Lenka4 komentáře u knih

Osud sbírky je trochu smutný, ale ne neobvyklý. Rozptýlením (občas i v popelnici) končí mnohé soubory čehokoliv, co sběratele těšilo shromažďovat, avšak nenalezli pokračovatele. Ale jak se píše v knize, mohou tak vznikat sbírky nové. Kromě vlastního obsahu Waldesovy sbírky a způsobu jejího utváření zaujmou i kapitoly věnované kontaktům sběratele s umělci. Styl knihy je stručný, ale výstižný. Výborné pro osvěžení pozapomenutých vědomostí o českém malířství 19. a 20. století.

15.04.2017

Vzpomínky jsou psány s velkým časovým odstupem, styl je proto trochu monotónní. Vzhledem k drsnému obsahu je to však forma nanejvýš vhodná. Těžko si dovedeme představit, co za války denně zažívali lidé na frontě a blízko ní. Jaroslav Janda nám to přibližuje opravdu detailně.

08.04.2017

Sice poněkud suchopárně podaná, ale podrobně zpracovaná historie mlékárenství. Autoři se patrně snažili uplatnit vše, co se z archivních materiálů dozvěděli. Výsledek jejich nelehké práce však trochu kazí, že jim utekla nepřesná informace (majitelem pozemků pražského výstaviště nebyl Krajský národní výbor v Praze, ale Ústřední národní výbor v Praze). Publikace je pěkně zpracovaná, obsahuje hodně obrazového materiálu.

07.04.2017

Líčení osobních ran, které Jana Zajíce postihly, je nejupřímnější částí textu. Otázkou je, zda nákladným divadlem chtěl opravdu prezentovat jen turecké nebezpečí, nebo spíše sebe. Vydavatel si zaslouží pochvalu za přetištění všech ilustrací z původního rukopisu. Jsou velice pěkné.

29.03.2017

Pěkným nápadem je úprava knížky pro dílka dvou autorů, které spojuje nejen rodinná vazba. Oba vybrali na úvod nejlepší báseň ze svých souborů, ostatní tvorba však natěšeného čtenáře může zklamat. Verše Jaroslava Smityho se vyznačují značným skepticismem, který ostatně sám přiznává. Jeho pocity ze stáří moc radosti nepřinášejí. Značnou dávku skepse však kupodivu obsahují i "upovídané" básně o generaci mladší Radky Tomášové. Je v nich množství tíživých vnitřních obav, kterých se autorka formou psaní patrně trochu zbavuje. Žel, při korektuře se nepodařilo vychytat všechny chybičky.

26.03.2017

Shromáždit svědectví lidí, kteří absolvovali vojenskou službu s lopatou v ruce a v podstatě byli zneužíváni jako laciná pracovní síla, je dobrý počin. Diskutabilní se však jeví forma zprostředkování vzpomínek při publikování. Autoři a jejich blízcí si rádi přečtou, co napsali oni a jejich tehdejší spolubojovníci. Ovšem čtenáři mimo tento okruh se záhy může zdát, že čte pořád stejný příběh a náboj sdělení z jednotlivých vzpomínek tak ve výsledném celku trochu ztrácí důraznost. Proto je možná lepší nečíst knihu na jeden zátah, ale po částech.

18.03.2017

Nač se pachtit s rýmy, rytmy a formami, když lze šedovšednodennost vyjádřit volným veršem, který snese mnoho. Nač rozvádět myšlenku a balit ji do hezkých slov, když rychlost životaběhu žádá stručnost a rychlost. Autorovy verše nejsou zvláštní ani obsahem, ani stylem, který jen kopíruje současný trend. Toto psaní patrně přináší radost jemu a jeho blízkým, avšak k tomu, aby ji přineslo i široké kritické veřejnosti zhýčkané přemírou nabídky, nestačí.

13.03.2017

Myšlenky či vjemy podané zkratkovitě až k nesrozumitelnosti. Občas se lze dohadovat, kudy vedla autorova cesta a co na ní asi viděl. Monotónní podání, které nepřináší ani poetiku ani zajímavý nápad a nevyvolává žádné emoce, však od snahy rozklíčovat, co svými verši chtěl básník říci, záhy odradí. Kniha alespoň potěší díky nevšední grafické úpravě čtenářovo oko.

11.03.2017

V knize se prolínají spletité osudy autora a jeho rodičů, poznamenané dobou a místy, kde se narodili a žili. Novými zjištěními pro mne byly některé skutečnosti ze začátku 30. let, kdy panovala velká hospodářská krize - možnost pracovního uplatnění našich, německých a amerických dělníků v Rusku, nebo slušné zabezpečení penzistů od železnice. Kniha sice obsahuje i části méně záživné, ale celkově se jedná o hodnotné životní svědectví.

28.02.2017

Zápisky mladého muže, který se opravdu ve světě neztratil. Cílevědomý, inteligentní, bez předsudků, statečný, všímavý, rád se bavící, ochotný pomoci, přiznávající si poklesky a nezdary, s bázní před rodiči. Ač si vázání snopů na konci své cesty zasloužil, přesto mi ho bylo trochu líto.

22.02.2017

Kniha má nejednotný styl. Začíná jako přeslazeně oslavný životopisný román. Rušivě působí místa, kde autor přeformuloval získané informace, aby je vzápětí uvedl znovu jako citace. Další část tvoří nástin historicko-politické situace. Jednostranně vyhraněný pohled autora však vede ke zkreslené interpretaci (záměrně?). Například není pravda, že církvi byl zákonem č. 218/1949 Sb. zabaven veškerý majetek. Za nejzdařilejší lze považovat líčení aktivit Ladislava Malého, které zaujímá největší rozsah. Přínosné je citování archivních materiálů dokumentujících vyšetřování a soud Jana Buly. Naopak si myslím, že do literatury faktu nepatří pověrčivost - předtuchy, výklady "znamení".

19.02.2017

Třebaže jsou paměti psány suchým monotónním stylem, velice pěkně se čtou. Kromě přiblížení práce soudce a nahlédnutí do jeho rodinného života obsahují i množství dalších zajímavých informací, například o poměrech u zásobovacích oddílů vojska během 1. světové války.

14.02.2017

Myšlenkový deník, literárně - filosoficko - poetický. Touha mladého muže po lásce je možná vyjádřena příliš exaltovaně, ale určitě nešlo jen o pózu. Skrze stylizaci prostupuje jeho duševní neklid a jistá melancholie. Škoda, že tomuto nadanému člověku nebylo dopřáno více času k rozvíjení jeho schopností,

12.02.2017

Paměti jsou ve své podstatě záznamy o narozeních, svatbách a úmrtích členů rodiny. Ovšem Pavel Matlas je ve vynikající úvodní studii zasazuje do historických a dobově společenských souvislostí a dodává jim na barvitosti a zajímavosti.

06.02.2017

Některé informace, především o vzniku trampingu, se opakují ve více příspěvcích. Z hlediska čtenářského hodnotím nejvýše esej Veroniky Zapletalové, jejíž informační hodnota nezaostává za ostatními příspěvky a hlavně není zatížena balastem citačních formalit. Škoda, že text Czeslawa Adamiaka nebyl přeložen do češtiny, případně zveřejněn v polském jazyce.

05.02.2017

Kromě spletitého a dramatického příběhu autora (občas není příliš jasné, v čím zajetí právě je a pro koho zrovna pracuje), kniha přináší i přehledné objasnění vzniku vojenského seskupení vlasovců a jeho osudy. Bezvýchodné postavení v boji u Odry a následně hořký konec pomoci při osvobození Prahy tragicky završila poválečná repatriace do Ruska. Potřebné svědectví o událostech 2. světové války z jiného úhlu pohledu, než který byl desetiletí oficiálně předkládán.

31.01.2017

Pohled na bojiště u Slavkova a realita vojenského tažení v době více než dvě stě let vzdálené jsou zajímavější, než snaha lokalizovat místo případného ukrytí pokladny. K jejímu objevení by mohlo dojít jen velkou náhodou. I prostor autory vymezený jako největší možnost je příliš rozsáhlý a krajina doznala značných změn. Velkou slabinou textu je neustále opakování již sdělených informací a hypotéz.

22.01.2017

Vzpomínky jsou hlavně souhrnem a přehledem zvyků, které v duchu náboženských tradic židovská komunita v Přerově dodržovala. Rozhodně však nejde o nudné čtení, autor je navazuje na své zážitky z dětství a seznamuje tak s nimi velmi přístupnou formou.

17.01.2017

Všechny básně mají jakousi vnitřní posmutnělost, která někdy více, jindy méně, vystupuje na povrch. Těžko posoudit, zda se autor výběru zaměřil pouze na verše zaznamenávající tíživost okolního světa, nebo se jedná o tón typický pro představované básníky. (César Vallejo, Devatero morových ran: "... Nikdy, pane ministře zdravotnictví, nemělo zdraví takovou úmrtnost a bolest hlavy nepáčila tolik čela z čela! A nábytek má v zásuvkách jen žal a u srdce je v zásuvkách jen žal a ještěrka má v zásuvkách jen žal...)

15.01.2017

Smutné jsou příběhy žen, které usmrtily své děti, protože neviděly jiné východisko z tíživé situace. Odhlédneme-li od zločinů, ke kterým nakonec došlo, přibližuje kniha i sociální prostředí a způsob života obyčejných lidí, a to hlavně na venkově. Většina vražedkyň byla prostšího ducha a bylo proto snadné je odhalit. Z toho, jak často bylo používáno jedu, aniž by následky vzbudily podezření lékaře, se nemohu ubránit podezření, že některé podobné zločiny zůstaly neodhaleny. Škoda, že se autorovi nepodařilo zmapovat další osudy žen po propuštění - kde žily, pracovaly, jak se k nim chovalo okolí.

14.01.2017