lenny0753 komentáře u knih
Jsem zvyklá číst příběhy z prostředí koncentračních táborů, kriminálek, ale tohle byla hodně silná káva. Syrové a brutální. Nejmladší politický vězeň v ČSSR postupně střídá věznice a pracovní tábory, až se dostane do pekla jménem Minkovice. Sadismus dozorců nezná mezí. Hlad, žízeň, násilí, ponižování, příšerné a zdraví ohrožující pracovní podmínky. Takhle komunisté likvidovali mladé lidi, kteří jako puberťáci vykřikovali něco o svobodném státě. A nejhorší je to, že nikdo NIKDO z bachařů nebyl potrestán, naopak.. jeden byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu (Josef Vondruška) a další, kdo se na tom pekle podílel, dostal od Miloše Zemana státní vyznamenání za zásluhy o stát (Ludvík Karl)..
Knížka bez jediné uvozovky. Vše rychle utíkalo. Se Zuzanou vyrůstáme, procházíme jejím dětstvím, dospíváním a dospělostí. Nejprve zažíváme příjemné pocity, které se postupně mění v totální depresi. Knížka mě chytla a nepustila.
Rozhovor s panem Marešem mě natolik zaujal, že jsem knížku přečetla během jednoho víkendu. Každá odpověď byla zajímavá, často byly uváděny různé příklady z praxe a historky, člověk se zasmál i byl znechucen. Vřele doporučuji.
Kniha přečtená téměř na jeden zátah. Na rozdíl od jiných knih s podobným tématem se mě kniha po dočtení poslední stránky pustila a nezanechala ve mě žádné hlubší emoce. Je to čtivé, to ano, ale pozornost hodně odvádělo „kdo je kdo a kdo kým byl než je tím, kým je teď“.
Opět výborná kniha, pokračování novinářského působení zpravodaje ČT v Číně. Zaznamenává každodenní střet s čínským komunismem. Někdy jsou to historky "zábavné" a téměř k neuvěření, jindy z toho dost mrazí.. z čínské rozpínavosti a tolerování této aktivity západním světem, zejména ve světle dnešních událostí.. stejně tak jakákoliv její absence úcty k něčemu živému, ať už obyčejného člověka nebo přirody. Snaha o zasahování do práce novinářů, kteří popisují realitu v zemi skrz českou vládu. Jak je zmíněno v knize... Čína je trpělivá. Je dobře, že se k tomu pan Etzler vrátil a všechny ty šílenosti sepsal a vydal. Skvělý nápad je doplnění knihy QR kódy, kdy si jednotlivé reportáže, o kterých je řeč, můžete pustit ihned online.
Kdo se trochu vyzná v ruském prostředí, tak ho to příliš nepřekvapí. V knize jsou uvedeny reportáže a prožitky z práce novinářky, které se dotýkají nejrůznějších témat a tvoří tak téměř ucelený pohled na život v Rusku. U knihy se čtenář asi moc nezasekne, jelikož jsou to takové skutečnosti, které si musí dávkovat pomalu. Není z toho člověku dobře o to více, když se něco podobného děje právě teď a snaží se to rozpínat. Jinak skvělá práce Košťučenkové!
Příjemná knížka, kde se hodně rozebírá církev a vztah k Bohu. Žel, čekala jsem něco i mimo tuto sféru, což, kromě popisu účasti v taneční souteži mnoho nebylo. Zároveň bych uvítala alespoň naťuknutí tématu, kterým se církev zrovna moc nechlubí.. Jinak na mě paní Kopecká působí přes řádky velmi sympaticky, krásná osoba uvnitř i navenek. A fotky v knize jsou toho důkazem.
Skvěle napsaná kniha. Moc se mi líbil styl, ve kterém byla vedena, velmi lehce jsem se vžila do prostředí i pocitů hlavního představitele. Knih, které se zabývají životem vězně KT po skončení války mnoho není, proto jsem ráda, že se p. Beneš k napsání takové knihy (navíc jako prvotiny) rozhodl. Dále také musím pochválit korekturu a zajímavý vzhled knihy, která ve svém názvu odkazuje na hlavní představitele. Děj příběhu nerušivě doplňují vzpomínky chlapce na události před začátkem knihy a v průběhu tak dochází k pochopení jednotlivých souvislostí. Čtenáře to tak udržuje i přes nemalý počet stránek stále v pozornosti. Doporučuji.
11 příběhů seniorů s různými zkušenostmi v poslední etapě svého života.. někdo stárne doma za pomocí pečovatelů, někdo se rozhodl pro domov důchodců, jiný se stále vzdělává.. vyrovnání se se stárnutím, se smrtí v okolí, co jim v tom pomáhá.. někdy smutné, jindy insiprativní a povzbuzující.. doporučuji knihu přečíst všem, v každém věku a i mladší generaci.. protože stárnout začínáme v den, kdy jsem se narodili.
Životní příběhy žen, které z různých důvodů nemají děti. Spíše, než že by nechtěly, tak jim to v rámci okolností nevyšlo a hodně z nich pořízení potomka, byť již v pokročilém věku, nevylučuje. Za mě je to něco trochu jiného, než jsem očekávala, každopádně některé životní příběhy byly celkem zajímavé, třeba ten ženy, která pracovala pro luxusní módní značku, bezdětné Romky či vzpomínky 95ti leté paní.
Knížka ve mně zanechala po dočtení hluboký dojem. Byla psaná i s větší mírou psychologického pohledu, takže se člověk postavám více přiblížil. Kdyby čtenář nevěděl, jak to celé dopadne, tak by to byla dost napínavá knížka. I takhle jsem měla místy pocit, že by to snad mohlo dopadnout dobře :-) Bylo tam hodně informací, detailů, úryvků z dopisů, popsaná náhrdelníková aféra, záznamy z procesů atd. Opravdu velmi povedené a panu Zweigovi velké díky za takovouto práci!
Knihu bych mohla rozdělit na několik částí, jelikož to není jen o vyšetřování případu, ale čtenář se dozví také o historii anarchismu, o vztahu mezi Alžbětou a Františkem Josefem, přečte si jejich korespondenci, dozví se něco o soukromí Alžběty, jak to bylo s jejím synem Rudolfem apod. Tyto témata se jemně prolínají, takže ani nevadí, že kniha přeskakuje z jednoho tématu na druhý. Obohatilo mne to více než jsem čekala. Jen jsem si zpočátku nemohla zvyknout na podobná jména Luigi Lucheni a Lechét, hodně se mi to pletlo :-)
Nemám k tomu co vytknout. Rozhovor je vedený dobře a odpověď na závěrečnou otázku Byl horší nacismus nebo komunismus? mluví za vše.
Proč ten název? Čtenář by na prvním místě čekal nejméně psychologické rozbory vrahů, na tom druhém klasický rozhovor. Toho se dočkáme jen zpočátku, postupně se otázky kamsi vytrácejí, až nakonec získáme dojem, že tazatel odešel a respondet zůstal sám. Mně osobně to vůbec nevadilo, naopak.. otázky byly pokládané tak trochu ve stylu žáka ZŠ. Pan Štoček ale vykládá velmi poutavě, takže zmizení paní Bechynkové ani neřešíte. Také jsem nepochopila fotopřílohu - proč tam jsou fotky, které nijak nesouvisí s uvedenými případy?
Takto malá knížka určitě nedokáže plně rozvinout všechny ty události, které se před a po 89 na alternativní scéně udály, ale jako publikace typu "do kapsy" je to fajn. Určitě by mohl být rozhovor s p. Bergmannem rozvinutější, zvláště pak ke konci, kde naťukne srovnání dřívějších porevolučních aktivit s dnešním přístupem mladých, ovlivněných všudypřítomným konzumem a internetem. Já bych k tomu jen dodala, že zas tak černé to není a na (nejen) punkové a alternativní scéně se stále najdou lidé, zaujati pro věc, kteří pořádají různé charitativní či podporující akce, vaří pro chudé a jsou občansky aktivní. P. Bergmanna si vážím, nejen pro jeho dosavadní aktivity a nasazení v oblasti kultury, práv zvířat, ekologie, zachování svobodomyslného života, ale také, že si vše překlápí do svého života a žije tím, čím opravdu je. Punk zuřivej :-)
První psychologická část je spíše odborná, ta druhá obsahuje "medailonky" jednotlivých vrahů, kde zároveň využijete informace z předešlé části. Bohužel, jak už tu někdo zmínil, některé údaje jsou chybné či zavádějící. Ale zároveň se čtenář dozví o těch vrazích, o kterých třeba ještě neslyšel a kniha tak pro něj může být studnicí pro další shánění informací (a pak zjistí, že ne všechno v knize bylo pravda :-) ).
Velmi čtivá knížka od začátku do konce. Na čtenáře čeká 24 mrazivých historek, které chytí a nepustí. Často je v knize popsaný hovor mezi obětí a vrahem těsně před činem. Je otázkou, jestli byl podle skutečnosti nebo domyšlený autorkou pro lepší čtivost. Paní Žáková se tomuto tématu věnovala dlouze a do hloubky z obou stran, proto se domnívám, že uvedené rozhovory jsou popsány co nejvěrněji, což ještě více zvyšuje atraktivitu daného příběhu. Každopádně forma psaní ve mě vzbudila vzpomínky na dávné Stopy hrůzy..
Zákulisí práce STB a některé jejich jednotlivé pilíře. Věřit se nedalo nikomu. Je to malá knížka, čtení na víkend (pokud ovšem ten příval nespravedlnosti a brutality najednou snesete).
Přehledně uspořádané podle témat, kde se můžeme s alkoholem potkat, jaké to má rizika, dopady a případná řešení. Osobně jsem nejvíce ocenila příběhy ze života, které můžou čtenáři doplnit a v budoucnu z nich bude udělaná samostatná kniha, na kterou jsem hodně zvědavá.