Lenisk@
komentáře u knih
Hustej nářez
František Kotleta (p)
Přiznám se, že mně Kotleta nesedl. Četla jsem od něj první knihu, možná mu v budoucnu dám ještě šanci, ale je taky možné, že jsem z knih tohohle typu už vyrostla. Navíc jsem často měla pocit, že čtu Kulhánka, a to se mi nelíbilo, Kulhánek je jen jeden :).
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
Obvykle přečtu knížku a přemýšlím o jejím dějí, ale u všech knih R. Sepetys otevírám Google a dohledávám si historické souvislosti. A to je důvod, proč autorka dělá dobře svoji práci. Člověk zjišťuje, že o světě, o dějinách vlastně nic moc neví, a touží po tom se dovzdělat. Snad tuhle touhu autorčiny knihy zažehnou v nejednom (mladším) čtenáři. Děkuju.
A po velmi pozitivním úvodu bych chtěla dodat pár negativ. Velmi dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Něco mi tam nesedělo, možná láska jako z pohádky? Některé události/postavy nedotažené? Nevím. Na druhou stranu jsem klidně i přeslazený happy end přála snad všem postavám, upřímně jsem se bála otáčet stránky, aby se tam náhodou něco nestalo.
Shrnu to: autorku miluju, cokoli dalšího napíše, já si určitě přečtu.
Pavouk
Lars Kepler
Nedávno jsem narazila na svůj komentář k Hypnotizérovi, kdy jsem jej označila za průměrnou detektivku s tím, že autorskému duu dám ale ještě někdy šanci. Jak šeredně jsem se mýlila! Tehdy jsem ještě žila s pocitem, že Harryho Hola nic nepřekoná. Ale teď, na konci série, musím říct, že Joonu naprosto zbožňuji, všechny díly mě bavily, dokonce si vybavuji i různé detaily jednotlivých knih, což se mi často nestává (hlavně u mnohadílných sérií). Ocenila bych ztrátu paměti, abych se do knih mohla znovu začíst.
Co už nikdy nepřebolí
Lucy Score
Knížka, která mě vlastně docela překvapivě pohltila. Ano, je to v mnoha ohledech předvídatelná romanťárna, ale mě to bavilo. Ocenila jsem, že kromě budování vztahů mezi hlavními postavami tam bylo i budování vztahů na všech možných úrovních (teta x neteř, otevření se vlastním rodičům, nová přátelství) a zápletka se zlým dvojčetem. Vadilo mi ale, že postavy nebyly asi příliš dobře charakterizovány a nevěřila jsem jim jejich věk. Ale tak co, velkou uměleckou hodnotu jsem tu nehledala a čtení jsem si užívala.
Na ledě
Hannah Grace
Odpočinková romantika, která se čte velmi dobře, nedalo se od ní odejít, přestože děj byl dost předvídatelný. V podstatě to byla hezká pohádka s až příliš dokonalým hokejistou a happy endem. Mimo to jsem místy měla pocit, že znovu čtu 50 odstínů, což jsem upřímně nikdy v plánu neměla.
Ale tak co, čtení jsem si ve finále užila, není potřeba pořád číst jen náročnou literaturu :).
Odvaha
Markéta Lukášková
Markétě se zase povedlo napsat čtivou knihu, kterou člověk slupne jako malinu. Líbilo se mi, že se pustila do vykreslení atmosféry 50. let a že svůj příběh zasazuje do reálné historie, mezi reálné postavy. Oceňuji, že nám připomíná, jak špatně se lidem žilo v tehdejší době, jaké to bylo neustále se ohlížet přes rameno a svoje názory raději jen tiše zašeptat. Kniha se tedy četla dobře, druhá půlka mi přišla slabší, asi jsem čekala nějakou výraznější pointu, než jaká se objevuje v každé druhé knize z červené knihovny. A klidně se příběh mohl rozvíjet dál :).
Ruce houslisty
Alena Ježková
Laskavé líčení životních osudů jedné rodiny na pozadí zásadních událostí 20. století. Na malém prostoru nám autorka dokázala předat zážitky, pocity, myšlenky rodiny Schillerů jakožto zástupců své generace. Asi jsem dlouho nečetla knihu, která by s takovou lehkostí podala dějiny celého století, která by vystihla zásadní dějinné momenty, aniž by zacházela do detailů, a přesto uměla zapůsobit.
Představa o tobě
Robinne Lee
(SPOILER) Odpočinková četba. Já si to užila, protože jsem potřebovala proložit náročná témata něčím jiným. Knížka je přesně tím, co od ní čekáme - autorka zapsala sen nejedné ženy ve středních letech. A nejen jí. Vždyť která dívka někdy netoužila po někom (slavném), s kým by prožívala vysněný život a který by se pro ni ochotně všeho vzdal. Knížka nenadchne ani neurazí, člověk u ní vypne hlavu a možná se v některém momentu nechá i dojmout.
Černobylské dívky
Anne Blankman
Velmi zdařilá kniha, která vykresluje pomalu rostoucí přátelství dvou dívek ze dvou naprosto odlišných rodin na pozadí historických událostí. Osobně jsem nejvíc ocenila, jak je mladším čtenářům přiblížena černobylská katastrofa a především dennodenní život v Rusku před revolucí. Navíc jsem ráda, že se v současné literatuře píše o problémech (nejen) dětí, kterým knihy mohou dodat odvahy říct si o pomoc.
Vrány
Petra Dvořáková
Velmi silná kniha. Autorka dokázala zachytit vnitřní život dospívající hrdinky i dospělých. Celou dobu jsem si říkala, že největších škod se na dětech dopouštíme my dospělí. Kolik toho napáchala jedna máma toužící po dokonalém životě v cizích očích (hlavně ať nás nepomluví!), sestra bažící po uznání od rodičů, ale i učitelé, kteří si nechtěli přidělávat starosti, nebo naopak ti, kteří si mysleli, že nic nezmůžou. Cítím beznaděj, tolik dětí tohle zažívá a my to nevidíme, oni nám to neřeknou a žijí v představě, že tak má život vypadat.
Vítězové
Fredrik Backman
Byla jsem upřímně překvapená, když jsem zjistila, že vyjde 3. díl Medvědína. Druhý díl měl sice otevřený konec, některé příběhy však autor uzavřel tím, že nám dovolil nahlédnout do budoucnosti, jiné příběhy by si právě ten otevřený konec a naději zasloužily, snad ani nebylo třeba je uzavírat. Před otevřením knihy jsem si znovu připomněla předchozí díly, abych se znovu ocitla v Medvědíně a znovu se vcítila do všech postav. Tenhle díl byl podle mě, a nerada to píšu, nejslabší. Dlouho jsem se nemohla začíst a přišlo mi, že autor rozepsal příliš mnoho příběhů, zaměřil se na příliš mnoho postav. Ale nechci, aby můj komentář vyzněl negativně. Druhou půlku knihy jsem přečetla snad najednou, přestože jsem tušila, co se stane, doufala jsem, že jsem si náznaky jen špatně vyložila. Postavy jsem milovala úplně stejně, chápala jsem je, často jsem jim ale taky nadávala a vím, že na ten jeden přátelský hokejový zápas budu dlouho vzpomínat, protože tam byli tak šťastní.
Medvědín
Fredrik Backman
Myslela jsem, že knížka na druhé čtení už nemůže mít takové kouzlo jako poprvé, když už víte, co se stalo, ale spletla jsem se. Ona má totiž všechno. Dokáže ve vás probudit lásku i nenávist k hokeji, vžíváte se do všech obyvatel a uvědomujete si, že svět není černobílý. Jak to vůbec autor dokázal? Jak dokázal, že jsem dítě i dospělého svým způsobem chápala? DOPORUČUJI zas a znovu!
Misery
Stephen King
King je král! Moje třetí setkání s tímto autorem a až zase jednou nebudu chtít spát, vím, po kterých knihách sáhnu. Misery jsem kdysi viděla v divadle (se skvělými Štěpánkem a Adamovskou) a už tehdy mě příběh pohltil, ale s knihou to bylo ještě lepší. Opravdu to byl mistrovský kousek.
Dědina
Petra Dvořáková
Dědina za mě byla určitě výborná, sice jsem se u ní tolik nenasmála, jak mi slibovala kamarádka, ale spíš jsem si zavzpomínala, někdy s nostalgickým úsměvem, jindy pomalu se zděšením, čeho se i nás dopouštěli (pra)rodiče (tím narážím na první část a chování babičky k vnučce). Autorka dobře zachytila stereotypy, které snad nikomu nemůžou být cizí, a jazykem je jen podtrhla. Chybělo mi nějaké větší propojení příběhů, osobně jsem se dost ztrácela ve jménech.
Dokud dýchám
Aleš Novotný
Obě knížky se skvěle četly, byly napínavé, nešlo od nich odejít. Určitě bych se vrhnula i na další díl, kdyby vyšel :).
Co mi ale nesedělo, tak byl autorův styl. Píše opravdu krásně, barvitě, ale mně to nesedělo do knihy pro náctileté. Adam popisuje okolí poeticky, vzápětí mu do řeči pronikají nadávky a vulgarismy. Možná by knize spíš prospěla er-forma, ve které by se autor mohl vyřádit v květnatých slovních spojeních?
A taky se musím přiznat, že jsem si nebyla schopná zapamatovat jména postav, bylo jich tam buď moc, nebo se jmenovaly podobně (Edita, Judita?).
Ač můj komentář vyznívá nejspíš trochu negativně, knihu budu jen doporučovat. Mládeži rozhodně neublíží, když si rozšíří svůj slovník a přečte si něco o stále aktuálních tématech (sebepoškozování, homosexualita a její vnímání).
Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
Markétiny knížky mám přečtené všechny a jsem věrným fanouškem jejích podcastů, proto jsem i po této knize musela sáhnout. Mně se kniha líbila hlavně kvůli tomu, že historické události vysvětluje co nejjednodušeji neodborným jazykem. Čtenář se dozví jakýsi základ a pokud se chce dějinami dál zabývat, sáhne po jiných zdrojích. Na získání přehledu to nejspíš stačí, nemyslím si, že by si autorka kladla za cíl udělat ze svých čtenářů odborníky na poválečné období v Československu.
Osobně mě nejvíce bavily "zajímavosti" každé doby - jak se žilo, jaký vliv měla politika na sport atd. A rozhodně bych ocenila mnohem delší rozhovory s pamětníky, bylo skvělé nahlédnout do soukromí "obyčejných" lidí.
Největší výtku bych měla k tomu, že si autorka neodpustila nám sdělit svůj negativní názor na M. Zemana. Vím, že jsem tu psala, že kniha není učebnicí, ale přeci jen se jako jakýsi vzdělávací materiál tváří, a do něj nepatří politické názory jednotlivce.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
Kniha s výborným námětem - my, co jsme to nezažili, se dozvídáme o době, v níž se žilo, a také zjišťujeme, jak se žilo v hájovně uprostřed lesů a ve vězení. Ale to všechno bohužel jen hrozně povrchově. Nemáme čas se do postav vcítit, autorka nám nic nepopisuje do podrobností, třetí část úplně uspěchá. Je to veliká škoda, námět měl určitě potenciál.
Jeden den
David Nicholls
Film znám už spoustu let a vždycky se mi líbil, takže jsem se rozhodla, že je načase konečně přečíst předlohu a všimnout si detailů, které se do filmu určitě nemohly dostat. Popravdě Dex i Em mi v určitých okamžicích svého života lezli na nervy, jindy jsem je jen mohla obdivovat a fandit jim, aby se konečně jednou potkali ve správné době. Škoda jen, že to nebylo mnohem dřív.
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Mě kniha nadchla. Doma jsem ji měla několik let, než jsem ji konečně otevřela. Po těch letech jsem si dokonce i celé Hunger Games pamatovala spíš letmo (filmy jsem viděla jednou, knihy jsem četla na začátku roku 2018). A bylo to velké plus, tak moc velké, že jsem četla příběh nějakého Snowa (ano, já si dokonce myslela, že to je nějaký předek Snowa z HG, neměla jsem souvislosti, kolik času zbývá do nám známého děje původních knih) a ani jsem netušila, jak to skončí. Teď se sobě směju, ale myslím, že právě díky své nevědomosti jsem si knihu užila. Asi to nebudu dál rozebírat, jen dodám, že okamžitě po dočtení jsem během týdne (podruhé) přečetla celou trilogii. A pořád je to dobrý!
Vlaštovka v bublině
Markéta Lukášková
Musím říct, že mě nejvíc potěšilo setkání s Bárou i Terezou. Dopředu jsem si o autorčiných knihách nic nezjišťovala, proto pro mě bylo příjemným překvapením, že Losos, Panda i Vlaštovka jsou propojené. Autorka píše velmi čtivě, kratší kapitoly, změna perspektiv i časových rovin se mi rovněž líbí. Ale vážně bych ocenila, kdyby v knihách nebyly chyby nejspíš z nepozornosti. Každopádně to byla příjemná oddechovka a těším se na Majonézu (ale myslím, že Pandu nepřekoná).
