lenkaknel komentáře u knih
Tak já jsem se začátkem vůbec problém neměla, naopak, pro mě v něm bylo nejvíce vtipných momentů. V každém případě Jasper Fforde stvořil opravdu nádherný příběh. Ten pocit, který jsem po dočtení měla nedokážu popsat. Jedno však vím jistě: nemívám ho často...
Přišlo mi, že se z této knížky vytratil ten zvláštní styl Bjørnova vyprávění, který se mi původně tolik líbil...je to škoda.
Myslím, že bych ve svém nadšení z knihy jenom opakovala vše, co tu již zaznělo. A tak jen ke zde šířeným nadšeným ohlasům přidávám ten svůj.
Chtěla jsem původně dát 3*, ale vzhledem k tomu, kolik tam bylo nešťastně zvolené interpunkce, prostě nemůžu. Až to působilo dojmem, že ten někdo - nechci říct korektor, protože toho knížka pravděpodobně nikdy neviděla - používal vykřičník namísto tečky. Vypadalo dost divně, když postava vykřikla/zvolala větu, kterou mohla normálně oznámit. Četla jsem vydání z roku 1996. Jestli je tomu tak i jinde, opravdu netuším.
Zhruba do půlky mi to připadalo jako průměr. Jenže pak jsem začala přeskakovat. Nejdřív jenom ty kroniky, pak jsem těsně před koncem vynechala asi padesát stránek. A světe div se - ono se vůbec nic nestalo. Místy mi přišel slovosled dost nelogický. Taky mi po nějaké době začal lézt krkem obrat "Caesar se zazubil" (uvážím-li četnost výskytu, pak nedělal nic jiného, než že se celou dobu křenil). A pletla se mi Vienna s Vindobonou, důvod je myslím zřejmý.
Šifru jsem nečetla, takže tady podobnost nemohu soudit. Čeho jsem se však prvních 100 - 150 stránek nemohla zbavit je dojem, že se to až příliš shoduje s Luciferovým evangeliem (předchozím dílem). Pořád jsem doufala, že Egeland ty věci, co byly až příliš podobné časem nějak propojí (nebo zdůvodní). No nestalo se tak.
Příjemně mě překvapilo zjištění, že jde o volné pokračování Kamenného oka. Vůbec by mi nevadilo Hannah (Hanu) potkat i v nějaké další knize (která už existuje, teď ještě aby ji Knižní klub vydal).
Podzemní chrám jsem začala číst předevčírem a za těch prvních sto stránek se paní překladatelce podařilo rozesmát mě hned dvakrát. Poprvé to bylo u věty "A teď bych ti byl zauzlovaný, kdybys mě nechal pár hodin v klidu vyřizovat a zařizovat." (str. 58) Druhý případ byl na straně 86, kde jsem se dočetla, že "browser zaktivněl" (ten výraz mi přišel strašně divný). Dočetla jsem včera a naštěstí už se tam nic podobného nevyskytlo. Moc mi nesedla ich forma, ale to je můj problém. A příběh? Nemám slov. Thomas Thiemeyer je na nejlepší cestě stát se mým oblíbeným spisovatelem.
Dílo s velkým D. Při čtení jsem měla až skoro děsivý pocit aktuálnosti.
Souhlasím, že Deník Dity P. je jedna z nejkrásnějších českých kuchařek, ikdyž Citlivá kuchyně se mi taky moc líbí. :-)
Opravdu velice oddechové čtení, měla jsem přečteno během pár hodin. Moc pěkná pohádka. Oproti tomu, co čtu obvykle, to byla celkem zásadní změna...ale asi je občas nutná. :-)
Když to porovnám třeba s knihami od Egelanda nebo Odkazem Stonehenge (zatím nejlepší, co jsem v žánru četla), tak Ohnivé kameny prostě neobstojí. Navíc mi všechny postavy byly dost nesympatické (u záporáků se to celkem očekává, u dvojice kladných hrdinů to vidím jako problém). Další věc, která hovoří spíše v neprospěch knihy je fakt, že je mi v podstatě jedno, jestli si přečtu pokračování nebo ne (spíš ne).
Film můžu vidět nesčetněkrát a neomrzí mě, tohle mi však stačilo jednou. A těch chyb, co tam bylo nasekaných...tu chyběla čárka ve větě, tamhle zas písmenu háček, jinde zas totéž slovo dvakráte následovalo... No hrůza. Můžu-li dát doporučení, pak zhruba toto: Obloukem se vyhněte vydání z edice Knihovnicka.cz, a možná si pak vychutnáte i krásný jazyk, pro který je Vrchlický znám.
To bylo opravdu úžasné! Vážně, nemám slov. Už se moc těším na druhý díl :-)
Kdysi jsem z ní byla nadšená :-)
Tak tohle byl hodně děsivý scénář budoucnosti. Musím přiznat, že mě celkem překvapilo, jak neuvěřitelně byla knížka čtivá.
Jestli se dá o nějaké knize říct, že je nadčasová, pak určitě o této. Ty ilustrace podle mně neměly chybu, výborně dokreslovaly celkovou atmosféru.
Kvůli nezáživnému začátku a mým nesympatiím vůči Letty (na kterých se ani později moc nezměnilo) jsem pár okamžiků zvažovala, že ji nedočtu. Potom však od určité chvíle nastal zlom, po kterém jsem prostě musela vědět, jak to dopadne (určitě to znáte). A tak ubíhala stránka za stránkou... až jsem s úžasem zjistila, že jsou dvě ráno a mám dočteno! Pokračování dám čas, ale určitě ho nevynechám.
Čtivé, napínavé, uvěřitelné, postavy jsou normální lidi... Co víc si přát? Snad jen vydání dalších dílů...
Výborná kniha, prostě výborná! Věřím, že za pár let mi toho dá ještě mnohem více.