lena.o.knihach komentáře u knih

Ona nemůže vidět vraha, vrah ale může vidět ji. Nezaujalo vás to? Mě velmi!

Nevybavuji si, že bych někdy četla knihu s nevidomou hlavní postavou. Bylo to neotřelé, originální a moc mě celý příběh bavil. Jedna scéna mě zasáhla tak moc, že jsem měla na krajíčku a chtěla jsem ji mít co nejrychleji za sebou.

Opět se jedná o velmi svižnou kattovku s krátkými kapitolami, kdy se celou dobu snažíte přijít na vraha. I když se vás autor snaží zmást a že mu to jde skvěle, protože nečekanými zvraty nešetří, já se nedala. Měla jsem v hlavě jen jeden tip, který mi vyšel, ale i tak mě epilog dostal.

4 15.12.2021

I když 1984 u nás už vyšlo v mnoha vydáních, já se s příběhem seznámila úplně poprvé až díky této komiksové adaptaci od francouzského ilustrátora Xaviera Coste.

Netuším, jak moc se komiksové zpracování liší od originálního příběhu, ale i tohle mi bohatě stačilo na to, abych po dočtení neměla slov a jen si říkala, že to teda bylo něco.

Kresba mě na první pohled šokovala a chvíli mi trvalo, než mi došlo, že tyhle dvoubarevné náčrty skvěle fungují, doplňují děj, vyvolávají silnou atmosféru a předávají čtenáři ty správné emoce.

Za mě se jedná o opravdu velmi povedený komiks, který má jen nešťastně zvolený formát, protože se nedá nikam zarovnat do knihovny, takže si ho každý hned všimne. Je to velká (ne)výhoda?

1 14.12.2021

Tímto prohlašuji, že autorčina předchozí kniha Možná tentokrát, byl opravdu jen nějaký omyl, který se mi dostal do rukou, protože královna romantických příběhů je zpět.

Pořád u mě sice vedou knihy P. S. Líbíš se mi a Po tvém boku, ale i Okamžik pravdy se mi líbil. Díky této knize jsem na chvíli zapomněla na okolní svět a užívala si jednoduchý, vtipný a milý příběh ze středoškolského prostředí. Občas jsem celkem dost pociťovala, že už dávno nepatřím do cílové skupiny čtenářů, ale vůbec mi to nevadilo.

2 13.12.2021

Jak už název napovídá, jsou tři ženy - Lark, Jessica a Holly - a všechny udržují vztah s panem Wrightem. A to všechno se děje ve stejnou dobu. Jak tohle asi může skončit?

V knize nejsou žádné dechberoucí zvraty, které by čtenář už předem neodhadl, ale bylo velmi zajímavé sledovat myšlenkové pochody Tripa/Jonathana/Jacka a jak klame a manipuluje s druhými.

Ani na hlavní hrdinky dvojice autorů, která se skrývá pod pseudonymem Linda Keir, nezapomněla. Kapitoly se pravidelně střídaly a 400 stran je dost prostoru na to, abychom postavy více a lépe poznali.

Nicméně jsem neměla problém knihu kdykoli odložit a na začátku mi trvalo, než jsem se vůbec do příběhu začetla.

11.12.2021

Do Prázdných slibů jsem šla s tím, že je to vykradačka Dvorů a nechybí tam další klišé ze známých sérií (např. Selekce). A je to opravdu tak, ale víte co? Mně to vůbec nevadilo. Já Dvory, Selekci, Trůn, Krutého prince i Popelku zbožňuju a naopak jsem ráda, že jsem si mohla přečíst něco podobného zase úplně poprvé.

Líbilo se mi, jak to autorka všechno splácala dohromady. Četlo se to velmi dobře, rychle a bavilo mě to. Jen bych hlavní hrdince přidala kapku rozumu navíc, protože jí věci docházely tak extrémně pomalu, že by na to mnohdy přišlo šestileté dítě dřív.

Když ale nad Abriellou přivřu oči, tak se jedná o slibný začátek série, na jejíž pokračování se určitě chystám a moc se na to těším.

3 11.12.2021

Na další knihu od Tammy Cohen jsem byla hodně zvědavá. Dítě „L“ se mi líbilo a navíc mě nakladatelství Katto ještě nezklamalo, takže jsem byla natěšená jak malá a k tomu to tak nádherně vyšlo a já si takhle tématicky zpestřila adventní čas.

Když jsem se ze začátku bez problému začetla, říkala jsem si, že tohle vypadá fakt na dobrý psycho, jenže moje nadšení postupně uvadalo a tam, kde bych měla s otevřenou pusou zírat, jaký nečekaný zvrat se právě stal, jsem jen znuděně otáčela stránku za stránkou a najednou bylo po všem.

Námět nebyl špatný, ale mně to prostě přišlo takové nemastné neslané. Nesedlo mi to. Ani žádná postava mě nijak zvlášť neuchvátila. Ale na druhou stranu jsem to měla přečtené strašně rychle, to musím uznat, že čtivé to opravdu bylo. Za mě je Zemřu o Vánocích jen průměrný psychothriller.

5 09.12.2021

Neviditelný příběh Addie LaRue mi několikrát připomněl film Věčně mladá, kde hraje hlavní postavu Blake Lively a který miluju. Kromě jednoho písmena se obě hrdinky jmenují stejně - v knize je to Adeline, ve filmu Adaline. Della (takhle jí říkají ve filmu), stejně jako Addie LaRue, nestárne, proto se musí po pár letech vždycky stěhovat, poznává tak celý svět a je u zrodu moderní technologie. Podobně je na tom i Addie, ale tu si navíc nikdo nepamatuje.

Je to nádherný příběh, překrásně napsaný, pomalý, ale plynulý, bez výrazných zvratů, ale plný myšlenek, na které se nedá zapomenout.
Nečekala jsem, že mě Addie tak moc uchvátí. Doufám, že podobně zasáhne i vás.

Byla to má první kniha od V. E. Schwab a po této zkušenosti jsem trilogii Tvář magie posunula na přední příčky mého tbr listu.

5 08.12.2021

Od Kathryn Hughesové jsem četla Dopis i Klíč. Obě knihy se mi moc líbily, proto jsem se i na Tajemství hodně těšila. A byla to opět skvělá jízda. Přesně na tohle jsme už od autorky zvyklí, takže od první strany na vás čeká velmi poutavě napsaný silný příběh, kde hraje hlavní roli i malé dítě.

Nemůžu se rozhodnout, která z těch tří knih je nejlepší. Všechny mají něco do sebe, v každé z nich jde o něco jiného a dokáží ve vás vyvolat emoce. Já ale všechny hodnotila úplně stejně, protože mě žádná z nich nedokázala nějak zvlášť zasáhnout.

Tajemství je přesně pro ty čtenáře, kteří mají rádi více časových rovin v knihách. Já se vždycky moc těším na to, jak Kathryn Hughesová všechno na konci tak nádherně spojí dohromady. A vám to doporučuji zažít také.

3 07.12.2021

Na internátní škole v Číně se děti chystaly balit a rozjet se na Vánoce do svých domovů. Bohužel, během 2. světové války bylo cestování komplikovanější (ne-li úplně nemožné) a žáci museli zůstat. A přišlo to, čeho se obávali nejvíc - japonští vojáci obsadili internát a děti s učiteli poslali do internačního tábora.

Příběh je inspirován skutečnými událostmi a psaný z pohledu učitelky Elspeth a desetileté skautky Nancy. Ačkoli obě dvě byly na stejné škole, šly stejný pochod a ocitly se ve stejném táboře, jejich pohledy se neskutečně lišily a bylo velmi zajímavé číst, jak se na 2. světovou válku dívá malé dítě, jak se přizpůsobuje prostředí a co všechno musí udělat učitelka, aby svoje žáky chránila před nebezpečnými pohledy Japonců.

Do knihy jsem se strašně rychle a jednoduše začetla a přes všechny hrůzy, které se v ní odehrávaly, jsem ji ani na chvíli nechtěla odložit. Byli jsme mladí a stateční vám moc doporučuji.

02.12.2021

Při čtení Nečekané lásky jsem si říkala, že to už prostě není ono, když tam nejsou žádné poznámky lady Whistledownové, ale pak si vzpomenu na Skandál na spadnutí, kde též nebyla a já se i přesto u knihy chlámala. Tak čím to je?

Tenhle díl byl lepší než S láskou, Eloise, ale něco tomu chybělo. Stále to bylo čtivé, ale kromě Violet Bridgertonové mi skoro žádná z postav nepřirostla k srdci. Francesca a Michael nebyli ničím výjimeční a pro mě to byla průměrná dvojice.

Nicméně se sérií nepřestanu a na zbylé dva díly Bridgertonových se určitě chystám.

1 30.11.2021

Protože jsem nečetla anotaci, neměla jsem ani tušení, do čeho se to pouštím.

Na jednu stranu jsem ráda, protože jsem byla neskutečně moc překvapená (možná až v šoku), ale na druhé straně bych tuhle knihu nechtěla číst například o Vánocích, protože ten konec…

Hodně to na mě dolehlo, i když jsem na konci nebrečela, neměla jsem k tomu daleko. A otáčet stránky, pomalu se dostávat k tomu nejhoršímu… byla to síla, fakt šílený.

O Edwardovi by mělo vědět mnohem více čtenářů.

1 30.11.2021

Ach. Jak já tuhle autorku miluju. Proč jen jsou ty její knihy záležitostí na jednu noc? Já bych chtěla třikrát tak obsáhlejší příběh, i když si nedovedu představit, co všechno by se mnou udělal, když mě i pouhých 300 stran dokáže emočně úplně vyždímat a zničit.

9. listopad je překrásná kniha. Přes všechny hrůzy, které se v ní odehrávají, se mi četla s neuvěřitelnou lehkostí a na konci jsem přes slzy v očích téměř neviděla na písmena.

Závidím všem, kteří se na nějakou knihu od Colleen Hoover teprve chystají. Číst je znovu poprvé by byl neskutečný zážitek.

9 21.11.2021

Ráda bych napsala, že jsem byla v šoku a překvapená z toho, jak se vše později vyvinulo, ale já tu záhadu odhadla poměrně brzy a autorka mi pak mou teorii jen potvrdila. Nicméně to neznamená, že bych vám Třetí polovičku nedoporučovala.

Od začátku to bylo velice čtivé a vůbec se mi nepletly kapitoly vyprávěné ze tří různých pohledů. Číst tři odlišné verze příběhu bylo skvělé a než mi to docvaklo, bylo vzrušující nevědět, na čí straně je pravda.

Třetí polovička je pro mě spíše napínavý román pro ženy než thriller, ale za to vážně strhující. Psychologie postav a manipulace s nimi byla neskutečná. Pokud u nás vyjdou i další knihy Caroly Loveringové, rozhodně si je nenechám ujít.

5 15.11.2021

Za letošní rok jsem objevila spoustu nových autorů/autorek a k těm nejlepším objevům patří i Laura Kneidl. Absolutně mě učarovala kniha Nedotýkej se mě a teď to platí i pro Někdo nový.

Překrásná obálka s mými barvami a ještě úžasnější příběh - to je první díl trilogie Někdo. V anotaci se dozvíte jen jména hlavních postav, a proto vám ani já nebudu k ději říkat nic víc, protože chci, aby to pro vás bylo stejné překvapení jako pro mě.

Je to velmi emotivní a dojemný příběh. Mickey tam skvěle perlí, na její vtipné poznámky vzpomínám ještě teď a Julian je tajemný sympaťák s bezva spolubydlícími, kteří budou hrát hlavní roli ve druhém díle.

4 11.11.2021

Stala se vražda a Čtvrteční klub amatérských detektivů se tak ocitne u prvního skutečného případu. Dovedete si představit, jak se čtyři osmdesátníci snaží vypátrat vraha?

Přišla jsem na to, že mám radši severské detektivky a morbidní vraždy a tato oddechovka mě do kolen, bohužel, nedostala. Chvíli zabralo, než jsem poznala všechny postavy, takže se začátek docela táhnul. Ačkoli mám britský humor ráda, tady jsem asi byla naladěná na jinou notu, protože mi to moc vtipné nepřišlo.

Poslední třetina byla nejlepší a celkový dojem vylepšila. Pokud si chcete přečíst takovou netradiční detektivku, mohli byste zkusit dát čtyřem amatérským detektivům šanci.

3 10.11.2021

Historické romány odehrávající se za 2. světové války čtu většinou o Židech a koncentračních táborech. Tráva pro mě byla novinka. Tento komiks vypráví životní příběh korejské dívky Okson, která byla během 2. světové války donucena sloužit jako sexuální otrokyně japonským vojákům.

Okson s rodinou hladověli, pro lepší budoucnost ji prodali k pěstounům, byla na útěku, neuměla číst a psát a v patnácti letech se nakonec dostala do vojenského tábora. Za víkend ji navštěvovalo až 40 vojáků.

Byl to pro mě neskutečně silný a emotivní zážitek. Když v normálních knihách vnímáte jen text a zbytek si představujete, záleží to všechno jen čistě na vaší fantazii, jak moc postavy trpí nebo jak to vypadá, když se někdo loučí například, ale pokud jde o grafický román - tam máte přímo před očima ty ilustrace a vidíte ty obličeje a emoce v nich. Přiznávám, že jsem několikrát měla na krajíčku.

Pokaždé, když budu doporučovat četbu o 2. světové válce, bude to Tráva.

2 08.11.2021

Kým jste byly předtím, než vám svět řekl, kým máte být?

Ještě nikdy jsem se neocitla tak blízko samotné autorce, jako tomu bylo u Glennon Doyle v Nespoutané. Otevřela mi oči. Díky ní jsem se začala na věci dívat i z jiných úhlů a nebyla kapitola, kde bych si něco nezvýraznila.

Glennon Doyle je čtyřicet pět let. Ušla dlouhou cestu a život jí to zrovna neulehčoval. V dětství se autorka potýkala s bulimií, byla závislá, pak přišlo první těhotenství, do toho deprese, úzkosti a to ještě pokračuje…
Příběh není o tom, že by vám brečela na rameni a stěžovala si, jak to neměla lehké. Naopak vám ukazuje, jak se s tím vším poprat, jak přijmout své tělo, mít se ráda, být odvážná, být nespoutaná, neotročit, ale naplno žít.

Pokud byste si měli přečíst jen jednu jedinou autobiografii, byla by to Nespoutaná.

2 08.11.2021

Vzpomínám si, jak byla úplně unešená, když jsem tu obálku viděla poprvé. Co si budeme povídat, jsem z ní paf i teď, ale ten příběh uvnitř…

Nejvíc mě na Truly štvala hlavní dvojice. Andie mi nesedla hned od začátku, tak jsem doufala, že to potom aspoň Cooper trochu vylepší, když už jsem četla kapitoly i z jeho pohledu, ale ten to naopak ještě zhoršil. A čím víc stránek jsem otáčela, tím víc mi šel na nervy.

Byly tam i nějaké nelogičnosti, např. hlavní hrdinka si rozbila brýle, ale pořád je nosila, řídila s nimi, vůbec ji to netrápilo. Hlavně to pak bylo už i zbytečně natahované, klidně bych nějakých 70-100 stran úplně vyškrtla.

Tady to opravdu táhli jen jejich kamarádi June a Mason, kdy jsem se při jejich výměně názorů párkrát i zasmála. Takže pokračovat v sérii budu, ale mám z dalšího dílu docela obavy.

1 06.11.2021

Po které přečtené knize vám došla řeč? Mně se to stalo u Gender Queer.

Pár autobiografií jsem četla, pár komiksů také, ale ještě nikdy jsem nečetla autobiografický komiks. Autor/ka skvěle vystihuje pojmy queer, asexualita a další prostřednictvím nádherných ilustrací.

Je to příběh o hledání identity a o porozumění, i když tomu se autorovi/autorce od společnosti nedostávalo. Některé části byly smutné, jiné ještě smutnější. S čím vším se Maia musel/a potýkat (prohlídka u gynekologa, návštěva kadeřnictví, oslovování)… občas mi opravdu došla slova (třeba jako teď).

4 01.11.2021

Na Pět kroků od sebe nemá tahle kniha ani zdaleka, i když obálka je opět nádherná.

Začátek mě bavil, ale to jsem ještě nevěděla, co všechno přijde. Byly tam nudné části, zbytečně zdlouhavé a příliš mnoho dramat.
K žádné postavě jsem si nenašla cestu a jak to šlo dál a dál, nevěřila jsem jim ani nos mezi očima. Na jedné stránce se chovali úplně na odstřel, na další zas byli nejlepší kamarádi pod sluncem. A konec tomu dodal třešničku na dortu.

Ale pravdou je, že jsem se párkrát i zasmála a navíc je to čtivá a celkem krátká kniha.

2 01.11.2021