lenka5798 komentáře u knih
(SPOILER) Právě jsem tuto knihu dočetla. Prostě bomba. Druhý díl o životě slečny Beadyové jsem zhltla jedním dechem a kdyby záleželo na mě, klidně bych četla dál a dál a moc ráda bych se chtěla dozvědět víc a víc. Dál bych četla o dalších chirurgických pokrocích, o dalších výzkumech, operacích o dalším osudu doktorky Nory a její kliniky v této době. Když přeskočím zřejmé a to, že děj je skvělý a propracovaný. Musím vyzdvihnout i popis historické Itálie a prostě miluji Anglii a to i tu viktoriánskou. Pokud cca za dva roky vyjde další díl, budu velice ráda :-)
Hlava plná lásky :-) Nejsem fanda romatických knih, ale tuhle autorku mám ráda už od přečtení Hypotézy lásky. Ani příběh Bee a Leviho mě nezklamal a moc se mi to líbilo. Jsem fanda seriálu Teorie velkého třesku a tyhle knihy mi přijdou hodně podobné a děje z prostředí vědy mě moc baví. Kniha se četla lehce, byla vtipná, byla sexy a byla úžasná. Pokud hledáte něco oddychového a relax na víkend je tato kniha správná volba.
(SPOILER) Moc pěkná knížka o manželském životě. Moc se mi libí, jak je v knížce ukázáno, že ve vztazích je nejdůležitější komunikace. Pokud se nekomunikuje, člověk si rád domýšlí co si ten druhý asi myslí a jsou z toho jen komplikace. Pak stačí začít mluvit a dá se zachránit i manželství, které vypadalo ztraceně. Bylo i neskutečné, jak hodně se ty dva milovali, opravdu jsem autorce věřila, že jsou spřízněné duše a že jejich setkání bylo osudové. Celý příběh jsem prožívala, jako kdybych ho sama žila. Jendou jsem měla ráda Grahama a Quinn jsem nenáviděla a vzápětí to bylo na opak. Opět, Colleen Hoover nezklamala :-)
Musím říct, že tato knížka se mi líbila víc, než první díl. Kniha Papír a krev, byla zajímavější, napínavější a taková více akčnější. Četla se lehce a bylo moc příjemné se seznámit s vedlejšími postavami a jejich příběhy, které do děje spisovatel zapojil, pro odlehčení a zpestření, celé napínavé situace :-) Po dočtení tohoto dílu, se velmi těším na pokračovaní. A vzhledem k tomu, že jsem si velmi oblíbila postavu Železného druida, určitě zůstanu tomuto spisovateli věrná a moc ráda si přečtu celý příběh, jak to s ním doopravdy bylo.
Rozpůlený dům :-) Je knížka, na kterou jsem se jako rodačka z Vrchlabí, která žije v Jilemnici, okolí Krkonoš ji není cizí a má ráda rodinné historie, velmi těšila. Příběh jedné sudecké rodiny v česko-německé vesnici, mě pohltil. Byly tam jasné stručné, úderné kapitoly, krásný jazyk, takže se to četlo samo. V knize jsou perfektně popsané jak období předválečné, válečné, tak i období tří republik. Velmi se mi líbily i charakteristické rysy a povahy hlavních postav, jejich změny po válkách a jejich změny podle režimů. Co bych jen asi trošku autorce vytkla jsou fotografie bez popisků, čtenář pak neví, zda jsou jen náhodně vybrané z rodinných archivů, nebo zda jsou na fotografiích hlavní hrdinové. Ale i tak je vidět, že si s knihou dala autorka práci a za to ji musím dám plný počet hvězdiček :-)
Celou sérii Ranhojičky, jsem si pořídila na doporučení. Koukla jsem na hodně recenzí a viděla nějaká videa o tom jak jsou to báječné knihy. Musím říct, že je to pravda. Ano ze začátku je prostředí vězení , popisováno jako koncentrační tábor, ale nápad, že zrovna do takové prostředí zasadíte fantazy příběh mě přijde jako pecka. Knížka mě bavila moc. Četla se lehce a sama. A závěrečné rozuzlení, tak to vůbec nemělo chybu, i když by mohl někdo říct, že se to dalo očekávat :-)
Nyní jsem na začátku druhého dílu a už se moc těším na třetí.
Přikláním se ke všem možným recenzím a knihu s klidným srdcem doporučuji, rozhodně stojí za přečtení.
Nejsem moc příznivec thrilleru, ale když vidím knihu od Daniela Cola, nemůžu si pomoct. Jeho knížky mě opravdu baví. Po trilogii Hadrový panák, my přišla do ruky kniha Imitátor a nezklamala. Byla jako předešlé knihy super. Ač bylo od začátku vcelku jasné kdo je vrah, nebo minimálně se to dalo předvídat. Hodně se mě líbilo celkové odhalovaní psychiky a motivace vraha k takovým hrůzným činům. I myšlenka s vrahem chameleonem, mě moc bavila. Za mě mnohem lepší než předešlé knihy, četlo se to líp a děj pěkně plynul a člověka to nutí číst až do rána.
Od Colleen Hooverové, je to moje prvotina. Musím říct, že jestli jsou ostatní knihy od této autorky lepší než tato, tak mám další favoritku. :-) Knížka Kosti v srdci, ač je spíše určena, pro mladší čtenáře, mě úplně nadchla. Ano asi člověk, již od začátku předvídal, že se Samsonem to nebude tak jednoduché jak se zdá, ale stejně mě ten příběh oslovil a moc se mi to líbilo. Přečetla jsem to jedním dechem, nebo jsem spíš ani nedýchala :-) Je to příběh, který je poučný v tom, že ať máte život jakkoliv podělaný, je jen na vaší síle a vůli, jestli to tak bude dál nebo s tím něco uděláte a že ta pravá láska překoná všechno.
Přečteno. No tedy přečteno...jak se to vezme, spíše přeskákáno. Jojo mám ráda. Dokonce jsem se těšila i na toto téma, nikdy předtím jsem neslyšela, že bylo se něco takového podnikáno, organizováno. Zajímalo mě i jak dopadly sňatky, které byly uzavřeny, za daných okolnosti a většinou narychlo s vlastně neznámým mužem. Ale nakonec to byla kniha o ničem. Byla předvídatelná. O plavbě na lodi, stačilo pár kapitol, nic zvláštního se tam nedělo, více bych uvítala rozvést, seznámení daných párů a hlavně to jak to s nimi všemi dopadlo. Je to tam v závěru naťuknuto, ale ve finále toho Frances o dívkách nic moc neví. Nu asi jsem čekala něco víc...
(SPOILER) Možná je zvláštní u takto srdcervoucí knížky napsat, že byla krásná, ale byla. Samozřejmě období a téma je velice smutné, ale celá kniha, je skvěla napsána a samotný příběh, je plný emocí. To vše co zažila Pia, je neskutečné. Velice obdivuji její sílu a nekonečnou naději, které se držela a nikdy nepřestala pátrat po svých bratrech. Na druhou stranu i záporná postava setry Wallisové alias Bernice Grovesové splnila svou funkci. Strašně mi pila krev a měla jsem na ní místy fakt zlost. I když po tom co se jí stalo, je asi každý schopen pochopit, kde se v ní ta zlost a nenávist vzaly. Nicméně i když dojemné a místy hodně náročné čtení, nemůžu jinak něž knihu doporučit, stojí za to si ji přečíst. Já se k ní určitě za pár let ještě vrátím.
Nuže kniha Šach a mat...hmm...co tak k ní napsat? Už vím! Super, bomba, nejlepší :-) Ne, ale teď vážně. Je to moje třetí kniha od Ali a musím říct, že jsem se na ní moc těšila. Nezklamala. Je to sice první YA román, ale moc se mi líbilo, jak je otevřená k všem možným tématům. Láska, sex, nevěra, ženy prosazující se v ryze mužském světě, genderová nerovnost...atd. Prostě krásná romantická komedie. I tato kniha se od jiných knih této autorky neliší v tom, že je vtipná. Okamžitě vás vtáhne do děje, který krásně plyne, že musíte číst pořád dál a dál, dokud se nedozvíte, jak to celé dopadlo. Nebudu s rozepisovat dlouze o tom o čem knížka je. Kdo se to chce dozvědět, prosím přečtěte si ji, je opravdu skvělá! :-)
Možná až moc typický Hartl :-) Nee byla to dobrá oddechovka. Četlo se to jednoduše a lehce. Děj plynul hezky. Ale ke konci mi to už přišlo takové zbytečně prodlužované. A nemůžu si pomoct, ale čtení knihy Šampon, Prvok, Tečka a Karel bylo mnohem lepší a zábavnější.
Gump, pes který naučil lidi žít, mě úplně dostal. Nečetla jsem nic krásnějšího. Kniha ve mě probudila všechny možné emoce. Proto, když jsem zjistila, že je druhý díl neváhala jsem a koupila jsem si ho. Ano, přečetla jsem jí asi za hodinu v pátek večer. Dojala mě stejně, jako první knížka, ale nebyla jsem z ní už tak nadšená. Musím říct, že asi malinko zklamala, po prvním díle, jsem čekala víc. Nicméně i tak děkuji, za další nahlédnutí do zvířecí duše.
Přání, byla moje první knížka od Nicholase Sparkse. Tohoto autora jsem si pořídila na doporučení kamarádky a vůbec toho nelituji. Krásná knížka. Smutná, to ano, dokonce i čtenáři bylo od prvních stránek jasné jak to dopadne a co by měl očekávat, nebo aspoň já to tak měla. Ale bylo to čtivé a rozuzlení na závěr mě stejně překvapilo.
Spřádači snů: nu, co k této knize napsat? Je to již asi osmnáctá kniha od této autory, mám ji moc ráda, ale tato kniha se mi četla asi nejhůře. Ne, že by byla špatná, ale přišla mi kapku zmatečná a nějak mě unikl význam kdo jsou spřádači snů. Nemohla jsem se do knihy začíst, začalo mě to bavit asi až od poloviny. Opět mě moc bavilo, prolínání minulosti se současnosti. Velmi mě nadchl i střed mezi esoterikou a vírou jako takovou, i když v závěru z toho spíše víra v Boha vyšla jako vítěz :-) Doporučuji knihu, ale i tak přečíst, i když mezi mé top z dílny Barbary, vždycky bude patřit spíše kniha Žila jsem již před staletím, nebo Oheň je tvým osudem.
Moje první knížka ze světa Železného druida, Inkoust a pečeť, mě velmi překvapila. Čekala jsem fantasy příběh, kterých jsem četla mnoho, ale tenhle mě příjemně překvapil. Sympatický tiskař Al, který má ne jedno tajemství a jeho dva světy a dva životy, mě úplně pohltil. A musím říct, že i humorné pojetí, byla příjemná změna. Velmi ráda jsem ladně pokračovala v druhém dílu Papír a krev.
(SPOILER) Železný plamen, očekávané pokračovaní Čtvrtého křídla. Omg! Ač jsem četla hodně negativních ohlasů, já musím jen chválit. Byly tam nudnější a hluchá místa, které bych vynechala. V mém případě, jsem je prostě jen přejela očima. Ale hned následovala další kapitola od které jsem se nemohla odtrhnout a která končila tak, že jsem musela otáčet stránku za stránkou a vůbec jsem nevnímala čas. Naštěstí, těch napínavých kapitol bylo mnohem víc :-) Celý vývoj událostí, wau. Nebyl by to život Violet, aby ji někdo nechtěl zabít, nebo aby ji někdo nenáviděl. Nebyl by to Xaden, aby ji za každou cenu nezachraňoval. Andarna - mega super překvápko. Sedmý druh draka o kterém se myslelo, že již zanikl. Spolupráce dračích jezdců s letci na gryfech. Bývalé lásky, nová přátelství. Spousta staré a nové magie. Růny, nové signety, nový hrdinové, stavění štítů. Prostě každá si v tom najde svoje a nikdo se nemůže, spíš nestihne nudit. A závěr? Tak z toho se nemůžu vzpamatovat do teď. Opravdu se vrátil Jack Barlow? A jak se vrátil? Opravdu není lék proti tomu co Mudrc udělal Xadenovi?
"Měla by ses bát mě!" hlesne Xanden, jeho onyxové oči se zlatými flíčky, rámuje nepatrný, téměř nerozeznatelný rudý prstenec.
Nechci popohánět čas, ale už aby byl na světě třetí díl :-)
Tak takhle kniha byla opravdu super!!! Už dlouho jsem čekala na knížku, kterou přečtu jedním dechem, na kterou se budu těšit, nebudu jí chtít odložit a první věc co udělám, když přijdu domů vezmu jí do ruky a nebudu dělat nic jiného, než číst a číst. A já ji našla. Krásný příběh. Knížka byla čtivá a to velmi. Jsem ze zdravotnického prostředí, takže tématika mě nadchla. Mám moc ráda historické romány s lékařkou tématikou a pokud je ještě hlavní hrdinkou žena, bojující o své místo ve světě mužů, nechybí tomu vůbec nic. Věci a výkony, které jsou pro nás dnes samozřejmostí v té době teprve testovali, objevovali... myslím, že nenajdu vhodná slova proto jak moc se mi knížka líbila. Velice se těším na druhý díl :-)
Od této autorky, je to moje druhá kniha. První byl Tatér z Osvětimi. Musím říct, že tato knížka se mi líbila mnohem víc. Vždy když čtu tyto knížky, je ve mě určitý druh vděčnosti, že žiji jak žiji. Musím, ale podotknout, že sestry měli, stejně jako tatér hodně často velké štěstí, chvála bohu, ale...Moc se mi celkově, ale příběh líbil. Vzájemná láska, podpora, dodržování slibu sester dané otci, jejich touha po životě a snaha udělat pro přežití cokoliv. Jejich návrat do reality a pak odchod a život v Izraeli. To že i přes vše co zažili se o tom nebáli mluvit, aby na to nové generace nezapomněli a aby tu zanechali pro další generace odkaz. Dávám plný počet hvězd.
Je to knížka, kterou bych si já sama normálně nevybrala. Vybraly ji děvčata v našem knižním klubu :-) Jako trhák. Nu knížka splnila co předepsal název. Seznámili jsem se se sedmi manželi Evelyn Hugo a její jednou životní láskou. Půlka knihy mě moc nebavila, musela jsem se do čtení nutit. Druhá část už byla lepší. Rozuzlení na konci a vysvětlení, proč si Evelyn, pro napsání své biografie vybrala právě Monique Grant mě překvapila, to jsem opravdu nečekala. A co se týče tématika LGBT...asi takhle, já jsem s tím v pohodě, vím, že to tu bylo vždycky a díky bohu, že žijme v době, kdy už se nemusíme stydět a skrývat za to co jsem nebo koho milujeme, ale prostě do knihy o slavné hollywoodské herečce, se sedmi manželi, která své tělo použila, aby se dostala do filmu, mě to prostě nesedělo. A asi to bude tím, že Evelyn mě nevadila, byla to sobecká mrcha, ale byla si toho vědoma. Za to koho jsem nemohla vystát byla její Celia, to byl prostě spratek ať jí bylo kolik ji bylo. Takže knihu jsem dočetla, vůbec mě nenadchla a ani neurazila.