lena.o.knihach komentáře u knih
Když hlavní hrdinka Clara úspěšně dokončila studium na Oxfordu, myslela jsem, že v té hlavě bude něco mít. Jenže ona si něco jiného myslela a něco jiného dělala. V jednom odstavci s princem spát chtěla, ve druhém ne, v dalším zase jo a pak zase ne…
Sice se to jmenuje Královská sága, ale po celou tu dobu bylo úplně jedno, že Alexander je princ. Mohl by to být kdokoli bohatý, jakákoli celebrita a nepoznali byste rozdíl. Královské povinnosti tady následník trůnu neměl vůbec žádné.
Je to erotický román, ale neříkejte mi, že se tam proto musí stále dokola opakovat slova pták a číča a š*kat. Nebyla jsem ještě ani v polovině a už jsem na ta slova začínala být alergická. Někdy by šla vynechat úplně, někdy to stačilo nahradit synonymem. Ale né! Nacpeme to pomalu do každé věty.
Obálka knihy se mi moc líbí. Zaujala mě hned na první pohled, ale k tomu příběhu se vůbec nehodí.
Můžu si odškrtnout jednu z nejhorších knih pro letošní rok.
Po skvělých ohlasech v zahraničí jsem se na Kluky ze hřbitova hodně těšila. Nejeden čtenář tuhle novinku z Yoli doporučuje fanouškům Coco a já tenhle animák zbožňuju (kdo neznáte, určitě to napravte), takže o to víc jsem si knihu musela přečíst.
Plno španělských slovíček jsem ze začátku moc nedávala, ale zvykla jsem si. Díky tomu celý příběh vyzařoval skvělou atmosférou a hlavně se blížil Día de Muertos (Den mrtvých). Když pak Yadriel přivolal ducha, kterého se pak nemohl zbavit, už jsem nechtěla přestat číst.
Yadriel (trans kluk), Julian (duch), Maritza (Yadrielova sestřenka) - sympatická hlavní trojice, která mě moc bavila. Když se k nim přidali ještě psi (Donatello a Michelangelo) a kočka (Mňaucaso), nemělo to chybu.
Konec mě nepřekvapil, ale kdyby byl jiný, hodnotila bych plným počtem. Tady bych ráda doporučila Bohové jadeitu a stínu (hlavní hrdinka nechtěně vyvolá pána Xibalby a co teď s ním v Mexiku?!).
Nejdřív jsem váhala, jestli po Krvi a medu jít do závěrečného dílu, ale čím dál víc jsem věřila, že finále bude velkolepé a že autorka nakonec nezklame.
Konec Holubice a hada opravdu laťku zase vyzdvihl a já můžu na tuhle trilogii vzpomínat v dobrém. Příběh odsýpal, bavil mě i rozesmál.
Dvojice Lou a Reid je jedna z mých hodně oblíbených. Jejich chemie nemá chybu a líbí se mi, jak si k sobě přes všechny překážky dokáží najít cestu. Pokaždé.
Píše se rok 1879, Annabelle se otevřely dveře Oxfordské univerzity a jako sufražetka shání vlivného muže, který by podpořil volební práva žen. Jenže překříží cestu bezcitnému, arogantnímu a vypočítavému vévodovi.
Chyběl tomu humor jako u Bridgertonových. Na druhou stranu jsem nečetla jen o plesech, drbech, začátku a konci sezóny, ale řeší se tu vážnější témata, která Evie Dunmore umí podat čtivě a s lehkostí.
Moc se mi líbila hlavní hrdinka Annabelle Archerová. Inteligentní a odvážná žena, která se nebojí ozvat a použít pěst. Vévoda Sebastian mě ale tolik nezaujal. Jak se jevil chladně, tak pro mě takový zůstal až do poslední strany. Mnohem víc jsem si oblíbila jeho bratra, který mi přišel stokrát zajímavější.
Knihu jsem přečetla za pár hodin, ten příběh mě bavil, nejsem z toho ale úplně vedle a nejsem ani zklamaná. Myslím si, že fanoušek historické romance bude spokojený.
Jak svrhnout vévodu vychází u nakladatelství Cosmopolis 2. února a už teď jde předobjednat.
Na pokračování série Rebelky z Oxfordu se těším. Hlavní aktéry už znám a jsem zvědavá na jejich příběh.
Abych mohla pokročit s Odkazem Dračích jezdců, potřebovala jsem si dát rereading Eragona. Tak jsem sáhla po audioknize, kterou načetl Martin Stránský a načetl ji nádherně! Příběh mě ani po těch x letech nenudil, nezklamal a stále ho žeru.
Už šíleně moc dlouho jsem si chtěla přečíst příběh Sherlocka Holmese, tak jsem sáhla po tom nejslavnějším z barevné edice Knihovna klasiků z nakladatelství Odeon.
Baskervillský pes je krátká kniha, a i když je ze série o nejznámějším detektivovi až pátá v pořadí, vůbec mi to nevadilo.
Geniální vyšetřování Sherlocka a doktora Watsona nemělo chybu. K tomu ještě pochmurná krajina vřesoviště, kde se občas ozve záhadné vytí..
Jak mě ten začátek nebavil, tak na konci jsem se nemohla odtrhnout. Už od poloviny mě to chytlo, obracela jsem jednu stranu za druhou a jsem moc ráda, že z Vlády vlků nejsem zklamaná.
Poslední(?) dobrodružství Nikolaje, Zoji, Niny a dalších méně i více známých postav jsem si fakt užila.
A mapa, obálka i to, co se skrývá pod přebalem, je nádherným bonusem knihy.
Pokud jste milovníkem fantasy a nějakou nepochopitelnou náhodou jste ještě nevstoupili do světa Grišů, co nejrychleji to napravte.
Takhle originální retelling jsem už dlouho nečetla. Autorka se inspirovala starověkou Persií a jejím folklórem. Ze začátku jsem hltala každé slovo a těšila se na tu atmosféru. Jenže ono se to všechno drželo stále tak nějak při zemi a mě to bavilo čím dál méně.
Hlavní hrdinka mi byla velmi sympatická a líbila se mi do doby, než sama odtáhla vanu plnou vody, aby ji mohla vylít. Tu scénu jsem si musela přečíst několikrát, abych se pokaždé ujistila, že fakt jedna obyčejná holka posunula plnou vanu.
Dívka, had, trn je trochu víc překombinovanou pohádkou, ze které se dalo vytěžit mnohem více. Obálku má teda ale nádhernou.
Pokud jste si zamilovali Snílka, tak se Múzy vůbec nemusíte bát. Druhý díl je totiž ještě lepší. Je tam rozhodně více akce, větší vývoj postav, nová linka, která toho hodně vysvětlí a ten konec? Perfektní.
K této sérii nemám žádnou výtku. Líbí se mi styl vyprávění, hlavní i vedlejší postavy, romantická linka, zápletka, originální námět, obálky.
I když se jedná o pár let starou duologii, jsem ráda, že si ke mně našla cestu a mám ji doma v knihovně.
Taju pro tebe jsem přečetla za 3 hodiny. Já téhle knize prostě nemůžu nic vytknout. Je mi jasné, že né každý z toho bude tak odvařený a někomu třeba bude vadit hlavní hrdinka, ale mně to prostě sedlo jak p*del na hrnec.
Ke mně tahle kniha přišla přesně v ten pravý čas. Příběh je vtipný, hlavní dvojice roztomilá, dávka erotiky spíše menší, jiskření neuvěřitelné, poselství sděleno. A poděkování na konci nevynechejte.
Někdo cizí v domě mi občas přišlo zbytečně zdlouhavé, i když jsem měla stále potřebu číst dál. Baví mě, že jsou její knihy takové jednohubky na jedno odpoledne. Pořád se to ale táhne v tom průměrném duchu a nejsem z těch knih tak odvařená.
Prokurátor je má první kniha od Pauliny Świst a vůbec jsem nečekala, že mě až tak chytne. Na jednu stranu se to sice četlo samo, ale ze začátku jsem se bála, že budu číst jednu scénu dvakrát. Naštěstí se to pak zlepšilo.
Erotická linka mi nepřišla přehnaná a právnické prostředí to skvěle oživovalo. K postavám jsem si ale nenašla vůbec žádnou cestu. Za mě to byl jen průměrný (a velmi čtivý) příběh.
Nemá cenu ztrácet čas s knihou, která mě nebaví, takže jsem Madly po 100 stranách vzdala a v sérii dál pokračovat nebudu.
V Truly mě June s Masonem bavili nejvíc a na tenhle díl jsem se proto hodně těšila, ale vůbec mě to nechytlo tak, jak jsem si představovala. V edici Red mám už favoritky (Mona Kasten, Laura Kneidl, Lilly Lucas) a Ava Reed k nim, bohužel, nepatří.
Tess Delaneyová miluje svou práci - pátrá po starých pokladech a snaží se je navrátit právoplatným majitelům. Jednoho dne ale zjistí, že je polovičním vlastníkem jabloňového sadu v Archangelu. Nastal čas odkrýt vlastní minulost.
Kromě kouzelného maloměsta v Kalifornii se čtenář ocitne i v minulosti, konkrétně v Dánsku během 2. světové války.
Postavy mi byly sympatické, ale příběh byl mnohdy zbytečně zdlouhavý a neutíkalo mi to tolik, jak bych si přála. Neměla jsem problém kdykoli přestat číst. Jedná se o milý příběh, ale pro mě jen průměrný a ničím výjimečný.
Od Susan Wiggsové u nás už vyšla kniha Knihkupectví ztrát a nálezů, kterou mohu doporučit. V Jabloňovém sadu se ale odehrává dřív a pokud si nechcete vyspoilerovat, jak to s hlavními hrdiny dopadlo, měli byste začít právě s touto podzimní novinkou a Knihkupectví přečíst až poté.
Paul Riley je mužem vašich snů.
Nebo alespoň bude…
za odměnu.
Tohle + nakladatelství Red + název knihy - myslela jsem si, že mě čeká bůhví jaká kravina a už od první strany mi došlo, že jsem totálně vedle. Pan Romantik byl totiž skvělý.
Jak já si ho oblíbila. Bavil mě neskutečně moc. Zasmála jsem se, a když mi nebylo do smíchu, tak slzy nebyly daleko. Ať už byl Pan Romantik kýmkoli, já ho pokaždé žrala.
Místy jsem akorát nemohla vystát hlavní hrdinku Eden. Ale i přesto jsem knihu nedokázala odložit, dokud jsem pozdě v noci - nebo spíš hodně brzo ráno - neotočila na poslední stranu.
Pan Romantik mě velmi příjemně překvapil, a o to víc se těším na Profesora Sympaťáka.
Sice jsem říkala, že budu omezovat první díly sérií, které ještě nevyšly celé, ale Mýtonošům jsem prostě nemohla odolat. A jsem moc ráda, že jsem jim dala šanci, protože se tato kniha dostala do mých TOP 10 za rok 2021.
Ve skutečném světě ožívá magie artušovských legend a bylo to prostě a jednoduše boží. Ten nápad, zápletky, zvraty v každé části knihy, vývoj postav.. tomuhle nemám co vytknout.
Bree patří k těm lepším hlavním hrdinkám a já jsem ráda, že mi sedla a byla mi už od začátku sympatická. To samé platí i Nickovi. Ale Selwyn Kane! Ten byl ještě o level výš a v dalším díle se těším obzvlášť na něj.
Tracy Deonn napsala vskutku originální young adult urban fantasy a těch pár klišé je opravdu zanedbatelných. V knize se řeší i rasismus, ztráta blízkého člověka a já nemůžu jinak, než vám knihu doporučit.
V roce 1993 vznikla jedna z nejvýznamnějších dystopií světové literatury. Alespoň se to tvrdí. A jak první díl Setby země pochodil u mě?
Téměř před 30 lety působilo Podobenství o rozsévači jako sci-fi, teď příběh není tak daleko od reality. Je rok 2025. Poslední pozůstatky civilizace jsou rozvracené drogami, nemocemi, válkou a nedostatkem vody. Hlavní hrdinka Lauren svádí boj s hyperempatií (je mimořádně citlivá na bolest jiných).
Nebylo to takové, jaké jsem si představovala. Docela dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se do knihy začetla a musím se přiznat, že jsem do příběhu nebyla dostatečně ponořená ani na konci. Často jsem knihu odkládala, občas se do ní nutila a marně hledala něco, kvůli čemu číst dál.
Pokud u nás vyjde i další díl, jsem rozhodnutá dát této dystopii ještě druhou šanci.
Nuri žije se svou manželkou Afrou spokojený život, než přijdou o to nejcennější a jsou nuceni z Aleppa uprchnout.
V knize sledujeme dvě linky. V té první nás autorka provází všemi překážkami a nástrahami, které na uprchlíky ze Sýrie čekají a v druhé musí Nuri s Afrou vypovědět svůj příběh, aby dostali azyl a mohli začít znovu žít.
Christy Lefteri pracovala jako dobrovolnice v roce 2016 a 2017 v uprchlickém táboře v Aténách. Včelař z Aleppa tak vznikl z příběhů, které autorka v Řecku viděla a slyšela.
Ačkoli se jedná o velmi silné a drsné vyprávění, já ho přečetla téměř na jeden zátah. Bylo to totiž zároveň i krásné a lidské.
Seriál jsem neviděla, ale slyšela jsem o něm všude. A když jsem se dozvěděla o knižní předloze, rozhodla jsem se jí dát přednost.
A už vůbec jsem nečekala, že by mě kniha o deskovce mohla takhle chytnout. I když bych si já šachy zahrála pouze na amatérské úrovni, moc mě bavilo sledovat, jak Beth Harmonová vymýšlí a plánuje tahy dopředu, i když bych vám ani teď nedokázala popsat sicilskou obranu nebo samotný dámský gambit.
Jestli je v příběhu ještě něco jiného než šachy? Ano! Něco málo tam je. Závislost, osamělost, naděje, ale především jde o královskou hru. Já si příběh užila od začátku do konce, který - podle mého názoru - nemohl být lepší.
Nadšené ohlasy a pozitivní recenze jsem na Skříň plnou Diora viděla všude. A bylo toho už tolik, že jsem to nevydržela a musela si ji přečíst, abych zjistila, co na ní všichni vidí.
Tu obálku určitě ne, protože ta nepatří zrovna k nejpovedenějším.
Více se mi líbila linka odehrávající se v minulosti, kdy jsme sledovali pilotky v Královském letectvu během 2. světové války. Přiznám se, že ta současnost mě tolik nebavila, a proto pro mě byly šaty od Diora na vedlejší koleji. Občas jsem si říkala, že i název mohl být jiný, když ten originální je The Paris Secret.
Nicméně se mi kniha četla velmi dobře na to, že se jedná o celkem rozsáhlý historický román. Určitě byste ho měli také zkusit.