Lenisk@
komentáře u knih

Můj komentář rozhodně nebude tak negativní :) Sága je to skvělá, kniha se mi jako obvykle četla dobře a jsem moc ráda za to, kolik prostoru dostala Cercei a Jaime. Samozřejmě některé linie mi přišly zdlouhavé (muži ze železných ostrovů), ale bez nich by kniha nebyla úplná. Čtu dál a stále čekám na to, jak to všechno krásně zapadne do sebe. Zklamaná jsem jen proto, že každý díl čtu po roce a unikají mi souvislosti, ale to je moje chyba.


Přes oblíbený film k oblíbené knize :) konečně jsem si našla čas na přečtení Nezapomenutelné cesty! Četla se snadno a rychle, pobavila, rozplakala a zapsala se do mojí paměti. Moc krásná kniha, které bych našla místo v knihovničce :)


Co jen na tuto knihu říct?! Dostala mě! Byla zajímavá, napínavá, ráda jsem se k ní vracela, ... chování postav mi přišlo naprosto reálné, autorce jsem vážně věřila každé slovo. Jo a ještě musím dodat, že už dlouho mě žádná knížka tak nenaštvala! :D resp. dlouho mě nenaštvala žádná z postav knih tolik jako Antošova matka!


Knihy, které mají nálepku "povinné", nás automaticky přestávají zajímat a jejich čtení je pro nás trestem... Přesto kdyby nebylo seznamu povinné četby, nenapadlo by mě vzít tuto knihu do rukou.


Tuto knihu bohužel musím hodnotit jedním slovem - zklamání. Možná jsem se na knihu dlouho, dlouho těšila. Možná jsem od ní čekala něco jiného. (...)
Nezapomenu však říct něco pozitivního - posledních 150 stran bylo strhujících. Kdyby byla kniha psána tímto stylem celou dobu...
No, třeba bude další Brownova kniha lepší!


Z knihy jsem byla nadšená! Týká se lidické tragédie, přesto jsem stále čekala šťastný konec.. dojemně na mě působily reálné pasáže, než fikce (malá Hanička).


Opět kniha s nálepkou povinná četba.. a opět kniha, která překvapila!
Parádní mísení vyprávěcích i časových rovin. Strhující vyprávění o spisovateli, jehož život je z počátku omezen románem, který tvoří. Ale snad takhle si představuji všechny spisovatele - jako lidi, kteří žijí s postavou, které vdechli život, vidí ji vedle sebe a prožívají její dobrodružství.


Kniha kvůli které odložíte povinnou četbu!
Jednoznačně opět paráda!:)


Co jen k této knize říct?!
.. proč jsem ji vlastně četla? - Všude slyšíte spoustu pozitivních i negativních názorů na Padesát odstínů a rádi byste si udělali vlastní názor. Jedni ji chválí, druzí zatracují, je to jedna z nejprodávanějších knížek poslední doby,...
.. Pozitiva: Začnu kladně - kniha se čte dobře a rychle, během chvilky je přečtená. Jazyk není nijak složitý. Kniha vás také vtáhne do děje. Takže jsem si u této četby dobře odpočinula.
.. A teď ta druhá strana. Mám pocit, že jsem znovu přečetla Stmívání. Tentokrát ochuzené o nesmrtelného upíra a obohacené o erotické scény. Ach bože. To už se nedokážeme odprostit od Edwarda a Belly?! .. Ana je na svůj věk hrozně naivní, Christian je nepřekonatelně krásný a bohatý. Věřím, že do krásného chlapa by se mohla zbláznit každá slečna, ale co je moc.. Chování Any mi přišlo přehnané, naivní, hloupé, ta holka skoro neměla hranice!
...Navíc mi vadilo několikanásobné vysvětlování, proč "Padesát odstínů šedi", mohla jsem si na název udělat vlastní názor..
.. Každopádně si přečtu i ten další a další díl. Ono to člověka (i přes veškeré zápory) chytne :)


Kniha se mi líbila (i když se nachází v mojí povinné četbě) :). Autor skvěle popisuje pocity a myšlenky hlavní hrdinky. Před Štěpkou bych smekla klobouk. Není to malá křehká dívka. Jde si za svými sny, potřebami a nezalekne se snad ničeho.


Jsem zmatená. Nevím, zda-li se mi kniha líbila. A to je špatné. Přečetla jsem ji jedním dechem, to ano, čte se rychle a dobře. Ale věřila jsem Noře všechny její city? A vůbec.. věřila jsem autorce? :)

Tak už máme přeupírováno, vymysleme nové téma. Pro změnu anděly. Kdyby to ovšem byla nějaká změna...
Tajemný, sexy týpek, někdy docela slabomyslná slečna, první hodina biologie a láska jako trám...
... Na druhou stranu po všech výtkách, které se mi honí hlavou, musím říct, že kniha se velice dobře a rychle čte, je napínavá a dokonce vtipná. A já si u ní ráda odpočinula. Ach jo, už zase se řítím do ságy, která je na pokračování! :)


Páni!
Ono se někdy vyplatí zabrousit do povinné četby a zjistit, že ti učitelé ví, o čem mluví a co doporučují. Většina knih se mi protiví už jen tím, že mají nálepku - povinné.
Ale zpět k mým dojmům. Výborné dílo, které si ještě několikrát přečtu, protože už teď vím, že mi toho spousto uniklo.


Bohužel nenapadájí mě slova, kterými bych mohla popsat své pocity z knihy. Děj se mi vlekl, jazyk se mi četl dobře pouze v přímé řeči... Ovšem může se zde jednat o čistě můj osobní problém - ráda čtu "akční" současné knížky :).


Ach, některé série by se neměly "nadstavovat". Nevím, jak jinak popsat svoje současné dojmy z knihy. Většinu času jsem přemýšlela, o čem vlastně byl předchozí díl a tak nějak jsem se nemohla dostat do děje. Také jsem si uvědomila, že celá série mohla skončit třeba už 3. dílem. Ale abych nebyla moc negativní - bylo příjemné jít do dalšího dobrodružství po boku Drakea a s nadhledem sledovat vztahy v celé skupině.


Byla jsem (tuším) ve 3. třídě a čtení jsem fakt neměla ráda. Potom mi babička řekla, ať si přečtu tuto knížku. Hrozně se mi líbilo, že v názvu je moje jméno. A potom jsem se začetla. Nikdy jsem nečetla nic, co by mě tak vzalo za srdce a kvůli čemu jsem změnila názor na celou četbu. Díky této knížce jsem se stala vášnivým čtenářem a ještě několikrát se k příběhu malé smutné Leni vrátila.


Tato kniha nenadchla a v podstatě ani neurazila. Byla to příjemná oddychovka od učení ve zkouškovém. Bohužel ne všechny historky byly vtipné a ze začátku zábavná motta mě ke konci unavovala.

Konečně i já patřím mezi ty, kteří Vyhlídku na věčnost přelouskali :-).
A zase to byla spousta krve, spousta zbraní, spousta mrtvol, upírů, zabijáků, lovců,..., a v pozadí snad i láska, přátelství, starostlivost. Dokonce jsme si zavzpomínali na osudy Nočního klubu (ano, i já patřím mezi ty, kteří se s ním nemohli rozloučit). Knížku považuji za skvělou a neuvěřitelně čtivou.
Ovšem najdu i mínus - Kulhánek bohužel píše poněkud šablonovitě, postava Mluvčího mi splývala s Tobiášem (nepovažuji to za velké mínus, Tobiášův humor a poznámky jsem měla ráda). Nakonec jsem byla ráda, že se autor ze svých myšlenek a nápadů vymotal.
Musím říct, že knížku si buď zamilujete nebo ji zahodíte. Žádná střední cesta nejspíš neexistuje.


Kniha se mi překvapivě líbila, i když se jedná o realistické dílo (och ano, dlouhé popisy opravdu nemusím). Jen lituji toho, že jsem věděla, jak příběh Vojty skončí. I přesto jsem četla dál a místy jsem jen mohla kroutit hlavou. Já být na jeho místě, tak si můj proslov obě Boučkovy za rámeček nedají! :-D


Nerada se přiznávám, ale kniha mě na první pohled zaujala svou krátkostí. Na ten druhý obsahem a na třetí (a nejdůležitější) svým nádherným zpracováním. Ač se jedná o žánr, který mi není blízký, věřím, že se ke knize budu vracet.
Velmi mě zaujala.
