Lenka4 komentáře u knih

Podrobné a přehledné shrnutí problematiky práce českých dělníků v německém průmyslu. Dobrovolné odchody v rámci náborů se celkem rychle měnily na nucené nasazení, jehož nenastoupení či opuštění mělo za následek těžké tresty. Z obrazových příloh působí nejvíce osobní dopisy nasazených a dobové fotografie Zdeňka Tmeje. Publikace rozšiřuje povědomí o životě našeho obyvatelstva v období 2. světové války, které je obecně známé spíše z pohledu účastníků bojů a vězňů v koncentračních táborech.

1 29.11.2015

Není náš pohled na lidi žijící před více než tisíci lety pokřivený tradovanými křesťanskými legendami? Pokud hrála v jejich životech pohanská božstva tak velkou roli, jak líčí autor, je neuvěřitelný tak rychlý (a upřímný) obrat k nové víře, její pochopení a rozšíření. Není nakonec otázka víry v životě tehdejšího prostého obyvatelstva přeceňována? Kromě přílišného důrazu na náboženství román obsahuje i několik dosti nepravděpodobných či nelogických zápletek (např. příběh Ledy). Vadí též nadměrné opakování některých skutečností (utrpení žen plynoucí z jejich neplodnosti). Zajímavější by bylo lépe propracovat charaktery více osob, hlavně žen, kterých je v příběhu málo, jsou líčeny dost ploše a do jejich světa se autor odvážil vstoupit jen okrajově a šablonovitě. Kladně lze hodnotit to, že kniha se čte dobře a vhodnou formou přibližuje historické osoby a události. Kladně nelze hodnotit nakladatele, který šetří na korekturách a dovolí si vydat publikaci s tolika chybami.

1 29.10.2015

Vyprávění v lehce otupěle fantazijním tónu, skoro jako by psané pod vlivem oněch kouzelných houbiček. Zajímavé filosofické úvahy, velice zdařilý výklad trojjedinosti Boha. Čtivé, působivé.

1 27.10.2015

Zdařilé je zpracování v podobě děje přerušovaného obrazy z minulosti. Na malém prostoru a ve zkratce jsou tak představeny osobnost Kryštofa Haranta i jeho nevšední osudy ve značné bohatosti a šíři. Tempo vyprávění je poklidné, atmosféra evokuje vzpomínání a rekapitulaci života na jeho předčasném sklonku.

1 25.10.2015

Začíst se do Vančurova jazyka je zpočátku poněkud obtížné, ale třebaže jde o deprimující čtení o životě bezútěšně bědném, nelze se od něj odtrhnout. Hrdinové z Vančurovy knížky neupadají do beznaděje, prostě žijí či přežívají, jak se dá. Možná právě v tom tkví autorovo poselství - ani v těžkých situacích nepropadat zoufalství a žít, nebo alespoň přežívat. Ocenit je třeba zdařile vykreslené charaktery postav z nižších sociálních vrstev. U pánů už převládá klišé "bohatý= zlý, pyšný".

1 04.10.2015

Velice svěží text, který dokládá, že ve věcech lásky jednali lidé i před staletími podobně jako dnes. Oceňuji to, že autor dokáže diváka (čtenáře) až do konce udržovat v napětí, kdo si koho vezme.

1 27.09.2015

Svižně psané příběhy všedních dnů, které měla autorka možnost prožít v blízkosti lidí jiných kultur, tradic a vyznání. Lehkost vyprávění se nenápadně, leč souvisle, vytrácí. Zvláště je to patrné v článcích od roku 2014. Navíc v tomto období se některé věci v textech opakují, což působí rušivě při čtení na jeden zátah (od knížky se velmi těžko odchází). Možná by pro účely knižního vydání bylo vhodné články upravit a části již dříve použité vynechat. Vysoko lze hodnotit informativní stránku publikace. Problémy autorka pojmenovává přímo a nestranně.

1 20.09.2015

Možná, že dvanáct žen je na jednu publikaci až moc. Spojovala je snaha o zlepšení postavení žen ve společnosti, většinou se potkávaly, spolupracovaly, dopisovaly si. Některá jména se proto objevují i v životních příbězích jiných osobností. Osudy jednotlivých žen v konečném dojmu splývají, ale vyniká jejich společný zájem a cíl. Kniha tak přináší jedinečné shrnutí ženské otázky v kontextu doby a připomíná některé dnes již těžko pochopitelné reálie, např. celibát učitelek.

1 31.08.2015

Autorky se zabývají hlavně extrémy - životem dětí v nejbohatších a nejchudších skupinách obyvatelstva. Opomíjejí nejpočetnější střední vrstvu, rodiny řemeslníků, obchodníků, úředníků. Kvalitní studie na dané téma by neměla postrádat ani přiblížení života dětí na venkově. Kniha je líbivá, čtivá, leč povrchní.

1 26.08.2015

Začtení do příběhu chvilku trvá, napětí narůstá pomalu, leč trvale. Velmi zajímavé je prostředí, kde se odehrává a z něho vyplývající akademické debaty o údělu ženy. Má se vzdělávat, nebo je její místo v kuchyni? V době, kdy román vznikl to byla patrně dost aktuální a palčivá otázka. Netřeba litovat, že se jedná o poslední detektivku s lordem Petrem. Tato postava je tu dovedena až k protivné dokonalosti. Dokonalost naopak chybí nakladatelství, které by mělo více dbát na korekturu textu, než ho pošle do tiskárny. Chyb sice není množství extrémní, ale už takové, že při čtení ruší. Například muž Danver se na jedné straně objeví se správným jménem, vzápětí 2x jako Denver, aby se z něj na následující straně stal opět Danver.

1 24.08.2015

Z básně nemám pocit alegorie, spíše se mi zdá, že Josef Hora psal o konkrétním muzikantovi Janovi. Napadl mě Jan Kubelík, ale tuto hypotézu vyvrací manželka pohřbená v Americe a tajemná vdova Katy. Samozřejmě, že se básník nemusí držet skutečnosti. Realita života je však v básni jasně zřetelná: "Co doma, Jene? Jenom bída..." se vrací profesorův hlas, "tu každý druhův úspěch hlídá, tak mnoho, mnoho je tu nás. A z orla za chvíli je plaz. Plaz mistrem zve se. Zvou ho mistrem. A brzy v mozku jeho bystrém umění řídne jako vlas." Jan slyší profesorův hlas i přízvuk, jenž mu napovídá: "Odejdi! Doma je jen bída. Jsem plaz. I z tebe by byl plaz."

1 18.08.2015

Dočíst celou sbírku bylo nad mé síly. Přitom verše nejsou těžké, slova hladce plynou, jejich smysl mi však uniká. Ale jedna báseň mě přesto zaujala -Tys nešla: "Příliš brzy jsem rozsvítil lampy a do váz natrhal kvítí a vůněmi, jež v plamenech šlehají krví, své síně jsem nadech: koberce prostřel jsem, naléval vína, v nichž slunce minulá svítí, jež před lety usínala v chudých mých vinohradech. Tys nešla. Hodiny z dálky se smály, má jara v nich jasmíny kvetla a dýchala na tvůj neznámý obraz ověnčený liliemi; čas vadl, růže mé chřadly, vína má hořkla, rudla má světla, a sny, jež jsem ti naproti vyslal, se vrátily teskny a němy." Jednou jistě souznící duše přijde, Otokare ...

1 14.08.2015

Autentické líčení životního stylu aristokracie očima její příslušnice. Události v Mayerlingu tvoří až závěr knihy, která je hlavně autorčiným životopisem. Svěřuje se se svými pocity, názory, vysvětluje své jednání. Zvláště zajímavá je dobová sňatková politika, kdy důvodem k uzavření manželství nebyla láska, ale vypočítavost, což v důsledku znamenalo nepříliš šťastný život. Pozornost si zaslouží také úloha služebnictva v domácnostech. Ženy ocení i pohled do šatníků a šperkovnic urozených dam. Vyprávění má spád, je živé, s narůstající dramatičností.

1 08.08.2015

Příběh Anděly je poučný a pokud se dostane do ruky podobně naivnímu stvoření, mohl by působit jako varování a podnět k vážnému zamyšlení. Ostatním knížka přinese celkem dobré čtení, děj je svižný a pasáže probíhající v aktuálním čase jsou napínavé a dramatické, odehrávají se i v méně obvyklém prostředí (pěkná scéna u Apolináře).

1 24.07.2015

Velice pěkně napsané s ironií herečce vlastní. Skvěle vystižená atmosféra uměleckého světa (prázdnota večírků) i doby okupace (strach z udávání). Vše korunuje dramatický závěr - ještě že jsou Adininy další osudy známy.

1 04.07.2015

Vyprávění ze Šumavy je zpočátku nepřehledné, ale ledva si na něj čtenář zvykne a přijde mu na chuť, je mu místo osobité báby předložen králík Karel. Tento počin může poněkud narušit čtenářovu psychickou pohodu, čímž se tento přiblíží stavu, ve kterém se právě nachází hrdinka knihy a tudíž by mu její jednání mělo být srozumitelnější. Není-li tomu tak, může se jen v duchu ptát na smysl této pasáže. V každém případě doporučuji knihu přečíst až do konce. Závěrečné dvě věty za to stojí.

1 28.06.2015

Román nezaujme ani tak dějem, jako vykreslením psychologie hráče. Cosi ho žene hrát dál, když vyhrává, cosi ho žene hrát dál, když prohrává. Stejně jako v době, kdy autor příběh psal, hráčské vášni, nebo spíše posedlosti, propadají lidé i dnes.

1 10.05.2015

Velice dobře napsaná detektivka. Honba za pokladem opředeným mýty, nekonvenční spekulace, vše prostupující symbolika, svižný děj. Dan Brown je mistr svého řemesla.

1 03.05.2015

Pohled zvenčí může být někdy přínosný, neboť ukáže něco, co člověk nevidí či přehlíží. Přínosem studie P. Bren je pro mne však jen potvrzení, že historii nelze hodnotit černobíle. Autorka líčí dobu velmi zjednodušeně, zastává jediné hledisko, které považuje za správné. Doba rozhodně nebyla tak temná, jak autorka předkládá. V televizních seriálech většina lidí nehledala ideologii, ale soustředila se na děj a vztahy postav. Navíc se vysílala řada kvalitních inscenací, které P. Bren zcela pominula.

1 24.02.2015

Překotný, košatý a místy chaotický a nepřehledný styl vyprávění působí rušivě při čtení historek a příběhů, které by samy o sobě vydaly na román. Především životní osudy autorčiných předků, které jsou velice nevšední a zajímavé.

1 09.12.2014