Lenisk@
komentáře u knih
Potrhaná křídla
Ruta Sepetys
Mám přečtené téměř všechny autorčiny knihy a bohužel musím říci, že tahle byla velmi slabá. K hlavní postavě jsem si neutvořila žádný vztah, nijak se mě její životní osudy nedotknuly, nepřišlo mi, že by se jakkoli vyvinula. V ději se také žádné wow momenty neobjevily. Čekala jsem, jak je u autorky zvykem, že přijde NĚCO, ale nedočkala jsem se. Ani prostředí nebylo pořádně vykresleno. Bohužel zklamání.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
R. Sepetys se dostala do žebříčku mých oblíbených autorů, jsem přesvědčena o tom, že si od ní toho ještě hodně přečtu. Píše skvěle! Píše čtivě, krátké kapitoly jsou snad až příliš krátké, stejně tak jako celá kniha. Přála jsem si s Linou strávit mnohem víc času, dozvědět se o ní a její rodině mnohem víc. Nebo jsem to možná nechtěla? Autorka tak realisticky líčí hrůzy gulagů, až jsem z toho nemohla spát. Jsem zoufalá z toho, že tyhle věci se děly a že to není tak dávno. Sepetys píše sice o smyšlených hrdinech, ale promítá do nich skutečné osudy skutečných (často i) bezejmenných hrdinů. Nesmíme na ně zapomenout.
Musím tě zradit
Ruta Sepetys
Naprosto skvělá kniha! Ještě dlouho po přečtení na ni myslím, myslím na to, jaký omezený pohled člověk má, kolik věcí vůbec neví, často možná nechce vidět. Líbí se mi, že autorka vykreslí smyšlený příběh na skutečném historickém pozadí, do kterého vpašuje tolik pravdivých drobností, až to bere dech. Autorku/knihu bych tu vychvalovala ještě hodně dlouho, dodám tedy jen, že rozhodně stojí za přečtení!
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Losos v kaluži byla příjemná odpočinková četba. Líbily se mi krátké kapitoly, kniha měla rychlý spád, vyzdvihla bych autorčin nápad, jak by to mohlo chodit v posmrtném životě. Co mi ale naopak opravdu vadilo, byly neskutečné chyby (z nepozornosti?) v časových rovinách.
Sucho
Neal Shusterman
"Jak dlouho na tu zprávu civěli, než si sbalili věci a evakuovali se? Můžu vám říct, jak dlouho to trvalo. Tři a půl hodiny."
Takhle myšlenka ve mně rezonuje. Sucho je skvělá knížka se spoustou hlubokých myšlenek a výborným popsáním lidských charakterů, pohltila mě a hlavně popsala něco, co se skutečně jednou může stát. Je to děsivé.
Stroncium
Jiří Kulhánek
Myslela jsem si, že tuto knihu budu hodnotit velmi negativně, četla jsem ji strašně dlouho, musela jsem od ní odcházet, abych ji nakonec přečetla za pár dní. Mě začátek bavil, to byl typický Kulhánek, krev jen stříkala. Potom mi to přišlo ale tak šíleně překombinované, že jsem myslela, že knihu ani nedočtu. Pak jsem si řekla, že zrovna Kulhánek si nezaslouží být nedočten, a najednou mě to chytlo. A tuším, že za to mohla hlavní postava. Pro mě je to navždy Tobiáš z Nočního klubu, který jsem četla jako první, ale to vůbec nevadí. Miluju ten jeho humor, poznámky "pod čarou", opravování sebe sama. K. navíc v tomto díle nenechává na ničem a nikom nit suchou (taková Britney mě fakt pobavila). Spousta detailů mi unikla, obávám se, že ze zápletky jsem se úplně nevymotala, ale nevadí mi to. Jednou se do toho pustím znovu.
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
J. K. Rowling je mistryně slova. Knihu jsem četla jedním dechem a přistihla jsem se, že je to hlavně kvůli jejímu jazyku. Zápletka mě ale taky bavila, i když jsem měla podezření, kdo je vrah. Možná trochu paradoxně mě víc než hlavní postava zaujala Robin, ke Cormoranovi jsem si (zatím?) nenašla cestu. Myslím si, že je to ale jen tím, že jsem si kdysi zamilovala Harryho Holea.
Kde zpívají raci
Delia Owens
A já se tak bála, že to bude opět jen přechválený "objev roku". Naštěstí se moje obavy nepotvrdily a kniha mě naprosto pohltila už po pár stránkách. Mě samotnou překvapilo, jak moc jsem si zamilovala její poetičnost a děj odsunula do pozadí. Kya jako holčička i jako dospívající a dospělá žena mě bavila po všech stránkách, ale nejlepší skutečně bylo její spojení s bažinou. Nejvíc mě rozplakaly její pocity, kdy jí chyběl tolik známý domov. A ve finále jsem ani tu zápletku nerozluštila, možná jsem o ní skutečně ani nepřemýšlela, ale jsem za to ráda, nepřišla jsem o svůj wow moment.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Takový potenciál a tak nevyužitý. Líbila se mi tehdy převratná myšlenka o nemoci, která paralizuje svět, zaujalo mě ohýbání zákonů a uzákonění kanibalismu. Nicméně mi chyběl širší kontext. Klidně bych knihu měla o stovky stránek delší, byla opravdu čtivá, jen kdyby obsahovala víc detailů a vysvětlení. A styl psaní byl celkem otřesný.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Kateřina Tučková se pomalu ale jistě stala moji oblíbenou českou autorkou. Vyhnání Gerty Schnirch naprosto zbožňuji, Žítkovské bohyně mi nedaly řádku dní spát. A musím prozradit, že Bílou vodu už mám na poliččce a už teď se na ni těším.
Hypnotizér
Lars Kepler
Bohužel i přes nadšené doporučení musím Hypnotizéra hodnotit jako průměrnou detektivku. Osobně si myslím, že není chyba v knize, ale v tom, že jsem příliš velkým fanouškem Harryho Holea. Za mě tedy Nesbo všemi deseti, ale jsem si jistá, že duu dám v budoucnu ještě šanci.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Kniha, kterou snad musel číst každý, neustále jsem se kolem ní motala, až jsem se jí v knihovně dočkala a vypůjčila si ji. No, nebudu to dlouho rozebírat, bylo to pro mě velké zklamání. Asi jsem čekala něco jiného, něco víc. Děj se mi strašně vlekl, neuměla jsem se vžít do postav, k srdci mi příliš nepřirostly. A mě to mrzí, v mysli jsem se nacházela v náročné válečné době, měla jsem něco cítit.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Do knih F. Backmana jsem se zamilovala v okamžiku, kdy jsem rozečetla Medvědín. Když jsem začínala číst Muž jménem Ove, věděla jsem, že to bude pecka, ale netušila jsem, jak velká! Ove, Sonja, Parvaneh, Jimmy, toulavá kočka a mnozí další ještě dlouho neopustí mé myšlenky. Usmívala jsem se, smála jsem se i plakala a jen nerada se s knihou rozloučila.
Sněhulák
Jo Nesbø
Výborný díl! Nejhorší je číst ho v zimě, to má pak člověk ze sněhuláků poněkud husí kůži.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Bestseller, o kterém jsem slyšela a četla z mnoha stran, takže logicky jsem se do něj musela taky pustit. A to, že jsem na zadní straně obálky četla několik pochvalných slov od A. Mornštajnové, mě jen utvrdilo v tom, že se mi to bude líbit. A skutečně - velmi pečlivě vykreslené osudy několika lidí, s nimiž nešlo nesoucítit, na pozadí kraje, který příliš neznám, mě jen navnadily na přečtení druhého dílu. Moc se mi líbilo, že nás kniha vzala citlivě do dávné doby se svými zvyklostmi, které jsou pro nás už dávno cizí.
Nůž
Jo Nesbø
Sérii Harryho Holea jsem doslova hltala, takže logicky si detaily jednotlivých dílů nepamatuji. Dokonce můžu říci, že některé díly bych klidně mohla číst znovu a nevzpomněla bych si, kdo je vrah. Harry je osobnost, kterou jsem si zamilovala navzdory tomu, že z něj Nesbo dělá superhrdinu (nikdy jsem se nebála, že by se ze sebehorší situace nedostal). Tento díl mě zaujal nejvíc nejspíš kvůli tomu, jak moc byl pro Harryho osobní. Jen je škoda, že čím víc jsem Nesbo četla, tím dřív jsem vraha odhalila a výsledek vyšetřování pro mě nebyl úplnou novinkou, ale to nakonec považuji za detail. Přistihla jsem se, že jsem tuto sérii nečetla kvůli dopadení vrahů a násilníků, ale kvůli průběhu vyšetřování a samozřejmě hlavně kvůli Harrymu.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Klasická Mornštajnová, která nám líčí osudy několika lidí v průběhu 20. století. Mám ráda autorčin styl, o čemž vypovídá i to, že je jednou z mála autorek, od nichž čtu naprosto vše, co vydají. Tato kniha, stejně jako jiné, se četla úplně sama, vtáhla mě do děje a ukazovala mi, že všechno není černobílé.
Stříbrná zátoka
Jojo Moyes
Klasická oddechovka, která nenadchne, ale ani neurazí. Od J. Moyes jsem četla lepší knihy, to přiznávám, ale na této se mi líbilo ono tajemství, kvůli kterému jsem četla dál a dál.
Mrtví do soumraku
Charlaine Harris
Kdysi jsem viděla seriál a zamilovala si jej. Potom jsem si řekla, že si určitě přečtu knižní předlohu, ale čas utíkal a já se k ní dostala až teď. A jsem ráda, že ji čtu s odstupem, děj si pamatuji už jen letmo a ráda si jej oživuji. Kniha rozhodně patří mezi odpočinkové, je čtivá i napínavá a čas s ní někam mizí. Nechtěla jsem, ale jdu číst další díly.
