lenkaknel komentáře u knih
Nejsem nějak výrazně zklamaná, ale ani zásadně nadšená. Knihu jsem dokázala zhruba na půl roku odložit, což jsou samozřejmě body dolů. Přišlo mi, že je dost rozvleklá (jeden den na pěti stech stránkách...) a ztrácí tak napětí/akčnost. Taky mi vadilo to kvantum kvantové fyziky v první třetině knihy, hlavní důvod zmíněného odkladu. Navíc myšlenka, že papež má dítě není moc originální - už jsem se s ní setkala dříve. Bylo to v knize Purpurové stíny od Philippa Vandenberga (z roku 1999). Také postava významného vědce na vozíku mi byla značně povědomá... z téže knihy. Ač jsem se snažila sebevíc, nenašla jsem jediný důvod, proč si zrovna Langdona oblíbit a strachovat se o jeho život - což jsem v některých situacích asi měla. Možná dám Brownovi ještě šanci a zkusím Šifru, ale rozhodně to nespěchá.
zuza.floderova: Naprosto s tebou souhlasím, taky jsem měla sto chutí to zabalit.... Mně to moc oddechové nepřišlo, text se mi zdál takový hutný, ale to je samozřejmě věc názoru =) Mimo jiné jsem pociťovala akutní nedostatek kladných hrdinek.
Podtrženo, sečteno a přečteno - BOMBA!!! Analfabetku jsem četla na začátku prázdnin a můžu říct, že navzdory mnoha pokusům Holgera 1 o nastolení republiky jsem se královsky bavila.
Volání Kukačky bylo moje první seznámení s J. K. Rowling. Příběh celkem ušel, ikdyž na můj vkus obsahoval příliš mnoho vulgarismů. Pokračování pravděpodobně číst nebudu. Mnoho zdejších komentářů na mně působí dojmem: "Na rozdíl od Pottera mě to moc nebavilo, ale hvězdiček dám plný počet, protože je to od Joanne." Skutečné hodnocení knihy je tak dle mého názoru dost zkreslené.
Před autorkou smekám! Na takhle silný příběh jsem nenarazila už hodně, hodně dlouho.
Sice mě to nenadchlo tak jako dobrodružství jistého římského informátora, ale jinak můžete čekat velice čtivý příběh (mně zabral 2 dny), a taktéž doufám, že se dočkáme přeložení dalších osudů Gaia Petreia Rusona...a samozřejmě Tilly. =)
Mám-li si vzpomenout na to, co mi z příběhu nejvíce utkvělo v hlavě, řeknu vám tato slova: Cher, psycho, prozac a ořechovka (jo a ještě super!). Jinak svůj cíl pobavit knížka splnila bez výhrad. Hodnocení dávám trochu horší, protože krátce předtím jsem četla Stoletého staříka, který je přece jen, co se humoru týče, úplně jiný level.
Nevím, co to autorku na konci napadlo...těch posledních dvacet stránek si mohla vážně odpustit. Nemám nic proti překvapivým odhalením. Senzace za každou cenu mi ale vadí.
Jak už tu zaznělo: čtivá, akční, napínavá. Doufám jen, že ta druhá kniha co autor píše bude pokračování. Protože ten konec si o ně přímo říká! (a že u nás vyjde) =)
Jakeneg: mně to přijde daleko uvěřitelnější než ten kousek, co se povedl prof. Langdonovi v Andělech a Démonech (taky vrtulník)
Kainovo dědictví mě zaujalo především díky své obálce už loni na podzim, avšak přečíst se mi povedlo až letos na jaře, kdy jsem na ně narazila v knihovně a zrovna nebyla zarezervovaná. Tak jsem neváhala… Kainovo dědictví je výborná kniha, která se četla jedním dechem. To, jak si Amicia vybavovala střípky vzpomínek mi přišlo velice věrohodné.
Jedna z mála knih, kde jsem po přečtení cítila neochvějnou jistotu, že to nebylo naposledy.
Moc pěkný příběh. Ikdyž je to fikce, věřím, že takhle nějak se události mohly odehrát.
Stoletý stařík mě naprosto dostal, na Analfabetku jsem tedy velice zvědavá... =)
Jsem názoru, že každý, kdo nezažil, by měl alespoň jednu takovouto knihu přečíst. Také jsem měla možnost se s paní Bezdíčkovou setkat ve škole na přednášce a velice obdivuji její sílu o svých zážitcích mluvit.
Čekala jsem silný příběh jako třeba Quo Vadis či Není římského lidu, no nedočkala jsem se. Za mě zklamání.
Forresta sice neznám, ale tohle byla vážně sranda... =D