jsem se zamilovala na první pohled. Ještě jsem ho ani nemusela číst a už mě totálně okouzlila ta obálka. Viděli jste ji naživo? Je nádherná!

Bála jsem se. Upřímně jsem měla vážně z strach z toho, že by se mi příběh o Lazlovi nelíbil. Po pár stranách jsem zjistila, že jsem se obávala zbytečně.

Lazlo je sirotek, nalezenec, knihovník a snílek Neznámý. Věřím, že jeho vášeň pro příběhy chápe každý čtenář a knihomol. Už jen tím měl ke mně blízko. Jeho chování a mluva je neskutečná. I když tohle nebyla má první kniha od Laini Taylorové (četla jsem Dceru kostí a dýmu), smekám před jejím vypravěčským stylem, protože takhle krásně napsaný a vymyšlený příběh jsem už hodně dlouho nečetla.

4 12.08.2021

Že vám jméno Georgiana Bridgertonová nic neříká? Je zvědavá, zajímá se o medicínu a její všetečné dotazy dokáží nejednoho vytočit. A to nejdůležitější - je to teta námi známých sourozenců Anthony, Benedicta a Colina. Zatím jen těchto tří, protože víc jich ve Skandálu na spadnutí neexistovalo.

Na romantickou linku, jak se z dlouholetých přátel stane pár, moc nejsem, ale tady se mi líbila. Správně to mezi nimi jiskřilo a nechyběla mi ani vtipná výměna názorů. Dokonce jsem se i nahlas rozesmála (konkrétně u kapitoly 13 aneb jízda v kočáře s kocourem).

Bridgertonovi nemusíte číst popořadě, takže i do Skandálu na spadnutí se můžete pustit, aniž byste znali díly Vévoda a já, Vikomt, který mě miloval nebo Nevhodný návrh. Ale věřím, že jen u jedné knihy od Julie Quinnové nezůstanete. Já jsem na nich závislá.

6 11.08.2021

V tragédii jedné ženy se skrývá naděje druhé...

Tina Craigová najde dopis z roku 1939 ve starém obleku. Přečte si ho a začne pátrat, proč ho Billy Stirling nikdy neodeslal? A co se stalo s Chrissie, pro kterou bylo psaní určené?

Dvě časové roviny. Dva silné příběhy o ženách. Jedna řeší mimomanželské těhotenství, druhá skrývá otoky a modřiny od pěstí.

Dopis je velice dojemný a plný smutných - až neuvěřitelných - scén. Minulost i současnost se plynule slučovaly a vše došlo ke konci, který mě nijak nepřekvapil.

Kniha mi hodně připomínala Poslední dopis od tvé lásky od Jojo Moyesové. Řekla bych, že i ten styl psaní byl podobný a možná ještě lepší a svižnější, protože jsem si ani nevšimla, jak rychle mi těch 300 stran uteklo.

Kdyby u nás od Kathryn Hughesové nevyšel před pár týdny Klíč, k Dopisu bych se nikdy nedostala. A byla by to škoda, protože teď má své čestné místo u mě doma.

8 11.08.2021

Z trojice Anthony, Benedict a Colin jsem si z dřívějších dílů a seriálu oblíbila Benedicta nejméně. Jenomže Nevhodný návrh to změnil a teď se opravdu nemůžu rozhodnout, koho z nich mám nejradši.

Netušila jsem, že mě čeká příběh o Popelce a upřímně? Bylo to velmi příjemné překvapení. Sophie mi byla sympatická a Violet Bridgertonové jsem úplně propadla. Jako matka osmi dětí má můj velký obdiv a vážím si jí o to víc, když vidím, jak skvěle a s jakou láskou všechny vychovala.

Z Bridgertonových se stává závislost. Skandálu na spadnutí se nemůžu dočkat a ani si nedovedete představit, jak moc se těším na příběh Colina a Penelope.

3 29.07.2021

Po dlouhé době jsem se pustila do peprnější knihy a řeknu vám, že jsem si teda moc dobře nevybrala.

Ze začátku mi to přišlo celkem vtipné, ale to jsem ještě netušila, co mě čeká. Opakovaný vtip už není vtipem a v Chlapovi snů se opakovalo úplně všechno.

Hlavní postavy byly hrozné, nesympatické, neuvěřitelné (né v tom dobrém slova smyslu). Na to, že je Penelope spisovatelka, se nějak postupně zapomnělo a já si upřímně takhle praštěnou buranku jako spisovatelku nedokážu představit. Dokonalý Jake má všechno a to je jeho problém, je totiž nereálný.
Oblíbila jsem si jen Cama, který tam byl bohužel jen minimálně, jenže po epilogu jsem neměla ráda už ani jeho.

Chlap snů je jeden velký omyl. Celé mi to přišlo absurdní a naprosto šílené.

Naštěstí mi to rychle uteklo a já jen doufám, že Pan Romantik a Hořím pro tebe, na které mám zálusk, budou mnohem lepší.

9 26.07.2021

Předpokládám, že většina z vás autora Roberta Bryndzu zná. Jeho nejnovější knihou ale není detektivka, je to román pro ženy Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové.

Jak má ženská po čtyřicítce začít znovu? Těžko, ale hlavní hrdinka je odhodlaná vše zvládnout. Místy mi Coco připomínala puberťačku, které hormony ovládají mozek, ale nevadilo mi to. Naopak jsem se s ní dost nasmála a o nudě nemůže být řeč.

Byla příjemná změna číst pro jednou knihu psanou jen formou e-mailů. (Na normální souvislý text se ale už teď těším.) Příběh mi rychle utekl, odpočinula jsem si u něj a díky suprové vazbě bych si přesně takový paperback vzala někam na cesty nebo k vodě.

6 24.07.2021

San Francisco. Historická budova s nádhernými detaily. Výloha plná těch nejkrásnějších vydání klasické literatury. Dluhy. Staré a zašlé trubky. Málo zákazníků.

Knihkupectví ztrát a nálezů padne jednoho dne neplánovaně do rukou Natalie Harperové. Nejen obchod, ale i celý dům má problémy, které je nutné vyřešit. Zatímco se nová majitelka knihkupectví topí ve fakturách a upomínkách, Peach Gallagher má na starosti stavební práce a rekonstruuje budovu.

Prostředí a atmosféru knihkupectví vystihla Susan Wiggsová dokonale. Měla jsem pocit, že sama chodím mezi regály, v pozadí slyším řemeslníka Peache, za pokladnou Natalii, že cítím vůni starých i nových knih a čerstvé kávy.

Příběh se příjemně odvíjel, nikam nespěchal, vše mělo svůj čas. Romantická linka byla slabší a s kýčovitým koncem jsem počítala. Ale myslím si, že obzvlášť Natalie si takový pohádkový konec zasloužila.

6 23.07.2021

Sestry ve zbrani a písni jsem v zahraničí vůbec nezaregistrovala a v edičním plánu jsem ji směle přeskočila dál. Pak jsem ale viděla pár českých doporučení a dala knize šanci. Myslela jsem si, že to bude další skrytý poklad, který si zaslouží více pozornosti.

Podle mě se z této knihy dalo vytřískat mnohem víc. Ten námět za to totiž stojí - devět bohů a jejich pozemské relikvie, které se snaží lidé najít, mágové potřebují písaře, aby pro ně zaznamenávali jejich kouzla... Všeho se autorka dotkla, brouzdala po povrchu, ale do ničeho se pořádně neponořila.

Postavy neměly hloubku, byly bez života, k žádné jsem si nenašla cestu. Sesterský vztah mezi hlavními hrdinkami byl průměrný, obyčejný, ničím překvapivý. Romantická linka byla odbitá. Alespoň s ní se mohlo lépe pracovat.

Četlo se mi to dobře, ale je to jen průměrný příběh, na který si brzo ani nevzpomenu.

3 07.07.2021

Myslela jsem, že mě krimi žánr už ničím nepřekvapí. Něco se stane, přijede detektiv, vyšetří zločin a je konec. Jenže Unesená mezi detektivkami vyniká. V čem?

Moc se mi líbilo, že tady nebyla jen jedna hlavní vyšetřovatelka, která to všechno táhla, ale měla při pátrání na pomoc spoustu dalších skvělých postav. Lizzy navíc nebyla jen tak obyčejný detektiv. A protože mi byla sympatická, nevadil mi ani do detailu rozebraný její osobní život.

Pro někoho hrůzostrašná obálka už sama o sobě napovídá, že budou v příběhu nějak figurovat pavouci. Naštěstí to ale nebylo tak strašné, čekala jsem to horší, takže se opravdu nemáte čeho bát.

Já jsem z Unesené prostě a jednoduše unešená. Bylo to napínavé, příběh krásně gradoval a já doufám, že se můžeme těšit i na další případy soukromé vyšetřovatelky Lizzy Gardnerové.

3 03.07.2021