Lenka4
komentáře u knih
Deník. I, 1948-1956
Pavel Juráček
Zápisky mohou být klíčem k pochopení myšlenkového světa „Pavlů“, se kterými se občas v životě setkáváme a jejichž jednání moc nerozumíme. V každém případě Pavel Juráček svůj (ne)obyčejný život popisuje poutavě, poeticky i dramaticky. Kdo přečetl celý první díl, jistě si nenechá ujít ani pokračování.
Na každém kroku
Miroslav Florian
Mírně melancholický svazek básní různých forem, úrovně a neotřelých námětů. Stěhování klavíru: „Stěhujeme klavír do nejvyššího patra, je to křídlo, na kterém improvizoval Čajkovský a dubnové přeháňky; proboha kolik ještě schodů, kolik obrátek, kde kloužou zablácené podešve, kolik ještě … Schodiště je úzké, kam to jen postavit na malou vteřinku, na vydechnutí – Nevidíme si do tváří, spojeni obrovskou tíží, záda však jsou výmluvnější než pohledy, pořád se díváme na něčí záda. Nevyznáme se zvlášť v hudbě a na koncertě jsme byli dvakrát třikrát z povinnosti, ale víme, že tenhle klavír musíme bez řečí nést, tu vlastní slavnou zpívající rakev.“ Nejsilněji působí Báseň nejvšednější, ve které se také objevuje motiv zad „záda rozvzlykaná“. Pěknou pointu má Hospoda: „Šenkýřko, nevíš, jakou já mám žízeň, nalej mi lásku, nalej sladkou trýzeň, ať moje hrdlo stáhne hebká smyčka, jako když nízko krouží vlaštovička. Rozbita sklenka na tisíce střípků. Šenkýřko, slyšíš, už nic nemáš v sklípku? Hrobníkův rýč, je ještě od hlíny, sázela jsem s ním včera jiřiny.“
Pokojný dům
Růžena Svobodová
Autorka předkládá nadmíru přeslazený barvotiskový obrázek šťastného života. Proč ho však líčí s takovým smutkem? Snad je za tím osten závisti či vlastní nenaplněná touha?
Tajemnou krajinou Erbenových balad
Marie Holečková
Uvítala bych více informací a lépe zpracovanou historii Miletína i jeho okolí. O životě Karla Jaromíra Erbena se autoři také příliš nerozepisují. Každé místo navozuje určitou atmosféru, autoři však zůstali jen u velmi povrchního popisu bez hlubšího představení a rozboru působení, zkoumání jevů a souvislostí. Patrně správně usoudili, že jako návnada pro výpravu do Miletína to zcela stačí a zájemci si pak mohou objevovat a odhalovat tamní tajemství sami.
Smrt starožitníka
Ellis Peters (p)
Nenáročné čtení s velmi předvídatelným dějem. Originalita toho, co dělali nuzující mniši, je asi jediné, co si čtenář uchová déle v paměti.
Kniha kódů a šifer
Simon Singh
Dějiny šifrování by se daly nazvat nekonečným soubojem mozků. Autor mě sice nenalákal k luštění závěrečných šifrovaných textů, ale principy kódování popsal i pro naprostého laika srozumitelně. Kniha je navíc psána velice čtivě a historické události líčeny napínavě a dramaticky.
Město v slzách
Jaroslav Seifert
"Sláva, sláva na výsostech bohu a na zemi lidem revoluce." V básních se zajímavě mísí vliv náboženství a komunistických myšlenek, obé znásobené radikalismem mládí a nevyzrálostí autora. "... však já jsem moudrý chudý: já totiž zvídám v drahách hvězd a věřím v Komunistický manifest, věřím, že přijde jednou den, kdy i já budu spokojen, věřím, že i já budu jednou pánem a vysoko, vysoko, vysoko nad Prahou poletím aeroplánem." Objevují se ale i velmi pěkné nadčasové momenty prokazující básníkovo nadání. "To se tak stává i u lidí; ve víru dne a v každodenním hluku děláme, jako že se ani neznáme, ale když někdo z nás druhého v rakvi uvidí, pozná, že ho měl vlastně rád a že se měl na něj v životě aspoň trochu pousmát, když už mu nepodal ruku."
Evangelium podle Jaroslava Foglara
Pavel Hošek
Hledat v činnosti Jaroslava Foglara ekvivalent k náboženství mi přijde zcela zbytečné. Každé společenství má svou ideologii, dodržuje zvyky, používá symboly a vymýšlí si rituály, kterými se členové vymezují vůči osobám mimo. Argumentace Pavla Hoška by se tak mohla aplikovat i na činnost jiných organizací, např. pionýra. Hodně mi vadí používání slova „foglaring“. Foglarovky jsem v dětství četla ráda jakožto napínavé a dobrodružné knížky, ale zároveň jsem měla i jiné oblíbené autory, takže výhradní okouzlení Foglarem mě minulo. Neumím si ani představit, že by někdo prožíval trauma z nemožnosti docílit dokonalosti knižních hrdinů. Možná proto, že mými oblíbenci byli Jindra Hojer, Bohoušek a Haha-Bimbi.
Jediný přínos Evangelia spatřuji v tom, že mám chuť si po letech některé foglarovky znovu přečíst.
Přežila jsem Hitlera. Mladá žena v Berlíně 1940–1945
Marie Jalowicz Simon
Mariino vyprávění je sebestředné a bolestně upřímné. "Jsem dáma, maturantka a dcera z lepších kruhů. Mám buržoazní původ, i když jsme patřili k inteligenci a byli bez peněz." Vadil mi její přísně kritický pohled na lidi, kteří jí pomáhali a sami se tak ocitali v nebezpečí. Přitom nikdo z těch, které považovala za nacisty, ji neudal. Svoji citovou otupělost vysvětluje v závěru: "V obludném zjednodušení pro mě existovali jen přátelé, nebo nepřátelé. Velkým nebezpečím a tím i měřítkem všech věcí bylo gestapo. Kdo ve válce padl nebo nepadl, mi bylo úplně jedno. Konečně jsem si uvědomila, kolik bolesti válka způsobila i řadě nevinných, kteří nebyli židovského původu." Kniha hodně vypovídá o životě obyvatel Berlína za války.
Tábor nucené práce Mírov
Prokop Tomek
Hořkost neoprávněného uvěznění znovu připomínaná cejchem mírováka v kádrových materiálech musela poznamenat účastníky a jejich rodiny na celý život. Jako výsměch působí výsledky snah o rehabilitaci.
Volný čas v českých zemích 1957 - 1967
Jiří Knapík
Po přečtení knihy by se mohlo zdát, že lidé v letech 1957 - 1967 měli tak naorganizovaný volný čas, že jim vlastně žádný nezbyl. Téma se autorům přes veškerou snahu moc dobře uchopit nepodařilo. Výsledná studie obsahuje řadu klišé a trpí nevyvážeností jednotlivých částí. Ve zpracování některých oblastí je znatelné tápání (televize), jiné je velmi podrobné (filumenie, modelářství), jsou však i obory opomenuté či odbyté drobnými zmínkami.
Město na hoře: Sen a svět Johna Winthropa (1630-1640)
Svatava Raková
Zápisky Johna Winthropa jsou místy nepřehledné, ale lze si z nich udělat dobrou představu o tom, jak osídlování probíhalo a s jakými obtížemi a nebezpečími se kolonisté museli vyrovnávat. Navíc čtenář získá zásadní potřebné informace z velice pěkně zpracovaného úvodu Svatavy Rakové.
Jakobíni v sutaně
Daniela Tinková
Mnohé z toho, o čem přemýšleli mladí duchovní před dvěma sty lety, může být aktuální i v dnešní době. Kontinuitu v dějinách mají rovněž snahy některých příslušníků státní moci odhalit, či spíše vykonstruovat odhalení neexistujících zločinných spiknutí. Autorce se podařilo nelehké téma zahrnující otázky filosofické, teologické i církevní zpracovat vcelku srozumitelně a čtivě. Oceňuji i korektní přiblížení zvláštní osobnosti Josefa Langa.
Za velkou louži
Markéta Křížová
Specifický pohled do života našich zahraničních dělníků. Stavby mostů a vodních děl svoji mohutností vzbuzují údiv a zvědavost, jak vůbec probíhaly. Pan Poláček, sice ve zkratce, ale přece, mnohé prozrazuje a dokládá zdařilými fotografiemi. Navíc z míst i hodně exotických. Ač nejde o literárně zpracovaný deník, dlouhá pasáž o poslední cestě z Argentiny velmi zdařile evokuje nudu na palubě lodi.
Terezínská epopej
Karel Hartmann
Jako by s odstupem pozorovatele podávané svědectví o životě v ghettu. Zcela originální svým veršovaným pojetím, jehož zdánlivá lehkost s mírnou ironií svědčí o autorově pozitivním naladění a jeho naději na lepší budoucnost. O to drsnější pohled na tehdejší realitu přináší připojený dopis Jiřího z pochodu smrti.
Soumrak perličkového kraje
Petr Nový
Pěkně je zpracován proces výroby perliček, dramatičnost nechybí popisu pozdvižky. Citaci výpovědí obviněných je možná věnován příliš velký prostor, ale zase se jedná o jedinečné svědectví toho, jak se dělníci pokusili zničit své domnělé konkurenty - stroje.
Z arcivévody hokynářem - Paměti habsburského arcivévody Leopolda Toskánského
Leopold Wölfling
Poněkud ukřivděná zpověď muže, kterého dle jeho názoru neměla ráda řada lidí (matka, císař, F.F., atd.), je okořeněna informacemi/drby o tom, jak to chodilo u habsburského dvora. O tom, že byl Leopold tak trochu slaboch, svědčí tragikomická druhá polovina knihy, v níž líčí svá manželství a hledání zaměstnání. Mám dojem, že se se vším čtenářům nesvěřil (pochopitelně) a spíše se snažil zveličit rádoby atraktivní témata, např. setkání s přírodními lidmi.
Ve službách módy a stylu: Česká bižuterie v období první republiky /1918 - 1938/
Petr Nový
"Jenom" bižuterie, ale kolika tisícům lidí zajišťovala živobytí. Pro neznalce je překvapivý počet výrobců a prodejců i sortiment jabloneckého zboží. Ten, koho obchodní výsledky a praktiky příliš nezajímají, může se pokochat rozmanitostí výrobků na četných fotografiích.
Deníky Ondřeje Sekory 1944–1945
Ondřej Sekora
Ondřej Sekora si i v drsných podmínkách pracovního tábora dokázal najít čas a chuť k písemnému i obrázkovému zachycení prostředí a osob, se kterými je sdílel (pro mne překvapivě byl mezi nimi i Oldřich Nový). Dokonce s vtipem, což je v tak nelehké situaci obdivuhodné. Přiložená korespondence zase svědčí o velké rodinné lásce a soudržnosti.
Rozdělené vzpomínky
kolektiv autorů
Jedna z nezdařilejších publikací věnujících se osudům Němců z Československa. Každý z pamětníků má vlastní nezaměnitelnou zkušenost, třebas nejeden z nich tehdy sledoval dění kolem dětskýma očima. Právě rozmanitost osudů jednotlivců ukazuje na nepatřičnost zobecňování a jedno či dvoustranného výkladu dějin. Možná někomu nebude vyhovovat rozdělení některých vyprávění do více kapitol, ale zvolený způsob dodává knize spád a napětí, ačkoliv dramatické jsou příběhy již samy o sobě. Jako bonus si český čtenář osvěží slovenštinu, slovenský češtinu a oba mají možnost zjistit, jak jsou na tom s němčinou.