Lenka.Vílka komentáře u knih

Mám dvě možnosti:
Nepsat žádný komentář a pouze hodnotit.
Vzít své komentáře z předchozích knih, dát do jednoho texťáku, zavřít oči, náhodně vymazat pár vět, dát sem zbytek a hodnotit (nikdo by nepoznal, ke kterému dílu ten komentář je, protože je to všechno na jedno brďo).
Řeknu to jednoduše. Díly mi splývají dohromady, protože sice to je dobře napsaná sérii, ale nic víc. Teď se opakuji, ale autor umí psát čtivě. Jenom si nemyslím, že umí téma "Detektivka pro velký kluky a holky". Bát se o hlavního hrdinu? To beru jako samozřejmost. Já se dokážu ztotožnit i se sériovým vrahem, když to autor napíše tak, abych se ztotožnila, ale tady ani ťuk. S nikým.
Nejde nezmínit vraha. Nevadí mi znát jeho totožnost od půlky knihy. Klidně i dřív. Pokud to je záměr autora, ne jeho školácká chyba. V tomhle případě záměr. Škoda, že s tím autor nezvládl pracovat lépe.
Jaké detektivky jsem četla za poslední měsíc? (V pořadí, teď jsem je trochu flákala.) Temné hlubiny, Hrob v horách, Do posledního dechu. Bryndza nemá šanci ani dvěma tituly proti jednomu. Psát už umí, to je taky jediný důvod, proč jsem už první díl neodložila jako nedotčený. Teď už by to jenom chtělo nějaký ten wow efekt.
Po dočtení Hrobu v horách jsem si šla hned půjčit další díl. Co jsem udělala po dočtení Do posledního dechu? Dala knihu na hromádku dalších knih na vrácení a byla ráda, že jsem za ní nezaplatila (teda zaplatila, v rámci rozpočítaného půjčovného z knihovny tak desetník, možná míň, ale to po autorovi nebudu chtít zpátky ;)...).

26 18.04.2018

Těšila jsem se na Pavouka? Trochu jo a trochu ne. Fakt jsem se bála, že to už bude moc. Vzhledem k tomu, jak skončil předchozí díl. A potom držím knihu v ruce a tam je napsáno:

"Varování
Lars Kepler varuje, že v Pavoukovi dojde k odhalení některých detailů z knih Lazar a Písečný muž."

A já si říkám, že si za to "Keplerovi" můžou sami. Píšou knihy, který lidi kupují jiným lidem k Vánocům bez toho, aby věděli o co jde, protože jim to poradí v knihkupectví. A je úplně jedno, že by každý čtenář detektivek měl znát "První pravidlo detektivkářovo: Série se čtou od prvního dílu.". Jako kdyby nestačilo už jenom to, že během těch všech dílu porušili všechny pravidla Knoxe nejspíš i opakovaně. Takže díky? Zase se budeme znova přehrabovat v tý stejný kupě? Proč?!

Otázka pro bystré:
Proč je můj nejoblíbenější díl Lovec králíků?
A) neřeší se tam žádný kraviny kolem Jurka a všech těch magoř kolem
B) neřeší se tam žádný kraviny kolem Jurka a všech těch magoř kolem
C) neřeší se tam žádný kraviny kolem Jurka a všech těch magoř kolem
(Možná je v tom chyták.)

Jestli tam vyskočí z křoví další brácha, nějakej další fanoušek nebo třeba bachař, kterému se Jurek díval do očí déle než pět vteřin, což způsobilo, že se naladili na emoční efekvenci pochopili se, a to zlo se přeneslo do bachaře, slibuju, že už na tuhle sérii kašlu. Protože to by mohlo takhle potom být pořád dokola...

Byla jsem na straně osmdesát, furt se tam něco děje, byť se nestalo ještě vůbec nic, jenom tři mrtvolky, nebo kolik už, a já raději píšu tyhle trapný keci než to číst dál...

Nakonec to nebylo zase tak špatný. Možná jsem byla odrazená začátkem. Protože od druhé poloviny to chytne pořádnou rychlost a vlastně jsem se i dost bavila. Jenže i tak mám tentokrát s dějem trochu problém. Jako kdybych si řekla, že tyhle stejný triky na mě už nebudou fungovat. A je jedno, jak se duo snaží tlačit na pilu. A tady to bylo fakt moc. Pavouk není špatná kniha. Nemá (nakonec) ani špatný děj, ale většinu času jsem se nudila. Proto jsem se rozhodla nikomu nenadržovat a bohužel výš s hodnocením jít nemohu...

25 12.04.2023

("On vlastně není tak zlý. Stačilo ho trochu poznat." ... "To říkáš jen proto, že půlka tvých přátel jsou bláznivý opilci. Vyvinul sis vůči nim odolnost. Ne-li spřízněnost.")

Tak tohle bylo naprosto úchvatné. Bavilo mě propletení obou linek přítomností a minulostí, které způsobilo pár zajímavých dějových překvapení. Tenhle způsob vyprávění mám moc ráda  :)

Celkově byl příběh strašně fajn. Sice je to na komiks brutálně ukecaný (což může někomu vadit), ale ja si to užila díky tomu mnohem víc. Ale celý to dobrodružství se strigou bylo strašně napínavý. Až do poslední stránky. A to doslova.

Po dočtení jsem pochopila, proč se všichni radují, že tam je na velkém prostoru Ciri a Yennefer. Poměrně často se koupou  :D

25 10.12.2021

("Klika, že tvůj táta neměl rád zvěřinu." ... "Cože?" ... "Neřeš to, dělal jsem si srandu.")

Nevím, jak ostatní, ale já moc nestíhám vstřebávat okolní informace, takže jsem neměla tušení, že se chystá adaptace téhle krásky, dokud jsem neviděla trailer. A říkala jsem si, zda to u nás stihnou vydat dřív, než bude premiéra. No nestihli  :D Jenže teď o rok později, úplně se mi rozsvítily oči, když jsem zjistila, že kniha konečně vyjde. A vydržela jsem to! Viděla jsem jenom první díl. A teď šup sem s knihou!!! Protože ten příběh je ve svém základu prostě krásný.

Po celosvětové pandemii, kdy zemřeli miliardy lidí, se začaly rodit zdravé děti. Ale ty nebyly normální. A proto jsou teď v ohrožení. Gus je jedním z nich. Hybrid člověka a zvířete. Ale to nemění nic na tom, že je to stále malý kluk, který má rád svého tátu. Tátu, který je jeho jediný kamarád, ochranář, rádce. Ale to všechno zmizí, když táta umře a objeví se záhadný Jepperd, který chce Guse vzít do rezervace, kde jsou podobné děti. Jenže Jepperd sebou přinesl ještě další element. Gus začíná pochybovat o světě venku a že je takový, jak mu táta říkal. Ale možná má tenhle svět mnohem víc tajemství, když matematicky nevychází věk Guse a kdy to všechno začalo. Byla jsem zvědavá, co za tím je.

Ale v polovině knihy jsem měla takový malý zhroucení. ("Žádný dobrý lidi nejsou.") Hlavně kvůli tomu, co bylo v tašce a co bylo v minulosti. Protože se to povedlo úplně stejně jako pokaždý, když něco napíše Jeff. Budete chápat chování úplně každého. Že s tím nebudete souhlasit, je věc jiná. Ať už z důvodů Jepperdovi minulosti a jeho činů. Ať už ze směru myšlenek doktora. Ať už z důvodů, kde je pravda o Gusovi.

Navíc jsou tady zpracovaná témata takovým způsobem a jejich druh, že to spadá do typické Lemiřiny. Vztah otce a syna během náročné situace. Jinakost hrdinů a to jak o sobě pochybují. Třeba Jepperd a to co udělal. Něco vevnitř mi říkalo, že ho mám nenávidět, ale bylo mi jasné, že to bude trochu komplikovanější. A já na konci byla dojatá, byť jsem vystřídala do onoho konce celou paletu emocí.

ZAČÁTEK ODSTAVCE SE SPOILEREM
A jo, možná za to může doba, kdy u nás kniha vyšla. Ale já absolutně souhlasila s tím, co padlo během předčítání bible Gusovo táty. Možná je čas, aby lidi nahradil nějaký jiný druh. Nějaký, kde jsou jenom hodný. Nějaký, který si to zaslouží víc...
Protože pokud to je pravda a všechno je vina Guse, začalo to s ním, budu mu fandit tak jako tak. Kdo říká, že člověk je poslední stupínek evoluce?!
KONEC ODSTAVCE SE SPOILEREM

Ráda bych se zmínila o kresbě. Ta je totiž barevná. A dokazuje o to víc, jak je Jeff Lemire nejen bravurní vypravěč, ale taky talentovaný kreslíř, který zvládne snad každý styl. Bylo to opět jiné a opět dokonalé. Celá kresba je tak brutálně depresivní, ale zároveň citlivá, až z toho mrazí. Navíc přechody kapitol...wau! Jedna kresba lepší než druhá. Na tu, kde sedí Gus v jámě a jeho parůžky se propojují do kořenů stromů bych se zvládla dívat celé hodiny.
Jenom mě trochu mrzí, že v některých oknech vypadal Gus...no, víc jak na devítiletýho kluka. A je to potom trochu šok, vzpomenout si na toho blonďatýho rošťáka, kterýho nacastoval Netflix :/

Nepochopila jsem, proč kniha vyšla s přebalem, když pod ním je stejná obálka, úplně stejná obálka. Lesklá a hezká. Je to taková milá zbytečnost. Že tohle vypadne z milovníka přebalů dost brutální  :D A nepochopila jsem, proč v knize není látková záložka. V tomhle počtu stran by to měl být standard! To mě mrzelo...
Ale vyrovná to zase to, že kniha strašně krásně voní! :)
A je to pořádná tíha, ale jsem vděčná, že kniha vyšla v téhle verzi vydání. Víc Mlsouna pro nás! :)

Rok 2021 stál za prd, ale započal i skončil s knihou Jeffa Lemira. To mi naznačuje, že něco je stále ještě alespoň trochu normální. Za sebe jednoznačně doporučuji a doufám, že pokračování vyjde co nejdřív. A nebo když později, tak zase na konci roku, ale autorova jiná zase na začátku roku. Možná proto je fajn, že ho u nás vydávají hned tři vydavatelé (a jak to vypadá, čtvrtý se přidá).

25 25.11.2021

Knihy jsem se hodně dlouho bála. Vlastně jsem jí nechtěla číst vůbec. Protože já měla autorku ráda. Těch pár let zpátky jsem měla trochu naivní období a to se odrazilo na knihách, které jsem četla. Ale když se koukám na to, jak Colleen jde dál svou tvorbou, mám strach, že za chvíli od ní nebudu číst už vůbec nic.

A proč jsem se tedy do knihy nakonec pustila? Nedávno jsem četla vážně hroznou knihu. Manželky se to jmenovalo. A když jsem si hledala informace, a o autorce, narazila jsem na to, že s ní Colleen napsala společnou knihu a autorky se vzájemně vychvalují. A Colleen jí tuhle knihu i věnovala. A tahle kniha mi námětem a po přečtení pár komentářů zněla (ve fázi, kdy jsem neměla v plánu číst), že kniha bude na podobné vlně jako Manželky. Docela chápu, že autorka takhle přesedlala žánrem. Nikdo nemládne a psát o puboších není na celý život. Ale tohle bylo podstatou stejné jako její předešlá tvorba. Jenom je tam trochu víc "thrill", což ale z knihy thriller nedělá. Ale pokud nejste rozmlsaní skutečnými thrillery nebo je to vaše první kniha podobného řazení, bude se vám to líbit. O tom nepochybuji.

Takže díky, Metličko! :D

Ale nebudeme si lhát. Na knize není nic překvapivého ani originálního. Pouze je použitý prvek linky minulosti v podobě nezveřejněné autobiografie původní autorky. A musím říct, že mě překvapilo, že autobiografie začíná tím (je to označeno jako první kapitola), jak Verity poznala Jeremyho. Protože život vždy začíná až tam? Nebo proto, že tohle vážně nebude klasika a někdo to měl najít a šlo o úmysl? A nebo to je všechno vlastně trochu jinak?

Pravda, nebo lež je klasický knižní bullshit, který je ale zabalen krásnou mašličkou, takže vám přijde, že čtete něco lepšího. Jenže nečtete. Je to klasická kniha, kde by jedna chtěla mrouskat, a během toho zjišťuje, minulost těch dvou, který spolu mrouskali předtím. Ale pouze na základě té druhé linky, ne otázkami v přítomnosti. A je tak snadné uvěřit, když chcete uvěřit...

Napětí nula. Tajemství mě nezajímalo. Prej se tady u toho někdo i bál. No, já to ani neviděla jako thriller. A jestli chtěla autorka napsat něco jako erotický thriller, tak to za mě nefungovalo ani tam. Bylo to laciný a trapně napsaný.

Jestli byla cesta k cíli popsatelná slovem nuda, konec to zabil ještě víc. Jo, já taky nechápu, jak to škrcení nemohl nikdo poznat :( 

SPOILER Nemám ráda knihy, kde si všichni lžou. Neříkají si pravdu. A potom se všechno kvůli tomu děje. Už fakt ne. Ale co nesnášim nejvíc? Když v knize celou dobu nic nenaznačuje, kam to půjde. A potom se to na posledních pár stranách buď řekne, odvypráví nebo někde najde napsaný. To pro mě není šokující plot twist. Je to nuda a trapný. A nebudu lhát, po tomhle jsem tak znechucená, že mám chuť vyhodit z okna ještě ty dvě starší knihy od autorky, co mám doma nepřečtený.

PS: do podobných knih patří Manželky oprávněně. Nejenom že je to stejný odpad, ale je to skutečně podobné. A asi bych si měla znovu přečíst Zmizelou, protože přirovnávat to je jako říct, že Slunce a Měsíc jsou si podobný. Taky jsou vidět na nebi kulatý  ;)

Odpad s krásnou obálkou, úplně stejnej jako Manželky...

25 10.08.2021

Nechci teď znít nevděčně poté, co jsem vysomrovala seznam, jak číst za sebou knihy autora, ale...už jsem to pokazila první knihou Ocelové jeskyně (než jsem měla těm seznam). Takže...
(Prostě si musím přečíst alespoň první knihu, než se podívám na adaptaci! Můj kříž je těžký!!!)

Hmm, takže začneme. Tohle není příběh o tom, jak kluk poznal holku. Tohle je příběh o tom, jak chlap vypočítal, že za 500 let přestane veškerá sranda, a přijde hodně dlouhá doba temna. A všichni jsou za to rádi, že jo? Že jim to řekl, ne? A společně začnou pracovat na tom, jak tomu zabránit. Jo...ne, tak takhle to vážně nezačíná  :(

Hari Seldon je evidentně chytrej chlap, když tohle zvládnul vypočítat. Protože ruku na srdce. Kolik z vás si dobře spočítá už jenom v krámě slevu? (Tedy, pokud nejde vo pivo, to je motivace jak sviňa.) Jenže tím pádem asi počítal i s tím, že z toho jeho výsledků nebudou ostatní nadšení. Je to přece Říše! Ta už toho vydržela! Ta nemůže padnout! Je to přece Říše!

Úvodní soudní přelíčení bylo docela náročný číst (padaly tam dost hluboký myšlenky) a vážně skvělý úvod do děje a vzniku Nadace. Hezké zametení pod koberec. O to bylo zajímavější číst dál. Jak právě Nadace je hybatelem většiny věcí, až mi bylo líto, že se všichni nedožijí toho, aby to viděli...

Co mi ale vrtalo hlavou bylo (mučila jsem svou duši, aby svědomí bylo čisté a nepřečetla si anotaci druhého dílu), na jak dlouhém časovém prostoru se bude kniha odehrávat. Když ještě ani nejsme na straně padesát a je skok o padesát let. A musím říct, že se mi to takhle fakt líbilo. Pobýt chvíli v každé fázi Nadace a poznat jejich myšlenky a co se stalo za tu dobu. Pozorovat ten pomalý rozklad a projít všemi fázemi (názvy části naprosto sedí...). Jak se každé místo, kam člověk šlápne začne řítit ke svému nevyhnutelnému konci...

Nejvíc mě asi dostalo ono téma odkazu. Ten, který nám řekl, co máme dělat, je mrtvý. Musíme to to tedy dělat dál? Nemůžeme to zkusit jinak? A změní se něco, když se po dlouhé době konečně dozvíte skutečný důvod, proč jsme to měli dělat? Změní to naší původní myšlenku? A co když už žádné další zjevení nebude? Znamená to konec? Neuspěli jsme? Nebo právě naopak, uspěli jsme?

Vlastně skoro na každé stránce je něco, nad čím je dobrý se zamyslet. A to mě baví. Jako hodně. Vlastně jsem se i na hodně místech zasmála (lidi být lidi...napořád). Prostě pohoda čtení :)

Ale po přečtení naprosto chápu, proč to není kniha pro každého...
Bavil mě formát. Na někoho to může působit jako román popisující po částech jednu éru. A někdo to může vidět jako několik povídek spojených do románu linkou oné éry.
Jenže potom se pokaždé musí začínat znovu, tedy znovu (encyklopedie poradí), ale pokaždé jinak. Protože on se život taky opakuje. V cyklech.
No, možná by kniha dřív nebyla ani pro mě. Toho materiálu na přemýšlení a politiky tam je hodně, ale má to jeden háček. Kniha naprosto skvěle napsaná. (Další potvrzení, u dalšího autora, že se mi po třicítce něco přecvaklo v hlavě?). Takže to ubýhá naprosto v pohodě a vlastně jsem se na konec těšila. Ne až to skončí. Ale až to skončí, protože hodně brzo přijde další díl  :)

25 31.07.2021

Dobře, teď upřímně. Dostala mě kresba a ta rozhodla, že si knihu chci přečíst. Ale když jsem knihu potom otevřela, bylo to jako vstoupit do jiné dimenze. A to jsem byla teprve na začátku.

On je sám o sobě příběh postavený celkem jednoduše. Na zem něco spadne a musí se zjistit, co to je. A přestože je kresba emzáka nádherná, takže by se dalo očekávat, že to bude silně brutální, zde se jedná spíš o vnitřní brutálno. Jo, tady se hodně střílí do prostoru myšlenky. Asi proto to nebude kniha pro každého. A nejspíš na 100% čtenářsky oceněna až po více přečtení.

Hodně přemýšlení na téma podstaty lži, naší existence a co v tomhle světě znamenáme. Za mě povedené.

Co ale zasáhlo (možná) nejvíc, byla kresba. Právě ta, která rozhodla, že si knihu koupim. To bylo něco neuskutečnýho. Ať už barvy nebo způsob vykreslení. Všechno to k sobě sedělo a já si užila každou stránku.

No, teď mám asi výmaz a přijde error. Takže by...

25 18.05.2021

Napoprvé jsem knihu nedočetla.
Napodruhé jsem našla to místo, kde jsem skončila, a v klidu četla dál. Do krásného konce. Tedy...konce?

Pokud bych měla sestavit žebříček titulů jejiž první díl vážně nic nevysvětlí "Smrt je mi v patách", by bylo na prvním místě. Ale bylo to tak dobré, že mi to bylo vlastně jedno.

Příběh je vyprávěný ve dvou linkách, přítomnost a minulost. A jak se začnou vykládat karty na stůl, byla jsem velice spokojená. Už jenom kvůli té myšlence, že pokud je někdo posedlý škatulkováním knih do žánrů, tuhle knihu bych mu dala povinně ke čtení. Zbláznil by se :D

Bavila mě atmosféra, stejně tak ta noir detektivní část, tak ta horová část, která se v příběhu vynořovala stále víc a víc. A konec byl dost brutální. Na větu: "Ty máš ale pěknou držku." Vždyť...první obrázek, že...

No, a velice mě zajímá, jak to bude dál v přítomnosti, protože to bylo trochu (byť logicky) upozaděné...

Kresba absolutně luxusní a správně temná. Vážně se to hodilo a dokreslilo příběh, protože ten je prostě nádherně temný, tajemný a krásný :)

Jenom to končí tak, že jsem nevěděla, co dál. Protože...druhý odstavec...

25 01.05.2021

"Revival - Before Their Eyes / Landon Tewers"

Dnes začnu něčím, čím bych spíš měla končit, ale kdo nemá rád změny, že? Je to ale tím, jak kniha začíná. Protože já mám takové vyprávění ráda. Část děje se odehrává v minulosti a část v přítomnosti. Ale je to vyprávěno pohledem už dospělého Jamieho. (Letmým pohledem na poslední řádek v knize zjistíte, proč tomu tak je. Ale na co si kazit den, že? I když přiznávám, mělo mě to napadnout vzhledem k věnování autorům). Čili je tam hodně vsuvek, který by jinak šestiletého kluka rozhodně nenapadly. Bylo to příjemný. Protože tím pádem to není naivní vyprávění o tom, "jak se ta strašná věc tehdy stala". A taky se příjemně skáče ve vyprávění. To já ráda.

Jamie se tedy s Charlesem znovu potká ve svojí nejhorší chvíli, leč on sám si nic takového nepřipouští. A potom přijde ta nabídka. Že Jamiemu pomůže. Způsobem, který umí nejlépe. A mě hned zajímalo, jestli dojde k vyléčení jednoho ubohýho feťáka nebo bude nahrazena jedna závislost za druhou. Protože anotace je krutě tajemná. Vždyť já původně myslela, že to bude nadpřirozená elektřina. Jo, a potom jsem asi šestkrát přehodila výhybku. Že má borec rád výplachy, které občas vyjdou a občas ne. (Protože já jsem vážně chtěla vědět, proč to Jacobs dělá a jestli to souvisí a tou věcí v zatáčce, nebo to byla jenom výmluva.) Abych se před koncem rozesmála, jak mě ten kulišák královskej kralovsky dostal, abych dočetla se zatajenym dechem, přestože jsem měla jít dávno spát. (Dobře jsem tedy udělala, že jsem četla pouze anotaci knihy, ne zadní desky knihy. Tam je totiž od anotace jedna věta navíc. Bez ní jsem si knihu užila knihu mnohem víc. A hlavně déle.)

"Charlie Jacobs byl dobrý Samaritán. Byl však napůl šílený vědec a toho dne v opuštěném autoservisu jsem mu posloužil jako nejnovější pokusné morče. Mohl mě zabít a někdy - vlastně dost často - lituji, že se to nestalo."

Protože od té doby, co jsou Jamiemu poprvé "nasazena sluchátka", začne dost hustej matroš, mnohem hustější než ten, který si do té doby dávkoval sám. A pravda začne vyplouvat na povrch, aby to bolelo. Všechny.

Musím říct, že mě Revival chytil. Přestože kniha nemá moc stran. Lehce přes 300. Přesto obsahuje strašně moc sdělení, myšlenek a celý život kluka a reverenda, který to vzal za špatný konec, kterým tajemně probublává to, co na konce děsivě bouchne. Protože Revival je o víře (normální, ztracené i slepé), závislostech (nejenom těch, které vám běhají v krvi) a rozhodnutí, která z vás možná udělají boha, ale za jakou cenu. Taky hodně o muzice, stárnutí, naději a její ztrátě.

Po dočtení absolutně chápu smíšené reakce. Je to v podstatě popis jednoho života. Což bych mohla říct též o knize mistra Nesba, kterou jsem teď četla, kterou na zadním obalu vychvaluje mistr King. A to nebudu zmiňovat, že i v Revivalu je taky "zatáčka, kde končí vraky". Moje já vyhledávající konspirace hned ožilo :O ale zpátky ke Kingovi.

Nerada bych nějak spoilerovala ohledně konce. Ale mě se líbil. A usínalo se mi po něm vážně těžce. Protože mě celou dobu zajímalo ono "Kde najendou byla tvoje víra?". Protože Charlie Jacobs ztratil svojí víru, když přišel o rodinu. V rámci těch pouček, není tam náhodou něco o tom, že bůh je milosrdný? (Expert promluvil, že?) Protože na popisu smrti jeho rodiny vážně nic milosrdného nebylo. Možná váš pohled na knihu ovlivní, jestli pochopíte Charliho Jacobse. Protože tu myšlenku a to co v lidech zneužíval, je to nejhorší, co může jeden člověk tomu druhému udělat.

PS: na to kolik má kniha stran, je tam pekelně dost chyb. Neruší to v čtení, ale jsou to takové zbytečnosti, které prostě zamrzí. Třeba špatně použitá spojka. To byla častá chyba :(

25 19.01.2021

Hmm, četla jsem první díl, když jsem Kinga už mohla, ale ještě jsem ho úplně tak moc nežrala. A můj komentář zde byl...no ubohý. Takový dost podobný (a krátký) těm, které jsem tvořila na začátku své existence zde. Takže, jo, přišla řada na nové přečtení společně s celou sérii Billa Hodgese. A spoiler? Ne! :D Tentokrát jsem si to vychutnala mnohem víc.

Máme tady už tak dost velkej průšvih. Auto rozmetá frontu lidí a ujede. (Nebudu lhát, docela se mi líbil i ten sociální aspekt. Vzhledem k tomu, na co ta fronta čekala.) Jenže zlo není potrestáno. Vrátí se o pár měsíců později v podobě dopisu vysloužilému detektivovi. Že to prej udělá znovu. A odnese to ještě víc lidí. (Nebudu lhát podruhé, ten dopis byl prostě skvělej!) A tím to celé začne. A skončí to stejně jako začalo. Čili peckovně! (Ale hezky popořádku. Nechci, aby to působilo, že jdeme s komentářem do finiše.)

Pan Mercedes je pro mě víc dokonale vykresleným psychologickým románem než detektivním románem, protože ona rovina na mě působila nejintenzivněji. Co se Billovi honí hlavou je drsné. Má za sebou špatné období. Dost špatných věcí. Čili krom paranoi mu ten dopis přinese vlastně i dobré pocity. Jak si jinak vysvětlit, že s ním nejde hned na policii? (Protože to bude osobní, ale to se čtenář dozví až dál v ději. I když si to může domylset sám, když tam nejde hned.) Ne, nejdřív se pustí do svého vlastního vyšetřování. A rozkvete po tom jako smutná květinka, když už po dlouhém suchu konečně zaprší. Vyšetřováním i těmi dalšími věcmi. Takže...vono vlastně zapršelo a skončilo sucho doslova.

("Zapisuju si všechno, co vidím. Moje matka říká, že je to obsedantně-kompulzivní porucha."..."Život je obsedantně-kompulzivní porucha.")

A na druhé straně je Pan Mercedes. Takže tu psychologickou hru máme z obou stran. (A nebudu lhát potřetí, ty okamžiky, kdy nevím, kdo z těch dvou je víc psychopat, jsem si užívala nejvíc, což mám na Kingovi ostatně velice ráda. Přišlo mi, že to popichování nebere Bill tak vážně, jak by měl.) A včetně vzpomínek na to předtím. Protože u něj doma se taky dějí(li) zajímavé věci.

Nedoporučuji rejpalům...pardon, čtenářům...typu: "Proč známe vraha/pachatele/"doplň si" od začátku?!", protože tady ho čtenář zná. A proto je to tak dobrá kniha. A protože to není klasická detektivka.

Jestli mě něco tak dlouho už zajímalo, tak právě adaptace téhle knižní série.

PS: Polibky v lunaparku, druhá kapitola...dost drsné zamyšlení...

PS: ta Holly je vážně fajn...a "scooby gang" v poslední třetině byl prostě top ;)

25 16.05.2020

Knihu jsem četla průběžně od její koupě. Tedy hned po Vánocích. A se slevou za pěti kilo to je pro nás líný, co nechtějí hledat na wiki, dobrej rádce.

Protože já většinu těhle filmů neviděla. Vlastně jsem začala Kinga číst dost nedávno a sami chápete, že za rok všechny jeho knihy přečíst nelze. Tedy, jde to, ale já nečtu jenom Kinga.

Knihu jsem tedy přečetla. Ale...sorry, vadí mi to stejné jako v případě Tarantina, kde je kniha koncipována úplně stejně. Na levé straně je popis odkazující na foto na druhé straně? Nepobírám. Chápu, že těch filmů je hodně, ale mohli se jednotlivých kouskům věnovat prostě o trochu víc. A nejenom těm velkým.

Ale jinak je to dobrý souhrn. Nejspíš si všechno z toho najdete na netu, ale není skvělý, mít to všechno takhle hezky seřazený? Takže jo, knihu budu číst ještě hodněkrát. Mám totiž jedno pravidlo. Nejdřív předloha, potom adaptace.

Už tady byl zmiňovan film Trávníkář. A jeho absence. Jestli to byla podmínka, aby se na tom podílel i mistr, zkoumat nebudu. S poznámkou, jaký má k němu mistr vztah, bych to brala víc, než vynechat úplně. A mimochodem, proč je tady tedy i Under the Dome? Seriál, kterému King nejdřív změny schválil (to v knize psané je) a dokonce se účastnil natáčení pilotu a potom ho začal nenávidět a v současnosti chce, aby to někdo natočil znovu? To už v knize ovšem není. To jsou relativně nové informace. Takže...

...takže. Zajímalo by mě, kdy měl autor knihy uzávěrku. Je tady Doktor Spánek, ale je u něj minimum technických parametrů, a udávaný rok filmu až 2020. Ale In the Tall Grass, který měl premiéru sic ne v kinech, ale dřív než Doktor Spánek, je na pěti řádcích společně s dalšími věcmi, které se "teprve chystají" (stejně jako třeba Outsider, který má premiéru za pár dní). Fakt bych si ráda přečetla jeho předlohu, která u nás ještě nevyšla. Protože ten film je...ááá...

Ale třeba mě překvapilo (a na film jsem zvědavá), že zfilmovali Náklaďáky. Dvakrát! U té povídky tady mám dvě hvězdy. Tedy. Škoda, že si překladatelka nenašla, jak se povídka jmenuje, když nás v hlavním okénku informací odkazuje na Noční směnu. Protože jsem potom nepochopila, proč jsou některé názvy předloh v uvozovkách. Tím bych potom ty Kamiony místo Náklaďáků chápala. Ale třeba Zuby jsou taky v uvozovkách, přestože vyšly jenom v jedné sbírce jako Zuby. Napadlo mě, že by to mohlo být třeba proto, že se film jmenuje jinak než předloha. Ale potom mi nedává smysl třeba Noční letec. Asi prostě, ups, chyba při výrobě, kterou za ty prachy nečekáte :(

(Viz další vyjmenované nade mnou :( ...)

A když už jsme u toho. Škoda, že v popisku byl vždy rok vydání knihy v originále. Jelikož u nás Kinga vydává (v současnosti) jedno jediné vydavatelství, udělat si reklamu vypsáním, kdy vyšlo u nás, by je nezabilo. A taky, že je sice fajn, že tam jsou filmové plakáty. Ale jenom originální! :(

Takže je jasný, že vytáhnu svoje lístečky (ty jak mají na konci takový ten lepivý proužek) a konečně je využiju, přestože mě nikdy nenapadlo, že bych mohla (vy jste si nikdy na rozloučenou z práce nic nevzali?!). Hezky s poznámkou, kdy jsem četla a kdy viděla. S touhle knihou bude ještě sranda!

Ale...

Hodnocení srdcem: pět hvězd
Hodnocení rozumem: tři a půl hvězdy

25 05.01.2020

("Is this the way it's gotta be? Ignite the fire inside of me, Embrace the life of tragedy, A tide of war and broken dreams" ... Torn In Two - Breaking Benjamin)

Mamka: Tvůj brácha měl narozeniny. Co mu třeba koupit Počátek od Browna?
Já: Jo, to určitě nečetl. Tak já mu koupím nějakého Kinga.
Mamka: Tak to všechno kup najednou.
Já: Jasně.
(Koupit knihu a alkohol je jiné. S flaškou se s vámi možná někdo rozdělí. Knihu možná nakonec ani nedáte, protože si ji chcete nechat pro sebe. Sakra!)

Nevím, zda je to tím, že jsem nedávno (pár dnů zpět) četla Černočernou tmu, ale tenhle příběh mi strašně připomněl podstatou Prodlužování času. Ale mnohem mnohem lepší variantu. (A teď si všichni Kingofilové říkají: "To je vemeno! Vždyť jasné, je to King, tak co čeká?" Jsem King nováček, sorry.) Protože tady bylo přesně to, co mi tam chybělo. Myšlenky a pochybnosti Gwendy. Takže za mě jednoznačně pecka. A nebudu lhát. Dobrý tah na vydání před Vánoci. Vždyť je to jenom povídka! A sama samotinka v celé knize! Ale ta obálka je nádherná. Včetně celého vnitřního provedení a kreseb. Už jenom kvůli tomu to budete chtít mít ve své sbírce.

25 27.12.2018

S Panem Kingem (proč mu všichni říkají "Pan King"?) jsem ještě moc dostaveníček neměla. První knihu od něj jsem vlastně četla během nemoci, protože svoje knihy jsem už přečetla. Neměla jsem na výběr. Ale pravdou je, že jsem víc knih od něj nedočetla, než dočetla. "Proč se furt vykecávaj? To se mám bát? Atd." No, do klasiky musí člověk dozrát, říká se. Asi to už mám potvrzené a jsem ready.
Jestli vás zajímá můj názor na jednotlivé povídky, hledejte je logicky u povídek...
(Psychický bonus? Jsem člověk číslo 1000, který hodnotil knihu. Hudební složka u jednotlivých povídek.)

25 25.12.2018

("Cause all I want is another chance, A new beginning, I just want to make new waves And find a new way out" ... New Waves - Dream State)

Ok, první díl mě překecal do série, ale tohle byl hustej matroš. Anotace je zajímavá, to hlavní, co ale z ní čtenář neví, se dozví hned na prvních stránkách. Takže zatímco policisté vyšetřují "kdo", čtenář dávno ví, kdo měl v ruce nůž, ale zároveň zjišťuje, "proč" mu byl do té ruky vložen (což není spoiler, aby bylo jasno, jména obou lidí se dozvíte na dvacáté stránce, a jestli vám v ten moment nedojte, na co se tam připravoval píseček, aby se o pár stránek stalo později, neměli by jste číst žádné detektivky, už nikdy víc, znamená to, že nejsou pro vás), protože je popisován i pohled vkladatele nože (a i dál v ději dostává velký prostor). Protože tohle je teprve začátek. Tohle já raději. Když znám identitu vraha hned od začátku (v našem případě "vraha"). Přijde mi, že si s tím autor může víc vyhrát. A tady uplatňeno na 256%. Fakt ujetý, napínavý, čtivý.

Kim se stále tváří jako sucharská ledová královna, která je mi značně nesympatická, ale to já v tomhle žánru nevyžaduju v případě, že svou práci dělá detektiv dobře a to ona splňuje. Což je zároveň dost v protikladu s pochody v její hlavě, které autorka servíruje. Upřímně věřím, že postava Kim Stone bude ještě v dalších dílech hezky pomaličku budovaná. A určitě mě překvapí.

No, a pointa a konec příběhu? Na to si prostě budete chtít počkat.

25 08.09.2018

Z knihy jsem měla trochu strach. Další nový detektiv, který má spojitost minulostí s případem. To letí (stejně jako nevěrohodné vyprávěčky alkoholičky), takže jsem byla trochu skeptická. Začetla jsem se. Asi hledám novou sérii, která bude zároveň bestseller (já vím, to označení o reálném prodeji nic nevypovídá) a zároveň mě dostane. Proč jsem nemohla dát pět, ale dala jsem jenom dvě, vysvětlím dál v komentáři.

"Vy jste něco jako Kurt Wallander?"
Tahle věta byla na začátku lehce vtipná. Ale jak šel děj dál, a jak to bylo celé napsané, už to bylo vtipné méně. Vzhledem k informaci ohledně autora a seriálu Wallander. Ale jak jsem četla dál, bylo jasné, že do Mankella má ještě hodně daleko (já nevím, tak dvě stě knih). Celou dobu čtení jsem se nedokázala ubránit, že čtu něco "seriálového střihu". Až moc podle šablony. Tím nemyslím, že jsem hned věděla, kdo je vrah. Jenom v knize nebylo nic na "wow efekt", z čeho se posadím na zadek. Trochu mi vadily nepřeložené anglické věty a texty. Ne každý si přeloží. Škoda. Jenom jsem četla až moc dlouho a po kouskách. Prvních sedmdesát stran jsem dala na jeden zátah a zbytek právě po kouskách. Celkově prvních sto stran mi přišlo neskutečně čtivých, potom to prostě jenom "šlo" a ke konci od poloviny neskutečně táhla nuda. Prostě jsem neměla důvod být natěšená na další kapitolu stylem Chrise Cartera nebo Larse Keplera. Další knihu zkusím. Maximálně se stane jenom to, že jí vrátím nedotčenou do knihovny...

"A i když nedokázal vysvětlit proč, něco mu říkalo, že navzdory usilovné práci jeho nových kolegů vyřešení případu nakonec bude jen na něm."
Bod, kdy jsem se vážně, ale vážně rozesmála. A na kom jiném, Fabiane? Vždyť se série jmenuje po tobě! Protože všichni kolem tebe se jenom snaží, a to je hezký. Vopravdu jo. Ale jenom ty jsi dost dobrej na to, abys to vyšetřil. V jiných knihách mi sólisti nevadí za jedné důležité podmínky. Musím je buď milovat nebo nenávidět. K osobě Fabiana Riska (no není to ironie nebo jenom hříčka jména soudě podle jeho vlastností?), jsem za celou knihu nenašla nic. Neštval mě, ale ani jsem mu nedržela palce. Prostě mi byl celou dobu ukradenej. A to si myslím, že není dobře. Nedostal mě žádných způsobem, negativním ani pozitivním.

Výsledek? Nepovedej hybrid Wallandera a Mostu se u mě v druhém díle bude muset pekelně snažit, aby se i v mých očích přiblížil tomu hóžo bóžo označení "bestseller".
Překombinované, táhle, bez náboje, popis videokazet měl šokovat asi jenom na oko, ale u mě docílil úplně jiného efektu, včetně všech morbidností (autor by si měl dát rande s Mo Hayder, ať ví, jak na to). Celé až moc vyšperkované, načančané, umělé a nepřirozené. Žádné myšlenky po dočteni. Teda kromě: "Jupí, už to mám za sebou!"

Jinak, až moc "Hadrový panák vibe". V mém případě to není lichotka knize...

25 25.08.2018

Na tuhle sérii jsem se těšila už dlouho a konečně byl čas. No, začne se pěkně z vostra hned prvním dílem.
Už anotace překvapí. Nic až zvlášť originálního, ale postupem času se začne nabalovat zajímavý případ, který bylo těžké odložit. Kniha má krátké kapitoly, které nutí čtenáře číst dál. Vždy utnuto ve správný moment, aby bylo další čtení napínavé  (ještě ne jako knihy Chrise Cartera, ale je to teprve první díl). Po delší době britská autorka (i autor), která (který) mě baví. Ja nevim proč, ale tyhle knihy mě většinou nedonutí přečíst i druhý díl. Němý křik je jiný. To je dobře.
Na začátku vražda, potom další, nalezené zakopané tělo a do toho celé to tajemství ohledně "zařízení pro nezvládatelné slečny". Kniha obsahuje popis vyšetřování samotného, plus vedlejší linky, o kterých je vám jasné, že souvisejí s dějem. Ale je to napsané tak dobře, že se prostě těšíte na to, až ono spojení rozlousknete. Autorka navíc píše o tématu, o kterém se většinou raději nemluví, a to se vším všudy. Není to nechutné ani brutální. Jenom mi občas bylo těžko.

25 11.06.2018

Vítejte v druhé knize série Les Mytág. Tak kouzelné a pohádkové knize, že v naší knihovně byla v dětském oddělení. Jenom! No, ok, tak do mě s tou pohádkou. Dělám si srandu, tak rychlý to nebude. Potřebuji k tomu totiž dost tekutiny. Lavondyss není žádná pohádka a taky není žádná snadno stravitelná kniha pro děcka. Ale popořadě...

Druhý díl začíná pomalým budováním. Sladujeme malou Tallis, která není jako ostatní děti. Je jiná, má svoje světy a pomalu prozkoumává vzkazy od dědy v knize, kterou od něj dostala. Jenže jak bylo řečeno, tohle není žádná pohádka a les má skutečně zuby. A problém je v tom, že v prvním díle les koukal hned. Jenže tady tak zhruba do poloviny knihy jenom slintá a někde z povzdálí cítíte krev, ale pořád furt nekouše. Tahle kniha je úplně jiná než první, protože už počítá s tím, že čtenář ví, co je v lese, když Tallis to zatím jenom tuší a nezná ono skutečné nebezpečí. A je dítě. Zatím jsem napsala dost věcí, které by mě (z mé současné pozice dospělého) odradili, kdybych nevěděla, do čeho jdu. Přesto si myslím, že knihu lze číst samostatně, pokud má někdo dost trpělivosti.

("Brala to všechno jako hru. A i když ji brala naprosto vážně, nikdy neuvažovala o tom, jaké by její počínání mohlo mít následky...nebo o tom, co se děje s ní.)

Kniha se mi četla těžce. Hlavně první polovina druhé části. Jako kdyby mě něco stahovalo do bažiny, já se dusila a ruce mě strašně těžkly během otáčení každé stránky. Ale ke konci se to zase zlepšilo. Opět to přiznám. Nejsem si úplně jistá, zda jsem pochopila konec. Logickým způsobem. Ale jestli jsem ho pochopila emočně, to částečně asi jo. Jenom to bylo najednou strašně jako z rychlíku a to mě celý mátlo. Prostě to nebylo úměrně tomu, jak se předtím autor ve všem dlouho hrabal.

(Zde jsem dlouho přemýšlela, zda za trest dám hvězdičku dolů, ale asi to nakonec nedokážu.)

Lavondyss je temná a náročná kniha. Jenže já už mám za sebou pár též temných a náročných knih. Jenže ty se mi četli lépe. A to je problém. Žánrově je Lavondyss trochu jinde než Les mytág a Hloubení se mi podle anotace taky jeví trochu jinde. Takže tím se asi dostanu do nekonečné spirály. Uvidíme, jak s tím vším zahýbe Les kostí, tuhle knihu už na poličce mám.

24 26.07.2022

Těžká kniha na hodnocení. A proč tam nakonec skončilo pět hvězd? Nějak jsem musela, no...

Celý příběh je vlastně strašně jednoduchý. Bylo to tady vlastně už stokrát. Jenže já si nemohu pomoct, ale lidi mají prostě rádi tyhle revenge příběhy. Problém je v tom, že správně fungují za dvou okolností: je to dobře napsané a vžijete se do postav. Tady fungovalo obojí výborně. Až tak dobře, že to schovalo všechny díry. A já se vlastně bavila. (Prohodila jsem si knihy v sérii, takže jsem asi ovlivněna radostí, protože Sekta mi předním nesedla.)

Navíc jako vždy, pokud může autor jet ty svoje tak oblíbené dvě linky (zde vyprávění, co se všechno stalo než "banka"), které se prolínají, tak je výsledek super. Byť je ten děj opravu jednoduchý a snadno předvídatelný. Takže je fajn, že má kniha opět do 200 stran a vlastně to máte přečtený dřív, než čekáte.

Jenom...prostě jsem zvědavá, jak by to vypadalo, kdybych si od autora přečetla něco...nevim, hlubšího a delšího. A mnohem hutnejšího. Ale nevim, co je v českém autorském rybníčku výhodnější. Vydat jednu baculku za rok nebo za ten samý rok dva hubeňoury. Matematicky mi to je jasný. Ale autorsky...?

24 17.01.2022

Vážně moc mě bavila forma knihy. Vlastně to jsou povídky, spojené příběhem na pozadí, který je vlastně vyústěním těhle všech povídek, které jsou vlastně souběhem události vedoucích k úpadku. Určitě je pro tuhle formu nějaké chytré označení, ale to já neznám. Mě se kniha líbila, jak byla se vším všudy, a to je hlavní.

Nejdřív kousek o robo chůvě, potom následují tři kousky s dvojicí Mike Donovan a Greg Powell, potom příběh robota, který kvůli konstrukční vadě čte myšlenky, robota, který se neřídí prvním zákonem robotiky, potom se na chvíli vrátí Mike s Gregem, poté trochu politiky a podezření, zda není kandidát na funkci robot a knihu uzavírá ještě jeden jeho příběh.

No, pár slov k jednotlivým povídkam u povídek.

Po přečtení všech povídek si však nemohu pomoct. A ta samá myšlenka mě napadla během čtení Mateřského kódu. Stojí to lidem za to? Vytvářet roboty, když jsou s nimi stále takové lapálie? A stále kolem nich musí něco řešit? Vždyť to měla být věc, která má pomáhat. Přeci jen, jak to s roboty nakonec dopadlo, že. Ale i tak. Asi zamyšlení tak všeobecně. Stálo to tedy všechno za to lidem? Protože dost robotů v povídkách "blbne" právě kvůli kombinaci těch třech zákonů a toho, jak s nimi lidé mluví. Aby na to každý měl potom školu, co? Nebo raději držel hubu. Takže chápu, proč je lidi na Zemi nechtěli. Protože neumíme zavřít klapačku a co z ní vychází je většinou něco tak blbý, že by z nás byly roboti v háji zeleném :D

24 01.09.2021

Bavilo mě to, to jo. Ale bohužel se nemohu zbavit jaké si pachuťi na patře po dočtení.

Všechno, co se tady stane je sice fajn, ale působí to ma mě vata, aby dílo hledání nástupce nebyl moc krátký. Kvůli tomu další linky působí rušivým dojmem a v celkovém výsledku mě silně otravovaly.

Snad to bude příště lepší. Dnes "meh" a popojedeme :/

24 21.05.2021