lenka0383 komentáře u knih
Tohle je opravdu špatná kniha. Tři hvězdičky jen proto, že jsou i horší knihy. Téma vypadá zajímavě, ale je zpracované až na pár zajímavých momentů velmi plytce. Ty zajímavé momenty se tam opakují pořád dokola a nejsou vlastně pořádně vysvětlené. Čekala jsem mnohem víc toho, co se třeba dělo před tím, než se Linden ubytovala ve škole. Co všechno zkoušela? Jak se může vyhnout pozornosti zákona, když normálně chodí do školy pod svým jménem a už třikrát ji zatkla policie za noční vycházení? Vlastně jsem pořád četla a ptala se proč, proč, proč, protože jsem vůbec nechápala, co se tam děje, proč se ty postavy chovají, jak se chovají. Spousta věcí si i protiřečila. Hlubší myšlenky tam byly asi dvě, a když už se zopakovaly po sté, měla jsem chuť s tím praštit. Konec byl úplně stejně nepravděpodobný jako zbytek knihy. Styl psaní to ještě zhoršoval, protože to je asi typický příklad nezvládnutého přítomného času, krátké úsečné věty, překlepy a základní chyby. Plus výskyt dost zvláštních a knižních slov, které se vůbec nehodily do kontextu, jedna věta napsaná spisovně a hned druhá hovorově... Za mě nejhorší kniha, co jsem za posledních pár let četla.
Přehledná kniha, psaná s vtipem a nadhledem. Nejde o nějakou ucelenou nauku, spíš přehled nejčastějších chyb. Chyby jsem ovšem našla i já, např. v pasáži o velkých písmenech v příkladu bitva na Bílé Hoře by podle mě měla být bitva na Bílé hoře. S některými pasážemi jsem nesouhlasila, například že by v beletrii v přímé řeči neměla zaznít obecná čeština?? Přímá řeč má přece charakterizovat postavu, ne ji cenzurovat. No, bylo toho víc, kde jsem byla na rozpacích, ale celkově určitě skvělý počin, že vyšlo něco o češtině a není to nudná učebnice.
Mozaika biblických příběhů, ve kterých v hlavní roli vystupuje (ne)milosrdenství. Na příbězích z Bible autor ilustruje, že je Bůh milosrdný, někdy až skandálně za hranicí našeho chápání. Asi nemůžu říct, že by mi kniha sdělila něco zásadně nového. Jsme hříšní, ale Bůh nás miluje, což my si nezasloužíme, protože jsme hříšní... a tak dále. Občas se našel nějaký osvěžující poznatek, třeba kapitola o obětování Izáka byla zajímavá. Kniha může být i dobrou přípravou na svátost smíření.
Velmi oceňuji, že se pohled nesoustředí jen na sv. Pavla, ale na celou církev a její vztahy s Židy a pohany, i na vztahy mezi křesťany a spory uvnitř nové církve. Dozvídáme se mnohé o životě lidí kolem sv. Pavla - Timotea, Jakuba, Tita, Barnabáše a mnoha dalších. Krásná a čtivá kniha, moc ji doporučuji.
Moc se mi to líbilo. Bylo to takové poklidné, pohádkové, ke konci se to zrychlilo a bylo to i dost napínavé. Trochu mě mrzí, že hlavní postavy mi zas tak moc nepřirostly k srdci, protože jsme je vlastně moc nezažili v akci, takže když někdo umřel... no, zas tak moc mě to nebralo :-D Děje tam opravdu moc není, spíš je to takové pohádkové povídání o zajímavém světě a jeho obyvatelích. Konec mě taky trochu zklamal, bylo to sice zcela uvěřitelné a vlastně přirozené, ale chyběla tomu taková ta epická tečka, kdy se všechno vyřeší a všechno už bude v pořádku :-D Hlavní postavy mě celkem zklamaly, že do toho nešly s větší vervou... No nic, budu věřit, že se jim to nakonec podaří :-D
Skvělá knížka, u které se často dojmete, často zasmějete, občas taky zamyslíte nad životem. Paní vychovatelka zde nechává čtenáře nahlédnout do toho, jak to u nás v Česku chodí ve vězení, a do životních osudů několika vězňů. Psaná s lehkostí, nadhledem a vtipem. Přečetla jsem jedním dechem.
Poslouchala jsem úžasně namluvenou audiokniha a jako pohádka na dobrou noc je to skvělé. Hlas Jitky Ježkové se krásně poslouchá, a když náhodou usnete a probudíte se o tři kapitoly později, nic moc se neděje. Ke konci už jsem vážně přeskakovala kapitoly a nemám pocit, že bych o něco přišla. Bohužel musím souhlasit se všemi negativními komentáři. Je to rozvláčné, natažené, dialogy děj nikam neposouvají, Ilan neustále omílá dokola jedno a to samé. V jednu chvíli mi přišlo, jako by každý odstavec končil shrnutím děje, kdyby si to náhodou hloupý čtenář nepamatoval, co se tam děje. Nebo kdyby měl pocit, že se neděje nic, tak aby mu to Ilan ještě svými slovy třikrát zopakovala. Těšila jsem se na tajemný svět Nasterejí a že do něho nahlédneme, že se třeba ukáže, že jsou to super bytůstky, jen nepochopené a podceňované, že objevíme jejich krásu a vysvětlí se všechna ta mystická tajemství. Teď to vypadá, že o tom možná bude čtvrtý díl. Nebo možná konečně ten pátý?
Myslím, že jsem to dočetla jen díky tomu, že umím přeskakovat celé stránky. Tohle se prostě nedalo. Jo, to škádlení mezi Poppy a Hawkem je zajímavé a asi by to tak nějak probíhalo, ale zaujímalo asi tak tři čtvrtiny celé knihy. Rozhovory o ničem, které nás nikam neposouvají, nedozvíme se nic nového, neustále se opakuje to samé dokola. Poppy má nějaké schopnosti, které nikdo nechápe. To je zmíněno asi tak padesát pětkrát. Výskyt obratu Pro lásku boží z úst všech postav asi tak tisíckrát. Sex obvykle nějak vynucený nebo pod vlivem afrodiziak. Začátek naprosto kritický, protože je celé drama postavené na tom, že Hawk dělá něco, co se Poppy nelíbí, a ona jako blbka vzdoruje, místo aby se posadili, vzali rozum do hrsti a řekli si, co od sebe chtějí. Tři hvězdičky dávám za svět, protože ten se mi fakt líbil. Maasovou jsem nečetla, tak netuším, co všechno je zkopírované. Každopádně svět, historie Atlantie, vznik upírů, všechny souvislosti atd., to se mi líbilo.
Když jsem byla tak v půlce, byla jsem přesvědčená, že tohle bude za tři hvězdičky, protože to neustálé omílání Poppyiných pocitů, které bylo furt to samé neustále dokola, už mě dost štvalo. K tomu mě znechucoval odbytý překlad a spousta chyb. Taky tomu neprospěl fakt, že jsem zrovna nedávno dočetla Temné koruny a Grišu a tohle mi připadalo jako kompilace těch dvou plus znalosti o upírech zjevně čerpané z Upířích deníků. Pak ale přišel zvrat, konečně se něco začalo dít a po dočtení mě brněla ruka dát těch hvězdiček i pět. Protože to, co autorka předvedla, mě jednoduše fascinovalo ( :-D jedno z jejích oblíbených slov, ale těžko říct, co bylo v originálu). Na tak skvělý, vzrušující, a přitom nijak obscénní nebo vulgární popis sexu a všech intimností okolo jsem ještě nenarazila. Nesoustředil se totiž na popisy tělesných partií a jejich funkcí, ale na prožitky hrdinky. Dynamika vztahu hlavních hrdinů se taky rozjela, do toho nějaká akce a zvrat celého děje, který čtenáře najednou hodil do úplně převráceného prostředí, než ve kterém dosud byl. Prostě paráda. Takže dávám čtyři hvězdičky a moc doufám, že druhý díl bude pokračováním konce toho prvního a nebudeme zase číst třikrát na každé straně, jak je to nudné být Pannou a Vyvolenou :-D
Z prvního dílu jsem byla nadšená, z těch dalších už moc ne. Myšlenka je skvělá, hrdinka je dítě a chová se zcela uvěřitelně... ještě v tomhle díle. Pak už se to právě začne zamotávat a moc jsem jí to nevěřila, bohužel. Navíc vyhlídka na několik ještě nevydaných pokračování je tedy velmi odrazující :-(
Ne že bych se se vším aktuálně ztotožňovala, ale na téhle knize mi přijde úžasná jedna věc, a to je zdůraznění, že sexualita není jedinou věcí, která definuje člověka. A že úkolem církve není pořádat hon na čarodějnice, ale zvěstovat Krista, který za nás zemřel, a ukazovat světu Boží lásku k nám. Že radostná zvěst je důležitější než pořád dokola řešit sex. To bylo super. Některé argumenty byly trochu na hlavu, což plyne z autorova striktního přesvědčeni, že jakékoli homosexuální projevy jsou hříchem. Například "je super žít sám a vůbec vám nebude chybět rodina, protože v rodině je to přece tak náročné, ty řvoucí děti, neshody a podobně". Trochu přeháním, ale takhle mi to vyznělo. Kniha Svatý sex mi připadala mnohem bližší, už jen z toho důvodu, že připouští, že jsou situace a lidské příběhy, kdy by bylo vyžadovat celibát a zdržení se homo projevů až příliš tvrdé a nemilosrdné.
Knihu jsem rozečetla už kdysi, ale vůbec mi nesedla. Čekala jsem nějaký děj, ale ten tam prostě nebyl. Teď jsem ji rozečetla znovu už bez očekávání a objevila jsem novou dimenzi V téhle knize nejde o děj, ale o skvělé postřehy trochu zvláštního kluka o společnosti, holkách, lidech... Asi od půlky mě navíc začalo zajímat, proč je ten kluk tak trochu divný, takže zbytek jsem přečetla skoro na jeden zátah. Odnáším si z toho trochu depresivní pocity, ale cítím se obohacená o Charlieho život a ještě chvíli mi bude chybět.
Skvělý počin, přísun faktických informací i osobních zkušeností. Teď jen aby si to přečetli všichni...
Byla to moje první kniha od autorky, takže zpočátku jsem úplně neměla jasno ve všech pojmech, ale kupodivu to srozumitelnost nijak nesnížilo. Mně se to hrozně líbilo. Vyvážený poměr akce a vývoje postav a jejich vztahů, úžasně zajímavý a propracovaný svět. Některé popisy akcí byly teda hoodně natáhlé, ale to se dalo přejít. Co mi tak trochu vadilo, byl důraz na všechny možné existující sexuální orientace. Zpočátku mi to přišlo fajn, ale když se už potřetí řešilo, že je Matthew na holky i na kluky, bylo to už trochu moc. Taky si booklab u tak oblíbené série mohl pohlídat těch milion překlepů, chybějící uvozovky a naopak zcela nadbytečné čárky. Přesto mě to tak jaksi pohladilo po srdci, všechny postavy jsem si okamžitě oblíbila, všechny mají svůj osobitý charakter. Nato, že jich tam bylo obrovské množství, se mi vůbec nepletly, což mívám v jiných fantasy problém. Napínavé to bylo od začátku až do konce, nudila jsem se asi jen dvakrát u pár odstavců.
Kniha stojí na myšlence, že jsme všichni stvoření k prožívání radosti, a vede nás drobnými krůčky k pojmenování toho, co nám v prožívání radosti brání, a vede nás, jak s tím naložit dál. Nečekejte ale nic patetického. Naopak tu je napsaná drsná pravda a popsaná těžká cesta k osvobození se od závislostí a negativních přesvědčení. Jedna z nejlepších knih o seberozvoji a žití křesťanství, jaké jsem kdy četla.
Takový pohodový románek, kde partička teenagerů řeší svá dramata, zatímco někdo jiný, o kom tu vůbec není řeč, zachraňuje svět. Mám ráda experimenty a boření zajetých schémat, takže mě se tohle rozhodně líbilo. Je vidět, že každý z nás řeší to, na co právě tady a teď má, a to holt většinou není zachraňování světa.
Tak do téhle knihy jsem se okamžitě zamilovala. Skvělý námět, konečně parádně zpracované cestování časem, které dává smysl a má logické zákonitosti, decentní a přitom důležitá romantická linka, čtivý jazyk, sympatická hlavní hrdinka. Popisy akcí byly občas zbytečně zdlouhavé, holt když čtete už několikátý magický souboj, ač nápaditý a zajímavý, po čase to začne být trochu nudné. Uspěchaná zápletka, kniha by se dala klidně natáhnout na dvojnásobek a za mě by to bylo lepší. Tady byl ten konec až moc rychlý. Ale bavila jsem se od začátku až do konce. Prostě paráda :-)
Mám s Lenou pořád trochu problém v jedné věci a tady se ještě prohloubil ve srovnání s prvním dílem - proč do háje neustále skáče rovnýma nohama do nebezpečí, bez rozmyslu, bez trochy zdravého rozumu. Celý příběh se mi moc líbil, ale opět stály všechny zápletky na tom, že je Lena dost přemoudřelá (neustále pronáší moudra a poučuje i o dost starší a zkušenější postavy), přitom se sama chová jako hooodně nevyspělá puberťačka, takže ta její moudra jsou spíš směšná. Neustále si něco uvědomuje, neustále jí něco dochází, neustále se prohrabuje svými pocity a tou protivnou hypersenzitivitou, která mi přijde, že do příběhu padla jen proto, aby bylo o čem psát a na co "svést" její protivnou náladu. Příběh je úžasný, prostředí geniální, jazyk čtivý, vtipný, s nadhledem a humorem, často jsem se i zasmála. Jen Lena je mi prostě cizí, neoslovila mě moc v prvním díle a tady už vůbec ne. A nezdá se mi, že by se během příběhu nějak změnila nebo poučila. Kdyby to celé bylo psané z pohledu jiné, míň protivné postavy, bylo by to na deset hvězdiček z pěti. Plus k tomu další problém, který je jaksi neodbytnou a protivnou součástí všech young adult - v nebezpečí jsou postavy zbrklé, klidně se vrhnou do řešení problémů, které je milionkrát přesahují, bez jakékoli pokory, ale jakmile je všechno vyřešeno a je na čase, aby se vrhli do normálního života, tak najednou nevědí, co se sebou, najednou zase couvají, vymlouvají se, ošívají se, což je pochopitelné tak na začátku knihy, ale to nebezpečí by je mělo do háje změnit a udělat z nich trochu rozhodné bytosti, které konečně převezmou zodpovědnost za svůj život. To se Leně si nakonec tak nějak podařilo, ale zase tomu předcházelo milion výmluv a couvání.
V čem Světla nad močálem a Tma pod srdcem ale excelují, jsou hluboké sondy do Leniny psychiky a zamyšlení nad lidskou společností vůbec. Když jsem hledala části příběhu, které mě nejvíc oslovily, bylo jich mnoho. Některé mi dávají smysl až teď zpětně po přečtení obou knih, protože mnohé z Lenina příběhu se objasňuje až ve druhém díle.
Jedna z věcí, která mi přišla dokonalá, je koncepce pekla, čili Kostějova království, Temného Navu. Je to peklo takové, jaké jsem si ho vždycky představovala. Peklo, které si dělají lidi navzájem a hlavně sami sobě. Peklo, kde nikdo nechce žít, protože ho tam donekonečna pronásledují vlastní chyby a vlastní temnota. Jenže temnota přitahuje temnotu. Přese všechnu její hrůzu je na ní něco pro člověka přirozeně přitažlivého a svým způsobem krásného. Lena není žádná hrdinka, naopak je to zakomplexovaná holka se složitým dětstvím a nefunkční rodinou. Mohla by v temnotě najít útěchu? To mi šlo často hlavou a nakonec té myšlence sama ve druhém díle čelí.
Druhá věc, co mi na Světlech přijde dokonalá, je spojení našeho normálního a běžného světa s prostředím, které bychom asi nazvali fantasy, jenže ono tady tak nějak doopravdy existuje. Lena sama čelí jeho ne-existenci, když po prvním díle dostane příležitost začít znovu ve světě lidí. Začne brát antidepresiva a má možnost žít zase ten normální a běžný život, ve kterém nevidí démony, ančutky ani domovníky. Když jsou ale její přátelé v nebezpečí, musí se rozhodnout. Ta pasáž mě hodně zasáhla, protože jsem si říkala, že možná před stejným rozhodnutím stojíme všichni každý den.
Tři krátké přednášky z roku 1946, inspirativní a svěží čtení. Nelze v tom hledat nějaké vědecké důkazy, jde o životní zkušenost a vlastní úvahy tohoto úžasného člověka.
1. O smyslu života - Každý člověk má najít smysl v aktuální situaci, kterou zrovna prožívá. Oslovila mě myšlenka, že smysl je ukrytý nejen ve výkonu, v činnosti, ale také ve snášení toho, co je nám dáno a co v životě nemůžeme změnit.
2. O smyslu utrpení - Důrazné odmítnutí nařízené eutanázie nevyléčitelně nemocných, příklady lidí, kteří i ve zdánlivě nesmyslném utrpení nalezli smysl.
3. O hledání smyslu v koncentračním táboře - Tato přednáška na mě zapůsobila asi nejvíc, autor se zde rozepisuje o fázích psychologického vývoje vězně a dává příklady lidí a jejich hledání smyslu i v něčem tak hrůzném, jako byly koncentrační tábory.
První kniha v mém životě, kde mě bavila každá z těch 440 stran. První cca 60 stran bylo takových běžných, jak jsem asi od YA romantiky čekala. Pak se to ale rozjelo, zvykla jsem si na střídání minulého a přítomného času, konečně jsem si zapamatovala, která postava je která (a to bych trochu vytkla, protože kluci mají dost podobné povahy, žijí v podobném prostředí a mezi podobnými lidmi, oba s otcem, s matkou si nerozumí, přičemž podstata toho, co se mezi rodiči stalo, je zmíněna až skoro ke konci knihy; oba žijí v kamarádském trojúhelníku - homo kluk, hetero kluk a hezká holka). Jen škoda, že se to celé neodehrává v českém prostředí, aby to bylo trochu autentičtější (přece jen z toho bylo cítit, že to není zasazeno do nějakého konkrétního prostředí).
Co ale chci zdůraznit, a to, že věřím v přínos téhle knihy a v um a talent, který spisovatelky mají. Na to, že je tu hodně erotických scén, všechno působí naprosto přirozeně, jsou to prostě obyčejní kluci, kteří žijí svůj ne zcela obyčejný život, a všechno je napsáno s takovou grácií, že smekám klobouk a přeji autorkám spoustu dalších knih a úspěchů.