lentilka_007 komentáře u knih
Knihu jsem si půjčovala z knihovny kvůli čtenářské výzvě, protože děj se odehrává v Brně. Poskytla mi ale velmi příjemné čtení, seznámení i s méně známými pověstmi, zároveň vždy doplněné i o historické zhodnocení a přiblížení událostí, na kterých se příběhy zakládají. Kniha je psaná ve dvou odstavcích na stránce - simultánní přepis do hantecu, což dodává knize to pravé kouzlo.
Kniha mě velmi mile překvapila. Oproti obdobným příručkám nabízí krom studijních tipů i mnoho užitečných konkrétních odkazů na weby, aplikace apod. Jako největší přínos hodnotím, že se nezaměřuje jen na strategie pro angličtinu, ale je využitelná i pro méně používané jazyky. Nenabízí instantní rady, ale cesty, a to mi na ní je velmi sympatické - tedy že jsem to stále já, kdo má volbu. Doporučuji ji i našim studentům s dyslexií, kteří mívají na VŠ s jazyky problém.
Kniha, o které mnoho lidí mluví a mně se do ní stále nějak nechtělo - ten kraj mi nic neříkal... Ale byl to omyl, kniha se četla jedním dechem, poutavý příběh s dobrým vykreslením postav a zejména divoké krajiny, příběh s pro mě nečekaným koncem. Bravo autorce.
Boj člověka s přírodou a pro mě boj člověka s touto knihou. Hodila se mi do čtenářské výzvy a chtěla jsem si doplnit středoškolské mezery, ale zoufale mě nebavilo ji číst. Možná mělo vliv i to, že to je jedna z těch knih, kdy učitelé rovnou vyzradí pointu ve výuce, protože to pak je u zkoušek, a člověk pak čte něco, kde vlastně chybí to napětí, jak to dopadne.
Nicméně jako podobná kniha mi přijde i Muž, který sázel stromy, ta také popisuje vytrvalé odhodlání člověka postavit se přírodě, a ta ve mně zanechala velmi hlubokou odezvu a byla výrazně čtivější.
Jako dítě jsem ráda utíkala do světa fantazie a vydrželo mi to i do dospělosti, tak jsem se odhodlala doplnit si literární mezery a přečíst tuto knihu, která se mi navíc hodí do čtenářské výzvy. Byla pro mě ale velkým zklamáním - kolovrátek zvětšování a zmenšování Alenky, příběh, kde nikdo nikoho neposlouchá, nic nedává smysl a vše působí jakoby autor zkonzumoval značné množství halucinogenních houbiček. Zatím jsem zvládla jen první knihu, k příběhu za zrcadlem popravdě ani nevím, jestli se odhodlám.
Jenda z knih, jejíž děj člověk musel znát na střední, aniž by ji četl. Škoda, protože se zde opět potvrdilo, že povinná četba nebyla tak protivná, jak se nám kdysi zdála a jsou mezi ní zajímavé kusy. Líčení válečné Paříže z pohledu dvou zamilovaných duší a konec, který je svým způsobem vlastně pro ně šťastný...
Zajímavé pojetí únavy ze života, jako kontrastu k vyhoření. Únava jako něco, co je přirozené, co dává člověku možnost obrátit se k sobě, být se sebou, hledat se a měnit, ale i jen tak v únavě být. Právě ono dovolení si být unavený (dovolit si nic nedělat, nemít chuť mluvit s lidi, být sám) bylo poučné.
Nedočetla jsem, nedokázala jsem udržet pozornost a sledovat autorovy myšlenky, po stránce jsem se často přistihla, že netuším, co čtu. Asi je to nějaký "syndrom kázání", kdy přílišná míra abstraktnosti a filosofie na mě působí jako mlha, ve které se ztrácím, v knize i v kostele. Více mě zaujala jeho kniha Lék na únavu ze života, což je i velmi blízké téma.
Chvílemi mi přišlo, že se některé historky opakují, nevím, zda z předchozích dílů, nebo z blogu. Ale jinak se kniha čte hezky, za mě ideální na čtení v MHD. A popis toho, co slyší muži a co ženy, když mluví ten druhý mě opravdu pobavil. Autorka popisuje drobné radosti všedních dní a pro mě byla i tato knížka drobnou radostí.
Kniha, u které se čtenář nebude válet smíchy, ale nejednou se možná přistihne, jak se vnitřně a sám pro sebe usmívá. A to mě hodně baví.
Výborná kniha, která umožní blíže nahlédnout do životního příběhu významného malíře. Četla se téměř jedním dechem, obrazové přílohy byly velmi milou součástí a během četby jsem se k nim vracela ve chvílích, kdy se o daných obrazech v textu psalo.
Zajímavé a poutavé uvedení do hudebního světa, je vidět, že i hudebně-teoretické a fyzikální základy se dají podat záživnou formou.
Když se člověk začte, čte se hezky. Měla jsem ale problém se ke knize vracet a znovu se vždy začíst. V průběhu její četby jsem přečetla několik dalších, nebyla to pro mě taková ta, co se čte jedním dechem. Přesto ale moc zajímavý příběh, dobrá kniha.
Vzácné nahlédnutí do světa jednoho člověka. O to vzácnější, že se jedná o autistu, jejichž svět nám stále zůstává utajený. Velmi zajímavé čtení, při kterém čtenář znovuobjevuje věci již dávno pro něj objevené a má možnost znovu se zamyslet nad věcmi, které jsou pro něj všední. Například nad tím, že slova mají kromě zvuku často i tvar... a pak jsou "miskově dobrá". A najednou zjistíte, že kolem vás je takových slov mnoho a všední den je rázem zajímavější...
S knihami tohoto formátu mám většinou problém v tom, že obsahují obrovské množství témat a informací, navíc od různých spoluautorů a nedají se číst.
U této knihy to ale bylo jinak - měla jsem ji nastudovat pro přijetí do práce jako povinnou literaturu a kupodivu jsem ji během týdne celkem bez větších obtíží pročetla celou. Pro mě v praxi hodně užitečná kniha a i teď v ní občas dohledávám informace ke konkrétním tématům.
Dočetla jsem ji jen proto, že jsem s sebou na dvoudenní cestě trajektem neměla nic jiného. I tak jsem od půlky knihy dávala často přednost koukání z okna. Možná pro lidi, kteří aktivně běhají je zajímavá, já ji volila jako motivaci začít běhat (záměrně jako něco jiného než komerční příručky, jak začít běhat) a nic mi to nedalo, nebavilo mě to a přišlo mi to víc komerční, než některé ty příručky o běhání.
Od dětství jsem četla Malého prince mnohokrát a s každým dalším čtením mi kniha dává stále něco nového. Člověk s věkem do příběhu asi dorůstá.
Skončila jsem někde v půlce a už půl roku prokrastinuji v dočtení této knihy. :-)
Na mě působila kniha příliš překombinovaně a bizarnost historek mě zahltila tak, že jsem se pak už spíše musela k dočtení přemlouvat.