lena.o.knihach komentáře u knih
V předchozích dílech se autorka hodně zaměřovala na osobní život hlavní hrdinky a kdo jste je četli, víte, že to Josie v životě neměla jednoduché a neskutečně moc si toho prožila.
Upřímně jsem si vůbec nedokázala představit, co dalšího by měla vytrpět, aby se nezhroutila a neskončila někde v blázinci.
V Nečekaném přiznání se Lisa Reganová zaměřuje hlavně na Gretchen. Ale ani Josiinu kolegyni autorka vůbec nešetřila.
Opět se od čtení nedalo odtrhnout, kapitoly odsýpaly, zápletka propracovaná a nic jiného od série s Josie Quinnovou nečekám.
Snad se brzy dočkáme 5. knihy, když v originále jich je už 14!
Lia už dál nesnese pomluvy od spolužáků a utíká do Berlína. Do hlavního města se vrací vyřešit rodinné problémy i Noah. Cesta se jim zkříží a společné dobrodružství začíná…
Při čtení BreakAway jsem se cítila jak na horské dráze. Někdy jsem se bavila (např. při scéně s rajčaty) a obdivovala, jak krásně umí autorka popsat přírodu a jindy byly scény zbytečně natahované a nudné. Kdyby byla kniha kratší, předešlo by se právě takovým odstavcům a snížil by se i počet překlepů a chyb.
Líbilo se mi, že se kapitoly střídaly z pohledů hlavní dvojice, i když si mě Noah s Liou tolik nezískali. Víc mi byly sympatičtější vedlejší postavy - hlavně Noahovi sourozenci Kyra (mladší sestra, o které je 2. díl) a Elias (starší bratr, o němž je závěrečný díl série AWAY).
Celá kniha je obklopena tajemstvími, které čtenáře nutí číst stále dál. Anabelle Stehl ani moc nenapovídá, takže vás napadají různé teorie a extrémní scénáře, i když skutečnost pak vůbec není tak šokující.
Obálka s mapou Berlína je nádherná! V knize nechybí ani playlist a myslím si, že kdo rád odhaluje skryté pravdy a tajemství a nevadí mu pomalejší tempo, měl by dát BreakAway šanci.
Sedmadvacetiletý David Attenborough se vydává hledat vzácná zvířata pro londýnskou zoologickou zahradu a zároveň vše natáčí pro BBC.
Tři výpravy na různá místa. Nespočet nalezených zvířat. Úžasné dobrodružství.
Četlo se mi to skvěle. Nebylo to vůbec nudné (a jak bych také mohlo? Když se David v hlavním městě hrabě v záhonech s tulipány a hledá žížaly pro malého nosála).
Výpravy za zvířaty jsem si díky Davidovo vyprávění užila, jako bych byla součástí jejich expedice. Nechyběl britský humor ani fotografie z cest.
Tahle kniha mi připomněla, jak jsem kdysi dávno ráda koukala na dokumenty o divokých zvířatech a jak moc bych se chtěla podívat do nějaké rezervace v Africe.
A přesně takovému milovníku zvířat, přírody nebo Davida Attenborougha bych knihu doporučila.
Druhý díl série Láska z Green Valley na sebe nenechal dlouho čekat. Tentokrát tu v hlavní roli jsou Will (šerif) a Izzy (instruktorka snowboardu). Oba dva už jsme měli možnost poznat v Nových začátcích a tuhle dvojku si nešlo neoblíbit.
Jejich příběh byl krásný! Já si ho moc užila, zasmála jsem se, dojala a vůbec by mi nevadilo, kdyby byl o 100 stran delší.
Do oka mi padla i nová postava - hollywoodská hvězda Cole, který nezamotal hlavu jen mně.
Žádný fanoušek romantických příběhů by si Nové sliby neměl nechat ujít. Věřím, že si maloměsto a jeho obyvatele ve Skalistých horách zamilujete stejně jako já.
Knihovnice z Troublesome Creeku čtenáři přibližuje podpůrný program Pojízdných knihoven a modré lidi z Kentucky, o kterých jsem nikdy předtím neslyšela.
Tak překrásně napsanou knihu jsem už dlouho nečetla. Je to velmi silný příběh a stále o něm musím přemýšlet. Nedokážu si představit, že by někoho nechal jen tak chladným.
Devatenáctiletou Cussy Mary jsem si hned oblíbila. Je chytrá, inteligentní, odvážná a modrá, proto ji lidé přezdívají Modřenka. Jako knihovnice musí za každého počasí vozit knihy do odlehlých oblastí v Apalačských horách. Zažila už spoustu krušných chvil, až jsem si její příběh musela dávkovat a prokládat jinými knihami.
Tak moc jsem si přála, aby ji konečně potkalo něco dobrého. Zároveň měla po celou tu dobu můj obdiv za to, že vždy - ať už ji potkalo cokoli - dokázala jít dál.
Kniha navíc obsahuje zajímavý rozhovor s autorkou, její poznámky, otázky k zamyšlení a obrázky z projektu Pojízdných knihoven.
Z celého srdce vám Knihovnici z Troublesome Creeku doporučuji. Vážně stojí za to.
Kde jen mám, pro lásku boží, začít?!
616 stran mi uteklo jako voda a nemohla jsem si přát lepší společnost než Poppy, Casteela (pro lásku boží!), Kierana a další postavy, kterým jsem ihned propadla.
Království těla a ohně začíná přesně tam, kde končí Z krve a popela. Žádný prolog nebo jiné okecávání, autorka šla rovnou k věci. A že to, pro lásku boží, byly ale věci…
Věděla jsem, že je velký problém knihy od Jennifer L. Armentrout odložit, ale tady to byl, pro lásku boží, fakt extrém. Když jsem náhodou nečetla, skoro jsem nemyslela na nic jiného. Pro lásku boží, to se nedalo vydržet.
Jako byl v mých loňských TOP knihách první díl, v těch letošních tam bude ten druhý, o tom vůbec žádná.
Časté (a na nervy jdoucí) opakování slov "pro lásku boží" má svůj důvod.
Spolubydlící. Společné záliby - fantasy literatura, cosplaye. On je slavný fotbalista, ona tichá introvertka, která na večírcích stojí v koutě.
Cassie i Auriho jsem si oblíbila už v prvním dílu a jsem ráda, že mi (nejen hlavní, ale i vedlejší) postavy zůstaly sympatické i v Někdo jiný. Seznámili jsme se i s dvojicí, která bude hrát hlavní roli ve třetí knize a podle jejich koníčků se máme na co těšit!
Pomalá romantická linka mezi dlouholetými kamarády mě bavila, i když zrovna nepatří mezi mé nejoblíbenější. Od Laury Kneidl se ale všechno čte úplně samo a než se čtenář naděje, má už přečteno.
A jen tak mimochodem, sbírku knih Pán prstenů Cas i Aurimu tiše závidím.
Tohle mě tak moc bavilo!
Cecilie byla skvělá, i když jsem na ni v hlavě stále křičela, ať už mu to tajemství prozradí.
Nastoupit na loď přes Atlantik, i když nevíte, co přesně čeká na druhé straně, chce odvahu a kuráž. Cecilie se s ničím nemaže, je pohotová, chytrá a já jsem si ji moc oblíbila.
Ani kapitán Edward Rokesby ale nezůstává pozadu. Čestný muž, který si po probuzení v nemocnici nepamatuje pár měsíců, a tak snadno uvěří, že se oženil se sestrou nejlepšího kamaráda.
Mezi Edwardem a Cecilií to prostě a jednoduše fungovalo od začátku až do konce. Zatím tuhle sérii mohu s klidem doporučit a těším se na zbylé dva díly.
Dívka v červeném plášti nese košík plný dobrot babičce, která bydlí sama v lese a právě tam narazí na vlka. Tohle osudové setkání ovlivní šestnáctiletou Adélu na celý život.
Od začátku mi kniha připomínala film Červená Karkulka z roku 2011. Má to podobně temnou atmosféru, silnou hlavní hrdinku a dva mladíky, kteří soupeří o Adélinu pozornost.
Na konci jsem byla hodně rychle a klidně bych i pokračovala dál. Některé scény mohly být více rozepsané, i celé týdny autorka přeskakovala. Kniha má ale spád a nenudíte se u ní.
Rudý vlk je skvělou volbou pro náctileté, kteří nechtějí klasickou pohádku. Není to dlouhé, jsou tam drsné momenty a stále se něco děje.
Poslední slib je již čtvrtá kniha, která u nás od Kathryn Hughesové vyšla a pro mě je bohužel tou nejslabší.
Neznamená to, že bych z knihy byla nějak zklamaná, ale oproti Dopisu, Klíči a Tajemství tato novinka zaostává a drží se na průměrných příčkách.
Z postav jsem si oblíbila jen dvě vedlejší - Alfa (stařičkého majitele obchodu) a Nanu (babičku hlavní hrdinky Tary).
Věděla jsem, že mě čeká více časových linek, na to jsem se těšila, protože je autorka umí ve správném okamžiku skvěle propojit. Jenže tento příběh nejen o hledání ztracené matky si jen tak plynul a pak skončil. Nezanechal ve mně nic navíc.
Smrtící vzdělání je má první kniha od Naomi Novik a nepřesvědčila mě, abych si od autorky přečetla i další její díla.
Čarodějná škola bez profesorů a s číhajícími nestvůrami je skvěle vymyšlená. Chybu neměla ani kouzla a čáry, i když čtenář musel zapojit mozkové závity, aby to všechno pobral. Na mě toho bylo až příliš. Šíleně moc informací na málo stránkách.
Hlavní dvojice mě neoslovila. Galadriel mi - i přes povedené a vtipné poznámky - lezla na nervy a Orion na mě působil jako takový ňouma.
Pokud hledáte originální fantasy příběh ze školního prostředí, kde se musíte mít i ve sprše na pozoru, zkuste první díl Scholomance (i když mě osobně nenadchnul).
Šest středoškoláků se ocitne v zamčené místnosti s tikající bombou, injekcí s jedem a vzkazem, ve které se píše, že musí do hodiny vybrat a zabít jednoho člověka.
Spíš než variace na Deset malých černoušků bych řekla, že to byla parodie na detektivku od Agathy Christie.
Až od poloviny si mě TROCHU získaly dvě postavy, jinak ostatní stály za starou bačkoru - byly arogantní, namyšlené, sobecké, tvářily se jak mistři světa, ani kolo bych si o ně neopřela.
Nebyla jsem napjatá, jak to dopadne, bylo mi to jedno. A konec mě stejně nepřekvapil. Ale! Knihu jsem měla přečtenou neskutečně rychle, čtivé to bylo, to uznávám. Kdyby i ten děj stál za to, bylo by to mnohem lepší, ale bohužel. A ještě stojí za zmínku jedna věc - hlavní hrdinka miluje hudbu z filmů.
Když Emilia objeví sestřinu mrtvolu, rozhodne se po vrahovi pátrat na vlastní pěst. Jenže na to sama nestačí a s vyšetřováním jí pomáhá její nepřítel Ira (jeden ze sedmi Hříšných).
Čarodějku a pekelného prince to k sobě přitahuje, ale jako nepřátelé si nedůvěřují. Takové romantické linky můžu a i jejich výměna názorů se mi hodně líbila.
Magie byla celkem obyčejná (čarování pomocí rostlin, kostí a svíček), ale vůbec ne nudná.
Hon na vraha už tak zábavný nebyl. Vždycky někam přišli, zjistili info, získali nové stopy a zase se šli pozeptat jinam. Občas příběh postrádal akci, ale stále mě to nutilo číst dál.
Od Kerri Maniscalco u nás už vyšlo Po stopách Jacka Rozparovače. Pokud jste knihu četli, víte, že je velmi čtivá se skvělou atmosférou a prostředím. To samé platí i u Království hříšných. Jen vyměňte viktoriánský Londýn za italské Palermo.
Těším se na pokračování, protože to by (díky tomu, kde se odehrává) mohlo být ještě lepší.
Jak se cítí rodiče, kterým se ztratí tříletá dcera? To jsem si do dnešního dne nedokázala představit. Ale Javier Castillo mi to popsal do nejmenšího detailu. A nebylo to nic příjemného.
Začetla jsem se téměř okamžitě. I přes spoustu časových linek se mi to četlo skvěle. Každá kapitola končila napínavě a nevěděla jsem, kdy knihu odložit. Stále mě to nutilo otáčet stranu za stranou.
Neřekla bych, že tento thriller mění pravidla žánru, ale rozhodně stojí za vaši pozornost. Překvapivé zvraty v knize nechyběly, ale na konci se wow efekt nekonal, i tak si ho ale musím pořídit do své knihovničky. A už teď netrpělivě vyhlížím další díl.
Srpen 1983. Schyluje se k tomu nejlepšímu večírku na oslavu léta. Kdo zná adresu, je zvaný. A nikdo si nechce nechat ujít příležitost potkat slavné čtyři sourozence.
O 27 let dříve si jejich rodiče poprvé vyjdou na rande.
Rodičovská láska, vztahy mezi sourozenci, obětování, hledání vlastní identity, závislost - to vše a mnohem víc se odehrává ve dvou hlavních linkách v Malibu.
Taylor Jenkins Reid vše do detailu popisuje - jak kdo vypadá, co právě dělá, kde se nachází - a všechno to na vás působí úplně přirozeně, jako byste sledovali film. Až tak reálné to je.
A že zrovna odbila půlnoc? Nevadí, tuhle knihu (stejně jako Daisy Jones & The Six) čtete dál do brzkých ranních hodin, protože ji nejde odložit.
Rin se dostane na nejprestižnější vojenskou akademii v zemi. Náročné učivo, tvrdý výcvik, přísní mistři - studium s Rin a ostatními mě bavilo, a když teď vím, co si Kuangová na čtenáře připravila, mohlo se učení o pár stran klidně protáhnout.
Maková válka začíná jako nevinný příběh o sirotě, který se promění v drsnou a temnou fantasy. Nikdy jsem nezažila takhle brutálně popsané detaily násilí z války a konec knihy opravdu není pro slabší povahy.
Autorka se inspirovala druhou čínsko-japonskou válkou a masakry, které nám naservírovala v knize, se opravdu staly - o to děsivější kniha je. A s prvky fantasy spolu dohromady tvoří jednu z nejlepších ve svém žánru.
Adunni je čtrnáctiletá dívka z Nigérie, která touží po vzdělání. Jenže ji otec prodá jako třetí manželku staršímu taxikáři. Od Adunni se očekává, že porodí syna a dědice. S tím se ale nehodlá smířit…
Čtenář je vhozený do nejbohatšího státu Afriky a sleduje kousek ze života chudé poloviční siroty. I přes kruté a nelidské zacházení Adunni stále věří, že může něco změnit. Statečnější hlavní hrdinku jsem dlouho nepotkala.
Kniha je výjimečná nejen příběhem, ale i jazykem, jakým je napsaná - nedokonalým (chyby v časech, členech, vynechávání gramatických slov). Já si na lámanou češtinu brzy zvykla a překladatelka Viktorie Hanišová má můj velký obdiv.
Adunnin hlas by mělo vyslyšet mnohem víc čtenářů.
Konečně jsem se po letech znovu podívala do Prythianu na Noční dvůr. A byla to strašně krátká chvíle, i když má kniha 728 stran, mně to nestačilo. Příliš rychle to uteklo a na konci jsem se rozbrečela, že se s těmi postavami musím zase na tak dlouho loučit.
Nemá cenu psát o tom, jak čtivé to bylo. Pokud se někdo chystá na 4. díl Dvorů, tak se mu předchozí knihy líbily a ani teď nebude žádný čtenář Maasové zklamaný.
Přestože už nejsou hlavními hrdiny Feyre s Rhysandem, mají tu stále dost prostoru a jako fanoušek Feysand jsem byla spokojená. Cassian a Nesta jsou též skvělá dvojice a ostatní postavy… Bože! Jak já to miluju!
Jo a další díl chci s Azrielem a Gwyn.
Vůbec si nepamatuji, kdy naposledy jsem měla v ruce horor (já, takový strašpytel). Takže jsem předpokládala, že se budu aspoň trochu bát. Dokonce jsem se bát chtěla, jinak bych po knize nesáhla. Ale nedočkala jsem se.
Nedokázala jsem se začíst. Vadil mi text nahňácaný na sobě - na pohled to nevypadalo dobře a ani se mi to dobře nečetlo.
Na začátku to byly samé tragédie a depresivní scény, ale protože jsem neměla šanci postavy ani poznat, vůbec mi jich nebylo líto. Nevcítila jsem se ani do jedné z nich, neprožívala jsem to.
Do čtení jsem se musela akorát nutit, takže jsem Rybáře po sto stranách vzdala.
Jak má tahle kniha nádhernou obálku i název, tak má i krásný příběh uvnitř. A já mám k němu jednu jedinou výtku - přidala bych mu minimálně 100 stran.
Co byste dělali, kdyby se vám na prahu objevila devítiletá holčina, která by tvrdila, že pochází ze vzdálené galaxie? A že se domů může vrátit, až se stane svědkem pěti zázraků?
Kde se les dotýká hvězd vás pohltí od první strany. Převládá tam hlavně přímá řeč, takže se to čte velmi rychle, bez hluchých míst, až bych řekla, že to naopak někdy bylo spíš na škodu. Tempo bych klidně zvolnila, přidala více myšlenek, popisů přírody a kniha by mi dělala radost mnohem déle než jen pár hodin.