Lenka.Vílka komentáře u knih
Můj druhy románový Ray Bradbury. Jo, nedávno jsem s autorem začala...tak nějak doopravdy a navážno, a chtěla na to jít postupně. Nejdřív přes povídky...ale kdy jindy se pustit do čtení téhle knihy než právě teď v říjnu?!
("Tak především byl říjen, měsíc, který má pro chapce zvláštní kouzlo. Ne že by ostatní měsíce roku své zvláštní kouzlo neměly. Ale jsou špatné a dobré, jak říkají piráti." .... "A právě v tomhle říjnovém týdnu dospěli přes noc, a tak o mladí navždy přišly.")
Tudy přijde něco zlého je klasika klasik, jenže já strašně dlouho nedokázala najít to správné tempo jak knihu číst a jak to celé uchopit. Jak to vysvětlit...zkusím to takhle: Ta kniha je strašně krásně napsaná. Číst ji už jenom kvůli tomu stylu mě odneslo někam daleho. Do míst, kde můžu snít, bloudit a nejspíš se i hodně rychle ztratit, když si nebudu dávat pozor na cestu. Což by k příběhu bylo dost nebezpečný. A ten paradox mi přijde strašně zajímavý. Přesto...během čtení to odnášelo mysl a mě vytrhávalo z příběhu. Protože když se tam řeší děj samotný a věci mezi postavami, je to psaný trochu jinak, než popisy a všechna ta zamyšlení. A já se stále chtěla vracet do těch poetických částí knihy, kde mi bylo nejlépe. Přesto to, možná právě proto, celé tak nějak potom fungovalo, a já měla problém jenom na začátku. Než jsem se v tom naučila plavat. A zbytek jsem si užila.
Tudy přijde něco zlého je skvělá kniha. Ale rozhodně ne pro každého. To lze poznat už po pár stránkách. Ale stačí vytrvat. A potom nepřijde jenom něco zlého, ale vlastně i poměrně krásného :) 4,5/5
Bylo moc fajn začíst se do dalšího dílu. A fakt to za to stálo!
("Zabil jsem je, protože se z nich stali zombíci." ... "To je lež! Nezvdělaní hlupáci vždycky nejdřív sáhnou po lži!")
Pokračujeme tam, kde jsme skončili a bylo to skvělý. Hezky dokončíme rozdělanou práci. A naprostá zábava. Hned v úvodu jsem se vážně hodně nasmála a celý ten masakr je skvělý. I závěrečné hraní kuliček...
Druhá polovina je hodně zajímavá. Celý se to obrátí a kniha dostane úplně jiný pocity. Hledání srdce v plném proudu. Protože jsou holky, který jsou unavený trapnýma kouzlama. Jo, ale když tu kytku vybleješ, tím fakt zapůsobíš! Jsem zvědavá, kam tohle povede. Přeci jen, co se na konci ukáže...
Nezletilý je moc fajn díl. Jako fakt hodně :)
A někdy ztratit jednu ženu znamená ztratit všechny ženy...
Právě jsem dočetla krásnou sbírku, která mě neskutečně bavila. Každá z povídek je jiná, ale zároveň tak podobná, protože tohle není sbírka pojmenovaná po jedné z povídek, ale kniha, která dává smysl jako celek, a v rámci povídek graduje. Vzalo mě to za srdce i duši. Je málo autorů, kteří mají tu moc najít ve mě všechny ty věci, které si nechávám pro sebe. Takže je čas opět poděkovat.
Stát se mužem bez ženy je nesmírně snadné. Stačí se hluboce zamilovat do některé, která později odejde jinam.
Napsala jsem něco i k jednotlivým povídkám. Protože tohle neudělat zrovna tady by byl neskutečný hřích...
("Ztratil jsi smysl pro humor? Jsem myslela, že jsme tu všichni šahlí." .... "Šáhlí možná. Úchylové nikdy.")
Takže jo, konečně jsem se dostala k Tankerce v plnohodnotném a barevném příběhu. A byla to pecka! Kresbou většinou nezačínám, ale tentokrát výjimka. Kresba je nádherná. Naprosto se svou veselou ujetostí a barvičkama hodí k tomu bizáru, který servíruje příběh. Dvě holky, jeden tank. Nějak málo místa co? Ale ony to nějak vyřeší ;) tajemství z anotace bylo fajn a celkově to bylo pojatý moc dobře.
Vůbec mi nevadilo, že je příběh jednodušší (byť trochu zamotanej), právě naopak. Celý to bylo správně ujetý, docela i napínavý a konec jako z americkýho filmu. Prostě super ;)
Tak snad se toho pokračování fakt dočkáme...
Tenhle díl je moc fajn hned z více důvodů. Je klidnější, nadějnější a hezky se uzavře jedna důležitá část příběhu. Nebo jako spíš dvě, ale měkkota ve mě prostě oceňuje, jakej je teď Kei, a bylo fajn, že tady jsem byla konečně spokojená, jak to dobře dopadlo.
Zbytek jede v dramatické vlně, ale sorry, druhá linka na sebe strhává všechnu pozornost. Takže naprostá spokojenost. A moc milej díl. A dělo bylo prostě top! ;)
Bylo třeba oddechu a to přesně je tady. Celá ta záležitost s novým mečem se příjemně rozjela a přestože se jednalo o odpočinek, bylo to solidní drama. A dost drsnej výcvik se zajímavým překvapením a vyústěním. Vážně jsem se docela dost i nasmála. Takže super. Plus závěr, který slibuje, že zábava příště bude solidní :)
A máme tady pokračování pokecu s démonickými sourozenci z minule. A tady to bylo skvělý. Všechni dostanou naloženo. Brutálně. Ale...
("Proč se prostě nevzdá, když zbyl sám?! Jak to, že ho to nezlomilo?! Kde se v něm bere to odhodlání...mě porazit?!")
...možná právě v tom byla ta síla největší. Ten nejsilnější moment, kdy ještě není vyhráno, a právě naopak to působí jako dost drsná prohra. A právě o to víc, se Tandžiró musí snažit. Aby to všechno nebylo zbytečný...
Stylově nestylová demokracie. Jo, palec nahoru.
A za ty dvě dvě poslední kapitoly nahoru i ten druhej :)
Tak to bylo tak sladký a sluníčkový, až jsem si ke čtení (nebe bez mráčku) musela k tomu kafi přinést něco sladkýho. Když už, tak pořádně!
Jelikož se příběh odehrává na střední, tak je kniha primárně pro čtenáře podobného věku. Berte to asi tak, že mám pro tohle období slabost (v holčičí třídě jsem vážně něco podobného sama zažít nemohla) a užívám si všechny pod jednou podmínkou: má to hlavu a patu. A že tenhle to měl! Sice možná v dost aspektech lehce klišojdní, ale na druhou stranu to bylo podáno strašně moc hezky.
Ale pokud bych měla něco chválit skoro až do nebe (ano, na koukání na tuhle část světa mám stejnou slabost jako naši hlavní hrdinové a to jsem už velká holka), tak by to byla kresba. Bavil mě ten přístup k ní a jak byla jiná. Kdo četl, ví, jak to myslím. Fakt jako jo :)
Mám za sebou první díl nové série, se kterým jsem moc spokojená. Tohle jsem si fakt moc užila. Prostě když je něco dobře provedený, je jedno, že jste v očích ostatních na to možná moc starý. Ale pointa je v tom, že Takoví jsme byli je dobře napsané. Že na to nikdo nekašlal a nejel jenom na půl plynu jenom proto, že "mladý sežerou všechno". Super a palec nahoru :)
Tahle kniha je prostě zábava!
Starý dobrý Flash v plné síle. To jsem dostala v téhle skvělé knize. Moc se to povedlo. Příběh dál pracuje se zdroji a jaké to má následky a jak to ovlivňuje ostatní věci. A musím říct, že to bylo příjemné čtení. Ke konci navíc strašně napínavé. Tady nechci moc dál psát, ať nevykecám něco, co nemám.
Na druhé straně jsou Ranaři a ti se šikují. Konec je tedy po téhle lince trochu zvláštní a rychlý. Ale předpokládám, že další díl to dorozebere.
Tak tohle vyprudilo hned od začátku. Ale měla jsem to čekat. Prostě další středa a bylo divný, kdyby to s Flashem bylo jinak. A to přišlo právě teď...
Takže začátek teda zmatenej. Co zbytek?
Prostě je asi lepší to přeskočit, ono to potom bude někde zase shrnutý, a netrápit se. Proč?Protože zbytek, který začíná s Tricksterem je totiž moc fajn :)
Vítejte, vítejte a užijte si Největší podfuk všech dob! Celá tahle kniha je pořádně ujetý bizár, který svému záporákovi dává neskutečně velký prostor a to je moc dobře. Sice jsou i tady stále přítomné zdroje...ale je to strašně příjemně vedené a zábavné. Ano, není to příběh nějak zvlášť originální. Jenže...já fakt měla náladu na něco pořádně hravého, šíleného a prostě jenom fajn, co si užiju. A to jsem tady dostala :)
Dostala jsem od tohohle dílu přesně to, co jsem čekala? Jo, přesně tak.
Konfrontace zdrojů byla fajn akční kniha, která byla nutná k tomu, aby se Barry vydal na cestu. Takže mu už do cesty neskáče nebezpečí jenom tak bez kontextu síly a pro akci. Ale tady se tomu přichází na kloub a hledají se věci, které jsou neznámé. Takže je to napínavé jak pro Barryho a Iris, tak pro mě jako čtenáře, protože je to tak prostě nebezpečnější. Ale aby to nebylo jenom o dobrodružství z hledání informací, tak o energii Flashe stojí vážně akční páreček Gemini, který toho taky dost ví...
Díl končí nebezpečným zjištěním a velkým překvapením :)
Vlastně moc dobrý a při zemi díl!
Celý tenhle díl je fajn. Po dlouhé době nekomplikovaný milonem postav. Ale místo toho jsem dostala přímé dobrodružství se zdroji. A je mi úplně jedno, že vlastně celý díl působí jako vata. Chtěla jsem klasická dobrodružství Flashe? Chtěla. A tady jsem to dostala. Vážně mi to chybělo. A jo, na konci se vlastně dozvíme, že děj bude pokračovat tam, kde měl pokračovat na začátku tohohle dílu. Ale tuhle odbočku potřeboval především Barry. Aby si dost věcí uvědomil. A já si to s ním moc užila
Moc bavil Commander Cold. Jenom jsem doufala, že se za oponu jeho postavy koukneme víc. Ale potěšilo, že i tak prošel stejnou cestou poznání jako Flash. Takže moc ok.
(Jako vždy...kresbu už neřeším. U Flashe je vždycky top.)
A je to tady. Závěrečná část nejen příběhu Bana, ale zároveň celýho Batmana. A bylo toho třeba, protože poslední díly byly tak trochu zasněný a zmatený v určitých aspektech, které asi dost lidem vadily. Ale já už mám jasno delší dobu: Tom King je na Batmana prostě king. A jak se mu povedlo tenhle příběh zakončit?
Ou yeah! Druhá část je pecka ve vedlejších linkách. Hned na začátku všechno začne dávát smysl a příjemně zaklikne. Opět Kingovo bravurní nelineární vyprávění, doplňování vsuvek, dovysvětlování a doplňování prázdných mezer. Takže pokud má někdo blbou hlavu, bude mít (opět, jako vždy u Kinga, natož v téhle koncovce) v hlavě trochu guláš. Ale určitě jim i tak bude chutnat neskutečně moc! Není nad dobrou komiksovou žranici!
Celý díl je opět jedno velké psycho, poměrně dost ujeté na konci a prostě celý takový Kingovský, (Nějak jsem téma Kingama, a jinýma literárníma králema, tuhle dovolenou zaplavená!) se skvělou kresbou. Byl to skvělý díl a krásné zakončení série. Děkuju!
Bachmanovky jsou pro mě tak trochu jiná kategorie Kingovek. Očekávám od toho mnohem víc deprese. Protože Srovnáno se zemí v mojí hlavě bylo dlouho. A bylo mi dlouho smutno. Blaze jsem měla půjčeno z knihovny tehdy dávno, kdy jsem Mistra ještě tolik nežrala. Takže jsem moc ráda za nové vydání v paperbacku. Protože vím, jak u mě dopadla minulá Bachmanovka a Blaze je podobně laděná kniha. Došlo opět k nebezpečnému žmoulání skoro hraničící s poničením knihy?
Jo, rozhodně jo!
Problém je v tom, že když máte hlavní postavu tak neskutečně sympatickou (byť sympatie mají ze začátku spíše rovnítko ke slovu "lítost", z čehož se i přes ty všechny věci dál textem stane skutečná sympatie), tak je blbý mu nefandit, přestože dělá něco špatnýho. A především hloupýho. Což by bylo lepší před Blazem nezmiňovat. Nebo vám rozmáčkne hlavu jako zralý meloun. Udělá to nerad, ale když je někdo zlej a hnusnej, tak co jiného zbývá?!
Za mě úplně skvěle popsané to, jak to má někdo v hlavě "trochu pomíchané". A ty rozhovory s dávno mrtvým Georgem byly vážně moc fajn. Ale slova jsou málo, činy jsou víc. Je třeba dokončit plán, který spolu měli předtím. Unést malé dítě kvůli výkupnému...
Ale nic není nikdy takové, jak si to dva naplánují. Především, když z těch dvou zůstane už jenom jeden...
Skvělá a především hodně emotivní kniha, která na konci dopadla jako Srovnáno se zemí. Ať žije paperback! Ať žijou emoce! Třikrát hurá králi!
Silná kniha? Jo.
Černá krabice začíná nenápadně, byť jde Hill rovnou k věci. Jenže potom se mistrně vrací s přidáváním informací ohledně všeho a jde mu to moc dobře. Vzpomíná a doplňuje informace a najednou se ten nevrlý a nesympatický Jude stává trochu snesitelnějším, a mě s každou další kapitolou přestávalo být jedno, kdyby teda nakonec umřel. Vlastně jsem doufala, že se to nestane.
Kniha sama o sobě není nijak zvlášť děsivá, ale má skvělou atmosféru, a je vážně napínavá. Částečně road trip, kde se utíká před duchem, a zároveň trocha toho hledání sama sebe, a poznání toho, co je v životě skutečně důležité.
On? King. On!
Ok, tak tohle byl přesně ten bizárek, který mám nejraději. Skoro celá kniha je o "něm", o Kingovi. A to bylo naprosto vtipný, ujetý a další kamínek do mozaiky toho, co jsou hrdinové zač.
Ale...hledání kočičky bylo taky fajn!
Proroctví Part II? Jo :)
Pokračuje litý boj mezi dobrem a zlem. A je to skvělý! Fajn je, že se víc dozvídáme o té temné stránce. Že být hrdina z vás může udělat akorát debila, pokud jste jím do té doby nebyly, a to festově.
Sice už je tam na mě moc postav, tak snad jich v budoucnu dost zařve, ať se mi to pročistí :D
Naprosto skvělý díl? Jo!
Celá ta věc s proroctvím, které způsobí konec světa je super. Hlavně když se neví, kdy to bude. A hlavně když minutu na to zaútočí...no, cosi, co vypadá dost ujetě a dá všem zabrat. Což je oznámeno celý třídě S, během schůze, na kterou přišel i Saitama. Super? Super! :D A potom přijde řežba, která byla doposud asi nejvtipnější z celé série. A že byly navíc ty cizáci vošklivý, že jo?!
(Super kontrastní kresba pod obalem.)
No, tak tohle bylo neskutečně krásné! V téhle knížce Murakami využívá všechno, co umí nejlépe. Vyprávěč, který sedne každému, protože je jako my všichni. Nejistý, nad vším pochybuje, než se pořádně rozhoupe, houpačka jeho života se sama zastaví, dost věcí zkazí, svým způsobem se v našich očích snaží působit lépe (myšlenka: "A to mi říkáš až teď?!", mě napadla hned několikrát), stejně jako v očích ostatních, protože to zase opět voře kvůli svým nejistotám. A kvůli neustálému vrácení se k minulosti, ke své kamarádce z dětství, která je v dospělosti vlastně něco jako přelud. Ale co když se z iluze, vzpomínky, zvláštní střelky na životním kompasu a dětské naivity po letech stane skutečnost a reálná žena, stále tak stejná, ale zároveň neskutečně jiná, najednou stojí v jeho baru?
A ta poslední věta! Začínám být na jeho posledních větách závislá!
Navíc, ten význam názvu knihy je vážně pravdivý.
Na jih od hranic, na západ od slunce je kniha obsahující skvělý příběh a jsem moc ráda, že jsem autora začala číst. A klidně ten dovětek budu psát ke každé jeho další knize, protože to štěstí se neustále prohlubuje. Jo, udělala jsem to znovu :)
Kdybych měla Afterdark shrnout jednou větou, bylo by to: "Krása střídá nádheru."
Protože Afterdark je jako vesmír. Tenhle popis by asi dával smysl jenom tomu, kdo Murakamiho čte rád a nemyslí si, že je přeceňovaný autor.
A jak to tedy myslím? Jde o to, že příběh téhle knihy je na jednu stranu strašně triviální, ale na tu druhou je strašně osudový. Protože všechny ty příběhy, které se dějí, jsou jako zrnko písku na poušti. Jedno ovlivňuje druhé, samy potom tvoří celek, ale zároveň jsou jednotlivě speciální. Všechny tyhle mikrokosmosy totiž tvoří jeden velký kosmos, který je všechen kolem nás. Ale jaký má každý z těch mikrokosmosů vliv na další mikrokosmos? Co se stane, když jeden z těch mikrokosmosů zanikne? Zanikne kvůli celý kosmos nebo vznikne další mikrokosmos, aby ho nahradil? Protože na těhle detailech vůbec nezáleží, kdyz za chvíli bude další noc a další příběh může začít?
Afterdark je velice krásná kniha napsaná vtahujících stylem a jsem moc ráda, že jsem autora začala číst. A klidně ten dovětek budu psát ke každé jeho další knize, protože to štěstí se neustále prohlubuje :)