lena.o.knihach komentáře u knih
Druhý díl série Maxton Hall na sebe nenechal dlouho čekat. Těšila jsem se na pokračování příběhu Ruby a Jamese. Jejich romantická linka v Zachraň se by se ale nakonec dala shrnout pouze do pár stran a nemusela to autorka takhle zbytečně natahovat.
Co mě ale příjemně překvapilo, byly další linky z pohledu Ember (sestra Ruby) a Lýdie (sestra Jamese). Obě dostanou více prostoru a já jsem si je hodně oblíbila. Upřímně? Radši bych měla ukončený příběh o Ruby s Jamesem v Zachraň mě, v tomto díle by mohla být hlavní hrdinkou Lýdie, protože ta má hodně zajímavou linku a třetí kniha by se mohla věnovat Ember.
Nebyl by tu pak žádný vycpákový díl a pro mě jen průměrný, který jsem od takhle skvěle hodnocené a ke všemu velmi oblíbené autorky opravdu nečekala.
Grace Bennettová si rozhodně nepředstavovala, že ji cesty zavedou do zaprášeného knihkupectví. Ještě k tomu, když čtení zrovna nepatří k jejím oblíbeným koníčkům. Jednoho dne ale přijde na to, že knihy v těžkých časech dokáží lidi sbližovat, uklidňovat a zpříjemňovat (jak to jen jde) bombardování Londýna.
Vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha měla dvakrát tolik stran, protože jsem se s ní musela rozloučit příliš brzo. Bylo to čtivé a dokonce jsem se dozvěděla i pár nových informací o tom, jak se obyvatelé připravovali na možné škody po útocích a jak fungovaly hlídky.
„Čtení je jako vypravit se někam a nepoužívat ani vlak, ani loď, odhalovat nové, neuvěřitelné světy. Jako žít život, do kterého jste se nenarodila, mít možnost vidět všechno vybarvené z pohledu někoho jiného. Je to učení, při němž nemusíte čelit následkům selhání a zároveň můžete zjistit, jak nejlíp uspět.”
Poslední knihkupectví je nádherný příběh z 2. světové války o lásce ke knihám. Je dojemný a na konci hrozí slzy v očích. Doporučuji všem.
Filmy Woodyho Allena mám ráda a říkala jsem si, že bych měla zkusit i nějakou jeho knihu. A proč se tedy nevrhnout rovnou do autobiografie Mimochodem?
Slavný režisér, herec a spisovatel (a nejen to) popisuje své dětství na Manhattanu - židovskou rodinu, kina, spolužačky. Postupuje chronologicky, až se čtenář dostane k dráze komika, k prvním filmům a manželství. Nešetří vtipnými poznámkami, je kritický, otevřený a uznává své chyby.
Velká většina jmen hudebníků a dalších umělců mi nic neříkala. Věřím, že bych si knihu užila více, kdybych věděla, o kom se přesně mluví. Pokud jste ale velkým fanouškem Woodyho Allena, neměli byste si Mimochodem nechat ujít.
Nině Guerrerové se v šestnácti letech podařilo uprchnout sériovému vrahovi, ten se pro ni o jedenáct let později vrací. A odplata bude sladká.
Geniální! Není divu, že Šifra sklízí u nás i v zahraničí takové ohlasy. Tohle je thriller, kterému hned od první strany propadnete a jen těžko ho odkládáte. Neustále jsem měla nutkání číst dál a dál, i když bylo už po půlnoci.
Je to strhující, nervy drásající příběh a já tomu nemám co vytknout. Skvěle popsané charaktery se silnou hlavní hrdinkou a jedním psychopatem, který vám nedá spát.
Sama autorka Isabella Maldonado nosila odznak FBI a ještě k tomu je to brilantní vypravěčka. Už teď se nemůžu dočkat jejího dalšího případu s Ninou Guerrerovou.
Když se Selmě zdá sen o okapi, někdo v blízké době zemře. A tak všichni obyvatelé vesničky začnou prozrazovat svá tajemství a dlouho skryté pravdy vychází najevo. Co kdyby smrt postihla zrovna někoho, kdo ještě nevyznal lásku?
Dlouho se mi nestalo, že bych si oblíbila všechny postavy. Byli to úplně obyčejní lidé se svými chybami i přednostmi, a proto byli i neskutečně uvěřitelní. Na desetiletou Luisu nemají vlastní rodiče čas, takže ji společnost dělá babička Selma a optik, jehož jméno jsem ani nepotřebovala vědět, a i tak jsem si ho oblíbila. Na posed chodil samotář Palm, zloděje měla odradit nabubřelá Marlies a Elsbeth a ty její pověry. Ke všem jsem našla cestu a o to těžší pro mě bylo loučení.
Co je odtud vidět je nádherná kniha o lásce, přátelství, smrti a především o lidskosti a každodenním životě. Je smutná, veselá, laskavá a hlavně je opravdová.
Z prvního dílu jsem nadšená nebyla, ale přiznávám, že jsem stále někde tam uvnitř (hodně hluboko) byla zvědavá na závěr.
Zrazená je lepší než Zaslíbená, ale stejně to není žádný zázrak a sérii si kupovat nehodlám. Rozhodně by si nezasloužila čestné místo vedle Selekce.
Hned po dočtení jsem si říkala, že by bylo mnohem lepší, kdyby to byla jen jedna kniha. Vyhnuli bychom se tak zbytečným scénám a nesympatickým postavám. Naštěstí se mi to opravdu dobře a rychle četlo, přestože celá zápletka i romantická linka byla hodně slabá.
Ani na chvíli jsem nepochybovala o tom, že by se mi třetí díl od Lisy Reganové nelíbil. Už na první straně jsem se začetla, pak přišly známé postavy a až do konce jsem si užívala vyšetřování s Josie Quinnovou.
Tentokrát autorka zabrousila i do minulosti hlavní hrdinky a nebála se odkrýt i hrůzné detaily, se kterými se Josie v dětství potýkala a na které nikdy nezapomene. Bavila mě současná linka se zapeklitým případem i ta minulá s malou JoJo a jak to pak všechno do sebe krásně zapadalo.
Nemůžu říct, jestli v sérii s detektivem Josie Quinnovou je nějaký nejlepší a nejhorší případ. Všechny tři knihy mají něco do sebe. Jsou napínavé, mají krátké kapitoly a jsou neskutečně čtivé. A protože v zahraničí vyšlo již 12 dílů, budu doufat, že se u nás v příštím roce dočkáme čtvrté knihy.
Islandská společnost všechny nabádá k tomu, aby blížící se ekonomickou krizi přečkali v truhlách, v nichž neplyne čas. Až katastrofa přejde, zase se probudí a přitom nezestárnou ani o den. Naprosto ideální, ne?
Jednoho dne se ale pár schránek otevře. Hrstka dětí se uchýlí ke stařence Lilian a vyslechnou si legendu o princezně Havrantýnce. A dál si to přečtěte.
Když se čtenář dostatečně pokochá nádhernou a výstižnou obálkou a Truhlu času poté otevře, najde v ní dva příběhy - jeden hezčí než druhý. Pro malé čtenáře je to hodně drsná pohádka. Pro mě to byla dojemná, krásná, poutavá kniha s myšlenkami nejen o tom, že se problémům nemám vyhýbat a utíkat před nimi.
Jsem moc ráda, že mám takový skvost z Islandu doma a každému ho doporučuji.
Už jsem si začala říkat, že není možný, abych z každého dílu Bridgertonových byla nadšená. A je to tady. S láskou, Eloise je doposud nejhorším příběhem z celé série.
Postava Eloise má svou hlavu. V seriálu jsem si ji hodně oblíbila, protože se nechce smířit s tím, že jako žena nic nemůže. Každý ví, jak bude její život vypadat - vdá se, porodí děti, bude paní domácnosti. Eloise Bridgertonová by ale chtěla mnohem víc. Proto jsem od knihy očekávala něco trochu jiného. Kdyby se hlavní hrdinka v knize jmenovala jinak, vůbec by to nevadilo. Vlastnostmi i chováním to byla jako každá průměrná žena. Tohle vůbec nebyla Eloise, jakou znám.
Phillip Crane je první hlavní mužská postava z Bridgertonových, kterou jsem si neoblíbila. Nechápala jsem jeho chování a byl mi nesympatický po celou dobu čtení. Bohužel, ani romantická linka příběhu nepomohla.
Doufám, že to nejhorší už mám za sebou a Nečekaná láska laťku opět zvedne.
Kdo by neznal sérii Objekty touhy, která je všude vidět na instagramu? Konečně jsem se už i já dostala k Jeho banánu a udělala si vlastní názor. A jsem ráda, že jsem si knihu nekoupila, protože na mě dojem moc neudělala.
Nepřišla mi vtipná. Já se opravdu nesmála (to jsem se víc chlámala u Bridgertonových) a přitom měl být právě humor předností této knihy. Postavy mi byly nesympatické a zápletka také nestála za nic.
Jen děkuji za to, že se jedná o tak krátkou knížku, se kterou jsem strávila hodně málo času. Naštěstí se i dobře a rychle četla, jinak bych se s příběhem trápila bůhvíjak dlouho.
Prý jsou další díly lepší. Já to ale riskovat nehodlám.
Skvěle jsem si u této knihy odpočinula, občas se i uchechtla a náramně si to užila.
Šéfkuchařka Bianca mi padla do noty už od první strany a to samé se dá říct o milionáři Jacksonovi (ten u mě má ale vroubek).
Hlavní hrdinka byla upřímná, líbilo se mi, jak se chovala ke svým zaměstnancům i rodině.
Na bohatého dědice bourbonské dynastie jsem ale názor postupně měnila. Jakmile mu hrozilo, že o rodinné dědictví přijde, musel se oženit. Nebo si také podle mého mohl najít i svůj vlastní výdělek. Neříkejte mi, že takový chlap radši bude sedět doma na zadku a přizná si, že nic neumí, než aby s tím něco udělal. Kor když vidí Biancu, která sama šéfuje celé restauraci...
Příběh se mi ale jinak četl skvěle, stránky mi ubíhaly pod rukama a hned druhý den jsem měla přečteno.
Zajímá vás, jestli si od J. T. Geissinger ještě něco přečtu? Rozhodně ano. Těším se na druhou knihu Taju pro tebe ze série Vzplanutí, která vychází na začátku listopadu.
Pro fanoušky Sarah J. Maasové. Doposud jsem nečetla knihu, u které bych na 100 % mohla souhlasit, že je pro fanoušky Skleněného trůnu, Dvorů a Půlměsíčního města. To se ale dnes změnilo. Z krve a popela tohle označení může hrdě nosit.
Poppy je Vyvolená a je budoucností celého království. Jenže jako velmi důležitá osoba se bez stráží nesmí nikam hnout, má rozkazy s kým (ne)může mluvit, kam a kdy (ne)chodit, co (ne)nosit a dokonce i co (ne)číst. Dodržování pravidel jí ale nikdy moc nešlo.
Hawke je prostě a jednoduše neodolatelný. Umí se ohánět nejenom mečem a lukem. Jeho vzhled je (jak u ž to tak bývá) bez jediné chybičky a já myslím, že jsem našla fantasy hrdinu, který se může dělit o první místo s Rhysandem.
Obě dvě hlavní postavy jsou silné a chytré a spolu jim to náramně ladí. Doplňují se, dohadují se, srší vtipnými poznámkami, přitahují se a jiskry létají do všech stran.
Pro mě byl konec překvapivý. Já vůbec neměla čas myslet a předvídat, co se stane dál, protože jsem hltala každý odstavec, větu, slovo… rozumíme si. Než jsem vůbec měla čas něco vymyslet, už jsem otáčela poslední stránky.
Hrátky v posteli (i když se zrovna v posteli moc často neodehrávaly), násilí, týrání, smrt - to vše popsala Jennifer L. Armentrout do každičkého detailu. První díl série Z krve a popela doporučuji každému dospělému čtenáři, který v příběhu očekává explicitní scény a (překvapivě) je fanoušek SJM.
Kdysi dávno jsem viděla film o blonďaté holčičce, které říkali zlodějka knih. A teď - o pár let později - jsem se konečně pustila do knihy. Myslela jsem si, že vím, co mě čeká, ale šeredně jsem se pletla. Když jsem začala číst, netušila jsem, do čeho jsem se to pustila.
Ten styl vyprávění, pohled, ze kterého Markus Zusak napsal Zlodějku knih, všechny myšlenky, kresby, bylo to něco neskutečného. Já ani neumím popsat, jak moc se mi to líbilo, jak na Liesel, Hanse, Rosu, Maxe a Rudyho budu dlouho vzpomínat, jak si mě všichni - i sama Smrt - získala.
Na konci jsem se neubránila slzám.
Chcete se dozvědět, co inspirovalo jednoho z nejoblíbenějších světových autorů k vytvoření Hobitína, Roklinky, Helmova žlebu? Kde se vzala všechna ta místa, na která nikdy nezapomeneme?
Světy J. R. R. Tolkiena není kniha na jeden večer, vlastně ani na jeden týden. Já do ní nahlížela půl roku, než jsem dospěla ke konci. Kdybych v knihovně neměla další zajímavé tituly, hned bych ji zase otevřela na první straně a četla od začátku. A vsadím se, že bych se dozvěděla další nové informace. A dojala bych se u toho snad ještě víc.
John Garth dal dohromady působivého průvodce, ve kterém nechybí ilustrace, mapy, fotografie a vlastní Tolkienovy kresby. To vše je doprovázené textem, který vás v žádném případě nemůže nudit, protože si připadáte ke Středozemi mnohem blíž, než jste se doposud byli.
Akční fantasy pro čtenáře Šesti vran. Než akci a Šest vran bych radši zmínila slovanskou mytologii, protože ta byla v příběhu zakomponovaná dokonale. Kromě rusalky, vlkodlaka nebo vampýra jsem se setkala i se samotnou bohyní Morenou a jsou to právě tyto mýtické bytosti, které bych u Přízraků noci vyzdvihla.
Čtyři hlavní hrdinové mi přijdou na 260 stran moc. I když má v příběhu každý z nich důležitou roli, radši bych dvě poznala do hloubky, než takhle něco málo od všech čtyř. Nejvíc mě zaujala linka lovce démonů (hlavně jeho minulost) a potulné hudebnice. Bohužel tam nebyl prostor pro více detailů, které mě o Kardenovi a Noe zajímaly.
Chyběla mi dějová linka z hradu. Chtěla jsem více poznat i zápornou postavu knížete Dragovita. Dovedla bych si představit kapitoly z pohledu Kazi, co musí s vládcem vytrpět, jak se k ní chová atd.
Závěrečná část Přízraků noci byla ale jízda! Najednou mi stránky začaly ubíhat pod rukama, kapitoly se zkrátily, bylo to napínavé a dokonce mě Kateřina Ševčíková na konci i překvapila.
Musím zmínit ještě další plusy knihy - slovník pojmů, krásnou obálku a nádherně propracovanou mapu.
Už hodně dlouho jsem Audrey Rose a Thomase Cresswella chtěla poznat, protože zahraniční booktubeři a bookstagrameři na celou sérii pějí ódy a neměla jsem daleko k tomu, abych se do knih pustila v angličtině.
Když jsem zjistila, že u nás Po stopách Jacka Rozparovače vyjde, skákala jsem radostí. A skáču i teď po dočtení, protože mě první díl moc bavil a hlavní postavy se mi vryly do paměti jako už dlouho žádné.
I když jsem vraha dopadla ještě před polovinou a na konci jsem tak překvapená nebyla, moc jsem si užívala tu mrazivou atmosféru, kterou autorka vytvořila dokonale.
Temné uličky viktoriánského Londýna, Audrey Rose s Thomasem na stopě jednomu s nejznámějších sériových vrahů, no neláká vás to hned k přečtení?
Vydání druhého dílu je u Dobrovského potvrzeno a já se na něj neskutečně moc těším. Prý je ještě lepší než ten první.
Léto sice skončilo, ale kdo nerad cestuje v horkých letních dnech, je podzim ideální čas na výlety.
Eva Obůrková dala dohromady 1 600 tipů, kam vyrazit po Česku. Jsou tam místa více i méně známá a u každého z nich je uvedená i webová stránka, pokud by čtenáři nestačily informace v knize.
K ještě lepšímu přehledu slouží piktogramy, takže na první pohled vidíte, zda na výlet můžete jít s kočárkem, jestli vás může doprovodit psí mazlíček nebo si musíte zabalit svačinu, protože na místě není žádná restaurace.
Jedná se o kvalitní pevnou vazbu a díky své obsáhlosti není vhodná na celodenní nošení v batohu, proto bych doporučovala si trasu a výlet naplánovat doma.
Ani v mém okolí jsem neznala všechny památky a tipy, které autorka v knize uvedla. Mě rozhodně Výlety (nejen) s dětmi příjemně překvapily.
Na příběh o Colinovi a Penelope jsem se moc těšila, ale to říkám každý měsíc, když vyjde další díl Bridgertonových. Jenže prostě Colin a Penelope(!) - dvě mé hodne oblíbené postavy už ze seriálu - na ně jsem se těšila ještě o trochu víc.
Věděla jsem, že jejich příběh bude krásný a romantický a byl přesně takový, jako jsem si vysnila (se všemi klišé k tomu).
Místo Violet Bridgertonové mi teď byla blíž lady Danburyová a Eloise Bridgertonová se v Čekance chovala hodně podezřele a díky tomu jsem dost zvědavá i na její příběh S láskou, Eloise.
Minulost jedné ženy skrývá klíč k budoucnosti druhé.
Po autorčině předchozí knize jsem se na Klíč neskutečně moc těšila. Její styl vyprávění je skvělý, čtivý a já nepochybovala o tom, že mě její nejnovější kniha pohltí od první strany.
V současné dějové lince se Sarah pokouší zjistit všechno o nemocnici pro duševně choré. Netuší, jak moc ji minulost ústavu pohltí a jaký příběh objeví v padesát let starém kufru.
Ve druhé časové rovině nastupuje Ellen do psychiatrické léčebny jako zdravotní sestra. Brzy ale přijde na to, že tak jednoduché - jako jen pomáhat potřebným - to nebude.
Z prostředí blázince a praktik mě občas mrazilo. Autorka skvěle napínala čtenáře do doby, kdy se obě dvě linky protnou. A že se jí to povedlo! Věřím, že konec nejednoho dojme až k slzám.
Johna Greena mám ráda. Líbí se mi jeho styl, myšlenky, na které mě díky příběhům přivede a jak se mnou občas jeho knihy emočně zamávají.
Jedna želva za druhou pro mě patří k těm lepším od něj. Sice mě kniha nerozbrečela jako Hvězdy nám nepřály, ale i tak bych vám Želvy doporučila.
Hlavní hrdinka Aza trpí (stejně jako autor) obsedantně-kompulzivní poruchou. Vzhledem k tomu, že se autor inspiroval svými vlastními zkušenostmi, všechno to působilo neskutečně reálně. Až jsem se divila, co člověka může napadnout, když má zůstat přes noc v nemocnici nebo když má někoho políbit.
V knize je hodně myšlenek, ale i dost dialogů, tak se nemusíte bát, že by vám 232 stran zabralo moc času.